Pokračujeme v rozhovorech s českými průmyslníky, lidmi, kteří prudký růst cen a především cen energií pociťují jako první. Vlastník Madety Milan Teplý (73) odepisoval investice už po první ukrajinské válce, tedy po Majdanu, záboru Krymu a bojích ve dvou separatistických republikách na východě Ukrajiny v roce 2014. Evropská unie tehdy na Rusko uvalila různé sankce a embarga na dovoz zboží, Rusko odpovědělo embargem na evropské potraviny. Letos Teplého trápí především prudký růst cen nafty, elektřiny, méně plynu. Rozhovor vznikal v nejistotě, zda Evropská unie po prezidentských volbách ve Francii zařadí do dalšího balíčku sankcí proti Rusku i zákaz dovozu ruské ropy.

V jakém stavu je česká ekonomika?

Mám obavu, že v hrozném. Dobře už bylo a hned tak se nevrátíme ani k průměru posledních let. Vláda snížila spotřební daň na pohonné hmoty o korunu padesát, klobouk dolů, zaplaťpánbůh za to. Ale je to málo. Myslím, že původní ceny už nebudou. Musíme se tomu přizpůsobit. U Fialovy vlády ale pozoruju naprosto nekoordinovaný přístup. Vím, že to taky neměla jednoduché: covid, vzápětí válka. Přesto jsem čekal, že vláda bude připravenější. Přece říkali, že mají plán postupu na příští tři roky, že mají připravený rozpočet. Že vědí, co chtějí. Ale už jsou u moci o hodně víc než sto dní, a neudělali vůbec, ale vůbec nic. Jasně, ono se lehce kritizuje, pan premiér Fiala mi taky řekl: Kritizovat by vám šlo, ale co konkrétně byste dělal jinak? Na což jsem mu odvětil, že na jeho místě bych se snažil dát najevo, jak se vláda postaví k ceně proudu, k ceně plynu. Kolik bude stát nafta a jestli bude. Nic víc. A premiér vám řekne: Naftu máme na 90 dnů. Načež se ukáže, že státní hmotné rezervy jsou prázdné, respektive že v nich je nafty na 21 dní. Mně ta vláda připadá netečná, mně se zdá, že na nic nereaguje.

Čím to? Myslíte, že se ještě nezaučili?

Nedávno mě pozvali na ministerstvo zemědělství, abych se vyjádřil k tomu, jak budu dál provádět zásobování škol. Je to vládní program svačin do škol – mléka a ovoce –, dělám ho 15 let, protože to tehdejší ministr zemědělství Gandalovič po nás chtěl. Takže já dvakrát týdně zavážím tisíc škol. Stát to dotuje, nicméně my jsme museli koupit 900 lednic, uzavřít smlouvu s tisícem školníků… No a teď nastala situace, že ke škole přijede šofér s IQ kokršpaněla, vyloží bedny, že v nich je 250 balíčků. Přitom na jeho lince je 450 žáků. Tak jdu na intervenční fond, jestli budou dodávat do programu peníze na víc svačin. Narazím v budově na náměstka ministra, kterého jsem neznal. On mi tedy po chvíli tykal a na otázku, jestli ty školy máme zavážet v celém rozsahu, mi odpověděl: Z nás nevyrazíš ani dech. Jsou to noví náměstci, političtí, nevědí, o čem mluví. Dobře. Ale ministr zemědělství o tom bohužel taky neví nic. On je pan Nekula slušnej chlap, včelař. O mouchách a o včelách se bude bavit dvě hodiny. Ale ve věcech, které zajímají mě, a dovolím si tvrdit, že i většinu zemědělců, je úplně bezradnej. Znovu se mi to potvrdilo, když jsem s ním seděl na debatě v České televizi. Chvíli to vydržíte, a pak jste po půl hodině rozčílený, když ministr málem každou větu končí slovy: Budeme to muset prodiskutovat v Evropské unii. Na co čeká?

A co že chce prodiskutovávat v EU? Energie?

