Zaplněné Václavské náměstí v úterý večer sledovalo začátek Koncertu ´68 – největší hity roku 1968. Koncert, který má připomenout atmosféru přelomového roku, zahájila několikaminutová projekce se vzpomínkami pamětníků na srpnové událostí z řad známých osobností. Na to, jak prožíval invazi, zavzpomínal například politik Petr Pithart nebo scénárista Zdeněk Svěrák.
Před padesáti lety vjely sovětské tanky do ulic československých měst a rozdrtily naděje československých občanů na reformu zkostnatělého totalitního režimu. Invazi vojsk Varšavské smlouvy, která započala dvacet let tuhé normalizace československého národa, připomenou koncerty, filmy i výstavy. Připomínku zahájí dopolední pietní akt před budovou Českého rozhlasu. Vrcholem pak bude koncert na Václavském náměstí.
Blízký spolupracovník exprezidenta Václava Klause Ladislav Jakl, který mj. vystupuje v rockové kapele, není jediným kandidátem SPD se zkušenostmi z hudební branže. Do Senátu se chce za Okamurovo hnutí dostat i písničkář Josef Nos, známý jako Pepa Nos. Ten dlouhodobě kritizuje migraci a Evropskou unii. Mezi další známé tváře na kandidátce SPD patří exministr za ČSSD Ivan David nebo exšéf Vězeňské služby Luděk Kula.
Šimon Ornest o slavném předkovi, skupině The Tap Tap a politických ambicích.
Je málo lidí, které stačí zmínit jen křestním jménem, aby bylo každému jasné, o koho jde. Mezi ně patřila americká soulová zpěvačka Aretha Franklinová, která včera zemřela. Bylo jí šestasedmdesát. Aretha. Prakticky všechny nekrology připomínají, že se jí říkalo „královna soulu“, a nebyl to, myslím, jenom pokus vyjádřit její pěvecké kvality. Bylo na ní cosi královského i v jiném slova smyslu, byla to královna – matka, matriarcha. A nejenom to, živoucí historie, nejenom ta hudební.
Známá americká zpěvačka Aretha Franklin podlehla rakovině slinivky břišní. Ikona soulové hudby zemřela ve čtvrtek doma obklopená jejími nejbližšími. Tento týden ji ještě stihli navštívit například zpěvák Stevie Wonder nebo pastor Jesse Jacskon, píše CNN. Hudební ikona má 18 cen Grammy a také ocenění za celoživotní dílo.
Poslední skupinové vystoupení českého spisovatelstva nelze považovat právě za zdařilé.
Protest několika našich spisovatelů a osob kolem literatury proti tomu, aby rok české kultury na knižním veletrhu v Lipsku zahajoval svým koncertem Karel Gott, je pozoruhodným nedostatkem lidskosti. Jistě, signatářům může vadit způsob, jakým se Moravská zemská knihovna (MZK), která je v republice partnerem knižního festivalu, rozhodla českou literaturu pro Němce pojmout a že Němcům jejich nápad s Gottem nerozmluvila. Mohou klidně mít dojem, že popový zpěvák spisovatele nereprezentuje. (I když nereprezentuje Dagmar Pecková, která nakonec v Lipsku vystoupí, taky pop svého druhu?) Bylo by asi namístě, aby Martin Krafl z MZK s pozvanými spisovateli (spíš než s Asociací spisovatelů, ještě pořád, doufám, nežijeme v korporativním státě) českou účast na veletrhu konzultoval.
Hrál v původní, nejkultovnější sestavě kultovní skupiny Marsyas. Spolu se Zuzanou Michnovu a Petrem Kalandrou si při jejich vokálech bylo možno představit, že Kalifornie je na Malé Straně a west-coast začíná u nějakého českého rybníka. To platilo však jen pro ty, kteří ho stihli do roku 1979, kdy si Oskar Petr kalifornské sny odjel skutečně naplňovat.
