Osvětim se nám letos tak nějak zvrtla
V pondělí uplyne 75 let od osvobození Osvětimi Rudou armádou.
Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
V pondělí uplyne 75 let od osvobození Osvětimi Rudou armádou.
Ze tří uchazečů o místo předsedy KDU-ČSL na volebním sjezdu 25. ledna je Tomáš Zdechovský papírově outsider. Kampaň také nevede z místa poslance české sněmovny, ale z Evropského parlamentu. Týdeník Echo s ním hovoří o konzervatismu, evropské klimatické politice, Babišovi, seznamech homosexuálů i o tom, jak čelí výtkám z populismu.
Loni 15. listopadu stál Jaroslav Kubera o kuřácké pauzičce na Žofíně. Před hodinou předal stříbrnou medaili Senátu Rogeru Scrutonovi. Britský filozof, který zemřel předminulý víkend, už byl tou dobou vážně nemocen, většinu ceremoniálu absolvoval na vozíčku. Než mu ale byla medaile předána, přihodilo se, že docela dlouho musel stát na pódiu a vyslechnout projevy předřečníků. Jedním z nich byl Kubera. Mimochodem tu stačil „sira Rogera“ vyzvat, aby nepodléhal módní vlně klimahysterii. Že by Angličana bolely nohy, ho zjevně nenapadlo. Na cigaretce později si byl jist, že jsme my Češi Scrutona právě zachránili: „Ten tu dostal povzbuzující dávku jako ze tří chemoterapií!“ Nežije už ani jeden, týden po Scrutonovi postihla Kuberu v jeho Teplicích nevolnost a v pondělí pak přišla zpráva, že zemřel na infarkt. V čele Senátu mu bylo dáno strávit něco málo přes rok, nelze tedy dnes už odpovědět na otázku, která se trochu nabízela: Podařilo by se tomuto dlouholetému starostovi Teplic ještě vyrůst ve státníka?
Občanští demokraté mají po sobotním kongresu definitivně sestavu, s níž se za rok a půl pokusí porazit Andreje Babiše. O šancích Petra Fialy a jeho týmu (s výjimkou Alexandra Vondry, ten ale zůstává v Bruselu, takže bude pro stranu dělat maximálně tatínka na telefonu) v tomto směru panují pochybnosti. Nicméně nabídka je to férová: buď dostanu Babiše ze Strakovy akademie, nebo jdu.
Jak už se stalo pravidlem posledních měsíců, bez větší pozornosti jsme byli dovedeni do další etapy na cestě k největší změně našich životů za posledních třicet let. Evropský parlament od úterka do včerejška plenárně zasedal a projednával i dvě věci, které se týkají přímo nás. Jednak střet zájmů Andreje Babiše (stav: zatím rozprava, bez usnesení), jednak nový zelený uděl (New Green Deal), tedy plán předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové , zkratka UdL, jak do roku 2050 učinit z Evropy bezuhlíkovou část Země. Ten je přes všechny špatné, na tomto serveru vícekrát popsané následky babišismu pro českou společnost ještě důsažnější, následky této politiky naběhnou v plné síle až poté, co už Babiš bude historií.
Nevynucené absurdní drama jsme po uplynulé dny mohli sledovat u našich německých sousedů.
V neděli 12. ledna zemřel na své farmě a v rodinném kruhu anglický filozof a spisovatel, teoretik krásy a významná postava konzervativní subkultury Roger Scruton. Podlehl rakovině, půl roku poté, co mu byla diagnostikována. Do svých nedožitých 76 let stihl napsat přes padesát knih, ta úplně poslední, o Wagnerově Parsifalovi, vyjde za čtvrt roku, už jen jako autorský pohrobek.
