Málokterá událost je takovým stínem nad našimi národními dějinami jako mnichovský diktát. Ačkoliv počet lidí, kteří krizový rok 1938 pamatují osobně, rychle klesá k nule, „o nás bez nás“ se zaseklo do kolektivní paměti jako rezavý hřebík, který nepůjde jen tak vytáhnout a který bude dráždit okolní tkáň dalších sto let. Být zrazen spojenci, kteří se za lepších časů tvářili tak přátelsky, na to se nezapomíná.
Po kauze soudce Roberta Fremra se pozornost veřejnosti zaměřila na hned dalšího kandidáta na Ústavní soud, soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona.
Zatímco k posuzování prvních nominantů prezidenta Pavla na Ústavní soud se Senát obtížně rozhýbával, slyšení nejnovějšího nominanta je nastavené nadmíru výtečně. Senátoři, novináři i další hráči se začali o osobu soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona ihned zajímat. A jeho rozhodovací praxe v oboru odškodňování za nesprávný či nezákonný postup státu se některým nelíbila. Ještě větší množství čtenářů se jistě seznámilo s tím, že Simon ve svých kurzech pro čchi-kung skupinu Orel v hnízdě učí „pracovat s energií“ a po čtyřicítce ejakulovat rozvážně. Nečekejme, že by se senátoři kandidáta vyptávali na Orla v hnízdě.
Laxnost, s jakou přistupoval Senát k nominacím na ústavní soudce, které mu zasílal prezident Petr Pavel, byla u prvních jmen až zarážející. Vládní koalice má v horní komoře parlamentu drtivou většinu. Jen koalice Spolu disponuje ve dvou klubech (ODS s TOP 09, lidovci jsou samostatně) 48 hlasy z 81. Co řekne, to jí projde. Když se přidají Piráti a STAN, může vládní většina přimět hlavu státu, aby skládala Ústavní soud podle jejich představ. Přinejmenším aby o obsazování a představách vládní většiny začal intenzivně vyjednávat. Jenže nic takového se nedělo.
Omlouvám se, že budu připomínat minulost, ale o pochybách ohledně prezidentova právního týmu jsem psal už před jeho zvolením a o ústavních soudcích a kandidátech také jako první, dříve, než si veřejná scéna včetně senátorů vzpomněla. Myslím, že mě to opravňuje být trochu kritický, možná i více, než se na zdrženlivého advokáta sluší. Než postoupím dále, znovu zdůrazním, že ani dnes o žádném kandidátovi a jeho individuálních kvalitách nebudu psát, prostě ne, člověk pak ztrácí odstup.
Po soudci Robertu Fremrovi se komplikuje pozice dalšího nominanta do Ústavního soudu. Některým senátorům totiž vadí nová zjištění kolem prezidentova kandidáta, soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona. Část z nich se týká některých starších rozsudků, část třeba Simonovy údajné podnikatelské činnosti, případně jeho angažmá v ezoterice. Někteří senátoři pro deník Echo24 řekli, že jim Simonova minulost vadí a hodlají si ho ještě před hlasováním horní komory parlamentu předvolat.
Hnutí ANO dnes podalo k Ústavnímu soudu návrh na zrušení části takzvaného lex Babiš 2, tedy zpřísněného zákona o střetu zájmů. Předloha je podle opozičního subjektu protiústavní v několika ohledech a porušuje základní demokratické principy obsažené v Listině základních práv a svobod, například právo vlastnit majetek. ČTK to dnes sdělilo hnutí ANO. Návrh podepsalo 70 poslanců ANO, všichni kromě předsedy Andreje Babiše.
Poradci prezidenta Petra Pavla začínají být zjevně ve stresu z vlastních chyb a selhání, jimiž hlavu státu zatáhli do nepříjemných blamáží při výkonu klíčových pravomocí. Především u nominací do Ústavního soudu. Poté, co pod tlakem zveřejnění svých rozsudků rezignoval Robert Fremr, posílá Petr Pavel senátorům dalšího kontroverzního kandidáta.
