Co může Fialův kabinet udělat proti rekordní inflaci?

Šlápněte někomu na krk

Co může Fialův kabinet udělat proti rekordní inflaci?
Šlápněte někomu na krk

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Meziročně inflace v dubnu stoupla o 14,2 procenta, i meziměsíční číslo – 1,2 procenta – je vysoké. Boj s inflací už jsme prohráli, oznámil v reakci na tato čísla Českého statistického úřadu minulý týden hlavní ekonomický poradce českého premiéra Štěpán Křeček. Na jak dlouho, kdo nebo spíš co za tu vysokou inflaci může – a především co se vládě nabízí za možnosti proti vysoké inflaci teď dělat, přišli do Salonu Echa vedle Křečka diskutovat jeho kolegyně z vládního poradního týmu Helena Horská, nezávislý ekonom Karel Kříž s minulostí v Ekonomickém ústavu ČSAV a konečně Milan Smutný, dlouhá léta mluvčí Škody Mladá Boleslav, dnes v think-tanku Realistická energetika a ekologie.


Jaké položky ženou českou inflaci nejvíc?

Horská: Nejrychleji zdražují pohonné hmoty, téměř o 50 procent v meziročním srovnání, a podobně překotně i další položky: mouka, mléčné výrobky, náklady na bydlení včetně energií. Domácnosti sice pohonné hmoty trápí, ale důležitější pro ně nakonec budou ceny energií. Zatímco místo auta leckam dojedete hromadnou dopravou, domácnost si příští zimu nějak vytápět budeme muset. Z pohledu domácností vidím jako nejvážnější energie a hned za nimi potraviny. Pak je tu makroekonomický pohled. Tvrdím, že to není jen dovezená inflace, ale minimálně z poloviny inflace upečená doma. Probublávala už před covidem. Přehřátý trh práce, to jest dramatický růst mezd neodpovídající produktivitě práce; i trh nemovitostí vytvářel inflační tlaky už před rokem 2020. Dnes kdyby v České republice nebyla domácí kupní síla, tak s prominutím nemáme vykoupené letní zájezdy na dovolenou už v průběhu dubna, což teď máme. Nerostly by o tolik ceny v restauracích. Oděvy se u nás taky zdražují rychleji než jinde v Evropě. Zkrátka se dnes rozpouští odložená spotřeba, před níž jsme varovali za covidu. Tehdy vláda plošně přestimulovala poptávku, což nutně vedlo k růstu cen. Současně ale říkám, že časem i u nás v inflaci začne převládat ta nákladová, chcete-li dovezená složka v cenách energií, bydlení a pohonných hmot. Pro domácnosti bude velmi tíživé to ustát, hlavně pro ty, které nemají rezervy nebo vyšší příjmy.

Křeček: Zatím jen u potravin se inflace dotkla úplně všech. U energií pořád ještě platí, že desítky procent našich spoluobčanů si cenu včas zafixovaly a o drahém plynu nebo elektřině zatím spíš čtou v novinách. Pro většinu z nich to problém začne být v první polovině příštího roku, kdy teprve skokové nárůsty zasáhnou veškeré obyvatelstvo. Také u pohonných hmot má většina lidí volbu může víc jezdit hromadnou dopravou. A spousta lidí bydlí ve vlastním. Ovšem u potravin se inflaci nevyhne nikdo. Dnes vyšla zpráva, že ceny zemědělských výrobců rostou nejrychleji od roku 1992, tedy od doby, kdy se cenový index vůbec začal vytvářet. Co teď zažíváme s potravinami, je něco nevídaného. Inflace se stává étosem naší doby. Zdražování je už natolik hromadným jevem, že se zkrátka utrhla lavina.

Smutný: Podle mě je v české inflaci klíčový pohon cena elektřiny. My si v republice elektřinu vyrábíme za velmi přátelské ceny, dosud hlavně díky uhlí. Ale jak známo, prodává se za přivezenou cenu unijní burzy s elektřinou v Lipsku.

