Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Událost, která se nestane mediálním trhákem, i když má předpoklady se jím stát: okurková sezóna; Londýn, město tak emblematické pro západní civilizaci a její pokrok, dějiště různých dystopií včetně docela nedávného filmu Potomci lidí; zvýšená pozornost věnovaná v posledních měsících tzv. klimatické politice a s tím spojený důraz na "zelenou energii".
Podle všeho se v evropské klimatické politice schyluje k velkým věcem, možná už letos na podzim nebo na jaře by se mělo jednat o celoevropské uhlíkové dani.
V dubnu se Vít Rakušan stal předsedou hnutí Starostové a nezávislí (STAN) a o dva měsíce později svým vyjádřením o nutnosti postavit vůči Andreji Babišovi jakési „Občanské fórum 2.0“ prozradil, že na pravici a ve středu se intenzivně jedná o předvolební koalici. Na rozdíl od roku 2016, kdy se stejnou myšlenkou přišel Miroslav Kalousek, tentokrát šéfové stran dávají najevo ochotu se dohodnout.
Tak konečně i na českých sociálních sítích se zprava doleva rozšířilo poznání, že Facebook cenzuruje ideově nevhodné příspěvky a že už to začal provádět v takovém rozsahu, abychom to mohli označit za společenský problém. Stalo se na příkladu známého anglického raubíře a ovšem antiislamisty Tommyho Robinsona. V posledních dnech stačilo napsat na svůj účet toto jméno a Facebook zablokoval účet, byť zpravidla jen na 24 hodin, což ale pro některé uživatele se závislostí musí být citlivý trest. Robinson vede válku s islámem, což je u nás odtažité téma, přesto lidé nějak chápou, že sociální sítě nehrají otevřeně.
O tomto víkendu díky nějakému internetovému zvědavci – prý to nebyl klasický hacker – vyšlo najevo, že Soros daroval podstatnou částku klimatickým bojovníkům z Extinction Rebellion (XR).
Na britské královské rodině můžeme sledovat tempo, s jakým se vyvíjí, respektive degeneruje, naše civilizace.
Brání populisty, identitáře, brání právo domorodých Evropanů zachovat si svou Evropu, brání sebe před výtkami z xenofobie a rasismu. Zakladatel tzv. nové pravice, filozof Alain de Benoist, dnes vidí hlavního protivníka v alianci moderních kapitalistů a progresivní levice. Obě síly k tomu mají jiné pohnutky, ale sledují prý stejný cíl.
Od půlnoci Antonín Staněk už není ministrem kultury.
Vlna červencových veder u nás nebyla letos tak vyhrocená jako loni a měla méně dramatický průběh než na západ od našich hranic, reálně i virtuálně.
Nedoceněnou opovážlivostí minulého týdne je mediální křest předsedy Komise hl. m. Prahy pro udržitelnou energii a klima.
Senátor Láska pochopitelně ví, že sněmovnou návrh žaloby neprojde. Víc ho zajímá, že v jeho pražském obvodu budou příští rok senátorské volby. Návrhem ústavní žaloby bohužel potvrdil svou pověst.
Konečně získalo jakýsi smysl odstranění Václava Klause ml. provedené vedením ODS letos v březnu. Zdůvodňovalo se nejdřív Klausovým příměrem nesvobody v jednání, kterou má vůči EU česká sněmovna, s židovským výborem vůči nacistům; pak zase předseda strany Petr Fiala řekl, že takové vysvětlení je směšné, že to byl programový rozchod. Teď si můžeme myslet, že Klaus musel být odstraněn jako překážka pomalu se rodící pravostředové koalice. Fiala ji charakterizuje jako „konzervativně-liberální“. O tomto volebním bloku už se v zákulisí mluví a jedná nějaký měsíc. Klaus by v takovém souručenství, které bude mít kompromisní, tedy nijaký postoj vůči Bruselu nebo dalšímu kolu iracionálního boje EU proti tzv. klimatické změně, narušoval programovou shodu. Křehká bude dost i bez něho.
Včera se stalo nevyhnutelné. Boris Johnson byl zvolen lídrem Konzervativní strany, a tím pádem ho dnes královna jmenuje premiérem Velké Británie.
Bulharsko je podle Eurostatu nejchudší členskou zemí EU a současně oblíbenou prázdninovou destinací Čechů. V Sofii, kam drtivá většina z nich nezajede, žije a působí ředitel hlavní PR agentury v zemi, bulharská celebrita Maxim Behar, který má s Českou republikou společného víc než jen výbornou znalost češtiny.
V Paříži se dnes na požádání Francie scházejí ministři vnitra členských zemí EU, aby řešili takzvanou uprchlickou krizi ve Středozemním moři.
Fascinace Hitlerovým architektem Albertem Speerem trvá už desítky let a konce pořád nevidět. Do jisté míry je pochopitelná: z úzkého vedení Říše za války byl Speer jediný, kdo přežil rok 1945 i norimberské procesy. Pro Hitlera s jeho zájmem o architekturu a umění byl Speer tak trochu adoptivní syn, rozhodně jeho důvěrník.
