Kdo nás chce trestat, ten chce zničit Evropu
Evropské země chtějí dobré vztahy s Británií. Proto se podle europoslance za konzervativce Daniela Hannana budou státníci snažit vyjednat pro všechny strany výhodné podmínky.
Evropské země chtějí dobré vztahy s Británií. Proto se podle europoslance za konzervativce Daniela Hannana budou státníci snažit vyjednat pro všechny strany výhodné podmínky.
Hned den po britském referendu se sešli v Berlíně ministři zahraničí zakladatelských zemí Unie. Formát byl stejně symbolický jako lokalita – Berlín. Pocit, že Německo, Francie, Belgie, Lucembursko a Itálie mají speciální odpovědnost za integraci, je stále živý.
Vláda Petra Nečase byla tou nejeuroskeptičtější za dobu trvání samostatné České republiky. Sobotkův kabinet rád zdůrazňuje, že po době nečasovského temna opět vedeme dialog a jsme uznávanými partnery, účastníky hlavního proudu evropské integrace. Jenže navzdory její apriorní snaze se jí podařilo dostat se s Bruselem do ostřejšího střetu než kdy vládě Nečasově.
Ptáte se, kam že Česko kráčí. Anketám a interview se v poslední době vyhýbám, na řadu otázek neznám odpověď. Sotva vím, jak to či ono doopravdy je, většinou nevím, co s tím. Hlavně proto, že skutečnost a její obrazy v médiích včetně sociálních sítí se stále častěji rozcházejí. Jistě, lze se s tím smířit: ty obrazy jsou dnes už přece součástí reality, ty bláho! Tak to prostě v tomto světě je, přestaň brečet.
Tuto neděli se německá kancléřka Angela Merkelová chystá do Turecka na summit OSN o humanitární pomoci. Už dva měsíce platí její dohoda s tureckým prezidentem Erdoganem.
Neslýchaná byrokracie Evropské unie ohrožuje naše stavby dálnic. Takové heslo bylo v podtextu mimořádné schůze sněmovny o tom, že se v Česku přestane stavět.
V energetice zavládl v Evropě v posledních letech chaos kvůli zbrklým rozhodnutím Evropské unie o obnovitelných zdrojích nebo emisních povolenkách. Nikdo není schopen odhadnout, kam energetika zamíří a do čeho má smysl investovat. To přináší obrovskou nejistotu a nestabilitu. V tom tuší velkou příležitost dravější typy investorů, kteří sázejí na to, že naivní evropská politika selže.
Jeden z nejtvrdohlavějších zastánců čím dál hlubší integrace Evropy jejím občanům navzdory, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker vystoupil 19. dubna ve Štrasburku před poslanci Evropského parlamentu.
Kdybychom to vyznačili na mapě, bude to kompaktní pás od severu k jihu: Slovensko, Maďarsko, Srbsko. Všude tam vládnou silní lídři, kteří opakovaně získávají ve volbách procenta, o nichž se třeba českým politikům může jenom zdát. K u nás známějším Ficovi a Orbánovi můžeme po víkendových volbách přičíst i srbského premiéra, „polepšeného“ nacionalistu Aleksandra Vučiče.
Ještě zhruba dva měsíce si budou Britové vyměňovat názory, proč je pro jejich zemi výhodnější zůstat v Evropské unii, anebo proč je naopak třeba zařadit zpátečku a coby první země v historii ze společenství vycouvat. Oficiální část kampaně, která názorově rozdělila vládnoucí konzervativce premiéra Davida Camerona, začala teprve v polovině dubna.
Martin Bursík ztělesňuje člověka, který se v jedné osobě dokázal nejdřív zasloužit o oslabování Evropy a jejího průmyslu, a teď nesnese pohled na to, jak se zesláblá Evropa koří před čínským obrem.
Večer 7. října prosadila většina zemí EU na sílu proti dost tvrdému odporu menšiny včetně České republiky kvóty na přerozdělení migrantů.
Verdikt Evropské komise je pro tuzemskou dopravu zničující. Období tříletého půstu, kdy se nedokončila žádná dálnice, se prodlouží nejméně na dalších pět let. Šoféři budou muset spoléhat na chátrající autostrády z uplynulých desetiletí.
Německo ohrožuje sousední země i Unii, varuje polský filozof Marek Cichocki. „Nebezpečná situace nastává, když stát s velkými možnostmi zkusí prosadit nepromyšlené kroky."