Kříž: Já bych důvody inflace dělil na tři: Green Deal, covid a s ním spojená rozpočtová expanze, válka. Začnu od konce. Ten válečný faktor nevidím jako ekonom pro nás zatím tak dramaticky: Rusko energie dodává každému, kdo platí, dokonce i Ukrajině. To patří k paradoxům této války. Ano, ta válka trhy vystresovala, ale v zásadě nezměnila. Kdo si kolik ropy nebo plynu objedná, ten je dostane. Sankce uvalují Evropská unie a anglosaské země, ale vlastně se na dovozu energií do EU nic nezměnilo. S jedinou výjimkou zemědělských velkoobjemových komodit, jako je obilí, slunečnicový olej a podobně, vinou zablokovaných ukrajinských přístavů. To neznamená, že válka tu inflaci ještě nepopožene. Stát se to může hlavně přerušením dodávek ropy nebo plynu, ale za tím by byla spíš Ukrajina než Rusko. Proč by Rusko, které za suroviny dostává obrovské peníze, jejich prodej zastavovalo? Druhý faktor je covid. Za ty dva roky masivně stoupl schodek státního rozpočtu. Lidé a firmy u nás, i mnohde jinde, dostávali peníze, které fakticky nevydělali. V letech 20092013, za Kalouska, bylo saldo státního rozpočtu dohromady 690 miliard korun. Mezitím – v letech 2014 až 2019, za Babiše – byly rozpočty dohromady s přebytkem 54 miliard, ale v letech 2020 a 2021, opět za Babiše, už dělalo saldo 786 miliard. Vidíme tedy, že za poslední dva roky sice opravdu narostl schodek státního rozpočtu enormně, ale nijak zásadně se neliší od doby 2009–2013. A pozor, tehdy jsme měli problémy nikoli s inflací, ale s deflací. I proto se mi nezdá, že by schodek rozpočtu měl dnes na inflaci mít tak velký vliv.

Horská: Pozor, teď srovnáváte čtyři roky s dvěma roky. Pak ty údaje nejsou úplně porovnatelné. Musím připomenout, že loni jsme byli smutnými premianty Evropy, kdy jsme i při tříprocentním růstu spáchali nejvyšší deficit.

Kříž: Určitě to mělo proinflační efekt, ale Spojené státy a Británie ve stejnou dobu, v letech 2020 až 2021, jely schodek v extrémní výši 15 procent HDP. To je dvaapůlkrát víc než u nás. A obě tyto země jsou i mnohem víc kumulativně zadlužené než my. Přitom dnes mají inflaci osm procent, my skoro dvojnásobek. Já směřuji k tvrzení, že za většinou aktuálního cenového navýšení je Green Deal, který už v Evropě samozřejmě nastupuje nějaký čas, ale teď došlo ke zlomu. Nastupuje taxonomie a bankám se už otevřeně říká, aby uhlíkovou energetiku nefinancovaly. Já tedy hlavní problém vidím v Green Dealu a cenách emisních povolenek. Byť nikdo není schopen přesně kvantifikovat, kolik to dělá z našich 14 procent inflace, ta klimatická politika jich má na svědomí hodně. Do budoucna samozřejmě inflaci víc a víc požene válka, pokud tedy bude trvat dlouho. A na to to vypadá. Pak buď přísun ruských surovin a energií z nějakého důvodu úplně přestane, anebo dostaneme čas a budeme se od nich odstřihávat sami. A s budováním nové plynové a ropné infrastruktury si budeme velice draze pořizovat co? Stejnou, ale mnohem dražší energii.

