Měl být věcí minulosti, nyní se však vrací. V posledních letech se kdysi obávaný syfilis opět stal rozšiřující se nemocí. Jen u našich západních sousedů se počet nakažených za posledních deset let zvýšil ze 4300 případů na téměř 7500. O šíření nebezpečné nemoci informoval server Deutsche Welle. V 80. letech zachvátila svět panika z nemoci HIV. Zaklínadlem tehdejší doby byl bezpečný sex, dnešní situace je v mnohém jiná.
Organizovaný nepořádek a vrozená šetrnost stály mimo jiné před 90 lety, 3. září 1928, u zrodu jednoho ze zásadních léků v historii medicíny – penicilinu. Když se skotský lékař Alexander Fleming vrátil po dovolené do své laboratoře v londýnské nemocnici, rozhodl se při úklidu nevyhodit, nýbrž blíže prozkoumat pár zplesnivělých vzorků. Než však jeho objev došel uplatnění a začal zachraňovat lidské životy, uplynulo dalších 15 let.
Týden jsme s historikem Pavlem Zemanem objížděli ta místa, která on dobře zná. Majdanek, Sobibor, Belzec. A také Piasky, Trawniky, Poniatówu, Chełm, Izbicu… Obce v Lublinském vojvodství na jihovýchodě Polska.
Rodina španělského diktátora Franciska Franka hodlá podniknout veškeré možné právní kroky s cílem zabránit vládě v odstranění jeho ostatků z památníku v Údolí padlých nedaleko Madridu. Informoval o tom v sobotu španělský tisk. Podle agentury Reuters nicméně zatím není jasné, zda by takový pokus měl šanci uspět.
Nadžd čili „vysočina“ je jméno pro jádro Arabského poloostrova, vyschlou poušť o rozloze čtyř Francií. Až do příchodu moderních technologií se zde téměř nedalo žít, větší osady mohly vznikat jen v místech, kde se nalézala voda – a těch bylo málo. S nízkým počtem obyvatel nemohl Nadžd vysílat do boje velké armády a po většinu dějin lidstva byl bezvýznamnou periferií. Poušť však také místní kmeny chránila před vojenskou expanzí silnějších národů.
U příležitosti 335. výročí bitvy o Vídeň měla být v rakouské metropoli vztyčena socha jejího vítěze a osvoboditele obleženého města od Osmanů Jana III. Sobieského. Pocta polskému králi se však prozatím odkládá – proti vztyčení již hotového díla se postavili někteří představitelé radnice. Podle předsedy Vídeňského zemského sněmu by pro umístění sochy bylo zapotřebí získat další povolení. Kritici ale tvrdí, že radní ustupují zájmovým skupinám, podle nichž socha působí protiturecky. Socha nakonec vztyčena bude, leč v Krakově, uvádí deník Polonika.
Jen ostře kritická slova na adresu Čechů a Slováků našel autor komentáře k 50. výročí invaze Varšavské smlouvy do Československa, který v pondělí zveřejnil krymský server Sevastopolskije novosti. Pokud jde o rok 1968, Sovětský svaz prý invazí bránil jen „to své“. Konzervativní ruský politolog Stanislav Smagin ve zvlášť černých barvách popisuje československou historii, počínaje „hrůzami“, které československé legie v Rusku způsobily rudým i bílým v době ruské občanské války.
Když už se to nedalo na pobřeží horkem a žárem vydržet, stáhli jsme se do vnitrozemí, do středu ostrova. Do města jménem Enna, nejvýše položeného města Sicílie. Se svými 960 metry nad mořem zdaleka nemá na Etnu, jejíž vrcholek, ze kterého měl do jícnu sopky skočit Empedokles, je ve výšce 3232 metrů. Za jasného počasí je na ni vidět, ale nikoli na ten jícen, který je stejně věčně v mlhách, zajisté mytologických.
V knize Promarněná příležitost. Československo a rok 1956 cituje historička Muriel Blaive policejní hlášení o konfliktu, do kterého se dostali čeští sportovci, kteří se ocitli uprostřed maďarského povstání. Jejich autobus se snažil co nejrychleji odjet ze vzbouřené Budapešti, když vtom si maďarští demonstranti, rozlícení na vše komunistické, všimli rudé hvězdy, kterou byl český autobus na přídi ozdoben: tak to ostatně bylo i na lokomotivách až do pádu komunismu. Maďaři se na hvězdu vrhli a počali s ní cloumat s úmyslem ji z autobusu strhnout. To si nenechali čeští sportovci, snad se jednalo o házenkáře, líbit a hvězdu šli bránit, takže se strhla rvačka. Bránili skutečně komunismus?
