Markéta Šichtařová

/

Články autora

Kryptoměny už začínají být zajímavé

Období po dvacátém dni každého měsíce pravidelně patří takzvaným měkkým indikátorům. To jsou makroekonomické indikátory, které neměří „tvrdá čísla“, co a jak se v ekonomice skutečně přihodilo, ale snaží se uchopit, jaká jsou mezi podniky a spotřebiteli očekávání. Ona tak důležitá očekávání, která mají samonaplňující se schopnost.

Tikající dluhopisová bomba

Hodně se toho již namluvilo o akciích, o zlatu nebo o nemovitostech coby o rozbouřených typech investic. Ale v poslední době se začalo mluvit ještě o jednom investičním nástroji, o kterém bylo dlouhou dobu ticho po pěšině. A který ani většině individuálních investorů nepřipadal moc sexy. Ale to jen proto, že o něm věděli málo. Jedná se o dluhopisy. A rovnou dodejme, že je omylem domnívat se, že většiny lidí se dluhopisy netýkají. Naopak.

Evropa šije plány pro měnovou krizi

ÚHEL POHLEDU: Dnes udělám něco, co na tomto místě zase tak často nedělám. Budu totiž uklidňovat. Ale popořadě: čtvrtek 27. října byl ve znamení dalšího zvyšování úrokových sazeb Evropské centrální banky (ECB). ECB opět přistoupila na své poměry k nezvykle razantnímu zvyšování úrokových sazeb o dalších 75 bazických bodů neboli 0,75 procentního bodu, čímž signální úrokovou sazbu v eurozóně posunula na dvě procenta, maximum od roku 2009. Hodnotit tento krok není tak triviální, jak by se mohlo zdát. Kdyby k tomuto kroku ECB přistoupila před čtyřmi nebo dvěma roky – ano, čtete správně, před dvěma roky, tedy skutečně uprostřed doby covidové –, jednoznačně bych jej považovala za dobré rozhodnutí.

Renesance hotovosti

Vzpomínáte, jak jsme říkali, že u nás bude inflace na vrcholu nejspíš o něco dříve než v západní Evropě? Užuž to možná vypadalo, že inflace i na Západě se pomalu blíží vrcholu, ale kdepak. Inflace být u vrcholu nemůže ani omylem, když přišla z Německa čísla, jaká přišla. Výrobní ceny v Německu se v září meziročně zvýšily, stejně jako v srpnu, o rekordních 45,8 procenta. Nejvíce se na tom podepsaly ceny energií, které zdražily meziročně o 132,2 procenta. Pozitivní na tom najdeme snad jen to, že meziměsíční růst díky poklesu cen komodit trochu zpomalil.

Ekonomický výhled jako vlnobití

Kdo by to byl řekl, že hospodářský růst v Německu prý letos kvůli energetické krizi výrazně zpomalí. Letos prý dosáhne 1,4 procenta, a příští rok dokonce poklesne o 0,4 procenta. Takto se tento týden vyjádřil německý ministr hospodářství Robert Habeck, který představil aktualizovaný hospodářský výhled německé vlády.

Lokální finanční požáry jsou stále častější

Finanční trh je v posledních dnech opravdu hodně rozkolísaný. Prudké propady burz se střídají s ještě prudším růstem a pak se znovuobnovenými propady. Není výjimkou mezidenní skok i přes čtyři procenta. A stejně jako příčinou poklesů jsou povětšinou spekulace na vývoj úrokových sazeb hlavně ve Spojených státech, příčinou růstu burz je to samé – opět spekulace na budoucí vývoj úrokových sazeb, jenom se vždy v daný den spekuluje na druhou stranu.

Propady burz zdaleka nekončí

Vzpomínáte, jak jsem na tomto místě opakovaně říkala, že eurozóna je ve svém ekonomickém vývoji časově posunuta za českou ekonomikou? Tak nyní se eurozóna nestačí divit, co se v ní děje: V Německu index spotřebitelských cen (tedy spotřebitelská inflace) v září stoupl meziročně na 10,0 % z předešlých 7,9 %. Čekala se inflace „jen“ ohromných 9,5 %. Dodávám dvě věci: Zaprvé, v Česku už inflace zpomaluje, v Německu a dalších zemích eurozóny stále roste.

Proč zlato ztrácí?