Skokan českých eurovoleb Alexandr Vondra měl hezký sen – že se Evropská lidová strana v novém Evropském parlamentu dohodne s jeho konzervativní frakcí a unijní instituce budou příštích pět let muset dělat rozumnější politiku.
Máme tu další zprávu, která naznačuje dlouhé prsty Kremlu za vzestupem populistické pravice na Západě.
Už dávno není v České republice čtvrtou mocí tisk. Není jí ani ta demonstrující část veřejnosti, která zaplnila Staroměstské, pak Václavské náměstí a nakonec Letnou.
Od loňského podzimu se západním světem šíří nová a zatím nejhlubší vlna klimatické psychózy, ale nikde nedosáhla takové hloubky a hlavně pro nás nikde jinde nemá takový význam jako v Německu (jakkoli se tentokrát mocně účastní například i Velká Británie, o dodavateli ikon tohoto hnutí – Švédsku – ani nemluvě). Debata o tom, jaké jsou příčiny vlny veder, nakolik se otepluje planeta a jestli v tom má prsty lidstvo, je namístě. Problém je, že u sousedů prostor pro takovou debatu v podstatě vymizel.
Když se před deseti dny na summitu EU dohodlo obsazení špičkových míst (šéfové Komise, europarlamentu, Evropské rady a Evropské centrální banky), jedním ze způsobů, jak výsledek politického přetahování prodat veřejnosti, byl důraz na vyvážený gender. Dvě místa ze čtyř by měly obsadit ženy: Němka Ursula von der Leyenová vedení Evropské komise a Francouzka Christine Lagardeová vedení ECB. Pokud bychom vůbec měli přistoupit na tak pochybný ukazatel, je třeba konstatovat, že máme přegenderováno.
V těch obhájil svůj úřad Václav Klaus a ti, kdo byli proti Klausovi, začali obratem vytvářet dojem, že tajné volby měly mafiánský průběh a že to bylo prací Klause, respektive ODS.
Hlavní svolavatel demonstrace na pražské Letné Mikuláš Minář komentoval pár hodin před Letnou novelu zákona o státních zástupcích. Návrh ministryně Marie Benešové je prý „velký průšvih“, vůbec „neřeší naše obavy z ohrožení nezávislosti“. Při bližším pohledu to není pravda, Benešová naopak obavám z ohrožení nezávislosti státních zástupců vychází vstříc, v některých bodech (pevná sedmiletá lhůta pro vedoucí státní zástupce, dnes není žádná) významně. Kritikům ranku Mináře nebo skupiny Rekonstrukce státu chybějí dvě věci: že nejde dost daleko a že nepřijde dost rychle.
Český premiér je v palbě Evropské komise i české opozice a tzv. občanské společnosti za to, že Agrofert čerpá unijní dotace i po jeho odchodu do vysoké politiky a že při žádostech údajně několikrát podváděl. Kritika Andreje Babiše ze strany opozice a pořadatelů demonstrací zřejmě není úspěšnější proto, že v cítění jeho příznivců nejde o „naše peníze“, tedy peníze z českého státního rozpočtu, ale jakoby cizí, unijní.
Ještě den před středečním hlasováním o nedůvěře vládě, které iniciovala ODS, panovala nadstranická shoda: politici z opozice i vlády se shodovali nejen na tom, že Andrej Babiš a vláda tu schůzi přežijí, ale taky že menší vládní Česká strana sociálně demokratická zůstane s Babišem ještě dlouho, bez ohledu na vývoj v jeho kauzách, snad až do hořkých konců.
Zdar lidového vzepětí proti oligarchizaci republiky bude záviset i na tom, jestli si svolavatelé demonstrací tuto svoji pirátskou slabinu uvědomí a zařídí se podle toho.
V nejožehavějším postavení ze všech českých ministrů je dnes nepochybně Tomáš Petříček. Je ministrem zahraničí za „proevropskou“ sociální demokracii, která vždycky měřila úspěch české politiky v Evropské unii i objemem načerpaných dotací. Premiér Andrej Babiš upadl i u Evropské komise v podezření z obřího střetu zájmů při čerpání dotací a navíc z toho, že u čerpání různě podváděl. Proč s Babišem dál setrvávají ve vládě, jestli evropské volby povedou k dalšímu kolu evropské integrace a kde bere optimismus, že jeho generace není poslední generací ČSSD – otázky pro Tomáše Petříčka.
Zprávy o množícím se odcházení známých osobností, které podporovaly hnutí ANO, a už s touto značkou nechtějí být dávány dohromady, mají v zásadě dvě vysvětlení. Obě ale přitom mohou platit současně.
Minulou sobotu jsme zažili jeden z nejteplejších dnů letošního roku, v centru Prahy teplota dosahovala 33 stupňů. Na Staroměstském náměstí se konal už druhý pokus zahájit vztyčování mariánského sloupu. Počasí je jediná polehčující okolnost, která člověka napadne, když z odstupu hledá aspoň nějaké vysvětlení pro čin sochaře Petra Váni a jeho příznivců a pro různá slova při té příležitosti vypuštěná.
Je až neuvěřitelné, do jaké míry může ovlivňovat budoucnost Evropy, a tedy i České republiky stav mysli jednoho člověka. Zatímco ještě před měsícem kancléřka Angela Merkelová plán odmítala, teď prý mění názor.
