Katastrofálně rychlé zhroucení afghánské vlády tváří v tvář Tálibánu zapůsobilo na západní pozorovatele jako šok. Mise v Afghánistánu trvala dvacet let, dost dlouho na to, aby někteří vojáci, kteří se účastnili prvních akcí na podzim 2001, mezitím vyslali do země pod Hindúkušem svoje dospělé děti. Za tu dobu nateklo do extrémně zaostalého regionu obrovské množství peněz, nejen pro armádu, ale i na výstavbu civilní infrastruktury.
Vesmír není nijak zvlášť daleko. Za hranici vesmíru se obvykle považuje takzvaná Kármánova linie, pěkně zaokrouhlených 100 km nad povrchem Země. To znamená, že obyvatelé Brna či Ostravy mají do vesmíru blíž než do Prahy. Jenže jelikož nám lidem „hrouda nohy víže“, nejsme zvyklí moc často zaklánět hlavu a dívat se za okraje planety, která je nám domovem. Tedy – většina z nás na to není zvyklá. Ten zbytek pracuje na tom, aby se poměry změnily.
„Vidíme víc, než si myslíte!“ hlásá popisek k virálnímu videu Dopravního podniku Ostrava. Zachycuje vnitřek jedoucí tramvaje, ve kterém jsou jednotliví cestující orámováni zelenými či červenými rámečky podle toho, zda mají platnou jízdenku, nebo ne. Schopnosti DPO jsou v něm samozřejmě úmyslně přehnány, mimo jiné proto, že způsobů, jak platit za přepravu, je hodně a některé z nich jsou zcela nedigitálního rázu, tudíž je počítač ani nemůže vyhodnotit (například koupíte-li si v podnikové prodejně celodenní papírovou jízdenku za hotovost). Ale představa, že vás „šmíruje“ i městská hromadná doprava, není tak absurdní. Řada podzemních drah ve světě má například turnikety, ve kterých se nějakou kartičkou musí „představit“ každý cestující, který se chce svézt. Z takové databáze údajů pak lze poměrně snadno zrekonstruovat, kam jste jezdili, v kolik hodin to bylo a zda některá ta cesta vybočila z vašeho běžného denního vzorce.
Šestého srpna 2021 přišel okamžik, na který se nedočkavě těšili všichni fanoušci dobývání vesmíru: dva stupně budoucí rakety Starship se poprvé spojily na startovací rampě. Gigantický, sto dvacet metrů vysoký stroj mířil zhruba jednu hodinu do nebes jako vztyčený prst, obklopený největšími jeřáby světa. Kontrast proti lidským mravenečkům pobíhajícím okolo nemohl být větší. Pak jej inženýři firmy SpaceX zase rozebrali na dvě části.
Čínská vláda si razantně došlápla na systém „pěchovacích škol“ (cram schools), který připravuje studenty k důležitým přijímacím zkouškám. Už předtím ale rozpoutala i ofenzivu proti velkým čínským softwarovým firmám jako Ant, Tencent, Baidu, Didi nebo Alibaba, které jsou široce vnímány jako největší světová konkurence americkým technologickým obrům. Nejde sice o jejich vyslovenou likvidaci, ale je patrné, že jim vláda „nasazuje chomout“.
Mezinárodní politika má viditelnou hladinu a neviditelné proudy pod ní. Na té viditelné hladině se arabské státy teprve neochotně smiřují s existencí Izraele. Tak například Maroko s ním navázalo vztahy v prosinci 2020 a Alžírsko tak ještě neučinilo vůbec. Naopak se svou bývalou koloniální mocností, Francií, mají Alžírsko a Maroko dobré vztahy. I proto je podezření, že alžírská a marocká rozvědka používaly služby izraelské společnosti NSO k napadení telefonu francouzského prezidenta, tak pikantní.
Jedním z problémů je, že „naše data“ leží všude možně a nemáme nad nimi kontrolu. Některé údaje o nás sbírá stát, jiné zase soukromé společnosti – pojišťovny, banky, e-shopy nebo reklamní firmy. Teoreticky by všechny z nich měly na bezpečí těchto dat důkladně dbát, zavazuje je k tomu GDPR. Prakticky na to mnohdy nemají ani know-how, ani peníze.
Když v srpnu 1856 narazil majitel jistého německého lomu na kus lebky ukrytý mezi hlušinou, myslel si, že jde o ostatky starého známého jeskynního medvěda. Teprve odborníci poznali, že jde vlastně o lidské kosti, a to velmi staré. A natolik odlišné od kostí moderních lidí, že musely představovat stopu po jiném druhu člověka. To byla svého času extrémně kontroverzní myšlenka, vždyť člověk měl být stvořen k obrazu Božímu rovnou v dokonalé formě.
