Strašení Okamurou
Andrej Babiš touží postavit vládu s některou z tradičních demokratických stran, tedy se zástupcem oné korupční hydry, proti níž vedl už druhou kampaň.
Andrej Babiš touží postavit vládu s některou z tradičních demokratických stran, tedy se zástupcem oné korupční hydry, proti níž vedl už druhou kampaň.
Předseda a poslanec hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura v majetkovém přiznání za loňský rok neuvedl finanční transakce v hodnotě zhruba 15 milionů korun. Napsala to středeční Mladá fronta DNES (MfD). V dokumentu Okamura neuvedl prodej bytu na pražských Vinohradech za deset milionů korun ani bankovní úvěr až do výše pěti milionů korun.
V sestavování příští vlády může hrát významnou roli Hrad. Nynějšímu prezidentovi Miloši Zemanovi by mohlo vyhovovat, pokud by spolu s Andrejem Babišem zasedl ve vládě i Tomio Okamura, vyplývá z informací Echo24. Lídr SPD a prezident Zeman oslovují podobné voliče a dnešní prezidentova podpora Okamurovi by se mu mohla vrátit v lednových prezidentských volbách.
Úvaha o referendu je fascinující. Šlo by vyhlásit o vystoupení z Evropské unie.
Český rozhlas a Česká televize se v úterý ohradily proti výrokům předsedy hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury o zestátnění veřejnoprávních médií. Nesouhlasí s nimi ani představitelé předních politických stran v Česku.
Nepříjemné dotazy dohnaly Tomia Okamuru k výhrůžkám. Šéf hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) ve Dvaceti minutách Radiožurnálu čelil otázkám na údajné propojení SPD s pražským podnikatelem Tomášem Hrdličkou či na to, zda podobně jako v Úsvitu nehrozí v SPD finanční spory. Okamura reagoval hrozbou, že si na Český rozhlas a Českou televizi posvítí. Mluvil o zrušení koncesionářských poplatků a zestátnění.
Začněme tím, co naše volby řadí do širších mezinárodních trendů. Je toho dost na to, abychom se směle mohli považovat za součást Západu. Jen to není moc radostné. Ale i to je součástí současných trendů.
Tomia Okamuru „udělala“ česká mainstreamová média, píše se ve všech profilech šéfa Strany přímé demokracie – a je to pravda. Nemohla ho ale „udělat“ jaksi sama od sebe, Okamura musel pochopit (instinktivně nebo analytickou úvahou), co to obnáší, být takzvanou mediální osobností, a dělat to, zaujatě a třeba i urputně.
Suverénním vítězem letošních voleb do Poslanecké sněmovny je vládní hnutí ANO Andreje Babiše. Druhá skončila ODS s osmnáctiprocentním odstupem, což je nejvyšší rozdíl mezi dvěma nejsilnějšími stranami v historii Sněmovny. Na třetí místo dosáhli Piráti, kteří dosud neměli zastoupení v dolní komoře. Výrazně zabodovalo také hnutí Svoboda a demokracie Tomia Okamury, naopak pro dosud nejsilnější vládní stranu ČSSD jsou výsledky debaklem. Pohoršili si také komunisté a lidovci. Pětiprocentní hranici nutnou pro zisk poslaneckých křesel těsně překonali ještě TOP 09 a Starostové a nezávislí (STAN).
Po volebním výsledku, který neodpovídá představám toho kterého pozorovatele politiky, často zazní udivený povzdech: „Proč všichni ti lidé volí proti svým nejlepším zájmům? Copak to nevidí?“ Studium výsledků posledních předvolebních průzkumů mě a asi nejenom mě inspirovalo k myšlenkám na podobné téma. Jsou to úvahy k ničemu, asi by bylo užitečnější se neptat, jak je možné, že tolik lidí nevidí to či ono, ale co vidí tam, kde jiní (já třeba) nevidí nic. Proč jim to za to stojí? Proč v době, kdy se zemi docela daří a je v ní bezpečno, stoupají autoritářské strany? Neexistuje na to asi jedna univerzální odpověď, „kořenová příčina“ toho všeho, spíš spousta dílčích. Jednou z nich je autenticita nebo to, co část voličstva jako autenticitu vnímá.
Plzeňský biskup Tomáš Holub se v otevřeném dopise distancoval od článků křesťanského časopisu RC Monitor. Kritizuje v něm především texty, které se věnují letošním volbám. Zatímco jeden z autorů časopisu vyjádřil zklamání nad tím, že se na kandidátkách křesťanské strany objevil uchazeč židovského vyznání, druhý článek zase nabádal čtenáře k tomu, aby naslouchali třeba SPD Tomia Okamury.
