V čase zabíjení a ničení na Ukrajině může působit nemístně trápit se tím, že obětí války a režimní válečné propagandy se stala také jedna přes třicet let stará píseň. Smutný osud té skladby ale vyjadřuje ještě jinou dimenzi probíhající války, stavu agresorova ducha, možná i jeho absence. V pátek se v Moskvě konala velká sláva – na známém stadionu Lužniki se připomínalo výročí ruské anexe Krymu. Z morbidní zvědavosti jsem si pustil přenos toho koncertu.
Jak vypadal svět před vynálezem boje proti dezinformacím? Když se na to zkusíme rozpomenout, zjistíme, že to bylo velmi matoucí, nám dnes obtížně pochopitelné místo. Americký pravicový ekonom Oren Cass v časopise American Compass popsal svou cestu od neoliberální ortodoxie k názoru, že tržní ekonomika musí být dobře regulovaná a je neslučitelná se současným pojetím globalizace. V rámci tohoto popisu upozorňuje na málo známý – ač již v roce 1998 odhalený – fakt, že jeden z nejslavnějších citátů uváděných na podporu volného trhu je, jak bychom dnes řekli, dezinformace.
Nemůžu si pomoct. Zase se otřu o majestát prezidenta Miloše Zemana. Vlastně ne. Před jeho majestátem se pokořím, konečně uznám jeho velikost. Miloš Zeman je pověstný svou nechutí k informačním technologiím, za jejichž vrchol – jak praví legenda – po delší dobu považoval teletext. Ta nedůvěra je samozřejmě oprávněná, jak z hlediska širšího, celospolečenská, snad i hlediska věčnosti, tak i kvůli prezidentově traumatizující zkušenosti, notebook hlavy státu se, jak známo, stal obětí sprostého útoku dosud neztotožněného hackera z Alabamy, který stroj infikoval dětským pornem.
Městská rada Uherského Brodu doporučila řediteli místního Domu kultury, aby zrušil koncert Jaromíra Nohavici, který se tam měl konat příští úterý a který byl vyprodán. Důvodem zrušení byla písničkářova „nedostatečná distance vůči prezidentovi Ruské federace“. Ředitel městského podniku doporučení svého zaměstnavatele uposlechl – nijak překvapivě. Naprosto chápu, že se uherskobrodským radním ve vypjaté době chtělo vyjádřit nějaký postoj. Učinili tak ale podle mého názoru značně sporným způsobem.
Rusko si pro rozpoutání války na Ukrajině vybralo dobu, kdy byl Západ a hlavně Evropa nejzranitelnější za dlouhé roky. Politicky i ekonomicky. V časech, kdy ve Washingtonu seděl Donald Trump a v Berlíně Angela Merkelová, by si Vladimir Putin nejspíš takový atak nedovolil. Teď vsadil na to, že na Západě vládne slabá garnitura. Že v Londýně vládne oslabený Boris Johnson, na něhož doléhají následky odstřihávání Británie z jednotného trhu Evropské unie, symbolizované dlouhými frontami kamionů na hranicích.
Ocitli jsme se ve spirále zdražování, jakou Česká republika ve své historii zažila jen párkrát. Byli jsme v ní předtím, než Rusko vtrhlo na Ukrajinu. Byli jsme v té chvíli jedni z nejzranitelnějších v Evropě. Měli jsme už v únoru před invazí jednu z nejvyšších inflací. Zároveň patříme k pětici zemí Evropské unie, kde účty za bydlení včetně všech energií s ním související spolknou největší část rozpočtu. Současná energetická krize nás proto ohrožuje víc než ostatní.
Je pozoruhodné, jak ztuha se ty nadějnější zprávy z rusko-ukrajinské války dostávají do našeho veřejného prostoru. Obě strany kromě bojů spolu také vyjednávají a včera poprvé za ty tři týdny nastal moment, kdy obě ve stejný den mluvily o významném pokroku v jednání. Řeč přitom není o koridorech, jimiž může odcházet obyvatelstvo z Rusy dobývaných měst, ani o žádných dalších sice důležitých, ale dílčích bodech, řeč je o podmínkách mírového uspořádání.
