Knížecí prezident slaví osmdesátiny
Určitě nejsme všichni, ale někteří z nás si občas představují, jaké by to bylo, kdyby vyhrála utopie a před těmi už skoro pěti lety by se stal prezidentem Karel Schwarzenberg.
Jiří Peňás - Redaktor Echo24.cz
Články autora
S Kunderou na věčné časy, nebo někam jinam
Milan Kundera, jeho osobnost a jeho romány jsou možná posledním velkým českým literárním tématem. Znát je, alespoň přibližně, případně to aspoň předstírat, je – nebo donedávna bylo – slušností intelektuálně založené veřejnosti. Možná že i to končí.
Miloš Jakeš a absolutno švestkových knedlíků
Těžko říct, jaká motivace vedla Miloše Jakeše, že se nechal dva roky natáčet ve stylu časosběrného dokumentu režisérem Pavlem Křemenem.
Praha v renesanci a její hvězda Ferdinand
V Dějinách ošklivosti, té krásné sbírce bizarností a hrůz Umberta Eca, zaujme obraz italské renesanční malířky Lavinii Fontany, na němž je zobrazena mladá žena v drahocenném šatu. Její tvář však není tváří dívky, ale spíš nějakého přízraku, kombinace lidských a zvířecích rysů, především srsti, jež pokrývá její kůži jako nějaké kočce, vlčici či snad sově.
Burkiny, Me Too a Milan Kundera
V sedmém díle Kunderovy Knihy smíchu a zapomnění, která nedávno konečně vyšla v českém domácím vydání, v kapitole nazvané Hranice se společnost západních liberálů pře o podprsenky.
Když máme Okamuru, máme také Ortel
Dvacet tisíc hlasů pro jednu xenofobní kapelu ale zase není tak moc: ve srovnání s tou stranou je to docela malé číslo. Je to však dost, aby se zviditelnila a aby se o ní psaly sloupky tohoto typu.
Statečný, hodný, nešťastný císařpán
Právě před rokem (21. 11.) si nejen nostalgici připomínali sto let od smrti císaře Františka Josefa I. K tomu výročí vyšla v mnichovském nakladatelství C. H. Beck zbrusu nová biografie „posledního evropského monarchy staré školy“ – to o sobě řekl sám „kaiser“ v roce 1910 při rozhovoru s americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem.
To magické slovo Bauhaus
Slovo Bauhaus zní i v češtině dobře, byť je to nepřeložitelný novotvar: stavba-dům. Vymyslel je architekt Walter Gropius a stalo se mýtem: před snobem a estétem stačí říct „Bauhaus“, a je vzrušen. Pravda, normálnímu lidu se před očima nyní zjeví spíš pytle s cementem, pro které jezdí do stejnojmenného ráje kutilů.
Omezená suverenita: dárek pro daragovo Miloša
Ech, Rusové jsou přece jen pašáci. A nejkrásnější na nich je ten jejich humanistický humor. A Putin je v tom mistr nad mistry.
Státotvorné ženy a muži z Národní třídy
Máme za sebou další 17. listopad. Je to svátek, který se zajímavě vyvinul.
Podrobná zpráva o krvi básníka a duchu doby
„Ivan Jirous, opilec, výtržník, uznávaný básník, hlavně ale vedle Václava Havla nejdůležitější česká osobnost sedmdesátých let dvacátého století, zemřel chudý. Kdo znal jeho život, ví proč.“
Starci na smetiště, mládež do spermobanky
Ještě pořád nebylo všechno řečeno ke kampani „metoo“. Jako každé správné hnutí za obrodu a nápravu lidstva obsahuje prvky racionální a prospěšné. Ty by šly vyjádřit starou maximou „nikdy nedělej jiným to, co ty sám nemáš rád“.
Vše nejlepší pro dítě
Norský úřad „Péče o dítě“, jak zní překlad slova Barnevernet, vstoupil u nás do povědomí v souvislosti s případem odebraných dětí paní Michalákové.
Teplická třída a strach z budoucnosti
Facebook umožnil nesnesitelnou lehkost chovat se jako hovado. A stejně tak nesnesitelnou lehkost vyvozovat z této lehkosti ultimativní soudy o všeobecně rozšířeném hovadství.
Lež, která otřásla světem
Bylo to před pěti lety v Petrohradě na tramvajové zastávce u Finského nádraží, pod Leninovým pomníkem, kterých je v tom městě pořád ještě plno. Tenhle připomínal, že tady Lenin vystoupil 3. dubna (16. 4.) 1917 po deseti letech v exilu z vlaku, do kterého ho před týdnem posadili v Curychu Němci. V jedné kapse čepici, kterou si koupil ve Stockholmu, měla štítek a měkký okraj, takže se do té kapsy dala strčit, říkalo se jí pak „leninka“.
Zázračný manažer z časů, kdy bylo lépe
Tuzemská pravice utrpěla druhou porážku v řadě, nemá věrohodného kandidáta na prezidenta, proto volá na pomoc legendární postavu z minulosti.
