Je těžké si toho nevšimnout. V povolebních časech plní stránky novin spekulace o složení vlády, o tom, jaké straně připadne ten který ministerský post, případně jaké ministerstvo kdo vymění za nějaké jiné. Existuje ale jeden úřad, jenž v podobných úvahách figuruje minimálně, pokud vůbec. Ministerstvo kultury. Úřad, o který jde až v poslední řadě. Právem. Anebo jak se to vezme.
Navrhuje domy, také. Ale mnohem víc glosuje, hodnotí, doporučuje. A k tomu komentuje, vysvětluje, ukazuje. Miroslav Vodák je nejen českobudějovický architekt, ale ještě víc popularizátor architektury a neúnavný pečovatel o kvalitu veřejného prostoru. Není propagátorem vybraného architektonického stylu, je propagátorem architektury jako takové, a proto vyhledávaným a respektovaným. Kdo se s ním někdy setkal, chodí už potom městem jinak. Protože se jinak dívá a jinak chápe prostředí, ve kterém žijeme.
První vyřazovací večer soutěže StarDance byl věnován hitům doby Divadla Semafor. Ukázala se poměrně rozdílná úroveň desítky soutěžních tanečních párů. Nejvíce bodů, a to 30, získali Tereza Černochová a Dominik Vodička. Naopak s pouhými 17 body soutěž ukončili herec Pavel Trávníček a jeho taneční partnerka Veronika Lálová. Letošní ročník soutěže je v pořadí již jedenáctý. StarDance je populární taneční soutěž, ve které se v přímých přenosech utká deset známých osobností spolu s profesionálními tanečníky a tanečnicemi.
Existuje úzká vrstva umělců a celebrit, na které si strážci dobrých mravů nepřijdou, jsou příliš velcí, slavní, bohatí, aby byli „zrušeni“ kvůli nějakému ideologickému přešlapu. Společnosti, jež šíří jejich práci, se nenechají připravit o příjmy, které jim to přináší. Takových tvůrců není moc, americký stand-up komik Dave Chappelle mezi ně patří. Projde mu, co by jiné dost možná stálo kariéru. Potvrzuje to i jeho nový komediální speciál The Closer.
Zjednodušení, které přináší komplikace. Ačkoliv ministerstvo kultury přiznává, že to nelze nijak kontrolovat, vláda uvalila na organizátory společenských či sportovních akcí restrikce, podle kterých musí dodržovat přísné poměry mezi počtem očkovaných či lidí po prodělání nemoci a těch, kteří přichází s negativním testem. Zjednodušit práci pořadatelům mělo propojení s aplikací Tečka, díky ní lze však naopak kontrolu snadno obejít. Odpovědnost přitom leží na pořadatelích.
Signální výtisky nového románu irské spisovatelky Sally Rooneyové Krásný světe, kde jsi (Beautiful World, Where Are You), které se rozesílaly před jeho anglickým vydáním, se na internetu prodávaly za stovky dolarů. Vystihuje to postavení autorky na dnešní scéně a oddanost fanoušků, ochotných se plácnout přes kapsu, jen aby si její novinku mohli přečíst o pár dní dřív. Uvedení knihy předcházela i masivní kampaň, aby ne, Rooneyová je přece „literární fenomén“, „Jane Austenová mileniálů“.
Hudební život se k normálu vrací pomalu. Koncerty se konají, není jich ale nijak moc a návštěva často nebývá velká, promotéři zatím mohou v to světlo na konci tunelu spíš doufat, než že by ho skutečně viděli. Zvěsti o návratu nějaké formy uzavírek na klidu zrovna nepřidají. Ani nových desek se neobjevuje nějaké závratné množství, pořád ale něco vychází. Ondřej Štindl v produkci posledních týdnů našel několik titulů, v nichž by ucho posluchače nezatíženého generačními předsudky mohlo najít zalíbení.
Zřejmě je to výstava s největším počtem lebek, koster a motivů spojených s umíráním na metr čtvereční. Není to však veletrh pohřebnictví, nýbrž výstava šedesáti současných umělkyň a umělců, kteří vyslyšeli výzvu kurátora Otty M. Urbana a vytvořili díla, která se inspirovala slavnou pasáží z Kazatele: „Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá.“ O výjimečné expozici se diskutuje v Salonu Týdeníku Echo.
Někdy v polovině sedmdesátých let zůstal hoch pozdě večer u televize a viděl film, který se mu hned strašně líbil, ale ve kterém se zprvu těžko orientoval. Střídala se tam dvě dějová pásma, jedno bylo exotické a plné dobrodružných a neohrožených kousků, druhé bylo jakoby všední: jeden uválený chlápek, který stále, aby se uživil, něco bušil do psacího stroje, se tam nešikovně ucházel o mladou ženu, studentku, která o něj moc nestála, tedy zprvu.
