V Německu žije v současnosti téměř 550.000 odmítnutých žadatelů o azyl. Tři čtvrtiny z nich pobývají v zemi už více než šest let. S odvoláním na dokument, který zaslala vláda na žádost jedné z německých poslankyň, o tom ve čtvrtek informoval bulvární deník Bild.
Bavorská Křesťanskosociální unie (CSU) v pátek na svém zasedání přijala sporný dokument, v němž požaduje změny migrační politiky německé spolkové vlády, které je sama součástí. Chce například stanovit maximální počet 200.000 běženců za rok. Naopak požadavek na přednostní přijímání křesťanských uprchlíků nakonec zmírnila.
Na návštěvu německé kancléřky Angely Merkelové ve střední a východní Evropě a její následná prohlášení o migraci reaguje Institut Václava Klause (IVK). Podle ekonoma Jiřího Weigla z IVK její politika není normální a racionální prioritou, pro kterou hledá konsenzus. Námitky svých partnerů jen vyslechne, ale nebere je na zřetel. Z takového Německa jde podle IVK zase strach.
Je Jaromír Nohavica rasista, nebo není? A ostatní zmínění autoři? Nejen o tom v Salonu debatují literární kritik a překladatel z angličtiny Ladislav Nagy, písničkář a divadelní režisér Adam Rut a písničkář a autor komiksů Kittchen.
Reakce dnešního německého tisku na návštěvu kancléřky Angely Merkelové v Praze a ve Varšavě jsou kritické zejména k migrační politice středoevropských vlád. Merkelová prý ve východní Evropě viděla, že Evropská unie není primárně hodnotovým společenstvím.
Politický Brusel zívá letní prázdnotou. V zasedacích prostorách Evropské komise (EK) a Evropského parlamentu (EP) to téměř nežije. V příkrém rozporu k termínovému "stand-by" je ale politická debata o soudržnosti EU v otázce uprchlíků, jíž v neposlední řadě rozpoutali němečtí politici. Jádrem diskuse je škrtnutí peněz nesolidárním unijním členům. Jak je přinutit, aby uprchlíky přijímali? Diskuse osciluje mezi "bodáním jehlou a atomovou bombou".
Cizinci a především Asiaté okupují Německo, zdá se při pohledu zvenku. Při běžné návštěvě bavorského venkova tomu nic nenasvědčuje. V městečku Schwarzenfeld pár kilometrů za českými hranicemi cizinci nejsou. Do okolních pískoven se chodí koupat jen místní Bavoři, nikoho jiného člověk nepotká ani ve dvou nákupních zónách .
Pokud turecký prezident Recep Tayyip Erdogan nezmění svůj tvrdý kurs proti všem, které považuje za protivníky, mohly by do Německa odejít statisíce Turků, je přesvědčen šéf sdružení německých Kurdů Ali Toprak. Řekl to v dnešním vydání deníku Die Welt. „Krátkodobě počítám s desítkami tisíc, ve střednědobém horizontu se stovkami tisíc lidí z Turecka, kteří budou hledat v Německu ochranu, pokud bude Erdoganův režim dále bojovat proti menšinám a demokratické opozici,“ uvedl Toprak.
Největší obavy z migrace mají v celé Evropě Češi, i když k nim žádní uprchlíci nemíří, a pokud někdo omylem přijde, uteče. Ukázal to nový Eurobarometr, podle kterého 71 procent Čechů odmítá pomoc uprchlíkům.
Němci opouští svou rodnou zemi a usazují se v levnějším Maďarsku „bez muslimů“. Snaží se tak podle informací zpravodajského portálu televize ZDF Heute uniknout vstřícné migrační politice kancléřky Angely Merkelové.
Poprvé v historii olympijských her soutěží nyní v Rio de Janeiru uprchlický tým. Tvoří ho dva plavci ze Sýrie, dvě džudistky z Konga, jeden lehký atlet z Etiopie a pět s Jižního Súdánu. Všichni v uplynulých letech uprchli ze své vlasti a Mezinárodní olympijský výbor (IOC) z nich vytvořil "Refugee Olympic Team". IOC to zamýšlí jako "znamení naděje" pro uprchlé sportovce. Jako důkaz, jak sport může přispět k integraci.
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach (ČSSD) natočil další video z bazénku, aby vyzval české občany, kteří se bojí o naše tradice, k zapálení ohňů. Škromach tak potvrdil svoji politickou linii z posledních měsíců, a sice boj proti uprchlíkům, přestože jich je v České republice minimum.
Evropský komisař pro digitální ekonomiku a společnost Günther Oettinger kritizoval vyjádření prezidenta Miloše Zemana k přijímání migrantů v České republice. Zeman svými výroky oslabuje Evropu, řekl eurokomisař v rozhovoru s německým rádiem ffn.