Historie se opakuje. Nejnovější kandidát na ústavního soudce Pavel Simon způsobil poprask poté, co vyšlo najevo jeho propojení s kauzou H-System, odmítnutím odškodnit signatáře Charty 77 Petra Hanzlíka a nově esoterickou skupinou „Čchi-kung Orel v hnízdě.“ Simonovo působení ve skupině Orel v hnízdě, která je činná v 15 tuzemských městech a věnuje se „práci s energií“ a „pěstování vnitřní síly“, budí rozpaky. „Klientům například radí, aby po čtyřicítce méně ejakuovali, neboť tím ztrácí zbytečné množství energie.
Nejvýraznější, nejpestřejší postava polistopadové justice usedla do čela nejmocnější instituce. Josef Baxa vždy zdůrazňuje, že člověk by měl být v rovnováze a souladu se svou rolí. Co od něho čekat v křesle předsedy Ústavního soudu?
Vláda nemá změny důchodů zcela ve svých rukou, stále hrozí, že bude muset ušetřené miliardy vracet. Snaha měnit důchodový systém budí tradičně emoce a odpor, který korunují ústavní stížnosti. Tu první přitom opozice podala už v květnu a ve hře je u ní i úplné zrušení zákona, který rozhodl o výrazném snížení poslední mimořádné valorizace. To vedlo podle dřívějších propočtů k úspoře kolem dvaceti miliard korun.
Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) nesouhlasí s argumenty opozičního hnutí ANO, které se chce kvůli zpřísnění předčasných důchodů obrátit na Ústavní soud. Šéf resortu by místo kritiky opozičních politiků uvítal jejich návrhy k posílení udržitelnosti důchodového systému do budoucna. Reagoval tak na oznámení poslaneckého klubu ANO o záměru obrátit se na ústavní soudce kvůli schvalovací proceduře důchodové novely a případnému porušení principu očekávání lidí při rychlém zpřísnění předčasných důchodů.
Prezident Petr Pavel navrhl Senátu na uvolněné místo ústavního soudce po Robertu Fremrovi. Do horní komory posílá nominaci Pavla Simona, soudce Nejvyššího soudu se specializací na odpovědnost státu za škodu a nemajetkovou újmu. Hrad to uvedl v tiskové zprávě. Pavel je přesvědčen, že Simon splňuje odborné i morální požadavky kladené na soudce Ústavního soudu (ÚS).
Na Ústavním soudu zůstává po stažení nominace soudce Roberta Fremra už nějaký čas jedno volné místo. Do konce tohoto roku přitom vyprší mandát dalšímu ze soudců a hned zkraje příštího ještě jednomu. Prezidenta Petra Pavla, který má nominaci kandidátů na starosti, tak v nejbližší době čeká rozhodování, koho na soud poslat. Podle Pražského hradu i ústavního právníka Jana Kysely, který vede konzultační panel hlavy státu, by přitom alespoň o Fremrově náhradníkovi mohlo být jasno v nejbližší době.
Po soudci Robertu Fremrovi, který kvůli své činnosti za komunismu nedávno vzdal kandidaturu na Ústavní soud, se objevuje problém i v minulosti nově jmenovaného šéfa soudu Josefa Baxy. Ten podle serveru Novinky.cz v roce 1985 odsoudil sedmnáctiletého mladíka za pokus o emigraci z Československa. Baxa mu tehdy uložil podmínku. Předseda Ústavního soudu přitom v průběhu kauzy Fremr musel odpovídat na otázky, zda se také nedopustil kontroverzního rozsudku. Tehdy připustil, že to možné, dodal ale, že si na nic konkrétního nevzpomíná.