V roce 2005 se jedny dánské noviny, které tou dobou ve zbytku světa kromě mediálních odborníků znal jen málokdo, rozhodly otestovat skutečné poměry svobody projevu tím, že vydají karikatury islámského proroka Mohameda. Už nějakou dobu totiž panovalo podezření, že autoři a kreslíři sami sebe v určitých tématech raději cenzurují, aby nevyvolali násilný a potenciálně vražedný hněv mezi uraženými muslimy.
Bulharský premiér Bojko Borisov utrpěl poněkud pyrrhické skorovítězství v předčasných volbách, které se konaly proto, že předchozí řádné volby skončily nepoužitelným rozdělením sil v parlamentu. O extrémně těsnou převahu nad protestní stranou, jejímž hlavním cílem je Borisovovo svržení, může jeho strana GERB ještě přijít, až se dopočtou hlasy Bulharů žijících v zahraničí.
Zvýšená frekvence záchytu ilegálních imigrantů na bělorusko-litevské hranici zase jednou ukázala, jak nesamozřejmá je politika. Vládne jí Darwin, nikoliv Newton a jednotliví hráči jsou přizpůsobiví. Týká se to i běloruského prezidenta Lukašenka a jeho konfliktu s Evropskou unií. Letecké spojení mezi Minskem a EU tak de facto skončilo. Ale východní „oklikou“ přes Rusko se z Minsku dá létat stále
Vláda Spojených států zveřejnila dlouho očekávanou zprávu o neidentifikovatelných létajících objektech. Žádné žhavé přiznání o existenci mimozemšťanů neobsahuje. Ale nejde ani o uklidňující čtení ve stylu „nakonec se vždycky ukázalo, že jde o zbloudilý meteorologický balon, falešný odraz v radaru nebo planetu Venuši nad obzorem“. Část zaznamenaných incidentů se americkým ozbrojeným silám nepodařilo vysvětlit.
První tornádo zaznamenané na území České republiky si jako terč vybralo knížecí palác na Vyšehradě. Dne 30. července 1119 po poledni přišel „prudký vítr, ano, sám Satanáš ve víru“ od jihu, vyvrátil „starou a velmi pevnou zeď“ a zničil prostřední část paláce, lámaje mohutné stropní trámy na kusy, přičemž postranním částem budovy se nic nestalo. Víme to díky kronikáři Kosmasovi, tou dobou již starému muži, který patrně viděl řádění živlu na vlastní oči.
Kandidáty hlásící se k multikulturnímu pojetí společnosti by volil každý pátý francouzský volič – a to hovoříme o národě, který ve skutečnosti už dost multikulturní je.
Na skandálu kolem toho, že dánská tajná služba pomáhala Američanům odposlouchávat některé evropské politiky, je překvapivé vlastně jen to, že o nic překvapivého nejde. Hlavy států mohou verbálně vyznávat lásku svým spojencům, jak chtějí, a Barack Obama, za jehož vlády se dánský incident odehrál, byl v Evropě vítán. Ale pro řadu jejich podřízených se pouhou výměnou vlády nic reálně nemění. A mezi ně patří tajné služby.
První pacient s vysokou horečkou, kterého přivezli do univerzitní nemocnice, byl pro lékaře překvapením. Nebylo jasné, co mu vlastně je. Jediné, co se dalo určit, byla skutečnost, že nemoc je infekčního rázu, ale jejím původcem si nikdo nebyl jistý. Tenhle druh chorob se v regionu nevyskytoval. Další pacienti následovali, vesměs lidé mladšího věku. To už bylo patrné, že se děje něco mimořádného.
Historie se málokdy opakuje doslova, spíše má ve zvyku se zakoktávat. Jestli je skutečně pravda, že epidemii covidu-19 způsobil únik viru z wuchanské laboratoře, a jestli je navíc pravda, že na něm předtím někdo prováděl umělé úpravy, máme co do činění s biologickým Černobylem.
Jediná přirozená družice planety Země se samozřejmě jeví lidskému oku jako bílá. Nebo stříbrná, chceme-li být poetičtí. Ve skutečnosti je její povrch velice tmavý, odráží průměrně jen šestinu světla. A tak to zůstane i v okamžiku, kdy se lidé definitivně usadí na krátery posetých pláních Měsíce. Lidstvo zatím není tak technicky vyspělé, aby dokázalo změnit tvář celých nebeských těles. Maximum, v co budou moci pozemští pozorovatelé doufat, budou poblikávající světla nových městeček za lunární noci.