Smutný: Andrej Babiš, kudy chodil, tudy Green Deal a jeho různé komponenty schvaloval a podepisoval. Konformní kvůli svému konfliktu zájmů a evropským auditům dotací. Nicméně nejpozději od loňského léta to, že energie podraží, muselo být jasné úplně všem. Mě pořád zaráží, že současná vláda nedeklaruje žádný tvrdý zásah. Nezvedá hlas proti monopolům, které se teď chtějí nakrmit a zneužívají k tomu války. Monopolům má válka zdůvodnit mimořádné zisky. Unipetrol pětinásobně zvýšil své rafinační marže. Stejně tak zahraniční potravinové řetězce u nás mají až 200procentní marži. Jak to, že ČEZ najednou dociluje trojnásobných zisků? Pro mě je rozhodující, že Češi, kteří si 20 procent své primární energie vyrábějí elektřinou, v ceně mezi 15 a 50 haléři za kilowatthodinu, vinou ČEZ, který se utrhl, který je fakticky zprivatizován svým managementem bažícím po nádherně zelené EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů – pozn red.), musejí platit násobky ceny, za kterou elektřinu vyrobí jejich stát. Loni 20. května ČEZ vydal svou Zelenou strategii a v ní jasně řekl: Zavíráme uhelné zdroje, místo nich budeme stavět soláry. My jsme se tehdy ptali náměstka na ministerstvu průmyslu Reného Neděly, jestli o té koncepci věděl. Odpověď: Ani já, ani ministr. Podívejte se na aktuální ebitdu ČEZ. Na prvním místě jsou zisky z jaderných elektráren, 33 procent. Ale už na druhém místě je s 31 procenty distribuce. Takže oni regulovanou složkou, jíž je distribuce, rabují spotřebitele, místo aby se někdo zodpovědný tázal, co je ještě u distribuce přiměřený zisk. ČEZ v podstatě uplatňuje Putinovu strategii: Když bude elektřiny málo a bude drahá, budeme na ní vydělávat ještě víc. Jak to, že ČEZ v sazbě D02d pro tento rok nedávno zvedl cenu silové elektřiny o 83 procent? Copak se jeho náklady zvedly o 83 procent? Ne, to je Lipsko, unijní burza elektřiny. Vláda bohužel neposílá žádné signály trhu, že některým šlápne na krk.

Křeček: Mně se taky líbí spíš konzervativní pohled na energetiku, jaký máte vy. Jen upozorňuji, že ačkoli ČEZ na distribuci hodně vybere, do distribuce také hodně peněz reinvestuje.

Kříž: My ekonomové máme rádi tržní ceny. Máme tu strašlivou čtyřicetiletou zkušenost s cenami, které nevyjadřovaly skutečnost. Platí to i u cen energií.

Na téma inflace přišli do Salonu Echa diskutovat hlavní ekonomický poradce českého premiéra Štěpán Křeček, jeho kolegyně z vládního poradního týmu Helena Horská, nezávislý ekonom Karel Kříž s minulostí v Ekonomickém ústavu ČSAV a konečně Milan Smutný, dlouhá léta mluvčí Škody Auto, dnes v think-tanku Realistická energetika a ekologie. - Foto: Jan Zatorsky

Co byste tedy dělal vy, když se vám jejich zastropování příčí?

Kříž: Jestli se ptáte, co s tím může dělat vláda, bude ta odpověď nejdřív znít, že jsme téměř v koncích. Vláda až tolik nemohla ovlivnit covid, zběsilá protiinfekční opatření přijímala celá euroamerická civilizace v podstatě s výjimkou Švédska. Válka na Ukrajině taky není úplně česká iniciativa, že. U Green Dealu taky nejsme sami schopni provést změnu kurzu. Valí to do nás Brusel. EU se podle dostupných informací k žádné změně kurzu nechystá, část politiků má dokonce podle mého názoru ze zdražování energií radost. Je to přesně to, co chtějí. Být vládou, tak bych se krátkodobě soustředil na oblasti, kde můžu rychle zasáhnout. Můžu snížit spotřební daň. Benzin stojí 45 korun, víc než 20 z nich dostane vláda. V Evropě je to tak od nepaměti, ale v Americe má z litru benzinu v přepočtu vláda tři koruny. Americká vláda si samozřejmě adekvátně tomu nemůže dovolit takový luxus sociálního státu. Také se spekuluje o tom, že Němci, kteří z Ruska nakupují plyn za nižší cenu, ho k nám přeprodávají několikanásobně dráž podle aktuálních, takzvaných spotových cen.

