Ruské státní televizní společnosti Rossija segodňa, známé i pod zkratkou RT podle dřívějšího názvu Russia Today, byly v Británii zavřeny všechny bankovní účty, a to bez možnosti odvolání proti tomuto rozhodnutí. Oznámila to šéfredaktorka Margarita Simoňjanová, podle které jde o útok na svobodu slova.
Majitel maďarského deníku Népszabadság přichystal minulou sobotu redaktorům nemilé překvapení. Zakázal jim přístup do redakce, kde chtěli chystat pondělní vydání, a zároveň znemožnil přístup k webovým stránkám.
Po vlivných amerických denících The New York Times a USA Today ve čtvrtek i list The Washington Post v redakčním komentáři podpořil demokratickou prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou v jejím souboji s republikánem Donaldem Trumpem. Redakce napsala, že Clintonová může být skvělou hlavou státu, její kandidaturu prý podpořila „bez váhání“.
V Maďarsku nečekaně končí největší tamní levicový deník Népszabadság. Vydavatelská firma Mediaworks dnes oznámila, že jeho vydávání od příštího týdne kvůli těžkým ztrátám pozastavuje a nyní pro něj hledá "nejlepší podnikatelský model", aby jej "zachovala pro budoucnost".
Internetová firma Seznam.cz pokračuje ve svém tažení za ovládnutí trhu s obsahem na českém internetu, kde už tak jako tak dominuje. V úterý přes svou hlavní stránku spustila nový zpravodajský servis Seznam Zprávy, který od počátku nadřazuje Novinkám. Co má Seznam za lubem?
Server Biztweet se zaměřením na online byznys zpravodajství, za kterým stojí slovenský novinář Tomáš Lemešani, spustil crowdfundingovou kampaň na portálu HitHit.cz pro projekt „Z Bureše Babišem“, který má zdokumentovat minulost min. financí Andreje Babiše. Lemešani se chce zaměřit na dosud nezmapované okolnosti toho, jak se Babiš, který do začátku 90. let pracoval pro podnik zahraničního obchodu Petrimex, stal velkopodnikatel a následně politik.
Spor mezi novinářem Miroslavem Motejlkem a ČNB má první výstup. Sankční odbor ČNB pod vedením Luďka Pestra dne 15. září rozhodl v prvním stupni o udělení pokuty ve výši 1 milion korun. Novináře uznal vinným ze spáchání přestupku zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Deník Echo24.cz má rozhodnutí ČNB k dispozici. „Je mi nesrozumitelné, v čem ČNB spatřuje mé pochybení,“ vysvětluje Miroslav Motejlek ve svém prohlášení pro média.
Jak vážná je situace v souvislosti s prorůstáním světa médií, byznysu a politiky? Je oligarchizace českých médií skutečně vážným problémem, které se máme obávat? A jak moc se situace v mediálním světě změnila za posledních několik let? O tom ve středu v podvečer diskutovali šéfredaktoři třech českých médií – Dalibor Balšínek za Echo Media, Jaroslav Plesl jako šéfredaktor MF DNES a Jindřich Šídlo za Seznam.cz.
Andrej Babiš je chytrý, bohatý a podobný bývalému italskému premiérovi Silviu Berlusconimu. I jemu se daří chránit vlastní podnikání prostřednictvím svých médií, která současně chrání jeho politiku. To o českém vicepremiérovi prohlásil v rozhovoru pro Echo24.cz britský novinář John Lloyd, který dříve působil jako dopisovatel Financial Times pro východní Evropu. Dnes sedmdesátiletý Lloyd do britského deníku stále přispívá a také působí na univerzitě v Oxfordu.
Před měsícem vyvolal jistý rozruch Salon Echa (Nemáte pravdu, v Německu se píše svobodně – č. 31) o tom, zda v Německu mají veřejnou debatu hodnou toho jména. Velvyslanec v Praze i nový korespondent německého veřejnoprávního rozhlasu zastávali samozřejmě názor, že ano.
Poté, co lídři pěti politických stran oznámili, že se nebudou účastnit debaty na serveru iDNES.cz, který vlastní ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš, zareagovali na to šéfredaktoři deníků iDNES.cz a MF DNES.
Tištěná americká média cítí dopady internetu už roky. Informace zdarma, jejich zvyšující se kvalita a flexibilita onlinových médií rozpoutaly v USA umírání novin a časopisů, jež ještě stále pokračuje. Televizní průmysl toho zůstal dosud ve větší míře ušetřen, ale množí se náznaky, že i zde brzy nastanou jiné časy. A mnohé mluví pro to, že tento vývoj zasáhne televize ještě hlouběji a razantněji než tištěný sektor, píše Neue Zürcher Zeitung (NZZ).
Teroristické útoky, které v posledních měsících strašily Evropu, nemuseli bezprostředně řešit jen politici a bezpečnostní síly – ale i novináři. Policie má většinou jasná pravidla pro to, co zveřejní a co ne, novináři v Evropě se nemohou shodnout. Některá francouzská média jako Le Monde či France 24 odmítají zveřejnit fotografie teroristů, britský The Guardian to považuje za cenzuru.
Ústavní soud (ÚS) ponechal v platnosti předběžné opatření, kvůli kterému UPC nemůže v Česku vysílat přenosy fotbalové Ligy mistrů na zahraničních televizních kanálech. Územní exkluzivitu pro většinu zápasů má společnost O2 Czech Republic. Společnost UPC, největší český poskytovatel placených televizních služeb a vysokorychlostního internetu, podala proti předběžnému opatření ústavní stížnost, soud ji ve středu zamítl.