Ceny za proud a naftu, dotační příspěvky na jednotlivé výrobky... Vždyť ať mi na svačiny do škol nedávají nic, ale ať mi to řeknou! A já tam nebudu jezdit. Přece na tom neztratím deset milionů korun měsíčně. Prostě to nebudu dělat. Oni mají určovat koncepci, říct, jak se to bude dělat. Ne já. Já jsem považován za toho, kdo chválí bývalého ministra zemědělství Tomana. Asi trochu jo. On nám konvenoval tím, že nepotřeboval mapu Bruselu, vyznal se tam, měl tam neobyčejné konexe. Nový ministr se ani nedomluví. Mně vyprávěl: Já teď byl v Bruselu, oni všichni mluvili anglicky, já česky, ale rozuměli jsme si. To si on asi myslí, jak si porozuměli, ale nevypadá to, že by si to mysleli ti ostatní. Řídí ho Marian Jurečka, to je naprosto jasné. A ten sice čtyři roky už ministroval, ale, marná sláva, je na to mladej. Mě to zklamalo, pravicová vláda – a tohle. Třeba se ještě vzpamatujou.

A v čem konkrétně vás zklamali?

Měli by jasně říct, jestli budeme ve všem takzvaně proevropští, nebo si dovolíme v něčem takzvaně proevropští nebýt. Jestli budeme mít svůj názor na věc, nebo nebudeme. Nedá se už jen papouškovat a argumentovat větou, že EU to chce.

Jak se vám v Madetě zvýšily náklady na energie?

Upřímně vám povím, že jsem to málem nevydýchal. Mého technického náměstka, dělal tam 16 let, velice chytrý kluk, to stálo místo. My jim na podzim vtloukali na poradě do hlavy: Kluci, cosi se hrne na ekonomiku, pohlídejte si, ať nepropadneme na energiích. Ať máme každý barák evidovaný, kolik nás ten barák bude stát, kolik energie se kde spotřebuje. Ohlídejte to. Oni, že všechno je pod kontrolou, byli chytrý jak rádio, ještě se usmívali. Ptal jsem se jich, na jak dlouho mají nasmlouváno, a dověděl jsem se, že na dva měsíce. No a když jsem si porovnával měsíční rozbory, tak celá Madeta za leden 2021 elektřina a plyn dohromady 17,2 milionu. A přišel rozbor ledna 2022 a já koukám, že za totéž platíme 52 milionů. To jsem myslel, že se vzteknu.

Co je pro vás horší, když podraží nafta, nebo když podraží plyn?

Plyn je problém, ale ne takový. Zato nafty máme obrovskou spotřebu, měsíčně nakoupím přes 250 tisíc litrů. Mám 48 velkocisternových náklaďáků. My to mléko musíme nějak přivézt. Drahá nafta se mi projevuje i jinak, začalo se obrovsky krást. Řidiči provrtají nádrže, ve vozidlech do osmi tun jsou ty nádrže plastové. Bezdrátové vrtačky, to je vrchol zla. Vrty vrt, člověk strčí pod nádrž konev a hotovo. Zrovna dneska ráno jsem to řešil, vyhodil jsem jich tuším šest. Neuvědomili si, volové, že tam jsou kamery. Hodně se teď ty krádeže rozšířily. Plyn není takový problém, jak se původně jevilo. Minulý měsíc dělal nárůst v ceně plynu, respektive tepla 3,7 milionu. Ale to ještě pořád utáhneme. Topíme míň. I lidi, kteří bydlí v našich ubytovnách, jsme trochu otužovali. Nafta je jiný příběh, podražila nám o 12 milionů měsíčně. Nebo obaly, tam mám meziměsíční nárůst za 4,5 milionu korun. Takovýto nárůst nákladů nedostanete do cen. Samozřejmě trochu s tím začnete, zákazníci to musejí zaplatit. Není to ovšem všespásné, začne se prodávat méně a zákazník půjde po méně kvalitním zboží. Já z kvality ustoupit nechci, protože jsem si tu značku na kvalitě postavil. Takže lidi nekoupí osm lipánků, koupí dva. Už je cítit, že nakupujou míň.

Tím pádem ale s cenou od nějaké úrovně už jít nahoru nemůžete. Nebo můžete?