Odškodnění ve výši 351 milionů eur (devět miliard korun) požaduje po francouzském státu hrabě Louis de Causans. Tvrdí, že Francie počátkem 20. století dosáhla politickým tlakem změn pravidel nástupnictví monackého knížectví a připravila tak jeho rodinu, druhou větev rodu Grimaldiů, o možnost usednout na trůn. Píše o tom francouzský deník Le Parisien.
Slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn, který zemřel před deseti lety, 3. srpna 2008, ve věku 89 let, svým dílem odhaloval nelidskost sovětského systému, kterou okusil na vlastní kůži. Hrůzy Stalinských koncentračních táborů naplno odhalil ve svém nejslavnějším díle Souostroví Gulag. Po návratu z nuceného exilu na Západě zpět do vlasti ale bývalý disident a neohrožený bojovník za svobodu vzbuzoval kontroverze svou xenofobií a příklonem k ruskému nacionalismu.
Radní španělského města Ferrol schválili tento týden dokument, který zakazuje pohřbít v jejich městě ostatky Franciska Franca. Tento španělský diktátor, který zemřel v roce 1975, je zatím pohřben v památníku v Údolí padlých nedaleko Madridu. Nová španělská vláda už ale slíbila, že Francovy ostatky exhumuje a předá rodině. V Údolí padlých jsou totiž pohřbeny i oběti z obou táborů občanské války, kterou Franco v roce 1936 pučem rozpoutal.
Vztahy mezi Velkou Británií a společenstvím kontinentálních národů nebyly nikdy příliš vstřícné. Blížící se brexit je důsledkem mnoholetého vývoje. Sehrály v něm roli staré i nové křivdy, ale také dlouhá práce euroskeptických politiků.
Egyptští archeologové se odhodlali otevřít sarkofág, který objevili před třemi týdny v Alexandrii. Kromě trojice koster je „přivítal“ i nesnesitelný zápach, který vědce odehnal od schránky. S opětovným otevřením jim museli pomoct až vojenští technici, píše BBC. Původně se spekulovalo o tom, že by sarkofág z černé žuly mohl uchovávat ostatky významné osoby, přičemž nejdivočejší teorie mluvily o makedonském vojevůdci Alexandrovi Velikém.
„Mne zužují lidé na feministku, ale já nejsem jen feministka,“ povzdechla si Františka Plamínková v rozhovoru s jednou ze svých přítelkyň. Výrok přesahuje svým významem pouhou osobní reflexi postavení této pozoruhodné osobnosti v kontextu českého a československého ženského hnutí. Plamínková, profesí učitelka, vstoupila na dráhu aktivistky v období dynamických společenských změn přelomu 19. a 20. století, generačních rozporů a živých diskusí v ženském hnutí o ženě a její budoucnosti v moderní české společnosti.
Během vykopávek v řecké Olympii archeologové nalezli hliněnou desku se zápisem veršů z Odyssey antického básníka Homéra. Podle řeckého ministerstva kultury se může jednat o dosud nejstarší nalezený zápis tohoto starořeckého eposu. Na konečné potvrzení stáří antického artefaktu se stále čeká.
Kdysi mi jeden chorvatský bohemista vyprávěl, jak byl přijat Bohumilem Hrabalem, což vůbec nebylo jednoduché.
Polsko se dopátrá pravdy kolem volyňského masakru, při němž před 75 lety zahynuly počínáním ukrajinských nacionalistů tisíce Poláků. Prohlásil to ve Varšavě polský premiér Mateusz Morawiecki během pietní akce na památku obětí krveprolití z 11. července 1943. Polsko patří k hlavním partnerům Ukrajiny ve snaze o vstup do EU, připomínka masakru však podle polských médií v poslední době vztah obou zemí komplikuje.
Nejen místní indiánské obyvatelstvo, ale pravděpodobně i celá psí populace, která obývala Ameriku před příchodem Evropanů, se stala obětí kolonizace. Vyplývá to z výzkumu, při němž mezinárodní tým vědců zkoumal DNA starověkých a moderních amerických psů, informuje list The New York Times. Před tím, než Evropané začali před zhruba pěti sty lety kolonizovat Severní a Jižní Ameriku, zde lidé žili po tisíce let.
Fotbalista Deniz Naki hnal v neděli 7. ledna 2018 večer svoje silné auto po dálnici, když na něj zleva dotáhlo černé kupé. I přes hluk motoru bylo slyšet, jak zarachotily výstřely. Dvě kulky provrtaly jeho SUV. Naki prudce zabrzdil a útočníci ujeli neznámo kam. Osmadvacetiletý profesionál tušil, čím si tento pokus o vraždu vysloužil. Rodilý Kurd je odpůrcem tureckého prezidenta Erdoğana a politiku turecké vlády otevřeně kritizoval v médiích. Podobné věci se kritikům Ankary stávají.