Kdyby vznikla progresivisticky levicová strana, prosazující inkluzi ve školách, asistovanou reprodukci pro osamělé ženy a homosexuální páry, nekontrolovanou migraci, nošení muslimských šátků ve školách a skupinová práva pro menšiny, velmi těžko by získávala voliče.
Číst si v amerických mainstreamových médiích shrnutí projevů Donalda Trumpa znamená leccos se dozvídat o těch projevech, ale taky o kategoriích, v nichž uvažují autoři těch shrnutí. V jednom takovém shrnutí Trumpova projevu na republikánském konventu se uvádělo, že projev „byl charakterizován ještě temnějším jazykem než při kampaňových mítincích“.
Připomínáme si první výročí „uprchlické krize“, čili rok od léta plného pochopitelného strachu, ale i překvapivé hysterie. Snad tedy je vhodný čas ohlédnout se za loňskem v klidu.
Deportace neúspěšných žadatelů o azyl zpět do zemí jejich původu bývá mnohdy nejen složitou právní a úřední záležitostí, ale může vyjít i hodně draho. Odsun tří afrických mužů, uprchlíků, přišel letos na jaře vládu německé spolkové země Severní Porýní-Westfálsko (NRW, Nordrhein-Westfalen) na přesně 124 607 eur a 49 centů (zhruba 3,36 mil. Kč). Afričany bylo nutno přepravit do Guineje v pronajatém malém letounu.
Stačilo málo, a do titulků novin v Evropě se dostaly výrazy jako zemětřesení a katastrofa. Radikálně pravicový kandidát Norbert Hofer v boji o křeslo rakouského prezidenta těsně podlehl kandidátovi Strany zelených Alexanderu Van der Bellenovi.
Večer 7. října prosadila většina zemí EU na sílu proti dost tvrdému odporu menšiny včetně České republiky kvóty na přerozdělení migrantů.
Spisovatel David Zábranský o (ne)dění v české literatuře.
Trampoty iráckých křesťanů v České republice a jejich českých pomocníků s (některými) iráckými křesťany jsou měřeno čísly drobnost.
Na pěší zóně v centru bavorského Hofu křupe ráno napadaný sníh. Směrem od katolického kostela Marienkirche přichází skupina asi dvou tuctů snědých mužů, kteří na místní rodáky příliš nevypadají. Město ležící pouhých deset kilometrů od českých hranic má sice nejméně třítisícovou tureckou menšinu žijící zde už v několikáté generaci, ale tihle mladíci jsou žadatelé o azyl ze Sýrie a spěchají na kurz němčiny do nedalekého Domu evangelické mládeže.
Silvestrovské útoky v Kolíně nad Rýnem otevřely širokou diskusi, zda jde o jednotlivý exces opilých mladíků, či zda takové chování není migrantům z arabských zemí vlastní.
Letos v únoru vyhlásil známý institut European Council on Foreign Relations, v jehož správní radě zasedá hned několik evropských exministrů zahraničí a významných diplomatů, žebříček nejvlivnějších zemí Evropy v zahraniční politice. Jedničkou se stalo Německo. O druhé místo se podělila Británie se Švédskem. Pozice Londýna asi nikoho nepřekvapí.
Třetí týden teplého listopadu a na rozbouřené moře z Turecka vyplouvají další tisíce uprchlíků – převážně Syřanů, ale mezi nimi se nacházejí Iráčané, Libyjci, Afghánci i běženci z kruté eritrejské diktatury, ze Súdánu a také ze severní Nigérie, kde řádily bojůvky islamistického hnutí Boko Haram. V Afghánistánu, Africe a na Blízkém východě postihla destabilizace zhruba 60 milionů lidí.
Britský intelektuál, znalec islámu, „skeptický muslim,“ spisovatel a vydavatel Ziauddin Sardar jde při rozplétání kořenů mnohem dál.
„Domů jeďte,“ říká žena dvojici syrských uprchlíků s dítětem, kteří ji žádají o pomoc či radu. V jiném záběru jednoho z nejsledovanějších videí posledních týdnů na otázku běženců, jaká je tedy Česko pro uprchlíky vlastně země, další žena prohodí: „No good. Bad.“ A poradí, kam by jejich kroky měly směřovat: „Deutschland!“
Dojít pěšky z bavorského Wegscheidu na Lipenskou přehradu se stihne za čtyři hodiny, většina jeho současných návštěvníků ovšem míří jiným směrem. Chtějí se dostat dál do bavorského a německého vnitrozemí. Jedná se totiž o uprchlíky, kteří právě u Wegscheidu překračují rakousko-německou hranici.
Černobílý příběh o xenofobní, ustrašené postkomunistické střední Evropě a vůči přistěhovalcům otevřeném Západě, který dominuje domácí veřejné debatě, bledne hned při pohledu za západní hranici Německa. Vítací atmosféra, do níž koncem léta zhruba na dva měsíce sklouzli Němci, není žádným západním standardem.