Už dřív, to ještě nikdo o žádné válce nevěděl, jsem byl na trhu s máslem nejdražší. Hlavní důvod byl ovšem ten, že my jsme nestačili vyrábět. A regulovali jsme jednoduše cenou. To má vždycky následky. Pro mě je zrcadlem chalupa, kde pobývám často. A tam na mě starý báby volají: Dostaneš po držce, podívej se, co stojí máslo. My dnes samozřejmě nezlevníme, ale půjdeme dolů s marží, na hranu únosnosti, to jo. Máme strach, že lidi budou přecházet na rostlinné tuky anebo dovozy jako z Belgie, kde se sice píše čerstvé máslo, ale je to s rybím tukem. Na dovozy z Polska. Lidi takové věci budou kupovat z nouze.

A vy když půjdete s marží k nule, jak se Madeta za těchto cen energií udrží?

Budeme ve ztrátě. Ano, dlouhodobě se takhle hospodařit nedá. My teď zvyšujeme ceny, co to půjde, natahujeme je jako kšandy. No a až to nepůjde, začne nejdřív racionalizace všech úkonů, které souvisejí s naftou a s proudem. Začne se omezovat. I když zase na druhou stranu při svíčkách dělat nebudeme.

Pak je tu nově ohlášená zemědělská strategie vlády. Nezabývá se cenami energií, ale dotacemi. S tím asi moc spokojen nebudete, že se dotační balík přesune k menším...

Já jsem taky ze sedláckého rodu, i já mám nějaká pole. Přesto vám říkám, že to je čurání proti větru, holý nesmysl, co pan ministr razí. Tomu to nakázal Jurečka, protože se to líbí v Bruselu. Ale ono v jádru nepůjde o nic jiného než o zvýšení dotační podpory lidem, kteří nebudou nic dělat. Vezmete si dvacet hektarů pozemku, nepropachtujete je družstvu, místo toho řeknete: Budu na nich hospodařit. A osejete ty hektary trávou, založíte eseróčko, pustíte na pozemek tři kozy nebo dva oslíky. Nebo pokud nejste úplný provokatér, budete mulčovat. Vyfotíte a zažádáte si o dotaci. Získáváte 18, 19 milionů korun za rok. Z hektaru tímto způsobem získáte na dotaci trojnásobek pachtovného. A všechno řídíte z obýváku. Co to je za nápad, lidem, kteří nic nebudou produkovat, zvyšovat dotace? Kvůli tomu, aby u nás nebyli takzvaní agrobaroni. Hm, ono se řekne: agrobaroni... Já jsem postavil továrnu s pátým největším mlékařem na světě. Toni Meggle, Němec, dneska je mu 92. Mlékařina jako taková už ho moc nebavila, na mléku je malá marže. A tenhle zatracenej dědek mi jednou povídá: Pošli syna do Bruselu. Chodí to tam jinak, než si myslíš. Toho se jako viceprezident Evropské mlékárenské asociace, EDA, začal zúčastňovat můj syn. Jezdí tam asi deset let. Pan Meggle, pan Bongrain (francouzský výrobce plísňových sýrů – pozn. red.) a další pánové z  EDA sedí v hotelu nedaleko Bruselu, čekají na poslíčka se zprávou, co rozhodla Komise, a když se jim to rozhodnutí nelíbí, prostě řeknou: Ne, ať to upraví.

Jinak pan Meggle už vyrábí jen syrovátku. On si nás vypozoroval, postavili jsme v Plané nad Lužnicí společně továrnu, já mu jeho 50procentní podíl postupně splácel a splatil. Ale on mi v žádném případě neodevzdal své trhy. Takže my zpracujeme naši syrovátku, ošetřenou ji odvezeme k němu, Toni to pošle do Atlanty, do Singapuru, všude, kde má továrny. Nechává ze syrovátky dělat léky, kosmetické přípravky a podobně. Z toho jsou násobně vyšší marže než z mléka. Já jsem taky syrovátku dodával na krmení do prasečáku za 40 halířů litr. Ale od Meggleho dostávám 2,40 za litr, pro mě je to samozřejmě nebe a dudy. Dědek bláznivej teď chce s námi zbudovat další továrnu. Hlavně je to ovšem chlap s obrovským rozhledem a zkušenostmi. Díky němu vím, že zemědělskou politiku v EU pískají jiní hoši, než si myslí Zdeněk Nekula.

V tom případě byste ale naší vládě neměl vyčítat nečinnost, protože by se v Bruselu akorát vysilovala, ne?

