Léta měli Evropané pocit, že vytvořením Evropské unie a přijetím jednotné měny se všechny problémy vyřeší samy. Teď se ukazuje, že to tak není, říká v rozhovoru pro Týdeník Echo významný izraelský politolog a filozof Šlomo Avineri. Přesto považuje EU za obrovský úspěch a nabádá k trpělivosti: „Ani Řím nebyl vybudován za den.“
Mirek Topolánek měl v posledních měsících nabitý program. Než odjel začátkem července na dovolenou, střídal jednu zahraniční cestu za druhou, v Praze se obvykle zdržel jen pár dní. Pět let po odchodu z politiky se bývalý premiér a předseda ODS dostal do role, jejíž záběr přesahuje hranice Česka.
To, co bylo ještě před pár týdny tabu, se stalo reálnou, a dokonce velmi pravděpodobnou variantou konce roky trvající řecké tragédie. Evropa se začala chystat na odchod Atén z eurozóny poté, co jednání mezi marxistickou vládou a mezinárodními věřiteli uvízla na mrtvém bodě a ztratilo smysl v nich pokračovat.
Kdo by v takové zemi nechtěl žít? Je v ní dostatek pracovních příležitostí, kvalitní zdravotní péče. Zločinnost minimální, politický systém demokratický. A dokonce tam nemají ani problémy s toulavými psi. Napadlo by vás po tomto krátkém popisu představit si Kambodžu?
Spolkový prezident Joachim Gauck je známý svou zálibou v morálních gestech. Koncem dubna letošního roku učinil jedno takové: jako první vysoký představitel Německé spolkové republiky dal najevo ochotu uvažovat o odškodnění, které vláda Řecka žádá za hrůzy spáchané německými okupanty před sedmdesáti a více lety.
Americká energetická revoluce ropy a plynu z břidlic, která už nějaký čas mění poměry ve světové ekonomice, bude čím dál víc ovlivňovat geopolitickou rovnováhu. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) Američané už před třemi lety předstihli Rusko a stali se největším producentem zemního plynu na světě.
Bývalý guvernér centrální banky patří k ekonomům, kteří mají talent vystihnout atmosféru doby. Právě od něj převzal Václav Havel v roce 1997 slogan blbá nálada.
O tom, proč se právě křesťané stali ohroženou skupinou současného Blízkého východu, hovoří Michal Řoutil z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Jeho politická hvězda dosud jen stoupala a politické komentáře se dosud týkají jen otázky, jak jeho moc ještě poroste. Na konci března se však ukázalo, že také Andrej Babiš má své meze a že jeho sláva jednou skončí.
V Evropě jako kdyby přicházela malá doba extrémů. Téměř v každé zemi jdou nahoru nezkušené, často radikální strany, které se nějakým způsobem vymezily proti společenskému konsensu. Tento trend postihl dokonce i Velkou Británii, která bude volit začátkem května.
Německo opět ovládlo Evropu, tentokrát beze zbraní. Nejhůř se s tím dokážou vyrovnat sami Němci. Typickým příkladem je aféra s titulní stranou týdeníku Der Spiegel, který vyšel na první jarní den.
Před několika dny proběhla na Twitteru diskuse několika českých novinářů nad otázkou, do jaké míry je u nás zabezpečena budoucnost demokracie. Kolega z Hospodářských novin Petr Honzejk vyjádřil názor, který nenarazil na protiargument: „Bohužel si myslím, že střední Evropa bude demokratická, jen pokud bude Západu stát za to, aby taková byla.“ Je to pravda?
Přesně před pěti lety začala v Řecku krize eurozóny. Jih Evropy přežívá bez větší pozornosti ostatních členů EU v sociální katastrofě s více než polovinou mladých lidí bez práce. Přesně v čase výročí teď znovu celá Evropa přesměrovává pozornost do Atén, kde jsou za měsíc předčasné volby, jejichž favoritem je radikální marxistická koalice Syriza, která žádá, aby byla Řecku odpuštěna stejná část dluhů jako Německu po druhé světové válce. Radikální levice vede průzkumy i ve Španělsku. Kam míří eurozóna?
Zaobírat se tím, jestli nad vámi ostatní za zády neohrnují nos, je tak trochu nedůstojné. Ale co když vám někdo z „nich“ poví, že je to pravda? Edward Lucas v článku pro European Voice vypočítal to, co považuje za chyby Západu po roce 1989. Mimo jiné uvádí: „Další velkou chybou po roce 1989 byla přezíravost vůči Východoevropanům.
Současná podoba imigrace je zdrojem potíží. Emigrace z cizích států (pod pojmem cizí stát zde rozumím mimoevropský) již dnes vede k destabilizaci některých evropských měst a oblastí a do budoucnosti bude představovat jedno z velkých vnitřních evropských rizik. Množství emigrantů se v posledních několika letech zvyšuje a k jejich proudu přispívá syrský, libyjský a irácký konflikt.