Desetitisíce demonstrantů v nizozemských městech a tisícovky ve Vídni v sobotu demonstrovaly proti omezením a zákazům souvisejících s covidovou pandemií. V Nizozemsku se lidé vydali do ulic v doprovodu hudebníků a dýdžejů, aby protestovali proti omezením kulturních akcí. V Řecku demonstrovaly stovky lidí proti očkování, policie proti nim musela použít slzný plyn. Desetitisíce Dánů se dnes naopak vydaly na rockový koncert.
Skončil filmový festival v Karlových Varech. Konal se v nezvyklém termínu a po covidové pauze, možná o to větší poutal pozornost. Kmital jsem mezi projekčními sály a na našem webu jsem každý den přehlídky publikoval další pokračování svého festivalového deníku. Výběr z těch textů je zde.
Malířka a ilustrátorka knih pro děti Anna Neborová v posledních letech věnuje pozornost zdánlivě obyčejným předmětům, jako jsou misky v jejím ateliéru, dětské hračky nebo oblečení. Osobitým způsobem ale na plátně posouvá jejich význam. Obrazy, které do 1. září vystavovala v pražské Trafo Gallery, zachycují také české umělecké sklo 20. století nebo všední atributy ženskosti, jako jsou stuhy, korálky či spodní prádlo.
Výsledkem toho rozhovoru byla pro jeho autora výprava do Ostravy, kam přijel v sobotu (28. 8.) na závěrečný koncert festivalu nové a experimentální hudby Ostravské dny. Dojmy z koncertu v něm ještě teď rezonují a všem, kteří se tzv. soudobé vážné hudby bojí, doporučuje: Zkuste to! U zrodu toho festivalu byl výjimečný muž naplněný energií a vůlí něco lidem přinést, něco jim nabídnout. Třeba krásu z nezvyklého a nevšedního, ze současné hudby. Jmenuje se Petr Kotík.
České divadelní prostředí je podle šéfa Činohry Národního divadla Daniela Špinara plné strachu, trafik, rutiny, cynismu a manipulace. Řekl to v avizovaném videu, které v pondělí zveřejnil na svém facebooku. Aniž by někoho jmenoval, uvedl, že jím popisovanou situaci způsobují konkrétní lidé na nejrůznějších postech, kteří různě kumulují funkce a setrvávají na nich i celá desetiletí.
Vláda přichází s dalšími změnami, které přináší značný nepoměr do využívání antigenních testů. Už před časem nařídila, že lidé mohou s platnými testy sice několik dní do klubu, tancovat tam však smějí jen s 24 hodin starým negativním výsledkem. Nyní už může antigenní test platit naopak až sedm dní, ovšem opět jen pro určité aktivity. Změn se opět dočká také kritizovaná kapacita kulturních či společenských akcí.
Ve Všeticích ve Středočeském kraji začal dvoudenní hudební festival Krásný ztráty, který mediálně podporuje Týdeník Echo a deník Echo24. Na festivalu se představí několik interpretů, své 75. narozeniny tam také oslaví jeho garant Michal Prokop. Nebudou chybět ani autoři Týdeníku Echo. S divadelní skečí s estrádními parametry vystoupí autor Týdeníku Echo Jiří Peňás a spisovatel Jáchym Topol. Uvede je šéfredaktor Dalibor Balšínek.
Čínské ministerstvo kultury zakáže v repertoáru populárních karaoke jakýkoli text ohrožující národní bezpečnost nebo jednotu země. Místo toho budou muset provozovatelé této v Číně velmi populární zábavy podporovat „zdravé a povznášející“ písně, píše francouzský deník Le Parisien. Od 1. října se již písně „s nezákonným obsahem“ uvedené na černé listině čínského ministerstva kultury a cestovního ruchu nebudou moci zpívat.
Ve Spojených státech i jinde po světě přibývá hlasů volajících po tom, aby byl zrušen výraz „curry“ (česky kari). Podle některých aktivistů je toto slovo rasistické a používá se nesprávně pro kterýkoliv pokrm z jižní Asie. „Kari“ je údajně pozůstatek britské koloniální nadvlády v regionu. Píše o tom server NBC News. Debatu rozdmýchala Chaheti Bansalová, food blogerka žijící v Kalifornii.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) oznámil větší rozvolnění na akcích, zdá se však, že pouze na oko. Pokud totiž chtějí pořadatelé dosáhnout plné kapacity, mají si podle nových pravidel dát dobrý pozor, koho na akci pouští. Nad určitou hranici totiž smí prodat lístky pouze očkovaným či lidem po prodělání nemoci. To je však podle některých organizátorů zcestná a v praxi nerealizovatelná myšlenka.
Organizátoři hromadných akcí, pro něž budou od 1. srpna platit vyšší limity pro maximální počet návštěvníků, by měli podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) ohlídat, že při počtu nad 3000 lidí prodají vstupenky jen těm, kteří mají ukončené očkování proti covidu-19 nebo v posledních 180 dnech prodělali tuto nemoc. Ministr to řekl novinářům po setkání s šéfkou odborů Dagmar Žitníkovou. Podle Vojtěcha je to regulovatelné pouze u akcí, kde se prodávají lístky.
