Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Před zítřejším třetím kolem jednání Kyjev–Moskva se svět dozvěděl, s čím do nich ruská strana půjde. V pondělí mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov formuloval tři body: 1) uznání příslušnosti Krymu k Rusku, 2) uznání odtržených „lidových republik“ v Luhansku a Doněcku, konečně 3) neutralita vepsaná do ukrajinské ústavy. V České republice, zdá se alespoň autorovi komentáře, většina hlasů tento ruský katalog pro jednání hodnotí jako vynucené přiznání slabosti.
Když před týdnem čeští provozovatelé domén na pokyn bezpečnostních složek vypínali různé okrajové servery, dalo se na obranu vlády ještě tvrdit, že tak činí z přetlaku potřeby něco dělat, že to je hlavně projev akcionismu. Evropský parlament tento týden přijme Zprávu o zahraničním vměšování do všech demokratických procesů v EU, včetně dezinformací (čtenář ji najde na stránkách europarlamentu, má pořadové číslo A9-0022/2022).
Válka na Ukrajině, toto čiré neštěstí a hrůza, může nést i nějaké dobré vedlejší efekty. Například je tu možnost, že by směrodatní politici v západní Evropě začali revidovat politiku boje s globálním oteplováním. Z něj je už dávno politické náboženství a revize náboženství, nějakého jeho ústředního pilíře, většinou otevře cestu k jeho zániku.
Jaké závěry má z války na Ukrajině vyvodit Česká republika? Od vypínání „proruských“ serverů přes rozpočet armády až po klimatickou politiku Evropské unie, kdy naplánovaná cesta k uhlíkové neutralitě z větší části stojí na ruském plynu – otázky pro disidenta, později ministra obrany a dnes člena Výboru pro životní prostředí v Evropském parlamentu Alexandra Vondru (ODS).
Válka na Ukrajině je už dnes v jednom důležitém ohledu horší než války v Jugoslávii: útok se neudál při dělení jednoho státu, v rámci jakéhosi „majetkového vypořádání“ mezi státy nástupnickými. Je to útok jaderné mocnosti na slabšího souseda. Ve chvíli, kdy si agresor ze země se 40 miliony civilistů udělá střelnici, není příliš taktní někde v dalekém bezpečí diskutovat o chybách, které se třeba dopustila vláda napadené země a její zahraniční spojenci.
Návrh státního rozpočtu na letošek Fialova vláda zdědila a za půldruhého měsíce, během rozpočtového provizoria, přepracovala. Ve výsledku už tak nemá deficit 377, ale „pouhých“ 280 miliard korun. Návrh minulý týden ve sněmovně prošel prvním čtením a premiér Petr Fiala ho prodával s argumentem, že v době vysoké inflace je to rozpočet protiinflační. Jedním z premiérových ekonomických poradců je hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.
Rozhovor s brigádním generálem Vladimírem Halenkou se konal deset dní poté, co státní zástupce Pavel Prygl zrušil jeho trestní stíhání. Halenka se po sedmi letech učí žít bez hrozby vězení nad hlavou. Je to úleva? Spíš není. Dokud jsem doufal v návrat do armády, to bych se z takového rozsudku samozřejmě radoval moc. Po sedmi letech přešla naděje, tím pádem se nedostavila ani úleva. Těch sedm let se nikdy nevrátí.
Petr Fiala v úterý na sociálních sítích: „Demokracie je diskuse. Ale diskusí není bezobsažný monolog. Zvlášť když je jeho cílem jen zablokování demokratického rozhodování. Extremisté nás stojí spoustu peněz a blokují parlament. Vydírat se nenecháme.“ Politici dnes vládnoucí koalice před volbami, vlastně po většinu minulého volebního období, měli sklon označovat se za demokratickou opozici s tím, že nejen komunisté, ale ani Okamurova SPD demokratická není. Tady stojí za úvahu, kdo je demokrat a kdo je extremista.