Smutný: To není spekulace, to je fakt. Němci mají s Ruskem dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu.

Kříž: Viděl jsem před několika dny údaje o českém zahraničním obchodu. Za březen 2021 byl do České republiky nakoupen plyn za 13 miliard korun, v březnu 2022 za 60 miliard korun. Třeba se letos pod dojmem války kupuje na příští sezonu víc a s větším předstihem, ale těžko tím vysvětlíme, proč je účet pětkrát vyšší. Ten obrovský nárůst svědčí o tom, že teď nakupujeme plyn za každou cenu. No a v té chvíli náš premiér jede do Berlína a vyjednává o tom, že k nám Němci pošlou 45 let staré tanky Leopard, což mimochodem směřuje k tomu, že když už ty leopardy máme, koupíme si jednou i leopardy nové. Ale premiér se s Němci a lidmi v Bruselu asi nebaví o takových věcech, jako jsou elektřina a plyn. Je to politolog, vidí smysl v gestech a signálech, ne v praktických věcech.

A může s německým kancléřem vyjednávat o cenách za ruský plyn od německého Uniperu, když Uniper je soukromá firma?

Kříž: O všem se dá vyjednávat. Úplně o všem.

Smutný: Když do Berlína přijede Síkela, může jim sdělit toto: My teď potřebujeme levnější plyn, stejně jako vy zase v zimě budete potřebovat výkon z našich jaderných a uhelných elektráren. Pojďme udělat deal, v němž všichni snížíme svá očekávání. Kdyby mně někdo argumentoval soukromým charakterem dodavatele plynu, odpovím mu: Energetická bezpečnost je dnes politická priorita číslo jedna. Promluvte s vaším prodejcem plynu, stejně jako my zase v zimě promluvíme s ČEZem.

Horská: Asi se s vámi shodnu, a vlastně jsem to už i říkala, že časem budeme čelit především nákladové inflaci. Dnes je inflace v Evropě jako celku a v Americe zhruba stejná. Obávám se, že v Evropě může trvat déle, pokud se nám nepodaří vyřešit energetickou bezpečnost. Amerika v zásadě energeticky soběstačná je.

Smutný: No a proč náš stát ani nedeklaruje, že udělá to, co dávno dělají Francouzi, Slováci, Maďaři, Němci, Rakušané? Rakouský kancléř řekl: My tvrdě zdaníme mimořádné výnosy energetických firem. Německo uvažuje o znárodnění energetiky. Slovenská vláda se pod hrozbu zdanění dohodla se Slovenskými elektrárnami na nižší ceně. Francouzská vláda řekla svému EDF, v němž má 84 procent: Nezvedneš cenu o 35 procent, jak jsi chtěl, ale jen o čtyři. O. k., Macronova vláda za to čelí žalobám minoritních akcionářů, nicméně francouzská ekonomika nebude tolik trpět. I naše vláda by měla něco dělat. Nejprodávanější sazba u nás je takzvaná D02d, průměrný spotřebitel v ní odebere tři MWh ročně. Dohodněme s ČEZem a Tykačem a dalšími, že první megawatthodinu spotřebitelům prodají za výrobní cenu plus přiměřený zisk. Všem! Bohatý odběratel, který spotřebuje 100 MWh, dostane levněji jednu setinu své spotřeby, ten, který spotřebuje tři, dostane za nižší cenu 30 procent své spotřeby. Opatření sice plošné, ale zároveň adekvátní situaci. A udělalo by něco pro náladu na trhu.

