Dalibor Balšínek - šéfredaktor

/

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Články autora

Politická perverze, odevzdanost, hra při zdi. Šance pro alternativy

Možná poprvé si Češi uvědomují, jak důležité jsou volby do Evropského parlamentu. V nich se rozhoduje o klíčových a život ovlivňujících normách – zákonech, které v principu bezpodmínečně musejí přijmout členové Evropské unie a kterým se musíme podřídit. ČR se stejně jako ostatní země Unie fakticky stala součástí federace. EU už dávno není jen spojením zemí, jež se shodly na čtyřech pilířích, tedy volném pohybu lidí, zboží, služeb a kapitálu. Do hry vstupuje ideologie a politika unifikace popírající kulturní a společenské identity jednotlivých států.

K čemu je dobrý hokej

Finálový zápas mistrovství světa v hokeji připoutal k obrazovkám 3,74 milionu diváků, zaplnil hospody a řadu veřejných míst. Po dlouhé době se nějaká událost stala masově sdílenou. A to je v době hluboké atomizace společnosti vyvolané digitálním věkem s dominancí sociálních sítí významný moment, důležitý pro každou společnost. Hry jsou stabilizujícím prvkem společnosti, jejímž základem nehledě na bohatství nakonec vždycky byl chleba, jak to formulovala už civilizace starověkého Říma. Davové semknutí a prožívání vyvolané významným úspěchem, ale hlavně vítězstvím v týmového sportu.

Nesmiřitelné Slovensko

Každý člověk, který se dostane na hranici života, je tímto fatálním okamžikem nějak poznamenán. Může ho významně změnit. Utvrdit v jeho vidění světa, nebo ho naopak změnit, nebo se navenek nic měnit nemusí a člověk si to odehraje ve svém vnitřním světě. Těžko říct, jak se s atentátem vyrovná nejvýraznější současný slovenský politik a premiér Robert Fico, který přežil útok zjevně frustrovaného a psychicky nevyrovnaného individua. Takových vidíme v historii 20. století mnoho. Jen zřídka za atentátem na politika najdeme organizované spiknutí opozice.

Zločiny na dětech. Rána pro fanatické ideologie

Obrovskou pozornost v britském, ale také v německy mluvícím prostoru získala rozsáhlá a precizní zpráva přední britské pediatričky, někdejší předsedkyně Královské koleje pediatrie a zdraví dětí Hilary Cassové. Zprávu vypracovala pro Národní zdravotní službu, známou jako NHS, a přináší zásadní zvrat v přístupu k léčbě transsexuality u dětí a dospívajících. První naději, že v Británii nakonec zvítězí rozum a lidskost nad devastující progresivistickou ideologií, přineslo před dvěma lety uzavření Tavistocké kliniky, která prováděla tzv. služby v oblasti genderové identity.

Nepatřit nikomu a ničemu. Mít svobodu myslet

Představme si situaci, ve které jsou lidé, kteří nechtějí nikam patřit. Nechtějí se podřídit diktátu doby, diskurzu. Zařadit se a být zařazen. Chtějí svobodně myslet, klást si různě těžké otázky a hledat na ně odpovědi. Bývá to obtížné, nejtěžší v přelomových, krizových dobách, které vyžadují jednoznačné odpovědi a jasné postoje. Tlak na jednoznačnost zvyšuje rychlost šíření informací umocněné existencí sociálních sítí, pro něž je požadavek jednoznačnosti charakteristickým rysem. Rezistence vůči jednoznačnosti ale nemusí být projevem slabosti, alibismu, absencí hodnot, ale projevem myšlení.

Nech Slováky žít

Stejně jako bylo překvapením, že v prvním kole prezidentských voleb na Slovensku vyhrál kandidát podporovaný opozicí, diplomat Ivan Korčok, tak ještě neočekávanějším výsledkem skončilo druhé kolo, ve kterém poměrně přesvědčivě vyhrál koaliční partner Roberta Fica, předseda strany Hlas Peter Pellegrini.