Bývalý předseda Ústavního soudu (ÚS) Pavel Rychetský se domnívá, že soudce Robert Fremr udělal správné rozhodnutí, když rezignoval na nominaci do ÚS. Řekl to v pořadu Otázky Václava Moravce České televize. Fremr je podle něj v justičním prostředí uznávaným soudcem, má ale kaňku na své minulosti. „To, jak probíhá ta nominace je trochu absurdní,“ uvedl také Rychetský.hrad
Podle České advokátní komory (ČAK) budí prezidentský výběr kandidátů na ústavní soudce pochybnosti. Mezi nominanty se objevil advokát a politolog Pavel Uhl, kvůli čemuž z poradního panelu prezidenta Petra Pavla rezignovala Uhlova matka Anna Šabatová. Podle předsedy ČAK Roberta Němce je však otázkou, zda Uhlův zájem neovlivňoval rozhodování panelu o měsíce dřív. Pavel Uhl totiž už v dubnu projevil vážný zájem a sám se snažil prosadit v rámci výběru ČAK mezi navržené kandidáty na ústavní soudce.
Do debaty o nominaci soudce Roberta Fremra na Ústavní soud vstoupil i exprezident Miloš Zeman, který v nedávném televizním rozhovoru zkritizoval tým nynějšího prezidenta Petra Pavla za to, že si Fremra nedokázal prověřit. Zeman v souvislosti s tím prohlásil, že podklady k soudcově minulosti ležely na Pražském hradě už několik let a čerpal z nich už dříve. Proti tomu se ale teď současná prezidentská administrativa ohrazuje. Podle ní žádné takové dokumenty v kanceláři hlavy státu nejsou.
Příběh Robert Fremra změní styl obsazování Ústavního soudu. Jen hlupák dělá stejnou chybu dvakrát. Prezidentův panel právních poradců, samotná hlava státu ani senátoři nebudou chtít opakovat chybu. Takže si dají velký pozor, koho budou do nejmocnější instituce v zemi posílat. Adepti na ústavní soudce musí počítat s tím, že je čeká na Hradě i v Senátu výrazně tvrdší prověřování a grilování než ty, kdo šli před Robertem Fremrem.
Česká justice by podle ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) neměla mít žádný speciální systém, který by ohlídal bezúhonnost kandidátů na Ústavní soud. Podle něj je výběr čistě na prezidentovi republiky a Senátu. Blažek deníku Echo24 také řekl, že mu připadá nešťastné řešit komunistickou minulost soudců až na případu místopředsedy Vrchního soudu v Praze Roberta Fremra. Ten se na počátku týdne po několikatýdenní kritice vzdal nominace na ústavního soudce.
Kontroverzní osoba kandidáta Roberta Fremra konečně přitáhla výraznější pozornost k výběru ústavních soudců. Patnácti nejmnocnějších lidí v zemi, jejichž rozhodnutí už nikdo nemůže zvrátit. Elity elit, nad nimiž už není žádný hlídač. A musíme důvěřovat v jejich vlastní osobní integritu. Právo veta nad každým, koho prezident republiky do Ústavního soudu navrhne, mají senátoři. Oni také mají zodpovědnost kandidáty grilovat tak, aby pečlivě zjistili jejich osobní integritu, hodnoty, které zastávají, i profesionální schopnosti.
Soudce Robert Fremr vzdal ve světle nových informací o jeho rozsudcích v předlistopadové době kandidaturu na ústavního soudce. Je to tečka za jedním příběhem, nebo bude mít Fremrova kauza ještě dohru? Senátorka a právnička Hana Kordová Marvanová (ODS) vyzývá k očistě soudů a sebereflexi nejen Fremra, ale i další soudce. Justice by podle ní měla ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) digitalizovat a zpřístupnit soudní svazky, které odhalí pravdu o problematické minulosti některých soudců.
Po rezignaci Roberta Fremra nominovaného prezidentem Petrem Pavlem na post ústavního soudce se ve veřejném prostoru objevují nová jména možných adeptů. Podle webu Seznam Zprávy se může jednat o advokáta a bývalého novináře Tomáše Němečka, advokáta Pavla Uhla, právníka a sociologa Jiřího Přibáně působícího v Cardiffu či místopředsedkyni Advokátní komory Moniku Novotnou. To, že se o Uhlovi uvažuje, potvrdila jeho matka, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová.
