Hravá expozice s moderními interaktivními prvky představující život včel a jejich produkty je místem plným zážitků. Místem, kde návštěvníci při prohlídce zapojí všechny své smysly. Naleznete zde unikátní obří plástve či prosklené úly s živými včelami ve venkovní části expozice. Ve včelí svět se v roce 2012 proměnila bývalá škola v Hulicích.
Hynek Navrátil je asi největší sympaťák, se kterým jsem se v posledních letech setkal. Bylo to před pár lety u stáje s velbloudy před vystoupením cirkusu Humberto v pražské Krči, zrovna běželo první kolo boje o zachování nebo zrušení zvířecích členů tradičních cirkusů. Hynek se mi jevil od první chvíle jako člověk zcela oddaný svému zvířecímu družstvu, k němuž tíhne nezfalšovatelnou láskou.
Obraz Noční slavnost (Ohňostroj) od malířky Toyen se na aukci v Praze prodal za 30,4 milionu korun. I s aukční přirážkou za něj kupec zaplatí 36,48 milionu korun. Jde o třetí nejdražší dílo avantgardní autorky prodané na tuzemské aukci. Vyvolávací cena díla byla 20 milionů korun. Nejdráže prodaným obrazem Toyen na českých aukcích je od letošního dubna obraz Cirkus, za který nový majitel zaplatil konečnou cenu 79,56 milionu korun.
Hlavní hygienička Pavla Svrčinová podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD) porušila dohody o rozvolňování. Ministerstvo zdravotnictví podle něj na pátečním jednání vlády prosadilo změny v rozvolňování pravidel, která kulturu diskriminují. Zaorálek v pátek v tiskové zprávě uvedl, že návštěvníci kulturních představení jsou diskriminováni třeba před návštěvníky restaurací. Na pondělním jednání vlády bude chtít pro kulturu změnu.
Pondělí přineslo další stupeň rozvolňování protiepidemická opatření. Po více než pěti měsících se pro rekreační účely znovu otevírají hotely, penziony a další ubytovací zařízení. Rovněž končí rotační výuka žáků druhých stupňů základních škol v krajích, kde to dosud nebylo kvůli epidemické situaci možné. Přejít na plnou výuku mohou i střední a vysoké školy. Změkčení protiepidemických pravidel se dočkají také organizátoři kulturních akcí či zoologické a botanické zahrady, otevřít se mohou kina.
Alena Mornštajnová (57) je mimořádně úspěšná česká spisovatelka se závratnými prodeji. S jejím posledním románem Listopád to asi nebude jiné. Má i dráždivé téma: listopad 1989 se nepovede, moci se ujme armáda, ta obnoví tuhý komunistický režim. Kruté dějiny odtrhnou matku od dcery. Setkají se? Čtenář se buď začte, nebo se otřese…
Dnes spíš ze světa. Žijí tam všelijací lidé, snad vám to neuniklo. Mezi nimi i Justin Bieber. To je, prosím pěkně, populární zpěvák. Kanaďan. Má obrovské množství fanoušků a fanynek, není možné mu upřít, že do svých písní dává srdíčko. Taky je oblíbeným objektem okázalé nenávisti ze strany těch, kdo potřebují dát nějakým snadno srozumitelným způsobem najevo, že jim vadí hudební průmysl a jeho marketingově vytvářené hvězdičky a tak dále a tak podobně.
Od pondělí 17. května by se mohly v Česku naplno otevřít všechny školy, a to bez toho, aby se museli žáci po týdnu rotačně střídat. Pro premiéra Andreje Babiše (ANO) jde o „absolutní prioritu“. Podporu nachází i u ministra zdravotnictví Petra Arenbergera (za ANO). Vláda bude kromě toho v příštím týdnu jednat také o možném otevření restauračních zahrádek, ubytovacích služeb či kulturních akcí.
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) po večerním setkání se zástupci kulturních organizací sdělil, že venkovní akce s účastí až 700 sedících diváků a vnitřní akce s účastí až 400 diváků by se mohly konat už od 17. května. „Pokud to v pondělí schválí vláda,“ doplnil. V týdnu od 24. května se pak podle Zaorálka zvýší až na 1000 diváků účast na venkovních akcích a až 500 na vnitřních, vždy při kapacitě 50 procent.