Závany třídního boje

Uplynulý týden byl ve znamení zajímavých a v mnohém signifikantních momentů, ale také důležitých událostí. Pokud půjdeme chronologicky, tak je na řadě nejprve premiér Petr Fiala, který odmítl diskriminaci menšinových akcionářů polostátní energetické společnosti ČEZ. Ti se ale zcela oprávněně cítí diskriminováni tzv. wind fall tax, tedy daní z nadměrných příjmů vyplývajících z energetické krize. Vládou zavedená mimořádná daň se nakonec dotkla především státem kontrolovaného ČEZu.

Zlobivý element establishmentu

Mělo by to tak být, že předplatitelé i čtenáři našeho týdeníku dostanou objemnější, řekněme, složku. Vedle regulérního vydání, kde najdete další text naší výrazné posily Bohumila Pečinky, který po 25 letech přestoupil z Reflexu do redakce Echa. Ve svém textu přemýšlí nad dalším osudem ODS. Začíná se navenek rýsovat, že Bohumilovým antipodem je Daniel Kaiser, který byl v pondělí v Bratislavě a pořídil rozhovor se slovenským premiérem Robertem Ficem. Důvod je nasnadě: stav česko-slovenských vztahů a také změny v postojích nové slovenské vlády. Protikladnost obou našich významných autorů je jen prvoplánovým hodnocením hodným uživatelů sociální sítě Twitter.

Slovenský scénář na českém obzoru

Ruská agrese nepřestává vyvolávat vypjaté emoce, které jsou nakonec největší překážkou racionální debaty. Zvláště u nás jsou silné, jednak pro kolektivní pocit poroby za sovětské okupace symbolizované Moskvou. Nemalou roli pro udržení této paměti hrálo pro významnou část společnosti hradní úřadování Miloše Zemana, jenž své odpůrce cíleně dráždil politickými i společenskými vazbami na Moskvu (samozřejmě také na Peking). Činil tak i po protiprávním obsazení Krymu a ruských válečných operacích na Kavkaze. Ruský režim navíc představuje, stejně jako Čína, autoritářsky řízenou společnost.

Budou stačit mávátka?

V posledních dnech tlačím na Dana Kaisera, který – ať se to někomu líbí, nebo marně protestuje – dělá jedny z nejlepších rozhovorů v zemi, aby udělal také jeden se sociologem-výzkumníkem o vývoji společenských nálad a posunech v názorech. Vím, že minimálně ODS tyto nálady monitoruje a podle jejích dat se v zásadě dlouhodobě neměnil poměr mezi lidmi volícími demokratické řekněme tradiční strany včetně těch, které loví podporu v protilehlých extrémech.

Přizná Vít Rakušan barvu?

Udělali jsme vše, co jsme mohli. Nehledejte jiné viníky. Viník je jen jeden. To je nejsilnější odpověď na jeden z největších násilných zločinů v novodobé historii, který se odehrál ve čtvrtek 21. prosince loňského roku na filozofické fakultě v Praze. Zavražděno bylo 14 lidí, převážně studentů, a další byli zraněni. Obratnou krizovou komunikací ministerstva vnitra byl položen základ mýtu, podle něhož policie, a tedy stát, udělala vše pro ochranu občanů a zabránila většímu krveprolití. Šokovaná a ustrnulá společnost verzi ministerstva vnitra uvěřila, dokonce natolik, že významná část odmítala připustit zpochybňující a legitimní otázky.

Velitel, nebo pucflek? Petr Pavel před zásadním dilematem

Je jasnější a zářivější, že musíme být obezřetnější před těmi, kteří to s námi a uspořádáním společnosti myslí dobře a chtějí vylepšit náš život a dělat ho radostnějším, přinést harmonii do mezilidských vztahů, domoci se rovnoprávnosti a dát každému možnost ke spokojenějšímu životu. Projevuje se to v debatě parlamentu o Istanbulské úmluvě nebo v zavedení korespondenčního hlasování ve volbách.

