Poslední z velkých politických procesů vlády sovětského diktátora Josifa Stalina skončil před 80 lety, 13. března 1938. Takzvaný proces proti jednadvaceti přinesl 18 rozsudků trestu smrti. Poprava někdejších čelných komunistických funkcionářů udělala 15. března 1938 tečku za třetím a posledním monstrprocesem 30. let.
Sovětská společnost si sice ještě na desítky let udržela totalitní charakter, smrtí sovětského diktátora Josifa Stalina ale před 65 lety, 5. března 1953, skončila jedna z nejtragičtějších epoch v dějinách lidstva. Vlastním jménem Josif Vissarionoviče Džugašvili vládl neomezenou mocí od roku 1927 a podle mnohých odhadů se stal jedním z největších zločinců 20. století. Podle odhadů byly popraveny v stalinských čistkách, zahynuly v obávaných pracovních táborech (gulazích) nebo v občanské válce a podlehly hladomoru v 30. letech desítky milionů lidí.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) označila za zavádějící dokument odvysílaný Českou televizí o Stalinově muži Lavrentijovi Berijovi, který prováděl ve 30. letech na jeho rozkaz stranické čistky a stál za deportací kavkazských národů. Berija je vyobrazen v lepším světle díky vyzdvihování jeho předností, například organizačních schopností. RRTV to považuje za bagatelizaci jeho zločinů a žádá nápravu.
Odvoláním tehdejšího prezidenta Československa Antonína Novotného z funkce šéfa komunistické strany, tedy prvního tajemníka ÚV KSČ, a zvolením Alexandra Dubčeka na jeho místo 5. ledna před 50 lety prakticky začalo tzv. Pražské jaro. Pokus o „socialismus s lidskou tváří“ však v srpnu 1968 zastavila invaze armád Varšavské smlouvy vedených Sovětským svazem a v Československu začalo dlouhé normalizační období.
Tomáš byl můj ročník, studovali jsme spolu na VŠE Praha na konci padesátých let, i když každý něco jiného
Bylo to před pěti lety v Petrohradě na tramvajové zastávce u Finského nádraží, pod Leninovým pomníkem, kterých je v tom městě pořád ještě plno. Tenhle připomínal, že tady Lenin vystoupil 3. dubna (16. 4.) 1917 po deseti letech v exilu z vlaku, do kterého ho před týdnem posadili v Curychu Němci. V jedné kapse čepici, kterou si koupil ve Stockholmu, měla štítek a měkký okraj, takže se do té kapsy dala strčit, říkalo se jí pak „leninka“.
I do českých médií se propracovala esej americké etnografky a profesorky genderových studií na univerzitě v Pensylvánii Kristen R. Ghodseeové, která na stránkách New York Times popisuje blahý sexuální život socialistických žen.
Sovětská válka v Afghánistánu začala 24. prosince 1979. Osmdesát pět tisíc vojáků 40. armádního sboru bylo přepraveno buď letecky Antonovy An-22, nebo pozemními cestami a během prvních dvou dnů obsadili velká města a strategické body. O tři dny později speciální jednotky dobyly bez většího odporu prezidentský palác v Kábulu.
Sovětská a ruská zpěvačka Tamara Miansarovová, která si vydobyla slávu i v komunistickém Československu písní Pusť vsegda budět solnce (Ať nám vždy slunce svítí), zemřela ve středu večer v Moskvě ve věku 86 let. Oznámila to dnes ruská média s odvoláním na manžela zpěvačky, houslistu Marka Feldmana. Podle něj byla jeho choť před týdnem hospitalizována kvůli zápalu plic.
Za největší historickou osobnost považují Rusové komunistického diktátora Josifa Stalina, kterému historici přičítají miliony obětí, v očích veřejnosti je však stále považován za strůjce válečného vítězství. Za Stalinem, jehož jméno v průzkumu nezávislého střediska Levada vyslovilo 38 procent dotázaných, následovali na děleném druhém místě současný prezident Vladimir Putin a básník Alexandr Puškin, oba shodně s podporou 34 procent. Další příčky patřily vůdci bolševické revoluce Vladimíru Iljiči Leninovi a carovi Petru I.