Svým způsobem jako bychom se v posledním týdnu ocitli opět na začátku války s Ukrajinou – tedy minimálně pokud jde o náladu na finančním trhu. Jen samozřejmě v mnohem menším měřítku. Poté, co Vladimir Putin oznámil částečnou mobilizaci, finanční trhy zareagovaly co do směrů pohybu stejně, jako když válka vypukla: akciové trhy opět padají. Ceny energií opět rostou. A cena zlata v dolarech roste.

Taková podivná nezaměstnanost

Když má člověk chřipku, tak nějak očekává, že společně s chřipkou dostane i horečku. Nepředpokládá, že prvního ledna si papírově odbyde chřipku, zůstane na neschopence doma a teprve desátého března, dva měsíce po vyléčení z chřipky, dostane teplotu a ukrutné bolesti hlavy jako opožděné příznaky chřipky. Ale bude již papírově zdravý a bude s horečkou a bolestí hlavy ťapat do práce. Tento scénář se zdá býti poněkud podivným.

Nehledejte zisk, hledejte minimalizaci ztrát

Podmínky v českém zpracovatelském průmyslu se opět zhoršily. Tedy nepřekvapivě. Vyplynulo to z nejnovějšího údaje o indexu nákupních manažerů, který dosáhl 46,8 bodu. Přitom 50bodová hranice je předělem mezi růstem a poklesem sektoru. Znamená to, že se dál snižuje objem výroby i nových zakázek. Asi lépe představitelné, co přesně to znamená, to je tehdy, když řekneme, že to je druhý největší pokles sektoru od června 2020 a současně největší pokles nových zakázek za více než dva roky.

Nadměrný zisk bank v době války

Člen vlády, předseda pirátů Ivan Bartoš, přišel se zajímavým pohledem na sektorovou daň u bank a pojišťoven. Navrhuje povinnost těchto institucí zainvestovat do výstavby nájemního bydlení. Vypadá to pěkně, sociálně, lidumilně, že? A vůbec se to netváří ani jako sektorová daň, ani jako daň z nadměrných zisků, ani „válečná“ daň, o které se v poslední době začalo mluvit. Až na to, že tohle všechno dohromady to ve skutečnosti je. Uvědomme si, že je úplně jedno, do jakého kabátu sektorovou daň oblékneme.

Obleva v průmyslu i stavebnictví je nejspíš jen dočasná

Tento týden patřil mezi ty, kdy jsme byli zavaleni smrští statistických dat. A taky jeden z těch týdnů, kdy jim málokdo věnoval pozornost, protože sezona dovolených, umocněná přerušením pracovního týdne o státní svátky, většinu lidí spolehlivě odradí od myšlenek na makroekonomické statistiky. Přitom to ale byly informace mimořádně zajímavé.

Koruna slábne naprosto logicky

Bývaly doby, kdy centrálním bankám veleli ekonomové. Ti nejlepší z nejlepších. Koneckonců taky je centrální banka bankou všech bank v zemi. Pak se zvyky začaly pomalu a nenápadně posouvat. Čím dál víc se do vedení centrálních bank dostávali nikoliv nejlepší ekonomové z nejlepší, ale prostě jen ekonomové. A pak se mezi ekonomy začali dostávat slabší ekonomové, kteří nebyli tak dobří, aby si vydělali majlant v privátním sektoru, a tak potřebovali nějakou trafiku.

Úroky ještě porostou

Úrokové sazby dlouhá léta nebyly zajímavým tématem. Buď se moc nepohybovaly, anebo přímo klesaly. Dokonce i otázka toho, zda úrokové sazby z hypoték fixovat, či nefixovat, byla dlouho víceméně nezajímavou, protože to vyšlo v zásadě šul nul. Teď se ovšem svět celkem zásadně mění.

Do normálu stále daleko

Jak už dobře víme, za březen jsme v České republice dosáhli meziroční inflace 12,7 procenta. To je ovšem číslo měřené domácí, českou metodikou, není tak úplně porovnatelné s celou Evropskou unií. Abychom mohli inflace napříč zeměmi porovnávat, musíme mít k dispozici nějaké srovnatelné číslo počítané mezinárodně jednotnou metodikou. A takové číslo přišlo tento týden. Můžeme už tedy směle porovnávat, jak jsme na tom z mezinárodního pohledu. Ukázalo se, že meziroční míra inflace v Evropské unii se v březnu zvýšila na rekordních 7,8 procenta z únorové hodnoty 6,2 procenta.

Pozor na ochotu bank poskytovat úvěry

Situace na finančním trhu se v posledních dnech celkem citelně zklidnila. Samozřejmě hlavním důvodem byla naděje, že Rusko omezí bojové aktivity u Kyjeva a zaměří se v rámci bojů na Donbas s vysokým podílem ruského etnika, a to výměnou za nabídku Ukrajiny, která začala mluvit o systému záruk pro Rusko a o vojenské neutralitě.