Zničující šlechetné úmysly korespondenční volby

„Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální a legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování. V USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledku.“ Tento výrok z listopadu 2020 Petra Fialy si vyvěsil na svůj účet na sociálních sítích Andrej Babiš. Tehdy byl předsedou vlády a jeho hnutí prosazovalo korespondenční volbu pro české občany v zahraničí. Petr Fiala jako premiér otočil.

Zoufalost. Bezradný Rakušan vystartoval na Fialu

S novým rokem nejvyšší reprezentace začala trochu jinak než obvykle. Země, jejíž občané čelí nevídanému propadu životní úrovně, potýká se s vážnými ekonomickými problémy, na které vláda neumí pro veřejnost srozumitelně reagovat, je navíc konfrontována s další zneklidňující událostí, dílem psychopata, který chladnokrevně povraždí své kolegy na filozofické fakultě. A hlava státu to smete ze stolu. Policii a vnitro pokryje, vládu pochválí a hodí do pléna irelevantní otázku výměny koruny za euro, proti jehož přijetí je dlouhodobě většina společnosti.

Tragédie v znejistěné společnosti

Mysleli, že někdo střílí petardy, že je někde nějaká oslava. Nikdo v okolí náměstí Jana Palacha si 21. prosince neuměl připustit, že na Filozofické fakultě UK je zvrácený mladý student, který puškou bez milosti vraždí své kolegy v učebnách. To jsou přece zločiny, které se odehrávají jinde, to se u nás nemůže stát. Nepatří do poklidného českého světa, který je v zákrytu války a civilizačních zločinů. Vražděním na Karlově univerzitě se prolomila další nepřekročitelná mez. Člověk ani společnost se nikdy nemůže připravit na náhlé, neočekávané události, které mohou mít fatální dopady

Proč Fialovi a spol. chybí odvaha a hrají na jistotu

Nepřicházejí dobré zprávy. Nejsou dobré výhledy do nejbližších měsíců nebo příštího roku. Často to nakonec nebývá tak špatné, jak se projektuje ve veřejném prostoru, ale jen samotná pesimistická očekávání stav věcí ještě zhoršují. Směřují k opatrnosti, šetření, brání kreativitě, odvaze a rozletu. Vyhlídky lidí v České republice skutečně nejsou dobré. Vnímají to ekonomové i v zahraničí, německý deník Die Welt přednedávnem nazval Českou republiku nemocným mužem Evropy.

Spasí extremisti společnost?

Nejdřív to přišlo z tzv. východu Evropy. Ve volbách na Slovensku vyhrál Robert Fico a podařilo se mu sestavit vládu. Robert Fico je kontroverzní osobnost, nepochybně oprávněně spojovaná s mizerií, ve které se nachází slovenská společnost. V předvolební kampani vystupoval s politikou, která byla v rozporu s určeným směrem ve vztahu k ruské válce proti Ukrajině, a ostře se také vymezoval vůči migrační politice Evropské unie. V Česku v čele s prezidentem a v postojích některých marginalizujících se stran byl jasně zřetelný odpor k nástupu Roberta Fica, kterým se popíral respekt ke společnosti našich nejbližších sousedů.

Český kníže Karel Schwarzenberg

Mezi jeho blízkými i známými se mnoho měsíců tušilo, že životní cesta Karla Schwarzenberga se chýlí ke konci. On sám už před dvěma lety říkal, že to „stojí za prd“, že už ho to nebaví, že začíná stejná nemoc, jako má Zeman, a že bude nosit stejné boty jako on. Začala se projevovat neuropatie a podobně jako někdejší prezident Miloš Zeman skončil Karel Schwarzenberg na invalidním vozíčku. Nebyl to ale jediný důvod, proč se tito dva velcí političtí soupeři v poslední době několikrát sešli. Pro mnohé to mohlo být překvapení, jak se mohou takto protikladné osobnosti potkávat a bavit.

