Komentáře - 13. ledna

Jak byrokraté zapálili Kalifornii

Los Angeles je v obležení požárů. Obzvláště tvrdě postižena je čtvrť Pacific Palisades, kterou ohně z velké části zničily a kde má domy řada hollywoodských celebrit. Zatím je potvrzeno 16 obětí. Téměř 180 tisíc lidí evakuovali. Jedná se o nejhorší požár v historii města. Za viníka bylo okamžitě označeno globální oteplování. V Česku tento názor šířil například pirátský poslanec Jakub Michálek: „Škody musí začít platit znečišťovatelé, kteří globální oteplování způsobují tím, že vypouštějí skleníkové plyny! Tohle je požární bouře, která má rychlost hurikánu v Los Angeles. Jedna z mnoha ukázek klimatického pekla, před kterým vědci léta varovali…,“ postoval.

12. ledna

Půlrok dvou Donaldů

Třetího ledna zahájil premiér Donald Tusk v Národní opeře ve Varšavě půlroční předsednictví Polska Radě EU. Polsko sice představilo i obrysy svého programu, nicméně jeho relevance nemusí být valná s ohledem na to, že celá Evropa v tuto chvíli čeká na Trumpovu inauguraci 20. ledna a na témata, která nová americká administrativa na úvod nastolí. Mimochodem, představení polského předsednictví na zasedání Evropského parlamentu proběhne o den později. Tyto dva okamžiky mohou významně napovědět, jakým směrem se bude ubírat Západ v následujících měsících.

11. ledna

Indoktrinace českého žáka – 3, 2, 1, teď?

V úterý 14. ledna dospěje do finále záměr, který premiér Petr Fiala opakovaně vyjmenovává mezi nejdůležitějšími počiny své vlády. Je dost záhada, proč někdo, kdo se snad pořád ještě pokládá za konzervativce, tak systematicky upozorňuje na něco, co u konzervativního voliče může vyvolat jen zklamání.

10. ledna

Z krále Trumpa brzy bude jen prezident

Zvolený prezident Spojených států Donald Trump to svým oddaným fanouškům doma i v zahraničí nedělá jednoduché, úkol hájit a interpretovat různá jeho vyjádření může být dost nelehký. Například tenhle týden, když na tiskové konferenci nevyloučil možnost vojenské intervence v Grónsku, které by prý rád připojil. Na Kanadu, již by do Států začlenil taky, prý ale útočit nebude, vystaví ji jenom ekonomickému nátlaku. To jsme si oddechli. Někomu to může připadat jako imponující projev síly. Jsem tu a vezmu si, co chci. Je to ale síla spíš performativní, na odiv stavěná.

09. ledna

Kdo se vlísá Trumpovi

Donald Trump v únoru navštíví Slovensko. Tedy alespoň podle bývalého ministra zahraničí za sociální demokracii Lubomíra Zaorálka. „Říkám to s tím rizikem, že to ještě není oficiální, ale vím to bezpečně,“ uvedl Zaorálek v pořadu 360° na CNN Prima NEWS s tím, že informaci má ze slovenského úřadu vlády.

08. ledna

Nic lepšího nemáme?

Po svátečních projevech státníků přišla smršť odsuzování toho, že má někdo potřebu současnou vládu a politické dění u nás kritizovat. Protože si má prý vzpomenout, co tam bylo předchozích osm let. Ano, s tím asi nikdo nepolemizuje. Ale my máme hodnotit a kriticky se dívat na to, co se děje teď. Co bylo slibováno a co nenastalo. Tvrdit, že popisování reality se nehodí, protože v tuhle chvíli tu „nic lepšího nemáme“, je trochu málo. A je to docela zoufalé.

07. ledna

Když řádí miliardář

Donald Trump se ještě neujal úřadu prezidenta a některé evropské země už začínají pociťovat dopady amerických voleb, které nepřináší jen obvyklou výměnu politické garnitury, ale také zásadní společenský obrat, fundamentální změnu ideologie. Po levicovém liberalismu přichází návrat ke konzervativním hodnotám. S novými technologiemi a sociálními sítěmi přichází jiný styl vládnutí. Obsahově nejde o nic nového, ale zásadně se mění forma. Za každou politickou silou nejen v Americe byl vždycky byznys, který z různých důvodů podporoval ten či onen politický proud.