Máme celkem větrnou zimu, a tak pozorujeme docela četné pády stromů. Velké vichřice, které dřív chodívaly jednou za pár let, byly vždycky očistnou zkouškou a u zdravých stromů sundávaly toliko suché větve. To aby se hospodář nemusel unavovat lezením na strom. Na stromech vyvrácených či zlomených, které se zhroutily do silnice, na parkoviště či na plotky a garáže, je zajímavé sledovat příčiny. Tady soused uřízl před patnácti lety kosterní větev třicet na průměru, zůstala neošetřená, vznikla dutina a javor spadl na krytý bazén druhého souseda. Dobře, říkat jim to nebudeme.
V posledních dnech se objevila nová konspirační teorie živená ruskou propagandou. Ta tvrdí, že USA na Ukrajině mají tajné laboratoře na výrobu biologických zbraní. Invaze na Ukrajinu má tak být vedena s cílem Kyjev těchto nebezpečných zbraní zbavit. Je to jeden z mnoha pokusů, jak ex post odůvodnit ruskou agresi. Na rozdíl od tvrzení, že na Ukrajině vládnou fašisté či že Ukrajinci páchají genocidu na etnických Rusech, této konspirační teorii dodaly na síle dvě události zdánlivě potvrzující jejich pravost.
Jistě má smysl na síti vyjadřovat podporu věcem, jež za to stojí. I kdyby ale člověk mlátil do klávesnice, až by se mu z prstů kouřilo, nemusí to znamenat, že z kategorie svědka či komentátora přešel mezi lidi aktivně činné. A pokud ti aktivní věnují příliš velkou pozornost ohlasu svých činů mezi virtuálními svědky, nemusí to s nimi dopadnout dobře. Jeden z mých twitterových oblíbenců, v Polsku žijící Angličan Ben Sixsmith, v té souvislosti upozornil na pozoruhodný článek Tannera Greera o aktivismu v internetové době. Autor v něm upozorňuje na způsob, jímž internet neblaze ovlivnil protesty hongkongských studentů v roce 2019.
Ve válce o Ukrajinu každá informace rychle zastarává, a tak raději upozorníme na některé starší texty, které nám k tomu, co se děje, mohou něco říct. Experti se od počátku přeli, jak říkat tomu, co se v roce 1990 stalo ve východní Evropě. Podle klasických kritérií to revoluce nebyly. Nenásilné kontrarevoluce? „Refoluce“, spíš reformy než revoluce? Ekonom srbského původu Branko Milanović, proslulý svým grafem globální nerovnosti známým jako Milanovićův slon, načrtl v roce 2017 radikální výklad toho, o čem ty revoluce byly. Primárně o národní emancipaci.
Souběžně se skutečnou válkou na Ukrajině, která je hnusnější, než si asi dokážeme představit, se v naší části světa spouští jakýsi ideologický jarní úklid. Evropský parlament měl tento týden v úterý a ve středu na programu schůze Zprávu o zahraničním vměšování do všech demokratických procesů v EU, včetně dezinformací. V kostce je tato zpráva (čtenář návrh poslaný plénu zvláštním výborem stejného jména nalezne na stránce Evropského parlamentu pod šifrou A9-0022/2022) apelem Evropské komisi, v další fázi pak národním vládám scházejícím se na Evropské radě.
Lze do nekonečna opakovat, že Putinovo Rusko rozpoutalo válku, která bude mít největší vliv na uspořádání světa od druhé světové války. Je v rovině dohadů a především zbožných přání, jak může intervence Ruska na Ukrajině nakonec dopadnout: zda Ukrajině zůstane její uzemní celistvost, čeho by se případně měla vzdát, respektive co si Putinovo Rusko vezme a co mu dovolí Západ a čeho se Ukrajinci nikdy nezřeknou. Jsme v informační válce. Nelze cokoli tvrdit o záměrech Rusů, o reálné situaci Ruska a podpoře současného putinovského režimu ani v co celá Ruskem rozpoutaná válka vyústí
