Bělorusko musí zůstat samostatné, i kdyby nebylo demokratické
Na konci srpna oslavil běloruský prezident Alexandr Lukašenko sedmdesáté narozeniny. Jsou to jeho druhé letošní významné kulatiny, protože už 20. července jsme si připomněli třicet let od oslavencova nástupu „na trůn“. Ten se v českých médiích o prázdninách jakžtakž připomínal, ale ony narozeniny zůstaly začátkem školního roku spíše přehlédnuty. Ne že by sedmdesátiny v současnosti byly kdovíjaký funerální věk, ostatně Lukašenkův ruský soudruh Vladimir Putin je o dva roky starší. Ale přece jen: završený sedmý křížek v kombinaci s probíhající válkou na Ukrajině a utažením běloruského opasku po posledních prezidentských volbách před čtyřmi roky, kdy Lukašenko výměnou za své udržení u moci po prohraných volbách postoupil Rusku část samostatnosti své země, protože umožnil ruské armádě pobývat na běloruském území, je naléhavou připomínkou boje, který Evropu čeká.