Horská: A není tím řešením sociální tarif pro potřebné rodiny? Ono hrát si v EU na vlastním písečku nedává velký smysl. Ten cenový šok se tím jen odkládá. Mně například cenové stropy připadají kontraproduktivní, neovlivní spotřebu a těžko je pak zase odbourávat. Bude to politicky velmi nepopulární. Dopadnete jako nějaká vláda v Africe, která se léta bojí zrušit dotaci na chleba, aby nevypukly bouře. Vláda teď sahá k rychlým krizovým opatřením, to mi dává větší smysl.

Kříž: Vypadá to hezky: Vydělávají, tak po nich skočíme. Obecně platí, že mi nikdo nemá co kecat do toho, jakou mám marži. Že do toho dnes vlády vstupují, je akt zoufalství, podmíněný politicky. Bohužel tím vůbec neřešíme příčinu. I kdyby stát vykupoval, dotoval a levně prodával elektřinu, my tím vůbec neřešíme Green Deal, prapříčinu vysokých cen.

Smutný: Jenomže když ty ceny energií nějak nepodvážeme, promítnou se do všeho. S Green Dealem žádnou změnu na obzoru nevidím. Místopředseda Komise Frans Timmermans a Německo reagují úplně jinak než my tady, kteří jsme asi všichni předpokládali, že s válkou na Ukrajině je tomu konec. Ale oni ne, oni naopak: A ještě přidáme! My Češi musíme hledat spojence, a hlavně musíme v Bruselu bouchnout do stolu: Hoši, ano, uděláme dekarbonizaci. Máme k tomu perfektní nástroj, postavíme šest jaderných bloků, na to potřebujeme všechny peníze. A potrvá nám to 25, 30 let. Co se pro Českou republiku vymýšlí s OZE (obnovitelné zdroje energie – pozn. red.), nám coby nejprůmyslovější zemi EU nepomůže, ale naopak zhorší naši situaci.

Vy vládní poradci na mě s dovolením působíte trochu fatalisticky, jako že se proti inflaci teď už stejně nic moc dělat nedá. Zajímalo by mě, jak v boji s inflací může pomoci Česká národní banka, která to má v popisu práce.

Křeček: Vrátím se na skok k roku 2021, kdy jsme se po covidu zadlužovali nejrychleji ze zemí Evropské unie. Víme, že letos do tohoto podhoubí pro vysokou inflaci přišel ještě Putin. Inflace se začala prudce rozjíždět a tím, jak se stala veřejným tématem číslo jedna, lidé to postupně vzali za své a upravili svá inflační očekávání. To bohužel znamenalo i to, že tato síla, s jakou inflace hýbe společností, předčila všechny snahy centrální banky, která správně a svižně zvyšovala úroky. Proto tu utrženou lavinu už teď nejde zastavit. I kdybychom dělali sebedrastičtější opatření, tak inflace zkrátka bude prostupovat naší ekonomikou a nepůjde to změnit z měsíce na měsíc. Podle mého názoru je otázka minimálně jednoho a půl až dvou let, než se nám vůbec může podařit inflaci stopnout. Úkolem vlády v této době je nezapomenout na nejzranitelnější skupiny, aby tu situaci zvládly a abychom udrželi sociální smír. A mezitím společně s centrální bankou hledat strategii boje s inflací. Dnes jsou úrokové sazby restriktivní už dost, počítám, že s novým guvernérem neporostou vůbec, nebo jen mírně. Kdyby je ČNB ještě výrazněji zvyšovala, bude to sice žádoucí protiinflačně, ale může to vrhnout ekonomiku do recese. To musí pochopit vláda. Centrální banka zase musí pochopit, že schodek v rozpočtu nejde srazit z roku na rok, poněvadž taková snaha by mohla vést k výrazným nepokojům.

Horská: Kromě nalezení společné řeči s centrální bankou by vláda hlavně neměla zbytečně přitápět pod kotel. Nesmíme obětovat jedno za druhé: sociální smír za makroekonomickou stabilitu a obráceně. Vedle krátkodobých krizových řešení se vláda musí soustředit i na úzká hrdla nabídkové strany naší ekonomiky: vysátý trh práce, nedostatek bytů, zdravotnictví a podobně.

