Spolkový prezident Joachim Gauck je známý svou zálibou v morálních gestech. Koncem dubna letošního roku učinil jedno takové: jako první vysoký představitel Německé spolkové republiky dal najevo ochotu uvažovat o odškodnění, které vláda Řecka žádá za hrůzy spáchané německými okupanty před sedmdesáti a více lety.
Nedávno se v polském parlamentu uskutečnila kuriózní debata. Někteří poslanci, asi ne bez souvislosti s napjatou politickou situací v regionu, si všimli, že Polsko je jedinou zemí Evropské unie, která si v oficiálním kalendáři připomíná konec války 9. května. Tedy společně se zeměmi bývalého Sovětského svazu, nikoli o den dříve, jak je tomu ve zbytku Evropy. Svátek vítězství a svobody – jak byl pojmenován v roce 1945 – byl totiž natolik zapomenutý, že se nikdo ani neobtěžoval s tím, aby se datum změnilo. „Svátek je všeobecně považován za anulovaný,“ referuje lakonicky Wikipedie.
Odkud vlastně migranti přicházejí a proč právě teď? Do jaké míry se problém týká České republiky? O tom přišli diskutovat poslankyně a předsedkyně podvýboru pro migraci Helena Langšádlová (TOP 09), zástupkyně ředitele odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra Pavla Novotná, vedoucí české mise Mezinárodní organizace pro migraci Lucie Sládková a novinář a rozvojový pracovník Matyáš Zrno.
Vláda Bohuslava Sobotky stojí před stejným karambolem s evropskými dotacemi jako její předchůdkyně pod vedením Petra Nečase. Tuzemští politici si dosud nedokážou uvědomit základní pravidla, jak se evropské peníze kontrolují, a Nečasovi ministři je pochopili až v březnu 2012, kdy Evropská komise zastavila proplácení veškerých projektů.
V Evropě jako kdyby přicházela malá doba extrémů. Téměř v každé zemi jdou nahoru nezkušené, často radikální strany, které se nějakým způsobem vymezily proti společenskému konsensu. Tento trend postihl dokonce i Velkou Británii, která bude volit začátkem května.
Největší příběh evropských dotací se uzavírá. Zakázka zmanipulovaná v roce 2008 manažery podniku Krajská zdravotní odstartovala vyšetřování dotačních podvodů v celé zemi, a než vyšetřování skončilo, získalo Česko pověst největšího evropského podvodníka. Poslední tři roky státní úřady opakují, že se kontrola zlepšila a že peníze z Bruselu utrácíme úplně jinak.
Janis Varufakis je ekonom, kterému se dařilo stát ne ve dvou, ale hned v několika světech zároveň. Byl politicky angažovaným komentátorem veřejného dění, žádaným řečníkem na konferencích moderní alternativní levice, jako je třeba záhřebský „Subversive festival“, z jehož tamního vystoupení v roce 2013 pochází Varufakisův nejnovější z dlouhé řady problémů.
Před několika dny proběhla na Twitteru diskuse několika českých novinářů nad otázkou, do jaké míry je u nás zabezpečena budoucnost demokracie. Kolega z Hospodářských novin Petr Honzejk vyjádřil názor, který nenarazil na protiargument: „Bohužel si myslím, že střední Evropa bude demokratická, jen pokud bude Západu stát za to, aby taková byla.“ Je to pravda?
Reportér a komentátor řeckého deníku Kathimerini Janis Palaiologos je autorem knihy Třináctý úkol Heraklův, v níž na příbězích z různých sektorů od výběru daní před odbory po univerzity popisuje, jak se řecká společnost dostala do těžké hospodářské krize a jak s ní dnes bojuje. Týdeník Echo se souhlasem autora přináší ukázky z jeho knihy.
Nová řecká vláda s marxistickou stranou Syriza hned po svém nástupu navenek zmírnila svoji radikální předvolební rétoriku a začala Evropské unii nabízet ústupky při vyjednávání o aténském dluhu.
Ministři financí eurozóny a neomarxistická vláda v Aténách došli k jakési dohodě. Její podstatou je prodloužení záchranného programu – tedy financování řeckých bank – o další čtyři měsíce.
Dotace ruinují poctivé podnikání. Nejzvrhlejším nápadem je nutit podnikatele dotovat svou vlastní konkurenci. Každý musí přispět, ale ne každý má nárok na dotaci. Citace z programu liberální Strany svobodných je podle většinového názoru přehnaná.
Pozvání do diskusního Salonu Týdeníku Echo přijali bývalý ministr Zemanovy vlády a pozdější velvyslanec České republiky v Rusku Jaroslav Bašta, politolog Michael Romancov a diplomat Štefan Füle, který měl v Evropské komisi na starosti jednání s Ukrajinou o asociační dohodě, než jednání v listopadu 2013 zkrachovala a následoval Majdan. (O Fülem se spekuluje jako o budoucím členu týmu evropského prezidenta Donalda Tuska.) Bouřlivá byla i diskuse v Salonu a nevyhnutelně došlo i ke sporu o příčinách a dosavadním průběhu krize na Ukrajině.
To, co bylo ještě před třemi lety noční můrou Evropy, se stává reálnou možností. Eurozóna se po prvních dvou týdnech marxistické vlády v Řecku připravuje na to, že ji Atény opustí.
Nová vláda Alexise Tsiprase chce rozehrát s Evropskou unií poker, při němž půjde o to, kdo zaplatí řecké dluhy. Nemá úplně beznadějné karty. Pokud Evropa část dluhů nezruší, opustí Řecko eurozónu a možná nevrátí už vůbec nic. Když ale bohatí Evropané část dluhů odpustí, mohou se těšit, že od Řeků něco přece jen dostanou. Teď se uvidí, jak daleko vyjdou evropští vyjednavači řeckému premiérovi vstříc.
Přesně před pěti lety začala v Řecku krize eurozóny. Jih Evropy přežívá bez větší pozornosti ostatních členů EU v sociální katastrofě s více než polovinou mladých lidí bez práce. Přesně v čase výročí teď znovu celá Evropa přesměrovává pozornost do Atén, kde jsou za měsíc předčasné volby, jejichž favoritem je radikální marxistická koalice Syriza, která žádá, aby byla Řecku odpuštěna stejná část dluhů jako Německu po druhé světové válce. Radikální levice vede průzkumy i ve Španělsku. Kam míří eurozóna?
Loni touto dobou vyhlašoval tehdejší šéf Evropské komise José Manuel Barroso sebevědomým hlasem konec krize eurozóny. V českém veřejném prostoru byly výroky Barrosa a dalších potentátů se stejným názorem na věc ještě doprovázeny úlevnými výdechy našich domácích eurooptimistů, že už teď snad konečně ti skeptici přestanou umanutě mluvit o krizi eurozóny, když prošla zkouškou ohněm a je silnější než předtím.
Německá kancléřka Angela Merkelová poprvé připustila odchod Velké Británie z Evropské unie. Na posledním summitu v Bruselu ostře varovala britského premiéra Davida Camerona, aby si nezahrával s volným pohybem po Evropské unii. Pokud by přišel při vyjednávání nových podmínek britského členství s takovými nápady (což už Cameron slíbil svým voličům), překročí prý „červenou linii“.
Šéfka rozpočtového výboru Evropského parlamentu Ingeborg Grässleová (německá CDU) vzbudila u nás pozornost už letos v březnu, kdy se během cesty europoslanců, kteří do České republiky přijeli prozkoumat čerpání evropských dotací, opřela do ministra financí Andreje Babiše.
