Hlas Dominika Duky zněl ve veřejném prostoru jasně a ostře
Je rok 1985. Cyrilometodějské slavnosti na Velehradě ukazují nečekaně, že čeští a slovenští katolíci jsou stále společenskou silou, se kterou je nutno počítat. Václav Benda píše esej Co dál po Velehradě, v němž volá po větší aktivizaci katolíků pro společenskou a politickou změnu. Za Dominikem Dukou přichází věřící znepokojení Bendovým textem: bojí se zbytečných obětí a utrpení, které takové volání může přinést. „Benda po nás chce, abychom vzali do ruky meč“ – stěžovali si. „Benda chce kout meče?"– reagoval Duka. „Tak já mu je požehnám“. Tato anekdota pro mě vystihuje Dominika kardinála Duku nejlépe.