Deportace neúspěšných žadatelů o azyl zpět do zemí jejich původu bývá mnohdy nejen složitou právní a úřední záležitostí, ale může vyjít i hodně draho. Odsun tří afrických mužů, uprchlíků, přišel letos na jaře vládu německé spolkové země Severní Porýní-Westfálsko (NRW, Nordrhein-Westfalen) na přesně 124 607 eur a 49 centů (zhruba 3,36 mil. Kč). Afričany bylo nutno přepravit do Guineje v pronajatém malém letounu.
Jak se dostane do zásuvky ekologický proud, který podporuje německá spolková vláda? Z 6100 kilometrů kabelů je dosud položeno pouhých šest. Výrobcům to ale může být jedno. Kasírují dokonce i tehdy, když neproudí žádná elektřin, píše v komentáři německý magazín Der Spiegel. Je známo, že když Kocourkovští zjistili, že při stavbě jejich nové radnice zapomněli na okna, napadlo je, že do ní budou nosit sluneční světlo v kýblech.
Za průměrný roční příjem si v rakouském hlavním městě pořídíte jen 5,5 metru čtverečních nemovitosti. Rakušané tak musejí na své bydlení ve vlastním šetřit mnohem déle než Němci. Vzhledem ke své kupní síle si mohou dovolit výrazně méně. Když porovnáme Vídeň s Berlínem, vycházel loni nákup nemovitosti Vídeňáka téměř dvakrát dráže než Berlíňana, píše list Die Presse s odvoláním na aktuální údaje internetové platformy ImmobilienScout24.
V Německu pomalu končí letité spory a tahanice o to, komu připadne jedna z největších dochovaných staveb Třetí říše - tzv. kolos Prora. Obří, 4,5 kilometru dlouhý hotel na ostrově Rujána (Rügen) zbudovala kdysi nacistická NSDAP s cílem nabízet levnou a kvalitní dovolenou 20ti tisícům lidí naráz. O Proru, či spíše její dochované zbytky, sváděli bitvy spolu s tamní obcí Binz hlavně velcí stavební investoři, chudé nadace a drobní podnikatelé.
Trampoty iráckých křesťanů v České republice a jejich českých pomocníků s (některými) iráckými křesťany jsou měřeno čísly drobnost.
Úsměv na rtech po sečtení volebních výsledků ztuhl dokonce Winfriedu Kretschmannovi, který dosáhl pro Zelené historicky nejlepšího výsledku na celém světě. Zelení se po nedělních volbách ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko stali s třiceti procenty nejsilnější stranou a mohou vybírat partnera do koalice.
Na pěší zóně v centru bavorského Hofu křupe ráno napadaný sníh. Směrem od katolického kostela Marienkirche přichází skupina asi dvou tuctů snědých mužů, kteří na místní rodáky příliš nevypadají. Město ležící pouhých deset kilometrů od českých hranic má sice nejméně třítisícovou tureckou menšinu žijící zde už v několikáté generaci, ale tihle mladíci jsou žadatelé o azyl ze Sýrie a spěchají na kurz němčiny do nedalekého Domu evangelické mládeže.
Kolín mění všechno – prohlásil před týdnem na grémiu Křesťanskodemokratické unie v přítomnosti kancléřky Volker Bouffier, zemský premiér Hesenska a dosud příznivec vstřícné, „prouprchlické“ linie.
Je konec roku a pro jeho osobnost Angelu Merkelovou se zdá, že se nakonec vše v dobré obrátí. Nejenže na ni padla volba v každoroční anketě amerického časopisu Time, alespoň načas skončil i pád její popularity a v pondělí 14. prosince na sjezdu Křesťanskodemokratické unie (CDU) v Karlsruhe tisícovka delegátů odměnila svou předsedkyni potleskem vestoje.
Když si stoupnou nejvyšší představitelé zemí visegrádské čtyřky společně před televizní kamery, je na místě začít pátrat, v čem se jim zase nepodařilo dohodnout společnou pozici.
Britský intelektuál, znalec islámu, „skeptický muslim,“ spisovatel a vydavatel Ziauddin Sardar jde při rozplétání kořenů mnohem dál.
Dojít pěšky z bavorského Wegscheidu na Lipenskou přehradu se stihne za čtyři hodiny, většina jeho současných návštěvníků ovšem míří jiným směrem. Chtějí se dostat dál do bavorského a německého vnitrozemí. Jedná se totiž o uprchlíky, kteří právě u Wegscheidu překračují rakousko-německou hranici.
Pozvání do Salonu Týdeníku Echo přijali místopředseda ODS a člen Evropského parlamentu Jan Zahradil, místopředseda TOP 09 a člen evropského výboru sněmovny Marek Ženíšek, politolog na FSV Univerzity Karlovy Michal Kubát a bývalý aktivista Československo-polské Solidarity, v současnosti editor serveru Polskodnes.cz Jaromír Piskoř.