Vláda umožní od neděle 1. srpna tanec očkovaným, testovaným a těm, kteří prodělali covid. Oznámil to dnes ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) jako jeden dalších kroků mírného rozvolňování opatření. Od začátku srpna se také navýší počet lidí na venkovních sportovních a kulturních akcích až 7 tisíc lidí, uvnitř to budou 3 tisíce. Bazény budou moci nově využívat až 100 procent své kapacity.
Ministerstvo zdravotnictví v tichosti změnilo podmínky pro účast na kulturních akcích a pro návštěvu restaurací. Nově už není možné prokázat se čestným prohlášením o provedeném testu, který si člověk udělal v zaměstnání. Povinné testování ve firmách bylo ukončeno k poslednímu červnu, některé společnosti v testování svých zaměstnanců ale pokračují dobrovolně dál, jejich zaměstnanci se však takovým samotestem po práci prokázat nemohou.
Mašina. Velice zlověstné slovo. Sugeruje neúprosnou sílu napřenou jedním směrem, s níž nemá praktický význam smlouvat nebo se proti ní stavět, sešrotuje vše, co jí stojí v cestě, pohltí jednotlivce a promění ho ve svou součástku, jednající a myslící jen v mezích, které mašina stanoví, účastnou strojové synergie, která mašinu udržuje v chodu. Za takovou mašinu je možné považovat i současnou veřejnou debatu v podobě, již zprostředkovávají sociální sítě a jejich algoritmy, tzv. kulturní válku, která na současném Západě probíhá.
Morava, zvláště právě ta jižní, je totiž zajímavější a pestrobarevnější část této země. Pro Čecha, především teda Pražáka, je tím, čím je pro Francouze Korsika nebo pro Rusa Krym. Pro Američana Florida nebo rovnou Havaj. Jsme sice občansky ve vlasti, ale zvyky, mravy a zvuk řeči jsou přece jen jiné. Lepší, sytější, originálnější. Je to náš Jih.
Naše doba propadá masovému šílenství. Vypjaté projevy znechucení na veřejnosti i v soukromí se opakují, lidé jako v horečce reagují stádně a potřebují si nepřetržitě vulgárně ulevovat. Každodenní zprávy nám předkládají důsledky takového chování, ale příčiny nám unikají. V anglosféře se často uvádí zvolení amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo brexit, jenž také šokoval humanitní vzdělance.
Od začátku července přijde další rozvolnění protiepidemických opatření. Maximální počet účastníků na venkovních kulturních akcích bude 5000, uvnitř nanejvýše 2000 návštěvníků. Rozvolnění se týká i maloobchodu, kde bude moci být jedna osoba na deset metrů čtverečních. V restauracích a klubech bude umožněna i živá hudba, ovšem stále bez tance. V bazénech a wellness se zvýší maximální možné zaplnění kapacity z 50 na 75.
Výstava Malevič, Rodčenko, Kandinskij a ruská avantgarda je trhák letošní sezony (nejen) na Hluboké. Sytě červené poutače s velkými černými konstruktivistickými písmeny se jmény hlavních hvězd výstavy vedou před zámek, kam se avantgarda a revoluce, kterou hlásala, hodí jako pancéřová pěst na dívčí oko. Ale to je samozřejmě už dávno zahlazený rozpor: i nejavantgardnější avantgarda 20. století se všemi svými proklamacemi, výkřiky, radikálními gesty je už historií, kapitolou do památníku pro nostalgiky, obrázkem z výstavy.
Hravá expozice s moderními interaktivními prvky představující život včel a jejich produkty je místem plným zážitků. Místem, kde návštěvníci při prohlídce zapojí všechny své smysly. Naleznete zde unikátní obří plástve či prosklené úly s živými včelami ve venkovní části expozice. Ve včelí svět se v roce 2012 proměnila bývalá škola v Hulicích.
Hynek Navrátil je asi největší sympaťák, se kterým jsem se v posledních letech setkal. Bylo to před pár lety u stáje s velbloudy před vystoupením cirkusu Humberto v pražské Krči, zrovna běželo první kolo boje o zachování nebo zrušení zvířecích členů tradičních cirkusů. Hynek se mi jevil od první chvíle jako člověk zcela oddaný svému zvířecímu družstvu, k němuž tíhne nezfalšovatelnou láskou.
Obraz Noční slavnost (Ohňostroj) od malířky Toyen se na aukci v Praze prodal za 30,4 milionu korun. I s aukční přirážkou za něj kupec zaplatí 36,48 milionu korun. Jde o třetí nejdražší dílo avantgardní autorky prodané na tuzemské aukci. Vyvolávací cena díla byla 20 milionů korun. Nejdráže prodaným obrazem Toyen na českých aukcích je od letošního dubna obraz Cirkus, za který nový majitel zaplatil konečnou cenu 79,56 milionu korun.