Fenoménem nadcházejících voleb bude s velkou pravděpodobností úspěch dvou protestních stran: antiislámské a nacionalistické SPD Tomia Okamury a České pirátské strany, oscilující mezi doprava laděným individualistickým liberalismem a levicovými ekonomickými recepty. Ztrácí se význam pravolevého dělení? Mají obě partaje kromě výrazných lídrů i další styčné body? Pozvání do Salonu Týdeníku Echo přijal marketingový stratég kampaně Pirátů Jakub Horák, ředitel konzervativního Občanského Institutu Roman Joch a anarchista a programátor Daniel Steigerwald.
Favoritem voleb je hnutí ANO, zároveň v poslední době roste popularita Pirátů a Okamurovy SPD.
Nedělní výsledek parlamentních voleb v Německu ukázal, že i ekonomicky nejstabilnější evropská země a lídr Evropské unie není imunní vůči novým nastupujícím formacím.
Jsou mladí, energičtí, politikou se nezašpinili a nepřistoupí na kompromisy. Jejich zvolením se svět změní k lepšímu. Tak zní definice nových stran, které přinášejí naději do domácností obyčejných lidí. Ti se proto zvednou, půjdou hlasovat a transfuzí nové krve oživí skomírající parlament. Nové strany oživují, případě tříští politickou scénu v celé Evropě.
Projekt Jeden svět na školách přinesl velký průzkum mezi studenty gymnázií, středních škol a odborných učilišť zaměřený na společenské a politické otázky.
Pravděpodobně nejzajímavější volební souboj proběhne v podzimních parlamentních volbách ve Středočeském kraji. Mimo jiné se zde utkají velcí rivalové - šéf hnutí ANO Andrej Babiš a předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, kteří o sobě navzájem většinou nehovoří pěkně. Právě Středočeský kraj je přitom po hlavním městě obvodem s nejvyšším počtem obyvatel a tedy s nejvyšším počtem potenciálních voličů.
Souboj dvou bratrů v české politice pokračuje. Hayato Okamura, starší bratr Tomia Okamury a člen KDU-ČSL se opět opřel do svého politicky známějšího sourozence. Podle Hayata má Tomio smělý plán: s ruskou podporou rozložit Evropskou unii a ovládnout Českou republiku. Tomio bratrova slova rezolutně odmítl.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš vykázal příjmy mimo politiku zhruba 184 milionů korun. Šéf hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura loni vydělal na podnikání asi 16 milionů korun. Někteří poslanci investovali do nemovitostí, jiní do automobilů. Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) si pořídil cenné papíry. Vyplývá to z majetkových přiznání, které posílají poslanci a členové vlády každoročně do sněmovny.
Zatímco politická reprezentace zprava doleva řešila vládní krizi, na náměstích českých měst demonstrovaly tisíce občanů za lepší Česko bez Babiše a prezident republiky se chystal na cestu do bratrské Číny, sešla se ve čtvrtek 11. května v parlamentní kavárně Demokracie skupina lidí, jíž leží na srdci docela jiné problémy.
Ve sněmovně budou možná po podzimních volbách sedět dva Okamurové. Tomia by mohl doplnit jeho bratr Hayato, který se s ním názorově velmi rozchází.
Strana práv občanů (SPO) půjde do sněmovních voleb samostatně, oznámila to po středečním zasedání předsednictva na webu. V některých krajích SPO kandidovala loni na podzim s hnutím Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura (SPD). Okamura další spolupráci odmítl. Naopak ji doporučoval prezident Miloš Zeman na nedávném sjezdu SPO.
Strana práv občanů (SPO) by podle prezidenta a čestného předsedy strany Miloše Zemana měla kandidovat do sněmovních voleb společně s hnutím Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury – ale pouze za rovnocenných podmínek. Řekl to v sobotu na volebním sjezdu strany. Se spoluprací s SPD souhlasil i předseda strany Jan Veleba.
Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) chce příští rok ve sněmovních volbách získat až deset procent hlasů, aby měla šanci podílet se na jednáních o nové vládě. ČTK to dnes během celostátní konference hnutí řekl předseda SPD Tomio Okamura. Na rozdíl od letošních krajských voleb, v nichž SPD kandidovala v koalici se Stranou práv občanů (SPO), se bude Okamurovo hnutí příští rok o hlasy ucházet samostatně.
Na tohle téma jsem chtěl něco napsat už dávno, teď je tu vítaná příležitost: nepokoje, které vypukly ve středisku pro nelegální imigranty v Bělé pod Bezdězem.
Je vlna islamofobie, která u nás propukla, víc k smíchu, nebo k pláči? To je otázka, která v posledních týdnech zaměstnávala progresivní veřejnost. Rozhovor, v němž prezident vyjádřil názor, že lidé mají žít tam, odkud pocházejí, protiislámské vystoupení Tomia Okamury, přijetí uprchlických rodin ze Sýrie, demonstrace akce Islám v ČR nechceme, jíž se zúčastnila i poslankyně ODS Jana Černochová, a následné vystoupení vůdčí postavy iniciativy Martina Konvičky v televizi – to všechno dostalo útokem na Charlie Hebdo nečekanou brizanci.