O co šlo? Vojenská policie seznámila detektivy z proslulého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) se svým podezřením, že se zločinný gang ve státním sektoru v letech 2009 až 2013 pokusil pod cenou prodat tuny vojenských zásob, mimo jiné 23 tankových motorů a celkem 216 motorů do BVP, bojových vozidel pěchoty. Konečným nabyvatelem se měly stát soukromé firmy, v jednom případě i Vojenský opravárenský podnik ve slovenském Trenčíně.
Příští sobotu u nás končí trasování, a tedy karanténa, také se přestávají testovat lidé bez příznaků. To jsou dvě zásadní novinky ze závěru minulého týdne, jimž by se asi dostalo větší pozornosti, nebýt všeobecné únavy z covidu. Možná k té menší pozornosti přispívají sami vládní představitelé, kteří teď ta chvályhodná rozhodnutí přijali, v první řadě ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Nutně by pak vznikla otázka, proč ještě nedávno znovuzaváděli plošné testování ve školách a ve firmách.
Po dvou letech pandemie je každý trochu efektivní akt odporu, jaký včera předvedl Senát, důležitý. Novelu pandemického zákona, z něhož se stává dvojtečka pro případné protažení plošných opatření proti covidu-19 do podzimu letošního roku, včera Senát odmítl. Tím krapet prodloužil proces jejího přijímání sněmovnou a zvětšil možnost do této brutální normy zasáhnout. Ale těžko mohl jinak, a to i kdyby většina senátorů souhlasila s každým písmenem novely.
Odmyslíme-li si občasné citáty a parafráze slov Vladimira Putina nebo jeho ministra zahraničí Sergeje Lavrova, ruský pohled v diskusích o současné krizi na rusko-ukrajinské hranici naprosto chybí. Proto jsme pořídili rozhovor se Sergejem Karaganovem, profesorem pro mezinárodní politiku v Moskvě. Karaganov sice nikdy nebyl zaměstnán ve vládní nebo politické funkci, přesto je díky svému propojení a vlivu na zahraničněpolitický establishment někdy nazýván „ruským Kissingerem“.
Když do týmu poradců nového premiéra Petra Fialy nastupoval Michal Klíma coby poradce pro média a dezinformace, člověka maně napadlo, co asi tak bude pracovní náplní poradce předsedy vlády v otázce dezinformací. Máme si snad představovat, že poradce přinese premiérovi jednou týdně svodku a v ní fixem podtržené informace, na které je třeba dávat si pozor, protože jsou to ve skutečnosti dezinformace? Naštěstí a naneštěstí jde o něco jiného, přece jen sofistikovanějšího.
Píšeme na těchto stránkách občas kriticky o Fialově vládě, proto je třeba zmínit i jeden podstatný úspěch z minulého týdne (a ovšem hned se podivit interpretaci, jakou tomu náš premiér o víkendu dal). Evropská komise publikovala jakési definitivní znění tzv. delegovaného aktu o taxonomii. Samotný princip taxonomie, v níž se zdroje energie dělí na čisté, udržitelné a špinavé a podle toho jsou uměle zvýhodněny či znevýhodněny, je skandální. Přesto musíme kvitovat, že mezi čistými, respektive udržitelnými zdroji se ocitlo jádro a teď i plyn.
S tím, jak – věřme – končí pandemie čínského koronaviru, se množí takzvané revizionistické zprávy. Podle metastudie vědců z americké Univerzity Johnse Hopkinse (žádná ořezávátka, celosvětové přehledy z Johns Hopkins University byly od začátku používány jako jedna z ústředních databází koronavirové nákazy napříč světem) měla celoplošná opatření, tedy lockdowny, na šíření infekce zanedbatelný vliv. Teď přichází izraelská studie, podle níž dostatečná hladina vitaminu D v těle do velké míry zabraňuje těžkému průběhu covidu-19.
O rusko-ukrajinské krizi a roli Západu včetně postoje České republiky mluvíme i v Salonu Echa. Sešli se v něm bývalý velvyslanec v Paříži a enfant terrible našeho zahraničněpolitického diskurzu Petr Drulák, zvláštní zmocněnec ministerstva zahraničí pro Východní partnerství Jaroslav Kurfürst, zastánce realistické školy v mezinárodní politice Petr Robejšek a novinář, kyjevský rodák Jefim Fištejn.