Kritizovat Evropskou unii je správné – a sám to dělá –, ovšem ne za cenu jejího zničení. „Máme teď v Evropě vážné problémy,“ říká v rozhovoru Edward Lucas.
Dlouho se zdálo, že na evropském summitu, který se konal minulý týden v Bruselu, bude svedena rozhodující bitva tzv. uprchlické krize.
Z britské euroskepse se stal tak trochu folklor unijní politiky. Britové jsou nenapravitelní potížisté, kteří stále mají nějaké výhrady a chtějí něco extra – a zároveň občas hrají divadlo.
Má zkušenosti z Iráku, země, jejíž destabilizace přispěla zásadním významem k destabilizaci Sýrie a vzniku Islámského státu.
Jednou z nejoblíbenějších knih zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga je The End of Power (Konec moci, Basics Books, 2013). Před třemi lety ji napsal Moisés Naím.
Otázku položil diskusní Salon Týdeníku Echo třem expertům. K debatnímu stolu se sešli sociolog a výzkumník veřejného mínění Jan Herzmann, prorektor vysoké školy CEVRO institut Ladislav Mrklas, který se specializuje na politiku střední a východní Evropy, společně s Milanem Znojem, docentem Filozofické fakulty UK a členem poradního sboru Masarykovy demokratické akademie.
Z potu českých pracovníků vyrostly paláce vídeňské šlechty a velkolepé kláštery katolických řádů. Tak učí školní dějepis o třech stoletích, kdy České země podléhaly Habsburkům. Co se týče vysávání zdejší pracovní síly cizími boháči, jsou současné poměry přinejmenším stejné. Každá dvanáctá koruna vydělaná v Česku končí v rukou cizince.
Události po sněmovních volbách v Polsku znamenají konec demokracie a nástup více či méně autoritářské vlády. Tento názor sdílejí politici poražených stran, novináři v čele s levicově-liberálním listem Gazeta wyborcza i mnozí bývalí ústavní soudci a jejich výklad se přes média rozšiřuje do celé Evropy.
Tři dny před masakrem v Paříži poslal britský premiér David Cameron předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi dopis, v němž formuluje požadavky Londýna na rozvolnění vztahů s EU. Poté se britští politici a vysocí úředníci rozjeli po Unii, aby obsah dopisu, který vzbudil rozruch a zlou krev, správně vysvětlili.
„Jde o válečný akt,“ prohlásil francouzský prezident Francois Hollande poté, co při sérii teroristických masakrů v Paříži přišlo o život 132 lidí a dalších více než tři sta bylo vážně zraněno. Několik desítek jich stále v pařížských nemocnicích bojuje o život. K útokům se hned v sobotu oficiálním prohlášením přihlásilo islamistické hnutí Islámský stát.
Pozvání do Salonu Týdeníku Echo přijali místopředseda ODS a člen Evropského parlamentu Jan Zahradil, místopředseda TOP 09 a člen evropského výboru sněmovny Marek Ženíšek, politolog na FSV Univerzity Karlovy Michal Kubát a bývalý aktivista Československo-polské Solidarity, v současnosti editor serveru Polskodnes.cz Jaromír Piskoř.
V čele sdružení stojí Roman Macháček. Jeho výhodou bylo, že v OKD už pracoval a v bytě OKD nebydlel, takže na rozdíl od jiných neměl strach.
Sledujete-li po jistou dobu domácí debatu o EU a celém integračním projektu, asi vás též občas zarazí její typické rysy. Z drobných, ovšem stále se opakujících poznámek jsem se proto pokusil vytvořit několik stylizovaných postřehů o evropském diskurzu v české kotlině.
V listopadu 2011 vyzval tehdejší polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski německou kancléřku Angelu Merkelovou, aby se ujala role evropského vůdce.
Chování německé kancléřky Angely Merkelové v migrační krizi zmátlo většinu Evropy. Profesor ekonomie Markus Kerber, který střídavě žije v Berlíně a Paříži, první ženu Německa dobře zná.
S Milanem Chovancem se Týdeník Echo sešel několik dní po radě ministrů vnitra EU, kde byl spolu se svým slovenským, maďarským a rumunským kolegou poražen ve sporu o povinné kvóty na přerozdělení uprchlíků.