Rozhovor s bývalým zpravodajem britských Timesů Richardem Davym.
Spolková republika si na sklonku července prošla týdnem obav a strachu po několika násilných útocích ze strany muslimů, ať už naturalizovaných, nebo teprve v azylovém řízení. Příslušné zpravodajství vzbudilo u části veřejnosti silnou kritiku coby příliš politicky korektní a jednostranné. Je to stará písnička – už v předchozích měsících ukazovaly průzkumy, že zhruba polovina Němců v tématech přistěhovalectví, azylová politika a integrace muslimů německým novinářům, o politické třídě ani nemluvě, nedůvěřuje. Oprávněně?
Moc nad ruskými médii si ruský prezident Vladimir Putin nezajišťuje jenom dozorem a hrozbami těm, co nejsou loajální. Roli hrají štědré dotace ruské vlády, která vyčlenila na tisk, rozhlas a televizi téměř miliardu dolarů jen pro letošní rok, což zní dělá nejvlivnějšího hráče na ruském mediálním trhu.
Na mediálním trhu se odehrává věc, která může mít na jeho příští podobu stejný vliv jako nástup oligarchů do vydavatelských domů – byť s opačným znaménkem.
O věcech, které jsou nám vzdáleny a ovlivňují nás jen velmi málo, se ve veřejné debatě dozvíme spoustu detailů a uslyšíme spoustu silných, ostrých, razantních názorů.
Ministerský předseda David Cameron si za několik týdnů připomene rok od svého loňského vítězství v parlamentních volbách. Byl to nečekaný a sladký triumf. Jedině on a Margaret Thatcherová dokázali v moderních dějinách Británie získat po strávení kompletního volebního období v Downing Street číslo 10 ještě vyšší podporu. Radost však netrvala dlouho, uplynulý rok byl pro Camerona ve znamení hromadících se problémů.
Pro příbuzné a známé je to chlapík starý plus minus třicet let, který pravděpodobně řeší ten typ věcí, jaký muži toho věku řešívají.
Normálně si dávám pozor, abych nepsal o sobě, protože to není zajímavé, ale v tomto případě se nahromadila řada subjektivních zkušeností, jež, myslím, ukazují rychlou proměnu veřejné diskuse. Jako určitý bod obratu vnímám počátek uprchlické krize zhruba před rokem, kdy jsem měl silný pocit, že se veřejná média rozešla s tím, jak situaci prožívali a hodnotili lidé kolem mě, nejvíc od roku 1989.
Před pár lety se mezi nejbohatšími lidmi v Česku začala šířit mediální horečka. Zatímco Zdeněk Bakala si v roce 2008 pořídil vydavatelství Economia spíše jako snobskou výlohu a jeho krok nevyvolal u kolegů takřka žádnou odezvu, mocenský nástup Andreje Babiše spustil lavinu „nákazy“, která stále pokračuje. Lidé z první podnikatelské ligy se už ani netají, že si prostřednictvím médií kupují vliv.
Na Pražském hradě byli minulý týden při oslavách nejdůležitějšího státního svátku vyznamenáni také normalizační aparátčík, vlivná figura pozdně komunistického popu, kapelník, komik a později (ehm) svérázný politik, jehož největší zásluhou je zřejmě pohotovost, s níž častuje nadávkami kritiky prezidenta Miloše Zemana.
Pro odpověď jel Týdeník Echo do Frankfurtu nad Mohanem za Rolandem Tichym, který na internetu provozuje jedno z mála politicky nekorektních, přitom ale seriózních médií současného Německa.
Česká média vypadají dnes výrazně jinak než v době, kdy je novináři pozvaní do Salonu Týdeníku Echo začali sledovat. O jejich současné podobě si – česky – povídali spolupracovník norského veřejnoprávního rozhlasu NRK Terje Englund, dlouholetý bývalý korespondent amerického deníku Wall Street Journal Sean Carney, někdejší dopisovatelka dánského deníku Politiken Dana Schmidt, která se narodila v Česku, ale má dánské občanství, a spolupracovník Gazety Wyborczy a dalších polských médií Mariusz Surosz, autor knihy o Češích nazvané Pepíci.
Tématem jako stvořeným pro Sarrazinovu metodu je událost, jíž Německo žilo posledních deset dní.
Slovenský ministr financí Peter Kažimír se mezi novináři v Bratislavě netěší extra velkému uznání. Hlavně opoziční, pravicově orientovaná média jako Denník N, Sme nebo Týždeň ho vnímají s despektem a odmítají přijmout jeho image uvědomělého správce státní kasy, který zvládá ukočírovat rozhazovačné choutky premiéra Roberta Fica a ostatních ministrů ve vládě Směru – sociální demokracie.
Když loni na Západě vyšla kniha Petera Pomerantseva Nic není pravda a všechno je možné, recenzenti ji unisono označovali za jednu z nejlepších knih o současném Rusku.
Někdejší ředitel Rádia Svobodná Evropa Jeffrey Gedmin přijel v květnu do Prahy, aby na rumunské ambasádě pronesl řeč při příležitosti ocenění ředitelky moldavského vysílání Rádia Svobodná Evropa Oany Serafimové