Případ soudce Roberta Fremra, který se na závěr své profesní kariéry ucházel o prestižní, respektovaný a společenský post ústavního soudce, instituce, jež se jako jediná těší důvěře jinak polarizované společnosti. Soudce Fremr pod tlakem nových a nových skutečností, které prokazovaly ochotu oddaně sloužit komunistickému totalitnímu režimu v procesech s jeho nepřáteli, se v pondělí rozhodl na kandidaturu soudce rezignovat. Zdůvodnil to tím, že byl vystaven mediálnímu tlaku a nechtěl spory o vlastní důvěryhodnost poškozovat dobré jméno Ústavního soudu.
Prezident Petr Pavel si z příběhu kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra, který to v pondělí pod tlakem své komunistické minulosti vzdal, nemůže neodnést dojem, že mu selhali poradci. Ti, kteří mají na starost prezidentovu komunikaci, i ti právní. Do blamáže s Fremrem se prezident dostal sám korporativistickým systémem, který si pod vlivem svých poradců na Hradě vytvořil. Robert Fremr je přímý produkt tohoto systému.
Robert Fremr se v pondělí odpoledne 14. srpna vzdal kandidatury na ústavního soudce. Velmi tím prospěl důvěryhodnosti nejmocnější instituce v zemi. V krátkém abdikačním projevu sám uznal, že by tu důvěru svou vlastní nedůvěryhodností ohrožoval. Fremr přiznal, že nedokázal rozptýlit nedůvěru části veřejnosti v jeho rozhodování v roli trestního soudce před rokem 1989. A dodal, že důvěra veřejnosti je klíčovým předpokladem pro ústavního soudce.
Prezident Petr Pavel rozhodnutí místopředsedy pražského vrchního soudu Roberta Fremra vzdát se nominace na ústavního soudce respektuje. Ocenil, že se Fremr snaží v očích veřejnosti předejít jakýmkoli pochybám o hodnověrnosti či morální integritě soudců Ústavního soudu (ÚS). Hlava státu to uvedla na facebooku. Předseda Ústavního soudu Josef Baxa rozhodnutí Fremra bere na vědomí, komentovat jej ale nebude, uvedl.
Soudce Robert Fremr stáhl svou kandidaturu na post ústavního soudce. Oznámil to v pondělí odpoledne na brífinku na Nejvyšším soudě v Praze, kde je místopředsedou. Podle něj ke svému rozhodnutí dospěl sám a informoval o něm prezidenta Petra Pavla, který jej přijal. Nominant hlavy státu byl v minulých týdnech kritizován za své rozhodování během komunismu, mimo jiné za podíl na kauze Olšanské hřbitovy, souzení emigrací nebo odsouzení skladového dělníka pro kritiku režimu. Na tento případ upozornil deník Echo24.
Místopředseda pražského vrchního soudu Robert Fremr oznámil mimořádný brífink k aktuální situaci týkající se jeho nominace na ústavního soudce. Fremr čelí několika kauzám týkajícím se jeho působení v předlistopadové trestní justici. Podílel se na zpolitizovaném soudním procesu Olšanských hřbitovů a v 80. letech také soudil stovky lidí za emigraci. Jak upozornil deník Echo24, Fremr v roce 1985 odsoudil na deset měsíců nepodmíněně skladového dělníka za kritiku režimu.
Otázka: Není důležitější než zamést s Fremrem zamést s fremrismem? Třetí kostlivec z předlistopadové kariéry soudce Roberta Fremra působí, jako že vypadl podle hesla: Třikrát a dost. Nepodmíněné tresty pro Alexandera Ereta a spol. z léta 1988 v sobě zjevně nesly politický element, ale podstatou stíhání tří mladíků byl v roce 1987 vandalismus a obecné ohrožení (např. kladení kamenů na železniční trať). U masového odsuzování za nedovolené opuštění republiky, jaké v letech 1983-85 praktikoval Fremr, jsme se z nitra soudcovského stavu dozvěděli, že to je považováno za kavalírský delikt, jehož se prostě „někdo“ musel ujmout.