Pozoruhodný souběh politické a justiční moci nabídl včerejšek. Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil asi nejotřesnější nařízení dneška, jímž je diskriminace neočkovaných spoluobčanů v restauracích, kavárnách, klubech, v hotelech. Bohužel NSS to mimořádné opatření nezrušil s okamžitou platností, ale s přihlédnutím k vývoji „epidemie“ covidu dal vládě týden čas, aby nějak zareagovala. Nastínil jí tři možná východiska: ve stupni diskriminace zrovnoprávnit neočkované s očkovanými
Minulý týden i u nás způsobila jistý rozruch zpráva deníku Bild, že hospitalizované s covidem v německých nemocnicích tvoří zhruba z poloviny pacienti přijatí z jiného důvodu, kteří ale při té příležitosti byli pozitivně otestováni. Shodou okolností téměř ve stejný den přichází zpráva z Anglie: v anglických nemocnicích leželo k 25. lednu 13 023 pacientů, z nichž jen 6256 bylo do nemocnice přijato kvůli covidu. To je 48 procent. Profesor Paul Hunter z University of East Anglia listu Daily Mail řekl, že je „absolutně nutné“ začít rozlišovat na primární a náhodné covidové pacienty i v denních hlášeních.
Včera se na Václavském náměstí konala demonstrace proti novele pandemického zákona. Počtem rozhodně nebyla přelomová tak, aby to odpovídalo pocitu svolavatelů, že tato novelizovaná „panda“, o níž má v úterý hlasovat sněmovna, je i na poslední dva roky zlomem k horšímu. Ale pod koněm zaznělo leccos zajímavého. Známý odborník na zdravotní právoOndřej Dostál například řekl, že v době schvalování novelizovaného pandemického zákona „právo potřebuje vaši pozornost“.
Jeden den česká vláda slibuje, že uvolní proticovidová opatření od 1. dubna, druhý den, že by se s návratem k normálu mohlo začít už někdy v březnu. Aby měla zbraně pro předpokládanou vlnu infekce na podzim (!), prosazuje novelu pandemického zákona ve stavu legislativní nouze. Nebýt obstrukce Okamurovy SPD, dosti drastická novela pandemického zákona by už sněmovnou prošla, aniž ta norma stačila vejít do povědomí veřejnosti.
Minulý týden Evropský parlament schválil návrh zákona o digitálních službách, který připravila Evropská komise. Podstatné části normy nejsou politicky kontroverzní. Jiné části jsou naopak háklivé, především mazání tzv. nenávistného projevu. Důležitou roli v hledání vztahu EU k on-line platformám hrála česká komisařka Věra Jourová. Rozhovor s Jourovou se však neomezuje jen na zákon o digitálních službách, dojde i na Green New Deal a zacházení Komise se střední Evropou.
Markéta Pekarová Adamová zdravotnímu výboru, který dnes k pandě II zaujímá stanovisko, vymezila čas do 13. hodiny. Těch 25 členů výboru se schází v 9 ráno, na projednání důležitého zásahu do našich základních lidských práv a svobod má tedy čtyři hodiny. Sotva vláda udělala jeden krok ke zmírnění napětí ve společnosti a zrušila povinné očkování, podniká něco, co napětí opět zvyšuje.
Ke svému zatím nejdůležitějšímu kroku se vláda Petra Fialy odhodlala ve středu. Zrušila očkovací vyhlášku, která od 1. března nařizovala vakcínu proti covidu lidem nad 60 let a u vybraných povolání. Správně by se samozřejmě mělo psát, že Fialova vláda nezrušila vyhlášku, ale její novelizaci z pera Adama Vojtěcha. A že ta část, v níž se plošně nařizuje očkování podle dosaženého věku, nikdy neměla šanci vstoupit v platnost.