06. ledna

Simon & Garfunkel: Příklad hodný následování

Aspoň něco pozitivního, dokonce přímo hezkého se na tom světě občas ještě stane. Tak koncem roku se prý smířili Art Garfunkel a Paul Simon, zpěváci američtí, hvězdy nedostižné velikosti, jejichž písně, Artův nebeský vokál a Paulovy melodie, se klenou nad rozbouřenými vodami životů několika generací, byť těmi posledními už si nejsme tak jistí. Ale to je jedno, třeba k tomu dorazí. Zašli si prý ti dva do restaurace v New Yorku, určitě nějaké dobré, dali si oběd, odhadoval bych něco veganského, ale to je jejich věc, pak možná víno v hodnotě více než slušné.

05. ledna

Plynové divadlo Roberta Fica

V posledních dnech starého roku se Robertu Ficovi podařilo obrátit na Slovensko větší díl globální pozornosti, než je obvyklé. Cesta do Moskvy za Vladimirem Putinem, ostrá roztržka s ukrajinským prezidentem Zelenským na téma zastavení tranzitu ruského plynu do Evropy a konečně vize Bratislavy jako místa konání „mírových jednání“ mezi Rusy a Ukrajinci nepochybně zaujaly. V Česku – tradičně v případě slovenské politiky – vyvolaly emotivní a protikladné reakce.

04. ledna

Vzývání nových model

V minulých týdnech mělo na evropské scéně slušný ohlas vystoupení švédské ministryně energetiky Ebby Buschové po Evropské radě. Reagovala na vystřelení cen elektřiny, jež postihlo půlku Evropy následkem Dunkelflaute. Na rozdíl od Zeitenweide, předchozího výrazu, kterým němčina obohatila mezinárodní slovník, tu Dunkelflaute podle klimatologů zřejmě nějaký čas s námi zůstane. Buschová ve zjevné narážce na eurokomisaře Jørgensena poznamenala, že podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny se dá opticky zvýšit i vypnutím jaderných elektráren, ale toto „manipulování statistik“ nám bezpečné dodávky nezajistí. Ale pak už nebyla slušná a řekla jména.

03. ledna

Na koho Babiš ukáže?

Čtrnáct dní před minulými sněmovními volbami jsem položil hlavnímu stratégovi Andreje Babiše otázku: Na koho chcete před volbami ukázat jako na potenciálního vládního partnera? Jen se smál, že to se přece nedělá. Později mi řekl, že to bral jako mou provokaci. Na náš rozhovor si údajně vzpomněl, když Andreji Babišovi po sečtení všech hlasů chyběl k parlamentní většině koaliční partner a tři potenciální probabišovské strany (KSČM, ČSSD, Přísaha) se do sněmovny nedostaly. Tehdy stačilo, aby Babiš naznačil své preference, a jedna z nich se určitě do sněmovny dostat mohla. A dnes?

02. ledna

Boj proti dezinformacím, tentokrát na pravici

Poslední týden loňského roku přinesl první velkou hádku v trumpovské koalici, hádku o imigraci. Dalo by se o ní napsat mnohé, protože je to důležitá substantivní debata, důležitý test politického managementu, jaký se musí naučit každá politická koalice, a zároveň taky dobrá epizoda lidské komedie, jíž se my, kteří sledujeme na dálku americkou politiku, bavíme.

01. ledna

Jimmy Carter, prezident, který se snažil

Jimmy Carter, který zemřel před třemi dny ve věku sta let, se stal synonymem pro neúspěšné prezidentství. Tento osobně hodný, čestný a morální člověk je důkazem, že tyto kvality nejsou nutné pro vykonávání nejmocnějšího úřadu na planetě. Naopak mohou být na škodu. Původně pěstitel buráků z Georgie a učitel v nedělní škole vystoupal do Bílého domu, protože byl znechucen ze skandálů a z korupce, které provázely administrativu Richarda Nixona. Cartera Američané zvolili hlavně díky jeho slibu, že „vyčistí Washington“. Místo toho dorazila ekonomická krize, obří inflace, na vrcholu dosáhla 13,5 %, a energetický šok.

31. prosince

Pod příkrovem smogu

Zatímco píšu tento komentář, za okny víkendového vlaku IC Sobieski z Varšavy do Vídně se míhá „krajina posedlá tmou“: Horní Slezsko, obří aglomerace, která je průmyslovým centrem Polska. Horní Slezsko je země, skrze niž opakovaně prošly dějiny, bohužel si jí teď při pohledu z vagonu ale moc neužijete. Za okny převažuje šedobílá mlha, která ovšem není neškodnou říční mlhou stoupající z rybníků a slatin kolem Odry. Je to hnusný, v krku škrábající smog. Současná kvalita ovzduší v Polsku prý je rekordně špatná. Další podobně velký oblak čoudu je údajně až v Indii