Volha bývala v komunistickém Československu symbolem vyšší třídy, papalášů, ale i elitních složek Veřejné bezpečnosti. Legendární auto sovětské výroby se přestalo před necelými deseti lety vyrábět, automobilka GAZ ale uvažuje o návratu značky. Nešlo by ovšem už o luxusní limuzíny, značku Volha by nesly spíše prostornější dodávky.
Ve věku 84 let v sobotu ve Spojených státech zemřel slavný ruský básník a prozaik Jevgenij Jevtušenko. S odvoláním na autorova blízkého přítele o tom informovala agentura TASS. Jako spisovatel poststalinské generace byl jedním ze symbolů doby tání v 60. letech 20. století. Nebál se kritizovat tehdejší vládnoucí komunistických režim a v roce 1968 protestoval proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Rusko tajně rozmístilo novou střelu s plochou dráhou letu navzdory výhradám amerických představitelů, že tím poruší odzbrojovací dohodu o zákazu pozemních střel středního doletu, považovanou za mezník na konci studené války. Uvedl to list The New York Times s odvoláním na nejmenované představitele.
Slavný norský vědec Johan Galtung, který v minulosti předpověděl pád Sovětského svazu či protesty na náměstí Nebeského klidu v Číně, ani USA nevěští růžovou budoucnost. Podle něj je zvolení Donalda Trumpa prezidentem začátek mocenského kolapsu Spojených států, píše britský server Independent.
Na Gennadiji Janajevovi vlastně nebylo nic zajímavého. Byl po všech stránkách typický, dítě svého věku, prostředí. Nezanechal po sobě nějaký velký odkaz. Pokud ho někdo má v paměti, pak kvůli chvíli, v níž se před celým světem ztrapnil.
Marija Aljochinová je ve světě známá jako jedna ze tří členek punkové formace Pussy Riot. Ty se před třemi lety ocitly na lavici obžalovaných u soudu v Moskvě.
„Shodil jsem ze sebe padák, zamaskoval ho a vypravil se pátrat po členech skupiny,“ napsal do hlášení agent Michal Komissarov, krycí jméno Vladimirov, který seskočil v noci 1. dubna 1945 z letadla Douglas C-47 do lesů pět kilometrů severovýchodně od středočeské Dobříše. Do čtyřiceti minut se ve tmě dokázal najít s ostatními parašutisty.
Když loni na Západě vyšla kniha Petera Pomerantseva Nic není pravda a všechno je možné, recenzenti ji unisono označovali za jednu z nejlepších knih o současném Rusku.
Nedávno se v polském parlamentu uskutečnila kuriózní debata. Někteří poslanci, asi ne bez souvislosti s napjatou politickou situací v regionu, si všimli, že Polsko je jedinou zemí Evropské unie, která si v oficiálním kalendáři připomíná konec války 9. května. Tedy společně se zeměmi bývalého Sovětského svazu, nikoli o den dříve, jak je tomu ve zbytku Evropy. Svátek vítězství a svobody – jak byl pojmenován v roce 1945 – byl totiž natolik zapomenutý, že se nikdo ani neobtěžoval s tím, aby se datum změnilo. „Svátek je všeobecně považován za anulovaný,“ referuje lakonicky Wikipedie.
Těsně před Vánocemi přinesl Volvox Globator na český trh knihu nejslavnějšího sovětského disidenta Vladimira Bukovského Moskevský proces. Je to historie posledních zhruba dvaceti let sovětského režimu před kolapsem, podaná na základě tajných dokumentů Ústředního výboru KSSS, zápisů z jednání politbyra a ovšem i autorova historického výkladu občas podávaného hodně sarkasticky.
S listopadem 1989 je spojena řada konspiračních teorií a legend o všemocných tajných službách, které vše zorganizovaly. Dokud se neotevřou archivy (pokud někdy), lze spekulovat o čemkoli. Dostupné informace a svědectví spíš ukazují, že jak KGB, tak i CIA vývoj událostí nestíhaly a tápaly.