Od pondělí 10. května se otevřou muzea, galerie a památky i ve zbylých krajích České republiky, kde dosud nebyly přístupné veřejnosti. Nebudou se ale nadále moci konat skupinové prohlídky, což se týká především památkových objektů. Na tiskové konferenci po jednání vlády to ve čtvrtek řekl ministr zdravotnictví Petr Arenberger. Rozvolňování pro zahrádky restaurací zatím připadá na 17. května, ovšem pouze v případě, že počty nakažených klesnou pod 75 na 100.000 obyvatel.
Letošní vyhlašování ocenění Americké filmové akademie bylo vlastně adekvátním ohlédnutím za divným rokem 2020. Divným nejenom kvůli pandemii, která drasticky omezila uvádění filmů v kinech a taky zkomplikovala vznik snímků nových, ale i kvůli společenským pohybům na současném Západě a především v USA, nástupu politiky identit. Paradoxním důsledkem rozmachu „identitářství“ je, že z Oscarů se stal ceremoniál jaksi bez identity, v němž kategorie a vůbec smysl toho všeho jsou definované čím dál vágněji.
Život v izolaci je možné optimisticky vnímat jako pobídku ke kultivování ducha (vím sice, jak to aspoň v mém případě většinou dopadá, ale nesmí se ztrácet naděje), například poslechem hudby. Koncerty se sice už měsíce nekonají a kapely mohou mít problém už jen s tím, aby se během lockdownu sešly na zkoušku. Desky ale vycházejí pořád – aspoň nějaké. Následuje výběr několika nahrávek z posledních týdnů a měsíců, které by snad mohly čtenáře osvěžit na duši, samozřejmě je to výběr ryze subjektivní
Nehrál úplně hlavní role, ale vždy když se objevil na jevišti nebo ve filmu, okamžitě šla pozornost na něj. Vypadal někdy, že přišel přímo z podsvětí, ale ne z kriminálního, spíš z toho, kde bydlí čerti a démoni. Byl ostrý, výrazný a přesný, přitom bizarní a expresivní: hrál role psychologické i komické, Čechova i Havla. Skoro dvacet let byl stálicí Divadla Na zábradlí, té nejinspirativnější a možná i nejdivočejší pražské scény po roce 1989.
Žádné rozvolnění současných omezení v oblasti kultury se podle ministra zdravotnictví Petra Arenbergera (za ANO) nyní nechystá. Ministr tak nedodrží ani slib svého předchůdce Jana Blatného (za ANO), který dal příslib výjimky z opatření iniciativě Cesta ze tmy, která několik posledních měsíců připravovala sérii koncertů v pražské Lucerně. Pilotní projekt měl být doprovázen testováním všech návštěvníků a přísnými protiepidemickými pravidly.
Iniciativa Cesta ze tmy, jejímž cílem je obnovení kulturních představení, plánuje v pražské Lucerně sérii koncertů s diváky. První by se měl podle původního plánu konat už 23. dubna. Podmínkou účasti publika je, že všichni přítomní absolvují v den koncertu PCR test, jehož cena je zahrnuta ve vstupném. Udělení výjimky přislíbil organizátorům předchozí ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) ihned po skončení nouzového stavu.
Pandemická doba má být časem velké změny, měla přinést ojedinělou historickou zkušenost, otřást do základů světem, rozdělit čas na předtím a potom. Události tohoto typu se většinou také nějak projeví v umění, stávají se tématem či kulisou románů a filmů, jejich vliv se projeví ve výtvarném umění. Vstupují do představivosti lidí, proměňují ji. O umění se v posledních měsících psalo především jako o omezené oblasti lidského života – o zavřených divadlech a galeriích, o strádajících tvůrcích, kteří přišli o možnosti příjmů.
Rozdíl je to nenápadný, ale významný: ekvivalentem francouzského slova chanson není náš šanson, ale píseň vůbec: každá a kterákoli. U nás ovšem například píseň Hastrmane tatrmane, jak to spolu uděláme nenazve šansonem ani ten, kdo ji dovede ocenit. Šanson je přece z Paříže a zpívá z něj lidské srdce, a nejen zpívá: vyznává se a zpovídá ve své zranitelnosti.