Populární písničkář Tomáš Klus oznámil, že už nebude hrát na akcích sponzorovaných Agrofertem, přidalo se k němu i několik dalších. Agrofert je hlavním sponzorem oblíbeného festivalu Colours of Ostrava, v hudební komunitě se kvůli tomu řešilo, jestli na přehlídce hrát. Básník Petr Hruška odešel z poroty, která rozhoduje o laureátech Státní ceny za literaturu. Otázka, jak moc a jestli vůbec se ve své práci „zaplétat“ se státní mocí, zjevně ožívá a je kladena s větší naléhavostí než dřív. O významu podobných angažovaných gest Týdeník Echo hovoří se spisovatelkou Petrou Hůlovou, dokumentaristou Ivem Bystřičanem a kulturním publicistou a redaktorem ČT Petrem Vizinou. Nastala podle nich doba, kdy by si lidé měli dávat pozor, aby se se státem, vládní mocí moc nezapletli?
Kniha Podzemní symfonie znovu a zatím nejdůkladněji nasvěcuje zánik slavné undergroundové skupiny Plastic People v druhé polovině 80. let. Do Salonu Echa přišli dva autoři knihy, historik v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Martin Valenta a jeho kolega František Stárek, za normalizace vydavatel časopisu Vokno a trojnásobný politický vězeň. Doplnili je dva členové bývalých PPU Jiří Kabeš a Tomáš Schilla. Oba svého času absolvovali přerod od ilegálních Plastiků k oficiální Půlnoci, starší Kabeš s větším sebezapřením než mladší Schilla.
Především své staré hity jako It‘s Only Rock ‚n‘ Roll (But I Like It), Paint It Black, Honky Tonk Women, Sympathy for the Devil nebo (I Can‘t Get No) Satisfaction zahrála při své čtvrté návštěvě Prahy slavná britská skupina Rolling Stones. Poslední album Blue & Lonesome z roku 2016 zastoupila pouze skladba Ride ‚Em on Down. Velkolepou hudební show na letišti v Letňanech sledovalo podle pořadatelů přibližně 50 tisíc lidí.
Devatenáctého června to bude pět let od smrti Filipa Topola, frontmana skupiny Psí vojáci a literáta. Chybí tady. Samozřejmě svým blízkým a fanouškům, ale taky Praze, v níž prožil většinu života a kterou jistým způsobem vyjadřoval. Byl to „umělec z Prahy“. Ten výraz může mít mnoho zvuků a může jimi znít zároveň.
Ondřej Havelka je univerzál v mnoha převlecích, které mu obvykle výborně padnou. Jeden je swingový, druhý folklorní, třetí operní a další třeba golfový.
Legendární americký výrobce kytar Gibson požádal soud o bankrotovou ochranu před věřiteli. Firma uvedla, že bude pokračovat v provozu, projde však reorganizací, na které se dohodla s částí věřitelů.
Švédská skupina ABBA natočila dvě nové písně, první zveřejní v prosinci.
Příjmy hudebního průmyslu vzrostly loni v Česku o 11 procent na 834 milionů korun. Tento růst souvisí především se zvyšujícím se počtem předplatitelů hudebních streamingových služeb jako Spotify či Apple Music. V roce 2017 podíl digitálních prodejů tvořil poprvé více než polovinu celkových prodejů hudby.
Evropská komise začala podrobně zkoumat záměr americké společnosti Apple převzít službu Shazam, která umí identifikovat hudbu hrající v okolí. Unijní exekutiva krok v tiskové zprávě zdůvodnila obavou, že by se spojením mohl spotřebitelům snížit výběr hudebních služeb.
Před dvěma lety zemřely krátce za sebou dvě legendy populární hudby – nejdříve 10. ledna David Bowie a pak, 21. dubna, Prince.
Pupence pučí, i ty květy pokvetou, sluníčko přiměřeně svítí, tráva se zelená a kola pop music se – jak jinak – točí dál. Týdeník Echo přináší letmý výběr pozoruhodných desek posledních týdnů a měsíců, sestavený podle velmi subjektivních kritérií, snad by se dalo říct až nahodile, jeho redaktorem Ondřejem Štindlem.
Ve filmu Nico, 1988, který běží v artových kinech, je zfilmovaná událost, která má pro generaci „před sametem“ mytický rozměr.