Už příští sobotu čeká občanské demokraty kongres, poslední volební kongres před volbami do sněmovny. Ty se mají konat na podzim 2021. Modří tak hypoteticky mají poslední možnost polít se živou vodou. Protože zřejmě jen nejužší vedení necítí, že by se tato strana, kdysi se vyskytující hodně nad dvaceti, ale i třiceti procenty, potřebovala radikálně probrat. Na otázku, jestli za rok může být vyzyvatelem Andreje Babiše ODS, když se není schopna dostat přes 15 procent v průzkumech a bývá pravidelně pod Piráty, zní upřímná odpověď: Ne.
Znovu a znovu se podivujeme nad tím, že tolik našich spoluobčanů (méně vzdělaných než my a s trvalým pobytem čím dál od Staroměstského náměstí coby pomyslného středu republiky, tím hůře pro ně) se odvrací od tzv. liberálnědemokratických hodnot.
Světové politice neustále dominuje zabití generála íránských milicí Kuds Kásima Solejmáního americkým dronem u letiště v Bagdádu.
Událostí roku v české knižní produkci je nepochybně mohutná monografie Jana Žižky z pera historika Petra Čorneje. Známý medievalista předkládá své životní dílo devadesát let po detailní studii o husitském válečníkovi od Josefa Pekaře. Za první republiky, při jejímž vzniku prezident T. G. Masaryk razil heslo „Tábor je náš program“, pohled na Žižku od matrikového katolíka Pekaře samozřejmě velmi rezonoval.
Vánoční aféra z Německa, v níž dětský sbor západoněmecké veřejné televize (WDR) přezpíval starou žertovnou písničku o babičce do obžaloby babičky za její neekologické chování, je stará týden.
Kdo v čerstvém Žižkově životopisu od historika Petra Čorneje čeká nějaké zásadní novinky ze života jednookého válečníka, ať knihu raději hned odloží. Kdo je ale zvědavý na stav historického poznání devadesát let po zásadní studii Žižky z pera Josefa Pekaře, ten by si měl novou monografii bezpodmínečně pořídit.
Z vánočního projevu prezidenta Miloše Zemana si můžeme všímat (a pak by nám nezbylo nic jiného než je strhat) slabých míst.
Když Pavel Zeman před dvěma týdny obnovil vyšetřování Čapího hnízda a tím premiéra Andreje Babiše, ptali se někteří pozorovatelé, proč se rozhodl premiéra nežalovat sám.
Když minulou sobotu radikální levice pochodovala centrem Londýna na protest proti výsledku voleb, vesměs všichni televizními štáby vyzpovídaní demonstranti obviňovali vítěze voleb Borise Johnsona z rasismu, homofobie, mizogynie, nacionalismu.
Publicistickým přístavem spisovatele a konzervativního aktivisty Douglase Murrayho (40) je týdeník Spectator, jehož nejúspěšnější fáze byla spjata se jménem Borise Johnsona. Za Johnsona byl týdeník osvěžujícím ostrovem drzosti a psaní bez ohledu na konvence. Poté co Johnson před 14 lety odešel do politiky, upsal se většině axiomů radikální agendy, z níž si dosud utahoval.
S jistou pravidelností se nám rozrůstá skandál s cenzurováním zpráv Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) o útoku chlorem loni na jaře v syrské Dumě.
Zatímco u nás doznívají takové světodějné události jako vyhlášení nepřátelství mezi Řeporyjemi a Ruskou federací, v Bruselu za touto zpravodajskou mlhou probíhají jednání, která mohou skutečně významně ovlivnit životy občanů Řeporyj, Středočeského kraje, České republiky a zbytku EU. Ale nedostává se jim téměř žádné pozornosti.
Zdravotní stav Miloše Zemana svádí některé jeho odpůrce k obavě, že by se prezidentské volby mohly konat dřív, než si myslíme, a je zaskočit nepřipravené. I proto od podzimu ve veřejném prostoru náhle skokově přibylo armádního generála ve výslužbě Petra Pavla. Kromě toho, že do roku 2015 velel české armádě, posléze řídil i vojenský výbor NATO - a podle dostupných informací ho spojenci mají rádi.
