Je div, že uplynulá vlna veder nakonec nevedla k žádné vraždě. Zatím tu máme „jen“ takovou hysterii z imigrační vlny, že zpanikaření lidé hlásí policii domnělý výskyt migrantů, a člověk, který na Facebooku mluvil o koncentračních táborech pro muslimy, ohlásil kroky k vytvoření politické strany a záměr vyhrát volby.
Vlna přistěhovalců vykolejila Evropu a nejvíc zřejmě Česko. Vyhlídku, že se v jejich sousedství usídlí Syřané, Afghánci nebo Eritrejci, totiž Češi odmítají nejradikálněji za všech Evropanů. Sociologové přesto tvrdí, že nejsme xenofobním národem, odpor k cizincům však považují za důkaz, jak úspěšně se v polistopadovém Česku reprodukovaly vzorce chování ze socialistického Československa.
Na tohle téma jsem chtěl něco napsat už dávno, teď je tu vítaná příležitost: nepokoje, které vypukly ve středisku pro nelegální imigranty v Bělé pod Bezdězem.
Byla to jediná ambasáda EU, která fungovala,“ vysvětluje syrský student práv Anás, proč se ocitl v Česku. Když v roce 2012 začal v zemi zmítané válkou zavírat svá velvyslanectví jeden západní stát za druhým, ale česká vláda se své zastoupení rozhodla udržet v chodu, bylo Česko pro místní jednou z mála evropských destinací, kam se zdálo být možné legálně prchnout. Samozřejmě pokud dostali víza.
V diskusním Salonu Týdeníku Echo o budoucnosti Schengenu diskutovali italský velvyslanec v Praze Aldo Amati, prorektor Konzervativně-liberální akademie CEVRO Tomáš Pojar, který má za sebou kariéru náměstka ministra zahraničí a šéfa humanitární organizace Člověk v tísni, řecký politolog Thomas Kulidakis a komentátor Echa Martin Weiss, který se tématu migrace dlouhodobě věnuje.
Kdo by v takové zemi nechtěl žít? Je v ní dostatek pracovních příležitostí, kvalitní zdravotní péče. Zločinnost minimální, politický systém demokratický. A dokonce tam nemají ani problémy s toulavými psi. Napadlo by vás po tomto krátkém popisu představit si Kambodžu?
Postkomunistické státy jsou banda nevděčníků, napsal ne přesně těmito slovy, ale v tomto duchu hamburský týdeník Die Zeit.
Lidé mají přirozenou tendenci vyhledávat ty informace, které potvrzují jejich předsudky. Občas je to ovšem tak průhledné lhaní si do kapsy, že to ani není hodno psychologických termínů jako „konfirmační zkreslení“ či „motivované poznání“ – sem patří třeba známé tvrzení Zdeňka Škromacha, že dluhy se nemusí platit.