Jack White je úkaz. Excentrická rocková hvězda široce přijímaná dobou, figura megalomanského rockera může působit jako dávno překonaná. Hračičkář, retro fanatik, jehož hudba ale není rekonstrukce minulých zvuků, spíš někdy směřuje do nějakého vlastního vesmíru. Jeho hudební dráha je příběh cesty zároveň od sebe i k sobě, snahy zůstat sám sebou a průběžně se přitom proměňovat, vynalézat.
S akciemi největší světové služby pro streamování hudby Spotify se v úterý začalo obchodovat na newyorské burze. Akcie zahájily obchodování s cenou 165,90 dolaru za kus, což celý podnik ohodnotilo na zhruba 29,5 miliardy dolarů (přes 600 miliard Kč), napsala agentura AFP.
Nedělní koncert jihokorejských popových hvězd, který se konal v severokorejském hlavním městě Pchjongjangu, vůdce KLDR Kim Čong-una "hluboce dojal". Uvedla to v pondělí oficiální severokorejská agentura KCNA. Hudební akce nesla název Jaro přichází a severokorejský diktátor údajně vyjádřil naději, že po něm bude následovat "úspěšný podzim". Podle agentury Reuters by se podobná akce jako nyní v Pchjongjangu mohla konat na podzim v Soulu.
Kdysi, když slezská Vratislav byla pruským městem Breslau, tady byl „exerzierplatz“, náměstí pro vojenské přehlídky a jiné atrakce. Obrovská rovná plocha byla obklopena reprezentativními budovami státní moci, rezidenčním zámkem Hohenzollernů, jenž dal náměstí jméno Schlossplatz, dále tu byla burza, justiční palác s věznicí, opera a samozřejmě kasárna.
Frontman kapely, skladatel filmové hudby, filmový režisér, pedagog, divadelní herec, rozhlasový improvizátor. Je málo věcí, kterými by Petr Marek nebyl.
Možnou novou verzi české národní hymny ve středu představili Český olympijský výbor společně s autorem nových variant, skladatelem Milošem Bokem. Podle záměru iniciátorů by měla být hymna sebevědomější a vlastenečtější, případně by mohla mít dvě sloky, jak tomu bylo dříve, řekli novinářům.
Jen dál se snaž, ty na to máš. Musel to být utěšený okamžik, když minulou středu ve Španělském sále na Hradě zazněla tahle slova, na konec písně Michala Davida Pár přátel stačí mít, která byla zařazena na závěr hudebního programu oslavy vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách, již hlava státu uspořádala pro ty nejoddanější z oddaných, nejrychleji kroužící satelity kolem českého Krále Slunce.
Na úplném sklonku 80. let se v prostředí undergroundového samizdatu (kolem časopisu Revolver Revue) objevily texty, o kterých tehdy mladý básník Jáchym Topol po letech řekl, že působily jako „náraz“. Šlo o sborník, který se jmenoval Sebráno v New Yorku a přes Paříž a Jiřího Koláře se dostal do Prahy, kde pak v různých opisech a částech koloval v úzkém okruhu opoziční subkultury. K autorovi tohoto článku se dostal též, takže onen „náraz“ rovněž pocítil. Nyní je asi už těžké vysvětlit, co to znamenalo, číst si v roce 1988 třeba dlouhý rozhovor s kytaristou Ivanem Králem, českým rockerem, který hrál s Patti Smith (!) a Iggym Popem (!!) a znal osobně Johna Lennona (!!!), a přečíst tam věty, „… kdyby Praha byla normální… tak to by bylo fantastický: dovedeš si představit… všichni tam přijet a hm… jak by to vybudovali všechno?!...“
Po letech a desetiletích prožitých mimo jiné zájmem o hudbu a sledováním její scény (resp. její části) to člověk zažije už jenom zřídka, o to intenzivnější ale pak ta šťastná chvilka může být. A ještě víc, přijde-li nepředcházena nějakým zvýšeným očekáváním, ale jen mírně letargickým „OK, asi bych měl zkusit ještě tohle“.