Ne. Naše vláda by měla přijít s koncepcí, co a v jakém rozsahu se bude dělat. Například slýchám od velkých sedláků, že zavřít u nás chov prasat je nepředstavitelná pitomost. Tento stát je přece postavený na tom, že se tu konzumuje vepřo knedlo zelo. U nás je vepřové nutnost, ne že ho budeme dovážet ze Španělska. Ve Španělsku teď mimochodem zastavili vývoz vepřového, protože nemají krmné směsi z Ukrajiny. Němci omezili vývoz vepřového k nám na padesát procent, i oni mají nedostatek krmiva. Co budeme jíst? My od nás necháme vyvážet hovězí dobytek na stojato, do Turecka a jinam, vlastní výrobu zrušíme – a pak tu nemáme vlastní maso. Co mě trápí ještě víc: víte, že už je od nás fakticky vyvezena veškerá pšenice za letošní rok, tedy ta, která se teprve seje? Už je prodáno 92 procent, ještě ani nevyrostla. Ptám se Večeři z Agro Měřín: Proč to prodáváš? A on mi povídá: Ty bys to za tu cenu neprodal? Osmnáct tisíc korun za tunu. Ale tady přece musí být někdo, nejspíš vláda, kdo řekne: Ne, nevyveze se už ani pytel. A hotovo. Rozumíte?

Nerozumím, byl jsem zvyklý na představu, že tohle má řešit trh.

No jo, a kde teď stát koupí pšenici? Žádná není. Pavel Švagr ze Státních hmotných rezerv tvrdil, že ji mají, ale oni ji nemají. To mě velmi zlobí. Premiér Fiala se mě ptal: Co s tím máte vy za takovou osobní starost? V televizi mi premiér říkal, že v případě potřeby přivezeme pro hmotné rezervy pšenici z Austrálie. Tak to už je teda síla. Já bych odhadoval, že australská pšenice nebude levnější, než kdyby ji vykoupili u nás třeba i za těch 18 tisíc. Doprava není zadarmo. Hezky jste zmínil trh. K tomu mám příběh: Zemědělci z jižních Čech se na nás před deseti lety naštvali, že jim za mléko nedávám dost peněz, což měli pravdu. A s částí mléka odešli do Chamu v Bavorsku. Ten je od Krumlova sto kilometrů. Pro mě to tehdy byla rána hrozná, ale co jsem měl dělat. Dneska je to tak, že já do Českého Krumlova, kde vyrábím nivu, dovážím mléko z Moravy. V Přerově natočím 40 tisíc litrů, v Prostějově dalších 40 tisíc a vezu je do Krumlova. Zatímco oni čtrnáct kilometrů od Krumlova seberou mléko a vezou ho do Chamu. Kdyby byl naživu Josef Lux – a to jsem člověk, který nikdy nevolil lidovce –, poví jim jednoduchou věc: Víš co? Jestli chceš nějaké dotace na výrobky, tak tohle změň. Mně by Lux nařídil, abych polovičku nákladů, které projezdím v naftě do Prostějova a Přerova a zpět, přidal mlékařům k ceně mléka. Nezasmrádával bych celou republiku. A to mléko bude mít jinou kvalitu, nebude roztřískané z cesty. Dnes ale český stát připlácí zemědělcům na vývoz za hranice. K částce 10,47, co dostávají od Němců za litr mléka, náš stát přidává 1,70 Kč z programu Podpora produkce mléka. Já jsem schopen jim zaplatit jen 8,40. Takže Lux by jim vzal příspěvek na vývoz do Německa a mně by nařídil, že jim tu cenu doplatím. Z republiky se denně vyveze kolem 850 tisíc litrů mléka, hlavně do Německa. S příplatkem od českého státu. O to levněji nám sem posléze Němci dovezou svoje sýry a jogurty.

Pobíráte dotace?

Ano, investiční. Vždycky zažádám, když jsou vypsané investiční dotace na technologii. A když mi dotaci dají, tak zrenovuju nějakou fabriku. Jako například teď v Českém Krumlově.

Není to postavené na hlavu, aby si velké firmy jako Madeta žádaly o moje peníze?