Angela Merkelová měla minulý týden projev, ze kterého, jak to tak bývá, byla vytržena půlvěta.
Zní to jako zápletka Jurského parku. Mezinárodnímu vědeckému týmu se podařil fantastický úlovek. Při vykopávkách v Barmě narazil na jantar se zachovalými pozůstatky prehistorické žáby z doby před 99 miliony lety. Zkamenělina poskytuje dosud nejranější důkaz o tom, že žáby obývaly vlhké tropické lesy v období křídy. Informace o nálezu tým zveřejnil prostřednictvím prestižního vědeckého časopisu Nature.
Pomník Rudé armády na pražských Hradčanech někdo poničil, konkrétně z něj urazil na vrchu se tyčící rudou hvězdu. Stalo se tak jen pár dní po tom, co hvězdu někdo nabarvil narůžovo. Na situaci upozornil mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, který se před několika dny v čištění rudé hvězdy osobně angažoval.
Českým obětem sovětských represí vznikl v Kazachstánu památník. U města Karagandy jej ve čtvrtek odhalili představitelé českého zastupitelského úřadu. Události se zúčastnily stovky lidí, oznámilo v tiskové zprávě sdružení Gulag.cz. V Kazachstánu byly hlavně v letech 1937-1938 popraveny desítky československých občanů a další stovky prošly místními pracovními tábory.
Škoda, že u nás nejsou známé práce Bernarda Lewise, historika Blízkého Východu, který zemřel minulou sobotu ve věku nedožitých sto dvou let. Byli bychom ušetřeni objevných komentářů na téma, že Arabům vděčíme za arabské číslice a že musíme chápat, že nám zazlívají křižácké války.
V prvních dnech existence nového státu Izraele v květnu 1948 mu Československo poskytovalo materiální pomoc, a to i přes embargo OSN na dovoz zbraní na Blízký východ. První dodávka zbraní tam směřovala již v lednu 1948, do Izraele došlo přes 80 letadel a Československo na svém území poskytlo výcvik asi 150 izraelským specialistům, pilotům či parašutistům. Jak řekl první izraelský premiér ben Gurion: „Československo zachránilo Izrael před porážkou a zničením.“ Tehdy také vznikla báseň jednoho z nejznámějších izraelských básníků Natana Altermana oslavující „českou pušku“, která se dostala do slabikářů židovských dětí.
Mají také Němci své blanické rytíře? Ale ovšemže mají. Místo svatého Václava spí v jejich čele císař Fridrich Barbarossa, obklopen svými věrnými rytíři, panoši a trpaslíky v německém Blaníku, v durynské hoře Kyffhäuser. Metry dlouhý rudý vous prorůstá dubovým stolem, císař podřimuje a jednou za sto let se zeptá zbloudilého pasáčka, zda černí havrani nesváru stále poletují kolem hory. Protože dokud nezmizí, on bude dále podřimovat a čekat, až v čele sjednoceného národa znovu nastolí svou slavnou Říši.
O trevírském vyvolávání duchů se toho v českých médiích napsalo dost. Filipiky pro a proti, v jejichž rámci se uctívání Marxe stalo novou západoevropskou hodnotou, pro niž bychom měli mít minimálně pochopení, nebo naopak dalším symptomem rozkladu západní civilizace, urgujícím nezbytnost překreslení mentálních map – co je Západ a Postzápad, co je levice a pravice.
Výročí konce druhé války letos odnesl dejvický maršál Koněv, který byl polit růžovou barvou, a „levicový sociální demokrat“ Jaroslav Foldyna, který málem přišel o jazyk, jejž chtěl dle svých slov „dát aktivistovi“.
Film Tiché místo režiséra a herce Johna Krasinského je zvláštní a velmi vzácný úkaz – snímek, ve kterém je dobře vlastně všechno včetně věcí, které v něm dobře nejsou, které jsou třeba docela pitomé. Tiché místo je velice zábavná pakárna, rozumně dlouhý a vtahující film, založený na nesmyslné premise, kterou ale důkladně vyždímá, snadno čitelnými a adekvátně vykreslenými postavami, někdy udržuje diváka v napětí, jindy ho skoro rozesměje svou hrdou stupiditou. Zábavný film, efektivní zabiják času, který nepřetéká ambicemi být také o něčem důležitém (i když možná a jenom trochu je).