Co nového u demokratické opozice, která oponuje oligarchovi a jeho hnutí ANO?
Spekuluje se, jak moc Pavla Zemana k jeho dnešnímu kroku dotlačila vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, která mu minulý týden poslala svou zprávu o dohledu údajně ve stejném duchu.
Skupina českých poslanců vystoupila s iniciativou-dopisem-žádostí americkému Kongresu, aby si vyšlápl na Facebook, Google a další technologické obry. Ne proto, že tu neplatí daně, a představují tak nekalou konkurenci třeba Seznamu, ale proto, že umožňují šíření jakýchsi lží a dezinformací přes sociální sítě, naznačuje se, že ruské nebo čínské provenience.
Vždycky jednou za pár roků proběhne českými médii zpráva, z níž by se dalo usuzovat, že republiku čeká vracení velkého majetku starému rodu Lichtenštejnů, a tedy stejnojmennému miniknížectví vklíněnému mezi Švýcarsko a Rakousko. Před dvěma týdny Krajský soud v Brně odmítl podání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti katastrálnímu úřadu v Prostějově. Ten nechtěl přepsat v katastru malinký pás půdy v Plumlově z lichtenštejnského knížete na český stát.
Před měsícem se v Praze na fakultě sociálních věd konal obzvlášť povedený workshop pro novináře. Školitel byl z univerzity v Darmstadtu, cílem bylo naučit české novináře, jak pojímat klimatickou krizi a jak ji co nejpůsobivěji – nebo nejhysteričtěji, záleží na úhlu pohledu – podat českému čtenáři. Za to, že takové akce už i na našich univerzitách jdou téměř vždycky jedním, „pokrokovým“ směrem, má odpovědnost konkrétní vedení škol. Avšak tito organizátoři konformity mají polehčující okolnost.
Nová čísla Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ukazují, že v loňském roce Česká republika dosáhla dalšího psychologicky důležitého milníku. HDP na hlavu přepočtený na paritu kupní síly jsme loni s 39 741 dolary měli poprvé vyšší než Španělsko, byť jen zhruba o 30 dolarů. Za posledních šest let každopádně výkon české ekonomiky poskočil téměř o čtvrtinu.
Jakoby symbolicky týden před 17. listopadem schválila česká vláda novelu zákona o policii a novelu trestního řádu, jimiž by se umožnilo používat některé informace získané tajnými službami při odposleších i v trestním řízení a u soudů. Poslanec ODS Marek Benda to označuje za nejvážnější zásah do fungování tajných služeb od roku 1989. Je fakt, že dosud se přísně odlišovala práce BIS (aby stát věděl) a práce policie (aby stát trestal).
nglický historik Norman Davies ve svém brilantním tlustopisu „Evropa – dějiny jednoho kontinentu“ poznamenává, že tajným službám se napříč historií připisovalo buď všechno, nebo se naopak jejich vliv popíral jako konspirační vidění světa. A že pravdu nemají ani ti, ani ti. Česká kontrarozvědka by chtěla, aby si občané osvojili spíš ten první pohled. Dá se tak usuzovat z veřejné části její výroční zprávy zveřejněné včera. Vynecháme kapitoly o terorismu, organizovaném zločinu nebo o tradičních levicových a pravicových extremistech (vesměs nic v nich není; opět – jde o veřejnou část) a zaměříme se na vliv cizích mocností na území České republiky, tedy Ruska a Číny (výslovně je zmíněn ještě Írán).
Bývalý Dalíkův kamarád a sponzor Mirek Topolánek může být předpojatý, nicméně tady jsou pro jeho tvrzení, že to byla „justiční prasárna“, jisté důvody. Jmenujme aspoň dva.
Na rektorátu Univerzity Karlovy skončila předevčírem pozdě večer tzv. okupační stávka za klima.