Křeček: Já se obávám, že o sociální smír, který zmínila Helena, stejně přijdeme. Kandidatura pana Středuly v prezidentských volbách povede ke ztrátě sociálního smíru. On má šanci dovést odboráře na Václavské náměstí, postavit se do čela davu a udělat si tak celou volební kampaň zadarmo. On pro své osobní zájmy sociální smír v České republice obětuje.

Horská: I já považuji prezidentskou kandidaturu Josefa Středuly za dodatečný proinflační faktor. My ale musíme udržet makroekonomickou stabilitu i sociální smír, v podstatě za každou cenu. Jak? Uklidnit obyvatelstvo tím, že vláda dělá krátkodobá krizová opatření. A současně pracovat na strategii energetické bezpečnosti. Tu má na starosti ministerstvo průmyslu, strategie zpracovává dlouhodobé dopady energetické situace v Evropě na Českou republiku. Máme za dva měsíce super příležitost, předsednictví EU. Můžeme si sednout s klíčovými hráči, hlavně s Německem, pobavit se s nimi o tom, že když si EU jako celek nebude schopna dostatek energie vyrobit, tak odkud ji tedy budeme dovážet. Jestli ony dodávky budou bezpečné. Anebo – vracím se ke Green Dealu – jestli kvůli energetické bezpečnosti potřebujeme jeho revizi. Řekněme si, co můžeme udělat společně. Když totiž budeme dělat věci sólo, nedopadne to nikdy dobře ani pro naše občany, ani pro stát. Pokud najdeme evropské řešení, můžeme pak například říct: Česká republika se souhlasem svého obyvatelstva je ochotna být zdrojem elektřiny z jádra výměnou za to, že nám budete v rámci Evropy posílat jiné a nejen energetické suroviny, kterých tu máme nedostatek.

Smutný: Je to prosté. Buď v energetice půjdeme cestou Francie, anebo Německa. Mám velké obavy, že se chystáme zopakovat Německo. ČEZ pokračuje ve své zelené strategii, což programově vyhovuje dotační lobby a zelené oligarchii.

No a co tedy česká vláda může a co bude dělat s cenami elektřiny a plynu? Souhlasili byste, aby ČEZ odešel z lipské burzy, respektive aby na ní prodával jen přebytky?

Horská: Chápete, že tyto informace jsou v utajeném režimu, ovlivňují totiž akcie jedné velké akciové společnosti, a ani my je neznáme. Nicméně když se sahá do cen, nikdy to nevede k ničemu dobrému. Za mě je důležité udržení konkurenceschopnosti, hlídání marží, aby nepřestřelovaly. U cen se musí najít celoevropské řešení, představovala bych si to jako sdílení nákladů napříč jednotným evropským trhem. To by nakonec bylo nejlepší řešení.

Smutný: Jenže to se bude ještě zhoršovat, víte? Němci obnovitelné zdroje dál skokově rozvinou. Když má někdo vedle sebe obří kapacity, které se navzájem kanibalizují, tak ceny elektřiny ve chvíli, kdy fouká a svítí, jdou do záporných hodnot, a neumožňují ekonomický provoz. Neboli musejí být dotované. Z pátého nejbohatšího regionu EU, jímž je Praha, se jaksi zapomíná, že polovina pracujících Čechů vydělává do třiceti tisíc hrubého. Tak se vraťme na zem. A tihle lidé budou dělat zoufalé věci.

Horská: Proto ta myšlenka nižšího tarifu pro sociálně slabé.

Smutný: No jo, jenže to se bude týkat poloviny populace! A tarify pro sociálně slabé zase znamenají, že se cosi dotuje, místo abychom šli k příčině.