Ony jsou to z větší části evropské peníze. A aby se vyčerpaly, vypíše se toto. Já existenci dotačních programů nijak nevynucuju. Jistěže jsou podivuhodné. Ale pořád lepší nasměrovat ty peníze do Madety, Olmy a podobně než zvolit program na podporu malých firem. Já bych vám těch malých farem mohl několik ukázat, znám to z jižních Čech dobře: nová mlékárnička, která zpracovává 20 tisíc litrů mléka denně, ale jako biologický pokus na lidech. Málokdo se z jejich mlíka neposere. Ty malé farmy ani nemají dost ochotných lidí, aby pro ně dělali. Já bych jim i fandil, ale podpora nastavená takhle plošně je blbost. A ještě se vrátím k těm agrobaronům: v Čechách je mezitím tak kvalitní mléko, jak jsme ho ještě před dvaceti lety mohli obdivovat v Tyrolsku. Dřív když jsem se hádal se zemědělci o cenu, vždycky jsem jim říkal: Udělejte kvalitu, jakou mají Švýcaři nebo Tyroláci, a já vám ji zaplatím. Teď už tu figuru nepoužívám, oni totiž mezitím i ti naši dělají ohromně kvalitní mléko. A tuto novou kvalitu si právě ohlídali agrobaroni. Krávy už jsou v pořádku, krmení je v pořádku, výroba je hlídaná.

Vám se nelíbí prudké přesměrování dotací. Třeba je to i vyprovokované tou až skandální podporou velkých firem v minulosti. Když byl ministrem právě Jurečka, bylo naopak v módě agrobarony dotovat. Jurečka roku 2015 zvýšil strop pro jednotlivé dotace v rámci Programu pro rozvoj venkova z 50 na 150 milionů korun. A to byl dárek pro Agrofert, pro Madetu a další.

Fakt je, že Marian Jurečka tehdy na ministerstvu zpracoval velmi kvalitní podklad k agrární politice České republiky. V něm se právě stanovilo, co u nás v zemědělství budeme a co nebudeme podporovat. Jeho nástupce Toman v tom už jen pokračoval. A Nekula přijde a první, co udělá, to povalí. Přitom, a to je paradox, jeho stranický předseda Jurečka to tehdy měl rozjeté jinak. Já dnešní dění považuju za výsledek měření sil mezi ODS a lidovci. Mně to Marian Jurečka vysvětlil takhle: Mě nepřesvědčuj, přesvědčuješ přesvědčeného. Jdi za Petrem Bendlem, ten teď do toho nejvíc mluví. Petr Bendl neumí nic, ovšem myslí si, že tomu rozumí. Je poslancem, má tři koně a s nimi patrně i pocit, že má blízko k zemědělství. A ještě hezky zpívá. Já jsem Jurečkovi říkal: Udělejte to jednoduše. Velkým něco vezměte, neboj se, oni nezdechnou, mají, máme velké zisky. Vezmi něco z dotací nám – Madeta má pátý rok za sebou zisk 300 milionů –, my budeme chvilku nadávat, napíšeme někam stížnost pro porušování lidských práv, budeme brečet jako potkani. Ale po nějakou hranici to přijmeme. Dej víc těm malým, ale dej jim za práci: vy nám odevzdáte tolik a tolik tun vepřového a my vám dáme takovou či onakou dotaci. Ale ne za hektar posekané trávy. Dej jim nějaké úkoly. Taky jsem Jurečkovi řekl: Pampelišky dojit nebudu. To je ze starého pořekadla: Pampeliška dává bílý mlíko. Což znamená, že když nebudu mít kravské mléko, budu dojit pampelišky.

Abych se vrátil k vládě: V čem konkrétně by se na Bruselu měla emancipovat a dělat vlastní politiku?

Já prostě Evropské unii nevěřím, obecně. Někdy se to až stydím říct nahlas. Ale léta letoucí si tykám s Milošem Zemanem; a vždycky jsem se s ním kvůli tomuhle pohádal. On mi pokaždé argumentoval miliardami, co k nám Evropa nasype. Vždycky mi odborníci na zahraničí říkali, že EU je potřebná kvůli míru. No, nevím.

Bylo by v silách naší vlády vyvázat se já nevím ze systému emisních povolenek, které citelně zdražují elektřinu?

Samozřejmě. A samozřejmě bych se spojil s Orbánem. Paní Merkelová tohle vůbec nezvládla. Kdo teď začal nejdřív couvat z tvrdého postoje vůči Rusku kvůli Ukrajině? No Německo. U našich současných ministrů mám ale dojem, že to jsou většinou ministři z leknutí. Šli kolem ministerstva, bylo tam volno, šli si tam dřepnout. Ale nevědí o něm nic. Paní Černochová, ministryně války, daruje Ukrajincům zadarmo tanky, které ani nefungují.