Kde ty revoluční lampiony jsou?
Ke stému výročí říjnového listopadu si nejspíš neudělají ohňostroj už ani komunisté. Možná se někde večer opijí vodkou, namažou chlebíčky kaviárem, u garmošky zazpívají. Ale na velké oslavy to nevidím ani u Semelové.
Morituri te salutant prezidenta Zemana
Miloš Zeman je evidentně fyzicky nemocný člověk. Každé jeho vystoupení na veřejnosti je provázeno úsilím zkrotit vlastní tělo a pohnout ho k výkonu, který zdravý člověk vykoná bez nejmenší námahy a automaticky.
Deset procent naděje Pavla Tigrida
Pavel Tigrid po sobě nezanechal žádné memoáry, jak už to tak bývá u lidí, kteří stále něco píší. Nezanechal ani žádnou politologickou školu, neexistuje žádný „tigridismus“. Neměl ambice být spisovatelem, jako je měl Ferdinand Peroutka, nebyl to myslitel a filozof. Tigrid byl především organizátor, komentátor a vydavatel, po návratu do vlasti taky chvíli politik a ministr kultury… Ale hlavně byl vždy – Tigrid.
Moravské drama na Smíchově. Aj na Moravě byli komunisti svině
Jak praví nejmenovaný klasik, na Moravě je sice všechno lepší, ale pokurvit si to tam lidé zvládli též.
K drnu hlíny se nikdo nepřiváže
Česká země je malebná. Tedy se to o ní říká. Ve skutečnosti člověk, jenž se vrací z ciziny ze západního směru, má chuť zavřít oči. Okamžitě nastává cosi jako změť různých ohrad, cedulí, skladišť, hangárů, bud a budek s různým podřadným zbožím. Pak následují vesnice: ty jsou z poloviny vybydlené, požehnaně ruin a polozbořenišť nebo ošklivých domů, o které se lidé přestali starat.
Plankton v Gdyni. Janek Wiśniewski padł
Gdynia je zvláštní město, jako jsou pro suchozemce zvláštní všechna města na moři a velké přístavy vůbec. Ale Gdynia je zvláštní tím, že vznikla, protože v roce 1918 vzniklo samostatné Polsko, pro Poláky Druhá republika, když ta První skončila na konci 18. století.
Kouzelný člověk Zdeněk Urbánek
Zdeněk Urbánek byl tím, čemu Angličané říkají kouzelný člověk. Kdo měl štěstí ho ještě trochu zažít, měl pocit, že se vedle něj vždy cosi rozsvítilo.
Polsko je nejhezčí na okrajích
Také Polsko má Sudety, také Polsko má rozsáhlá území, kde do konce války žili především Němci. A přece je to trochu jiný příběh než ten český.
Jak se propadla Měděná Hora
Ne právě malá část území České republiky a Polska má podobný osud. My jim říkáme Sudety, tedy hraniční oblasti, které byly po staletí součástí českého státu. Pro Poláky to jsou „kraje znovuzískané“ na západě a severu nynějšího Polska, do roku 1945 součást Pruska, respektive Německé říše. Konec války se přes tyto převážně (někde výlučně) Němci obývané krajiny převalil jak parní válec. Výsledkem tohoto drcení byla zásadní proměna etnických, kulturních a sociálních poměrů. To platí jak pro tehdejší Československo, tak pro nově vznikající a na západ posunuté Polsko, kde osidlování Západu mělo neméně dramatický ráz.
Katalánci neženou věci do extrému
V roce 1952 přišlo do komunistického Československa kolem dvou set Španělů, kteří o svou vlast přišli po vítězství frankistů. Byl mezi nimi i dědeček Jordiho Niubóa.
Krémové květy intimních nálad
Hromadná výstava českého impresionismu v hradní Jízdárně, to je ne sázka, to je střelba na jistotu. Lidí jako máku, ve všední den odpoledne plno, solidní městský patriciát i lid prostšího typu, paní a pánové si s dojetím prohlížejí obrazy, jež v nich evokují náladu poetických chvil vlastních životů, ten vlahý dojem, kdy vše ztichne a ponoří se do ticha a krásy. Ach, škoda, že už se tak nemaluje…
Kolik měla Charta 77 sochařů? Možná jediného, Milana Beránka
V sousedství známé restaurace Slamník se nalézá měšťanská vila, za jejímiž vraty se otevírá možnost vstoupit do „domu sběratele umění“, což je zvláštní druh galerie – a zvláštní druh zážitku.
Vzpomínky na Německý podzim
Přesně před čtyřiceti lety v západním Německu vrcholilo největší drama v jeho poválečné historii. Mělo dlouhou předehru, ale jeho ostré jednání začalo 5. září 1977 únosem předsedy svazu průmyslníků Hannse Martina Schleyera a vystupňovalo se po 13. říjnu, kdy krátce po startu z letiště v Palma de Mallorca unesli palestinští teroristé letadlo společnosti Lufthansa.