Nejtěžší je mít názor a chtít něco změnit

Vláda Petra Fialy vznikla jako důsledek boje proti něčemu a zcela nepřekvapivě těžko může prosazovat srozumitelnou konzistentní politiku. Ostatně je to případ i prezidenta Petra Pavla, který byl volen proto, aby nebyl zvolen Andrej Babiš. Nemožnost hlavy státu vystoupit s výročním projevem ke vzniku republiky přesahujícím parametry slohové práce studenta průměrného gymnázia ani s podporou nové sady poradců je další potvrzení, že máme marketingového prezidenta. Pro mnohé zůstává útěchou a omluvou představa, že ten druhý by byl horší. Více zatím nic.

Zlo nelze relativizovat, je třeba ho pojmenovat

V pondělí 23. října pozvaly izraelské úřady novináře, aby jim ukázaly sestřih z videozáběrů, které si pořizovali palestinští teroristi, když vraždili děti, ženy a muže, nevinné lidské bytosti, které se staly terči při děsivém pogromu 7. října na izraelském území blízko Pásma Gazy. Záběry nebyly úřady zveřejněny. Pro hrůzu a nelidskost. Někteří novináři, jako zpravodaj českého serveru Novinky, nebyli schopni záznamy zhlédnout do konce a otřeseni odešli. Nesnesli pohledy na to, jak příslušníci Hamásu vrhají nemluvňata do ohně, usekávají lidem končetiny a bezhlavě vyvražďují celé rodiny.

Musíme být připraveni bránit se zlu

Je jeden důležitý aspekt bestiálního útoků palestinských teroristů z hnutí Hamás na nevinné civilní obyvatele Izraele, který zatím pochopitelně není předmětem primární pozornosti. A to je selhání věhlasných izraelských tajných služeb a obraného systému Izraele, který se jevil jako nejdůmyslnější ze všech. Pokud nebudeme žít v totalitě, autoritářské společnosti, budeme chtít zachovat jistou míru svobody, žít v demokratické společnosti, nebude schopni ubránit se všem útokům civilizačního nepřítele. Mnohá evropská města jako Madrid či Paříž a ani USA nebyly schopny zabránit atakům teroristů.

Bezcitná monstra jsou blíž, než si myslíme

Viděli jsme scény podobné těm z historických filmů, kdy barbarské oddíly ozbrojenců vtrhnou do vesnic a bez uzardění zabíjejí nevinné děti, neozbrojené muže, ženy znásilňují, některé odvádějí do otroctví a všechno plení. Filmová fikce se zhmotnila v realitu, když sociální sítě přinesly drastické obrázky neskutečné zrůdnosti Palestinců z teroristické organizace Hamás, kteří napadli území Izraele. Nebyl to útok jen na vojenské cíle, ale především na bezbranné civilní obyvatele.

Proč život kvete v Polsku

Stále víc se začíná vkrádat myšlenka, že největší ambicí vládnoucí koalice pod vedením Petra Fialy je udržet moc do konce řádného volebního období, který bude za dva roky. Nakonec udržet vládu bude ten nejvyšší zájem, který koaliční strany spojuje. Kabinet Petra Fialy může uvěřitelně tvrdit, že první rok se musel vyrovnávat s důsledky ruské války na Ukrajině, která přinesla chaos na trhu s energiemi, růst cen elektřiny a plynu, který akceleroval inflaci. Česká republika tak zažila největší pád životní úrovně, který se projevil nejen na dramatickém růstu cen potravin.

Babišova vítězná mediální bitva

Žádná oslava síly demokracie se minulý pátek nekonala. Netančily se vítězné tance nad skalpem slovenského oligarchy a současném lídrem české opozice, který nechal prodat ze svého vlivu oslabující mediální impérium, vydavatele deníku MF DNES, Lidové noviny, provozovatele jednoho z největších zpravodajských serverů iDNES nebo Rádia Impuls. Z prodeje významného aktiva svého svěřenského fondu totiž neodchází Andrej Babiš jako poražený, ale vítěz, jako vítěz jedné z bitev dlouholetého mocenského boje. Andrej Babiš se stal symbolem propojení byznysu, politiky a médií.

