Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Fialova vláda se bude muset osvědčit na dvou velmi těžkých frontách – inteligentně proplout infekcí koronaviru a vyvzdorovat si úlevy z klimatického tažení Evropské unie, a kde to půjde, brzdit. Pokud jde o tu druhou frontu, na startovních značkách zaznamenáváme pohyb, který nevypadá moc slibně. Předpoklad, že na místech, kde se tvoří naše evropská politika, budou sedět lidé se vzpurnou mentalitou, se proměňuje ve svůj pravý opak.
Aktuálně.cz nabídl kdysi na českém internetu jako první server řadu blogů lidem různých názorů, dodnes tam přežívají i někteří neortodoxní autoři. Ale rozpětí se zužuje. Šéfredaktor Josef Pazderka teď třem autorům, kteří píší proti vládní politice covidismu, dal stopku. Jistěže si soukromé médium může rozhodovat, koho tisknout a koho ne. K jednomu z postižených, známému lékaři Janu Hnízdilovi, bych také měl výhrady.
Profesor sociologie Zdzisław Krasnodębski je poslancem Evropského parlamentu za polské vládní Právo a spravedlnost (PiS) a blízkým spojencem předsedy strany Jarosława Kaczyńského. Vedle Bruselu má druhý domicil v německé Bochumi. Pro rozhovor o konfliktu mezi Evropskou komisí a Varšavou (a v druhém sledu Visegrádskou skupinou), který je do značné míry střetem německých představ o střední Evropě se Středoevropany, je to ideální osoba.
Tento pátek končí klimatický summit ve skotském Glasgowě, nazvaný COP26. Následující text se netýká přijatých závěrů, ty v den naší uzávěrky ani nebyly známy. Týká se vystupování politiků a státníků. Pro ilustraci byli vybráni tři: královna Alžběta II., její poddaný a britský premiér Boris Johnson a jeho český protějšek Andrej Babiš.
Prezident včera pověřil Petra Fialu pokusem o sestavení vlády. Pokud příští čtyři roky nepřiletí černá labuť, budou vládnutí Petra Fialy definovat dvě nadtémata: zvládnutí čínského koronaviru tak, aby přitom nezemřel pacient, jímž je česká společnost, a odvracení drahoty, způsobené lockdowny a ve stále větší míře přímo zelenou politikou EU obecně a sousedního Německa zvlášť.
Slušný výsledek koalice České pirátské strany a Starostů a nezávislých – téměř 16 procent hlasů a 37 poslanců – byl, jak známo, upraven kroužkováním. Piráti mají pouze čtyři poslance a budou ovšem mít tři ministry. Co strana, která na jaře platila za favorita voleb, dělá dnes? Pozvání do Salonu Týdeníku Echo přijali Mikuláš Ferjenčík, který měl na starosti volební kampaň, europoslanec Mikuláš Peksa a kandidát na ministra zahraničí Jan Lipavský.
Jak naložit se zprávou, že předsedkyně EK Ursula von der Leyenová použila pro cestu mezi Vídní a Bratislavou soukromé letadlo? Václav Havel pronesl v roce 1991 v Kodani pozoruhodnou řeč o důvodech, proč jdou lidé do politiky, proč vůbec touží po moci. Havel vyjmenovává tři druhy důvodů: 1. chuť něco užitečného vykonat, 2. touha po sebepotvrzení, snaha zanechat stopu, 3. „pestrá paleta výhod, jimiž je život politika – i v těch nejdemokratičtějších poměrech – nutně provázen“.
Začal listopad a je zřejmé, že tak jako loni se několik měsíců ponese ve znamení boje s covidem-19. Toto pondělí začala segregace neočkovaných ve veřejném životě. Směrodatní činitelé budoucí vlády se sice postavili proti zpoplatnění testů ve chvíli, kdy to odcházející ministr zdravotnictví Adam Vojtěch avizoval, ale když už to zavedl, jsou rádi, že za ně někdo odvádí špinavou práci. Segregace je špinavá práce, která víc lidí donutí jít na vakcínu.
Piráti coby nejslabší strana z pětice stran budoucí vlády mají pocit, že byli podvedeni svým koaličním partnerem STAN. Není to pouze závěr jedné analýzy a několika jejích autorů, je to převažující pocit v horním patře strany. Z tohoto rozladění a z obavy, že v koalici pravého středu budou piráti ztrácet jakousi svoji identitu, se živí spekulace, že by strana místo vlády mohla dát přednost hrdé opozici. Vládní většinu ve sněmovně by Pirátská strana odebráním svých čtyř hlasů ze 108 neohrozila.
Vlastimil Válek (TOP 09) stále ještě pracuje jako radiolog ve Fakultní nemocnici Brno-Bohunice. Současně je adeptem na funkci ministra zdravotnictví. Následující rozhovor je pokusem proniknout do uvažování muže, na němž bude do velké míry záviset jak náš další postup proti koronaviru, tak i stupeň omezování veřejného života.