Koncem roku se on-line rozdávaly Evropské filmové ceny, za nejlepší evropské filmové dílo akademici označili dánský snímek Chlast režiséra Thomase Vinterberga, naprázdno kvůli tomu vyšel rovněž hojně nominovaný polský film Corpus Christi Jana Komasy. K oběma snímkům, které se v uvolněnějších časech promítaly ve zdejších kinech, má význam se vracet – nejenom proto, že byly akademií vyzdviženy. Mají také cosi společného
Ve věku 81 let zemřel v neděli dlouholetý člen činohry Národního divadla Ladislav Mrkvička. Úmrtí na svém webu potvrdilo Národní divadlo. Mrkvička letos získal Českého lva za výkon ve vedlejší roli ve filmu Staříci. Minulý rok se stal držitelem Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra. Mrkvička zemřel po dlouhé nemoci, potýkal se s Parkinsonovou chorobou, která mu už nedovolovala pracovat.
Kanadský dokumentární film Vzestup Jordana Petersona, který je možné vidět na internetovém vysílání České televize, je pozoruhodný především jako artefakt „kulturní války“, zaujme především rozporem mezi velice zdrženlivou povahou toho díla a prudkými reakcemi, jež v době uvedení vzbudilo. Některá kina za oceánem ho odmítala promítat, jinde se projekce rušily kvůli ohlášeným protestům.
Včera zemřel Svatopluk Karásek, evangelický farář, někdejší disident, politický vězeň a undergroundový písničkář, kterého StB donutila k emigraci.
Zemřel známý publicista, překladatel a filmový kritik Antonín Jaroslav Liehm, bylo mu 96 let. Uvedla to jeho dcera Alexandra Urbanová. Liehmovo jméno je úzce spjato s Literárními novinami 60. let minulého století a s propagací nové československé filmové vlny v západní Evropě. Podstatnou část svého života prožil v exilu, před sedmi lety se přestěhoval zpátky do Prahy. Na jaře 2015 převzal Cenu Toma Stopparda, v říjnu téhož roku mu prezident udělil medaili Za zásluhy.
Značnou a z větší části pobavenou pozornost vyvolala zpráva o dění v americkém nakladatelství Penguin Random House.
Filmoví producenti a provozovatelé kin zvažují právní kroky proti státu, pokud vláda nepovolí čtvrteční otevření kinosálů po boku restaurací, maloobchodů či heren. Dle audioviziálních asociací je jejich oblast podnikání diskriminována a nedostatečně kompenzována za ušlé zisky. Jen za druhou vlnu pandemie přišla česká kina o 150 milionů korun jen ze vstupného. Asociace upozorňují, že dokážou zařídit potřebná opatření, od omezení počtu návštěvníků po nošení roušek.
Mezi Francií a Amerikou probíhá „válka slov“, jejími aktéry ale nejsou politici, jako tomu třeba bylo v případě sporu o invazi do Iráku mezi prezidenty Chiracem a Bushem.
V časech lockdownu logicky stoupá využití streamovacích služeb, hodně lidí si potřebuje trochu zpříjemnit vlekoucí se čas. Dokumentární film Americká vražda: rodina odvedle k účelu zpříjemňování čehokoli není zrovna vhodný. Dokonce bych si ani netroufl tvrdit, že to je film dobrý. Ale v hlavě uvázne, ještě hodiny po zhlédnutí v ní může tropit neplechu.
Chtělo by se občas studem klopit oči, ale ty fotografie to nedovolí. Tím, jak zobrazují věci známé, pohledy spíš přitahují a diváka už nepustí. Lze v nich vidět sebe, rodinu, ale také třeba sousedy i časy svého dětství. Přitažlivost je skrytá v tom, že srozumitelným obrazovým jazykem vyprávějí o tom, co se slovy popisuje stěží.
Poutavě, čtivě, s citem pro zkratku, detail i snesitelnou míru didaxe vytvořily čtyři ženy knižní panteon jiných šedesáti žen, významných postav našich dějin od kněžny Ludmily po Martinu Navrátilovou. S nápadem napsat takto personifikovanou historii ženské emancipace, adresovanou především dětským čtenářům (čtenářkám!), ale koneckonců i jejich pánům rodičům, pro něž může být na řadě míst objevná, přišla Renáta Fučíková, ilustrátorka dekorativního stylu a spisovatelka; sama se projektu zúčastnila textově i obrazově.
Na přelomu 80. a 90. let Zdeněk Košek řídil ze svého panelákového bytu v Ústí nad Labem svět a možná i celý vesmír. Ovlivňoval planetární události, takže nejspíš stál i za politickými změnami, a to nejen v Československu. Hlavně ale tvořil počasí. „Dělal“ mraky, bouřky, tornáda, lijáky, sněhové bouře, cyklony, anticyklony.
Přátelství mezi prezidentem Milošem Zemanem a zpěvákem Danielem Hůlkou se chýlí ke konci.