Od privatizace k zestátnění

Slunečná, dusná letní politická sezona přinesla již tradičně několik lehčích témátek, jako byl pirátský manželský trojúhelník, brněnskou lajnou, nad kterou dumá vedení tamního magistrátu nebo setkání ministra spravedlnosti s představitelem Mordoru. Všechno to ale byly mráčky, ze kterých moc nepršelo, žádné hromy, blesky. Až na konci letních paren hra o desítky miliard ze státního rozpočtu. Vláda minulý týden v tajném režimu začala projednávat nákup strategické infrastruktury. Zatím rozhodla o nákupu zásobníků plynu od německé energetické společnosti RWE téměř za 9 miliard korun.

ODS tančí, jak koaliční strany prskají

Úmorná srpnová vedra přinášejí pochopitelně i silně upocené příběhy. Jako třeba poslední střípky z vyhlášené řecké restaurace Olympos na pražském Žižkově. Ten podnik je tam od nepaměti, není to žádná vekslácká díra nebo nějaká navoněná bída, prostě dobrá řecká restaurace, která si už pár desítek let drží dobrý standard za pražské peníze. V ní se po čase potkali dva muži, kteří před necelými dvěma lety ladili podobu současné vlády Petra Fialy. Tehdy jejich kontakty nebyly výbušné jako dnes, kdy jejich setkání bude předmětem jednání vládnoucí koalice.

Případ Fremr skončil. Zapomeňme?

Případ soudce Roberta Fremra, který se na závěr své profesní kariéry ucházel o prestižní, respektovaný a společenský post ústavního soudce, instituce, jež se jako jediná těší důvěře jinak polarizované společnosti. Soudce Fremr pod tlakem nových a nových skutečností, které prokazovaly ochotu oddaně sloužit komunistickému totalitnímu režimu v procesech s jeho nepřáteli, se v pondělí rozhodl na kandidaturu soudce rezignovat. Zdůvodnil to tím, že byl vystaven mediálnímu tlaku a nechtěl spory o vlastní důvěryhodnost poškozovat dobré jméno Ústavního soudu.

Marketingový prezident Pavel v nesnázích

Nemohlo do dopadnout jinak: když se volí proti něčemu, ale nikoli pro něco, přijde šeredná kocovina. Vystřízlivění bude bolestné, pomalé, trpké. Je až příliš mnoho emocí zainvestováno do krkolomné a vaz lámající argumentační ekvilibristice, kdy zelená je vlastně červená, jen se zeleně tváří. Je to jen stará známá metafora s melounem používaná pro jiné chameleony, ale pro náš případ taky pasuje. Bylo jen otázkou času, kdy nově zvolený prezident selže při výkonu služby. Tím selháním je snaha o jmenování Roberta Fremra soudcem Ústavního soudu.

K rozumu z donucení

V tradiční záplavě letních témat zaměstnávajících média typu manželský trojúhelník náměstka ministra vnitra za Piráty, což je obzvlášť pikantní v kontextu jejich nechutně moralistní politické agendy, kterou rozpoutávají kulturní války a rozeštvávají společnost, nebo sporů o předražené dovolenkové pobyty v Chorvatsku, máme také obvyklé letní požáry v jižních částech Evropy, především v Itálii a Řecku. Tentokrát se ale zeleným ideologům nedaří tak úspěšně vyvolávat paniku a strach jako obvykle.

Groteska doby informačního chaosu. Zprávy z Ruska

Pro protagonisty digitálního prostoru a na sociálních sítích především je nejtěžší mlčet nebo aspoň omezit se na prosté sdělení nevím. Právě na sociálních sítích, kde se střetávají politici, různí influenceři, lidé z byznysu, z tradičních médií s běžnými lidmi bez přívlastků, spolu dohromady vytvářejí jakýsi nový Babylon. Pro odcizení ani není nutné zmatení z různých jazyků, protože i v tom jednom, mateřském (to taky budou chtít brzo omezovat jako genderově závadné) stačí docela obyčejné neporozumění, jiný výklad a vnímání slov.

Novější články Starší články