Křeček: Budu nepopulární. Mně se teorie odchodu z Lipska líbí, ale praxe bude určitě taková, že součástí společného energetického trhu zůstaneme. Dlouho jsme z něj měli velké výhody a extrémně nízké ceny. Bohužel jsme dnes z fáze extrémně nízkých cen přešli do fáze extrémně vysokých cen, a to naráz. Není možné, abychom byli součástí společného trhu, jenom když se nám to hodí. Bývá i období, kdy nám účast na společném trhu vytváří komplikace. Ale zároveň s tím, jak se bude dál investovat do elektřiny a budou se připojovat nové výkony, by ceny postupně měly klesat. Jsme součástí Evropské unie, máme z ní spoustu jiných výhod. Že zrovna teď ta energetická rovina přešla do fáze, kdy se nám to nehodí, podle mě nebude dostatečně silný důvod, abychom EU opouštěli. A tím, že jsme exportéry elektřiny, tak my potřebujeme přístup na tu burzu. ČEZ má trojnásobný zisk, a pokud je ze 70 procent vlastněn státem, budou i díky němu zase nějaké příjmy na to, aby se řešily nejpalčivější problémy. Představa, že když se teď z roku na rok otočil trh, že my pohřbíme veškerou naši energetickou integraci, se mi zdá jako nesmysl. Nemyslím, že to zruinuje celý náš průmysl, myslím, že situace se v čase bude zlepšovat. Pane Smutný, jenom se chci zeptat: Když jsme exportéry energie a zároveň chceme odejít z unijního trhu, co bychom s těmi přebytky dělali? Kromě toho, že bychom přicházeli o peníze.

Smutný: Nikoli odejít. My přece nemusíme hnát všechen proud přes středoevropský trh. Nemáme povinnost všechno, co vyrobíme, nabídnout na trhu. Nabídněme jenom přebytky.

Kříž: Oba dva vládní poradci tady plédují za tržně konformní řešení; a mně je to sympatické. Nakonec i pokud těch 70 procent státního vlastnictví ČEZ a možná polovina zbývajících akcií je v držení dalších domácích subjektů, velká většina zisku, který ČEZ inkasuje přes lipskou burzu, končí v dividendách českého státu a českých investorů. Podle mého nezanedbatelná informace. Elektřina je pro nás v této situaci jako ropné naleziště. A my si ho chceme zavřít? I proto bych se držel názoru, že řešit se má ten největší problém, a to je Green Deal, vůbec celá zelená politika na evropské úrovni. Že to vypadá nereálně? Komunisté v 80. letech taky nebyli schopni udělat žádnou pořádnou změnu. Udělala se bez nich. Směřování v Bruselu se nemusí změnit ani za měsíc, ani za dva roky. Ale nakonec se to třeba zlomí a Evropa se zachrání. Dokud máme demokracii, je dobrá šance, že se vymění elity a začnou to pod tlakem zdola dělat jiní lidé než Timmermans. Určitě má cenu, aby naše vláda na evropské úrovni vyvíjela nějaký tlak.

Horská: Mám informaci, že Evropská komise konečně zadala úkol vypracovat studie o ekonomických dopadech Green Dealu. Tohle může přinést posun v diskusi od emocí k faktům. Jakmile se ti lidé začnou bavit ve stylu Moment, nám ekonomická bilance nevychází, tak se asi bude muset něco přehodnotit. Vznikne diskuse, o kterou myslím všichni lidé u tohoto stolu stáli od začátku.

Smutný: To bude pozdě. Kvůli cenám energií zavřou firmy. Do jara příštího roku v republice máte dalších 200, 300 tisíc nezaměstnaných. Vsadím se o dobré pití.

Křeček: Tak to se s vámi vsadím, že tak špatné to nebude. Firmy si větší náklady promítnou do cen, tak jako dosud, jak vidíme právě na inflaci. Pokud firmy neztratí odbyt, tak jim žádný zánik nehrozí. Navrhuji udělat za rok ve stejném složení salon číslo dvě.