Freddie de Boer, nenapodobitelný levicový komentátor, který pro svoji originalitu putoval z redakce do redakce tak dlouho, až skončil na placeném serveru Substack, přišel nedávno se skvělým pojmem: Woko Haram. Čtyři slabiky dokonale odrážejí podstatu destruktivního šílenství, kterého se „woke“ davy dopouštějí: zničit všechno, co není v souladu s naší představou boha.
Téměř bojové scény v severoafrickém městě Ceuta, jedné ze dvou výsep Španělska na opačném kontinentě, skončily odsunem valné většiny migrantů zpátky do Maroka. Nebyla to plnokrevná krize ve formátu roku 2015, spíše „demoverze“ toho, co by se mohlo stát, určená k poučení madridské vlády. Maroko si totiž dělá nárok na Západní Saharu, území bývalé španělské kolonie, které de facto drží a spravuje od roku 1975
Kdyby měl člověk odhadovat jenom podle názvu, mohl by tento komentář být o sexu nebo o genderovém šílenství na pokrokových univerzitách. Obě témata jsou přitažlivá, mají jen jednu nevýhodu – napsalo se toho o nich příliš. Proto se místo nich podívejme na vědu. V přírodovědném časopise Nature vyšla minulý týden zajímavá studie z oboru očního lékařství.
Jak často má smysl hlasovat o tom samém tématu? „Každý týden“ by bylo očividně příliš často a „každých sto let“ zase očividně příliš málo, ale mezi těmito dvěma póly leží nepřeberné množství hranic, na kterých se lze „zaseknout“.
„Dej si pozor, prezidente, nebo to vezmeme do ruky sami!“ Tak by se dal vyložit text výzvy, který podepsalo přes tisíc bývalých vojáků francouzské armády, včetně dvacítky penzionovaných generálů. I načasování bylo symbolické, text totiž spatřil světlo světa 21. dubna 2021. Právě šedesát let předtím se armádní jednotky dislokované v Alžírsku vzbouřily proti pařížské vládě.
Nelze prožít rok ve střídavých lockdownech a uvolněních, v čekání na vakcíny a zároveň zavaleni novými zprávami z hysterického antivakcinačního hnutí, dirigováni oficiálními rozhodnutími, která často zjevně postrádají logiku, aniž by to s člověkem něco neudělalo.
Z našeho hlediska je osoba budoucího kancléře docela podstatná – a ještě více složení budoucí koalice. Špatný výsledek CDU/CSU by mohl do německé vlády přivést „rudo-rudo-zelené“, tedy včetně bývalých komunistů z Die Linke, strany, která je z poloviny dědičkou bývalé státostrany NDR.
Měsíce trvající vlny občanských protestů nedokázaly bulharského premiéra Borisova smést. Vítězství, které nyní utrpěl v parlamentních volbách, však nemá daleko k porážce. Mohutný medvěd Bojko Borisov se může pochlubit originální kariérou. Po svržení posledního bulharského komunistického diktátora Todora Živkova se stal velitelem jeho ochranky, která měla bývalému rudému autokratovi zajistit bezpečí před různými mstiteli.
Princ Philip se dožil požehnaného, ale dnes ne úplně výjimečného věku 99 let a deseti měsíců. Ještě chvíli a jeho vlastní manželka by mu poslala k narozeninám písemný pozdrav, jak se to u všech stoletých ve Velké Británii dělá. Valná většina nekrologů se soustřeďuje na osobu, která právě odešla ze světa. Vzhledem k matematickým zákonitostem lidského umírání mívají v redakcích celé šuplíky (dnes tedy počítačové složky) plné předpřipravených rozloučení s lidmi, kteří ještě žijí.
Jedním ze způsobů, kterými nemoc covid-19 zabíjí pacienty, je plicní embolie, náhlé ucpání plicní tepny (plicnice) krevní sraženinou. Za normálních okolností o existenci nějaké plicnice ani nevíme, proudění krve mezi plícemi a srdcem probíhá zcela hladce. Ale když se v ní vyskytne blokáda, jde doslova o minuty a pro některé pacienty už je pozdě.
Křesťanský svět slaví Velikonoce, okamžik vzkříšení Ježíše Krista. O kus dál, v Egyptě, se odehrála jiná ceremonie – slavnostní převoz dvaadvaceti mumií staroegyptských králů a královen do nového muzea. Starý Egypt byl hluboce duchovní civilizace, i když myšlenkově extrémně vzdálená od dnes místně převažujícího islámu. Komplikovaný panteon bohů bděl nad smrtelnými bytostmi a prostředníkem mezi oběma světy byl vládce, faraon.
Nejhorším následkům zatím čelí firma H&M, která v reakci na dotazy aktivistů vydala tiskové prohlášení, že je „znepokojena“ informacemi o porušování lidských práv v Sin-ťiangu a nepoužívá bavlnu sklizenou v provincii.