Vy jste v roce 2014 dělal investici pro ruský trh, plánoval jste tam vyvážet sýr Niva, než se ruský trh po Krymu zavřel. Jak jste to tehdy rozdýchal?

Špatně. Jsem toho názoru, že pokud český stát přijímá politické rozhodnutí a ví, že tím způsobí škody českému podnikatelskému subjektu, tak že by mu aspoň mohl říct: Je to blbé, ale nemůžeme tě plně odškodnit. Tihle (míněna Sobotkova vláda – pozn. red.) se o tom vůbec odmítli bavit. Později jsem ovšem kvůli nivě v Rusku byl přímo a popral jsem se tam.

Opravdu?

Letěl jsem v delegaci ministra Tomana. Měli jsme program v Moskvě, odkud se mělo pokračovat do Tatarstánu, což je, jak známo, součást Ruské federace. Program v Moskvě jsme absolvovali, načež na letišti celou delegaci najednou zadrželi. Odebrali nám pasy, posádku letadla odvezli, my zůstali v letištní hale. Rusové nám řekli: Do žádného Tatarstánu neletíte ani na záchod vás nepustíme, jídlo pro vás nemáme. Nějaké naše ženské potřebovaly na záchod, tak jsem tam jednoho chytil... Málem by mě zastřelili. To už ovšem celou věc řešili ministři zahraničí, takže do jednání ještě přišla stížnost z letiště, jak se tam Češi chovají zpupně. Nakonec jsme místo do Tatarstánu letěli domů. V šest ráno nás pustili do letadla, museli ho rozmrazovat.

A kvůli čemu vaši delegaci zadrželi?

Kvůli Pavlu Novotnému, jak tady chtěl stavět sochu Vlasova, poslal do Ruska jakýsi dopis. Ale to jsme zjistili až doma. Ve Kbelích na letišti jsme se od nějakých pánů v civilu dověděli, že máme držet hubu a že se o tom nebudeme bavit se sdělovacími prostředky. Pane Teplý, vy zvlášť. Nicméně asi za tři týdny nato jsem se dověděl, že mám letět do Tatarstánu. Prezident Tatarstánu že chce nivu. Já jsem jel na Hrad, už se mi nechtělo, jenže Zeman trval na tom, ať letím. Takže jsme letěli znova, asi pět včetně Tomana. V den příletu nás prezident Tatarstánu nepřijal, prý odletěl do New Yorku na zasedání OSN, kde s ním chtěl mluvit Putin. Vrátil se další den a projevil zájem nejdřív o fabriku na nivy, pak o odběr 70 tun nivy měsíčně do Tatarstánu. Namítl jsem, že Rusko uplatňuje vůči potravinám z Evropy embargo. Jeho odpověď: To mě nezajímá. Já mám u vás v Česku i lesy, já tam musím jezdit, tak si tu nivu odvozím. Letos v létě chce začít odebírat. Tudíž v červnu začínám vyrábět o dvě třetiny víc.

Ohrožuje válka a hospodářský vývoj vaše podnikání natolik, že byste to eventuálně úplně zabalil?

To ne. Lidem u nás opakuju jednu větu: Kdo by měl přežít, když ne Madeta? Jsme bez dluhu, jsme bez úvěru, máme surovinu, máme perfektní technologie. Máme teď sice drahé vstupy, ale ty mají všichni. Samozřejmě že rentabilita podniku se sníží, obrovsky. Zatím ale od pondělka do pátku jedeme na tři směny, v sobotu na dvě. Za týden udělám víc než 155 tun plátkových sýrů. Nemám ani plátek do zásoby. Prázdno, vyvezeno, vyprodáno. Lidi po covidu jedí jako blázni. Já nemám kilo másla, že bych měl někde schované. Teď jak tu s vámi mluvím, jsme úplně vyprodaní. Ale při takovémto vývoji ekonomiky se nevyhnutelně sníží koupěschopnost obyvatelstva, ostatně už se snižuje. Řeknu vám, že jsem nemyslel, že tohle všechno ještě ve svých letech zažiju.