Chování německé kancléřky Angely Merkelové v migrační krizi zmátlo většinu Evropy. Profesor ekonomie Markus Kerber, který střídavě žije v Berlíně a Paříži, první ženu Německa dobře zná.
V listopadu 2011 vyzval tehdejší polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski německou kancléřku Angelu Merkelovou, aby se ujala role evropského vůdce.
Pro odpověď jel Týdeník Echo do Frankfurtu nad Mohanem za Rolandem Tichym, který na internetu provozuje jedno z mála politicky nekorektních, přitom ale seriózních médií současného Německa.
Ze špiček německého byznysu a financí se v přílivu stovek tisíc migrantů do země stávají přední demografové a sociologové. Guvernér Bundesbanky Jens Weidmann se v rozhovoru pro deník Süddeutche Zeitung rozpovídal, jak přistěhovalci představují pro zemi jedinou šanci. Stárnoucí německá společnost si bez nich dlouhodobě nedokáže udržet svou současnou hospodářskou výkonnost.
Kontrast nemůže být větší. Před dvaadvaceti lety, v květnu 1993, spolková republika prudce zpřísnila azylovou politiku. Novinkou bylo hlavně zavedení kategorie tzv. třetích bezpečných států, odkud když uprchlík přišel do Německa, automaticky ztrácel právo na udělení azylu. A protože do kategorie bezpečný stát spadali všichni sousedi Německa, úspěšný azylant se tu musel buď vylodit, nebo snést letadlem.
Tématem jako stvořeným pro Sarrazinovu metodu je událost, jíž Německo žilo posledních deset dní.
Ve všeobecném zmatku, který Evropu zalil po řeckém referendu v neděli, si Týdeník Echo den nato pokusil udělat jasno s Hansem-Olafem Henkelem.
I politická Evropa se oddala času dovolených, Angela Merkelová s manželem například odjela do Jižního Tyrolska. Pro Řecko ale politická dovolená neplatí. Tam schválení nejnovějšího záchranného programu v polovině července jen zahájilo novou, nevyzpytatelnou etapu. Vrací se všechno to, co řečtí voliči odmítli ve volbách v lednu a v referendu 5. července, jen horší než kdy předtím.
O řecké krizi, bilanci eura a také kondici německého hospodářství hovořil Týdeník Echo s členem vedení Bundesbanky Andreasem Dombretem.
Někdejší ředitel Rádia Svobodná Evropa Jeffrey Gedmin přijel v květnu do Prahy, aby na rumunské ambasádě pronesl řeč při příležitosti ocenění ředitelky moldavského vysílání Rádia Svobodná Evropa Oany Serafimové
Spolkový prezident Joachim Gauck je známý svou zálibou v morálních gestech. Koncem dubna letošního roku učinil jedno takové: jako první vysoký představitel Německé spolkové republiky dal najevo ochotu uvažovat o odškodnění, které vláda Řecka žádá za hrůzy spáchané německými okupanty před sedmdesáti a více lety.
Nejlepší, co světu dalo Německo, jsou supermarkety. Možnost rychle nakoupit jakékoli zboží i za cenu dostupnou pro příjemce dávek v hmotné nouzi je také největší společenskou změnou po listopadu 1989. Člověk si může přát víc, ale jistota, že sežene máslo nebo kilo jablek za pětadvacet korun ve slušné kvalitě a v kteroukoli denní dobu, také není k zahození.
Bezprostředně po pondělním úmrtí Güntera Grasse začaly zaplavovat německé internetové stránky různé reakce. Jedna z běžnějších zněla takhle: „Nějaký nezajímavý sedmaosmdesátiletý spisovatel je tedy nyní mrtvý úplně stejně jako stará Spolková republika. No a co má být? V téhle zemi snad existují důležitější témata, než abychom museli už zase pořádat takovýhle mediální cirkus!“
Německo opět ovládlo Evropu, tentokrát beze zbraní. Nejhůř se s tím dokážou vyrovnat sami Němci. Typickým příkladem je aféra s titulní stranou týdeníku Der Spiegel, který vyšel na první jarní den.
V Česku je v provozu pět hnědouhelných dolů, kde rychle ubývají zásoby. Nepřežijí o mnoho déle než dvacet let, pokud vláda nezruší těžební limity v dolech ČSA a Bílina. Velká naděje na renesanci hnědouhelného hornictví však neexistuje. Limity jsou vděčným tématem politických soubojů a rozumné řešení užitečné všem zúčastněným je v nedohlednu.
Po islamistickém teroru ve Francii to bublá v celé západní Evropě. Specifická je situace v Německu.
V pondělí 15. prosince odpoledne se centrum Drážďan, od hlavní nákupní třídy, Prager Strasse, přes slavné vánoční trhy na Altmarktu až k obnovené barokní dominantě města, Frauenkirche, hemží stovkami Čechů. O pár hodin později tamtéž probíhá masová, údajně xenofobní demonstrace. Nejde při ní ale o Čechy, nýbrž o přistěhovalce z muslimského světa, ještě přesněji o „islamisty“.