Nová politická garnitura je u vlády měsíc. Ale žijeme v tak neobvyklé době a nové skutečnosti se do našich životů derou s takovou vehemencí, že o nějakých sto dnech hájení pro vládu nemůže být řeči. Přebrala řízení ve chvíli, kdy stát zasahoval bezprostředně do života ohromné skupině lidí. Tito lidé nemohou své životy na sto dní přerušit a čekat, až se noví ministři zorientují a čeho se dobere premiér. Běží jim životy.
Tváří v tvář energetické krizi nabízí premiér Petr Fiala příspěvky nejchudším rodinám na fakturu, další, prý rozumné obnovitelné zdroje – a hlavně rozvoj jaderného sektoru. Přestože elektřina tvoří menšinu nákladů domácností na energie a ke zlevnění tepla by pomohla úprava povolenek, dlouhodobě péče o jaderné bloky dává smysl. Do jaké míry se Česká republika může zachránit jádrem? Vladimír Wagner vyučuje na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT a pracuje v Ústavu pro jadernou fyziku AV v Řeži u Prahy.
Divné je, že za toto naprosto zpackané vyšetřování a posléze uměle protahovaný proces nikdo nenese zodpovědnost. Odpověď je zčásti daná tím, že mířit by se muselo vysoko. Připomeňme, že Parkanovou a Staňka za nákup španělských dopravních letadel Casa pro českou armádu začal v roce 2011 (!) trestně stíhat plukovník Jiří Mazánek. Na stíhání dohlížel Jan Kořán z Vrchního státního zastupitelství v Praze.
V éře instantních stanovisek na sociálních sítích by se mohlo zdát přepjaté vracet se k tweetu předsedkyně sněmovny Markéty Pekarové-Adamové na Twitteru. Bylo ale vyjádřením přání, aby Maďaři za čtyři měsíce vyhnali stávajícího premiéra Viktora Orbána. Ale co naplat, jsou to slova, která spřátelená země, a to i v rámci Evropské unie, může chápat jako nepřátelský akt nové vlády, jejíž jedné ze stran Pekarová-Adamová předsedá.
Dosud nebylo odvoláno ani zmírněno znevýhodnění neočkovaných ve veřejném životě. Česko v tomto ohledu není v Evropě ani ve světě výjimkou. Možná dokonce máme režim spíš laxní, určitě ve srovnání s Německem, Rakouskem – anebo Austrálií. Tam v pondělí vrcholila anabáze kolem zadrženého a neočkovaného tenisty Novaka Djokoviće. Pro někoho příběh o tom, že pravidla platí pro všechny, pro jiného důkaz o ztrátě rozumu. Pandemie a boj proti infekci nás sužují už dva roky. Co to dělá s naší kolektivní psychikou? Otázka pro psychiatra Cyrila Höschla.
Celosvětový boj s covidem má i své globální chvilky, tak jako minulý týden příběh Novaka Djokoviće. Jeho snahu zahrát si na grandslamovém turnaji Australian Open sleduje celý (vyspělý) svět. Čtyřiatřicetiletý Srb, jednička světového tenisu, se jak známo před časem odmítl vyjádřit ke svému očkovacímu statusu. Je to moje „soukromá věc“, odpověděl podobně jako u nás před volbami kandidát Pirátské strany na ministra zdravotnictví Ondřej Dostál. Samozřejmě z toho plyne, že Djoković očkovaný není. Nákazu čínským virem prodělal už předloni v červnu. O. k., podle dnešního stavu poznání takto časově odlehlé setkání s virem nevylučuje možnost reinfekce. Ale tenista – jak se ukázalo po jeho internaci v Melbourne a poté, co se do věci vložil jeho právnický tým – byl opět pozitivně testován týden před Vánocemi.
I lidé, kteří poslední dva roky, včetně těchto dní, považují za dystopii a zlý sen, často předpokládají, že se z něj v dohledné době probudíme. Je to možné, dokonce mírně pravděpodobné. Protože pokud vlna omikron, tento „plamenomet“ (Vlastimil Válek), projede českým obyvatelstvem rychle a bez větších škod, a nová vláda pak režim přesto všechno nezruší, půjde už to i před dějinami čistě na její účet.