Jeden z kamenů úrazu pro chystanou vládu Petra Fialy představují ceny energií. Za jejich strmý růst nemůže, ale náš soucit se drží v mezích. Nejenže větší část vládního tábora se proti tzv. klimatické politice v době jejího vzniku nevymezovala, přičemž tato politika je vedle lockdownů druhým hlavním důvodem pro dnešní růst cen. Co hůř, vládní tábor není prost lidí, kteří na této zelené politice ochuzující společnost sami zbohatli.
Pokud se novým ministrem zdravotnictví stane Vlastimil Válek, bude mít hlavní slovo v boji s koronavirem Roman Chlíbek. Předseda České vakcinologické společnosti by měl pro Válka sestavovat a řídit jakýsi oficiální poradní orgán ministra pro covid-19. V téže době, kdy jsme se dověděli tuto zprávu, vznesl ředitel pražského Motola Miloslav Ludvík na iDNES.cz zásadní otázku, kterou bychom mohli parafrázovat asi následovně: Proč už opět chceme při nastávající vlně koronaviru a covidu zanedbávat včasnou léčbu?
V řadě varovných zpráv z energetiky ční zpráva o strmém růstu cen kapaliny AdBlue. Řidič dieselového auta sice za litr této příměsi nezaplatí moc, zato si snadno představí katastrofu, od níž nás dnes dělí jen několik zpráv o tom, jak tu či onde AdBlue už není, ostatní řidiči začali příměs nakupovat do zásoby, příměs došla a velká část vozového parku včetně nákladních aut a autobusů prostě nevyjede.
Včera začal týden, který v řadě škol využili k tzv. podzimním prázdninám. Pojem „podzimní prázdniny“ žádná aktivní generace ze své školní docházky nezná. A vzhledem k tomu, že se pořádně neučilo poslední dva školní roky, je to od konkrétních škol skutečně velkorysost v zacházení s časem vyměřeným dětem v jejich životech pro vzdělání. Tato velkorysost, až laxnost vůči podmínkám, za jakých u nás probíhá výuka, patří k všeobecným charakteristikám této zvláštní doby.
Týden po volbách doznívala radost v táboře překvapivých vítězů (netýká se České pirátské strany), a do té radosti se vkrádalo klepání na dveře. Klepe realita – energetická krize, první krachy dodavatelů plynu a elektřiny, inflace. Zatímco veřejný prostor zaplňovaly spekulace o prezidentově zdraví, nastávající vládní partneři pilně vyjednávali o programu, přičemž od začátku platí, že teprve po dohodnutí koaliční smlouvy se mají závazně dělit ministerstva mezi strany a obsazovat konkrétními politiky. Z tohoto pohledu je času zatím dost.
Krátce před volbami se česká politická scéna jako jeden muž sjednotila v odporu proti Zelenému údělu Evropské unie. Green Deal je jak známo vize bezuhlíkové ekonomiky do roku 2050. Konkrétní opatření, jak se této nirváně začít přibližovat, představil 14. července viceprezident Evropské komise Frans Timmermans. Jde o čtrnáct legislativních návrhů známých jako balíček Fit for 55.
Uběhly dva týdny od voleb – a témata v kampani potlačená se vracejí zpět. Vedle klimatické politiky je to hlavně způsob „boje“ s koronavirem. Ministerstvo zdravotnictví a některé profesní organizace činí kroky k vytvoření nátlaku na neočkované. V uplynulých dnech se tu vyznamenala Česká lékařská komora s doporučením proti covidu povinně očkovat zaměstnance ve zdravotnictví. Tlak na neočkované vyvíjí na poslední chvíli i dosluhující ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Další vývoj závisí na tom, do jaké míry se dogmatikům klimatické politiky podaří odpoutat pozornost od skutečných příčin. Dosluhující vláda dnes má jednat o odpuštění poplatků domácnostem za obnovitelné zdroje, její předseda Andrej Babiš nadhazuje i dočasně zrušit, nebo aspoň výrazně snížit DPH na energie. To jeho nástupce Petr Fiala nechce.
Na pozvání Aliance pro rodinu cestovala koncem září po České republice Katy Faustová, ředitelka americké neziskovky Them before us, česky Ony před námi, míněny děti před dospělými. Hlavní prioritou skupiny je obhajoba definice manželství jako svazku muže a ženy a tím i obhajoba tradičního modelu, v němž se děti adoptují jen do heterosexuálních rodin. Faustová je dcerou ženy, která po rozvodu s jejím otcem začala žít s jinou ženou. Nakolik ji to nasměrovalo na dráhu aktivistky?