Bída bankovních vkladů

ÚHEL POHLEDU: Zdálo se vám, že už těch jobovek o inflaci bylo dost? Nebojte, ještě jich mám pár v zásobě. Že inflace sílí na všech frontách, není nic neznámého: Už víme z předešlých dnů, že tempo spotřebitelské inflace se v únoru vyhouplo na 11,1 %. Ale to byla „jen“ spotřebitelská inflace.

Podivná nezaměstnanost a stagflace

ÚHEL POHLEDU: Během posledního týdne přišlo hned několik statistik, které nás ujistily, že chyba není na našem přijímači, nýbrž na vládním vysílači. Asi takhle: Jen co jsme získali pocit, že recese jsou na dlouhý čas za námi, zase dost možná do nějaké směřujeme. Asi nikdo nemůže čekat, že s cenami pohonných hmot takovými, jaké jsou, a s chybějícími součástkami, kvůli kterým Škoda Auto už zase omezuje výrobu, a s chybějící železnou rudou z Ukrajiny budeme dosahovat kdovíjak zářného hospodářského růstu. Teď už je zřejmé, že inflace bude mnohem vyšší, než se ještě na přelomu roku čekalo.

Přichází stagflace

V zemích, jako jsou Česká republika nebo třeba Slovensko, prudce roste riziko takzvané stagflace. Na základě vývoje posledních dnů a hodin to již můžeme tvrdit s vysokou mírou jistoty. Stagflace je ekonomy velmi obávaný stav kombinace inflace a současně hospodářské stagnace, anebo dokonce případného hospodářského poklesu. Stav je to obávaný jednoduše proto, že na něj neexistuje jednoduchý lék.

Energie asi moc nezlevní!

Jakkoliv je pro nás tématem posledních dnů hlavně splašená koruna, pro eurozónu je to spíš inflace. Prezidentka ECB Lagardeová totiž podle svých čerstvých slov očekává, že inflace se letos stabilizuje a pak postupně zpomalí. Prý sice zpomalí méně, než se až dosud čekalo, ale zpomalí. Nu – to je výrok Chytré Horákyně.

Roboti prý nahradí lidi

Bylo to tady někdy kolem roku 2018 nebo 2019. Pak to utichlo kvůli pandemii. A teď už znovu se to ozývá. Hlasy, že čtvrtá průmyslová revoluce vyřadí lidi z trhu práce. Tyhle hlasy se začaly s postupným ústupem strachu z pandemie ozývat čím dál hlasitěji. Lidé si vyzkoušeli, že do práce fyzicky nemusí, že pandemie vedla k ještě větší digitalizaci – a to bylo novým palivem pro staronový strach, že lidstvo hromadně přijde o práci.

Vrátíme se v roce 2022 k normálu?

Tisková agentura Bloomberg přinesla v úterý 28. prosince 2021 zprávu, která mezi řádky říká mnohem víc, než kolik z ní vyplývá na první pohled. Zpráva říká, že počet nových případů Covid-19 za jediný den, tedy za pondělí 27. prosince 2021, dosáhl po celém světě nového rekordu 1,44 milionu případů. Proti minulému měsíci se počet případů zvedl skoro o 50 procent, počet úmrtí ale zůstal stejný.

Politické zadání: S inflací nebojovat

Koncem roku obvykle v ekonomice a na finančních trzích panuje klid. Letošek je ovšem tak nějak jiný. Je koronově jiný – ale na to jsme si už víceméně zvykli. Fascinuje mě pohled z auta na školáčky mířící ráno liduprázdnou ulicí do školy s respirátorem na nose. Zatímco mně ten pohled připadá pitoreskní – jak by se dítě mohlo od někoho nakazit, když v dohledu není živá duše?

Zlevní reality?

Tento týden skončila pravidelná mise Mezinárodního měnového fondu (MMF) v České republice. Celkem formalistická a nezajímavá záležitost, chtělo by se říci. Ostatně i s ohledem na to, jak systematicky se měnový fond nestrefuje, když se snaží předpovídat vývoj českého HDP anebo inflace, nezdá se tato pravidelná mise příliš hodna pozornosti. Jenomže tentokrát přinesla jednu „zajímavou“ změnu. Mezinárodní měnový fond totiž varoval, že v české ekonomice vidí jedno zásadní riziko. A tím rizikem je trh hypoték.

Starší články