Uplynul týden od razie v úřadu rakouského kancléře Sebastiana Kurze, jíž se spustila tzv. aféra korupce v ÖVP. Aféra mezitím získala svou vlastní dynamiku. Pod zkratkou ÖVP se jak známo skrývá Rakouská lidová strana, jejímž byl Kurz posledních pět roků silným lídrem.
Povolební Salon Echa se skládá ze dvou částí: v první hledáme odpověď na otázku, proč výsledky dopadly tak, jak – v některých ohledech překvapivě – dopadly. Druhá část se zabývá nejbližší budoucností: funkcí ve sněmovně, rolí prezidenta nebo politickou budoucnosti Andreje Babiše a jeho hnutí. Pozvání přijali dosluhující předseda dolní komory Radek Vondráček (ANO) i dva dosud opoziční, ale brzy už vládní poslanci Marek Benda (ODS) a Petr Gazdík (STAN).
Vítězům z hnutí STAN a především z koalice Spolu je třeba pogratulovat, už proto, že před námi stojí těžší doby a před nimi státnická úloha. Musejí uzdravit státní rozpočet a udržet přitom společenský smír. Koalice Spolu před volbami tvrdila, že během čtyř let dokáže snížit strukturální schodek rozpočtu o nějakých 200 miliard korun ročně, zatímco méně ambiciózní PirátStan by za stejnou dobu schodek snížil o 100 miliard.
Echo připravuje knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na nejdůležitější otázky začátku 21. století. Jednou z nich je americký historik, odborník na Blízký východ a politický analytik Daniel Pipes, který je znám tvrdými názory na islamismus, za což mu tu a tam někteří levicoví intelektuálové přilepí nálepku islamofoba. Naopak někteří arabští vzdělanci si jeho postojů cení a tvrdí, že by jim lidé v islámském světě měli naslouchat.
Zpráva o offshorovém obchodu Andreje Babiše, jímž si v roce 2009 převedl, možná vypral víc než 380 milionů korun (viz str. 9 a 53), přišla tak pozdě před volbami, že svůj potenciál nestačí rozvinout. Premiér očekávatelně tvrdí, že to je kampaň, ovšem pak by kvůli němu muselo Mezinárodní konsorcium investigativních žurnalistů (ICIJ) uvést do pohybu akci, která inkriminuje desítky politiků a vlivných figur napříč světem.
O nastávajících volbách do Poslanecké sněmovny, koalicích a chování českých voličů hovoříme s politologem Tomášem Lebedou. Docent Lebeda je odborníkem na volební systémy a skeptickým pozorovatelem českých agentur pro výzkum veřejného mínění.
Obálka nadepsaná „Od Andreje Babiše. Osobní a důležité“ dorazila v těchto dnech i do té nejzapadlejší schránky v České republice. Dopis je nepochybně vyvrcholením kampaně ANO. Úřadující premiér jde rovnou k věci a už v prvním odstavci konstatuje, co prý je obsahem nadcházejících voleb: „Jestli zůstaneme suverénní zemí, jestli si zachováme naši životní úroveň a jestli ubráníme naši kulturu, tradice a způsob života.“ Političtí konkurenti mají jediný cíl: „Zbavit se Babiše.
Je to zoufalý příběh z lehce šílející doby. Sparta Praha ve čtvrtek doma porazila Glasgow Rangers, část z deseti tisíc dětí bučela na hráče Glena Kamaru, což můžeme brát jako nevoli k nepříteli, i na sparťanských tribunách často ventilovanou.
Do předvolební kampaně vtrhla témata, s nimiž stranické štáby většinou nepočítaly: vedle rychlého růstu státního dluhu se ohlašují inflace, klimatická politika a s ní spjaté hrozby přídělového hospodářství a energetické chudoby. Především inflace může podle odhadů centrální banky na konci roku vystoupit až k pěti procentům. Co z toho jsou přímé následky Babišova vládnutí, co se děje nezávisle na českém premiérovi? Zažíváme v ekonomice změnu paradigmatu?
Poválečná spolková republika byla u nás známa jako západní Německo. V Německu se jí zpětně říká bonnská republika a představuje nejšťastnější kapitolu německých dějin. Dnes je tato kapitola minulostí a místo bonnské republiky máme za souseda něco, co by se mohlo nazvat klimatickou republikou, klimatickým státem.
Volbám v Německu nechyběly zápletky a drama. V jiném smyslu ale byly naprosto nudné. Je pravda – abychom se vrátili k první rovině – že s vítězem voleb, jímž jsou sociální demokraté (SPD), se ještě před čtvrt rokem zacházelo jako s outsiderem, a vyslání ministra financí Olafa Scholze do souboje o úřad kancléře se bralo jako úkol z povinnosti. Scholz za pět měsíců dokázal vytáhnout stranu o deset procent, což je skvělý výkon.
