Německá kancléřka Angela Merkelová poprvé připustila odchod Velké Británie z Evropské unie. Na posledním summitu v Bruselu ostře varovala britského premiéra Davida Camerona, aby si nezahrával s volným pohybem po Evropské unii. Pokud by přišel při vyjednávání nových podmínek britského členství s takovými nápady (což už Cameron slíbil svým voličům), překročí prý „červenou linii“. Dostane se do „bodu, z něhož už není návratu“ a ona bude raději akceptovat odchod Británie z Unie. Právě Merkelová dosud byla nejhlasitější zastánkyní Británie. Londýn považuje za důležitého spojence v severní mentalitě volného obchodu proti protekcionistické, jižní agrární unii v čele s Francií.

Jižané jdou na Sever

Němečtí politici odmítli úniky do tradičně dobře informovaného týdeníku Der Spiegel komentovat. Britští diplomaté ale potvrdili, že takový rozhovor se v bruselských kuloárech skutečně odehrál. A nebyl příjemný. Pod tlakem sílících euroskeptických nálad a rostoucích preferencí strany UKIP slíbil David Cameron, že pokud vyhraje příští rok v květnu volby, pokusí se vyjednat nové podmínky členství Británie v Evropské unii. O nich by pak hlasovali Britové v referendu o setrvání země v EU v roce 2017. Konzervativní ministerský předseda už před časem zdůraznil, že právě migrace, včetně té ze zemí Evropské unie, bude „v centru vyjednávací strategie“.

Británie už se postupně snaží přitvrzovat. Pro občany z jiných zemí Evropské unie zpřísňuje pravidla pro podporu v nezaměstnanosti i sociální dávky. A už také poprvé narazila na odpor Berlína, když přišla s návrhem na kvóty pro přistěhovalce ze zemí EU s nízkou kvalifikací. Angela Merkelová si podle Der Spiegel stěžuje, že Londýn už teď „natahuje pravidla pro volný pohyb, k jejich mezím“.

Londýn je ale jen krajním případem hlubšího trendu. S hrozící třetí vlnou ekonomické krize za posledních pět let, prudkým růstem zadlužení a prohlubování rozdílů mezi severem a jihem Evropy bude volný pohyb bez přívlastků se všemi sociálními nároky, které ho provázejí, politicky a společensky velmi těžko udržitelný.

Británie, jejíž ekonomika se na rozdíl od zemí eurozóny probrala z krize ke slušnému a podle všeho na nějakou dobu i udržitelnému hospodářskému vzestupu, se cítí pod největším tlakem. Přistěhovalci vždy míří tam, kde cítí příležitost, a Spojené království je v této chvíli fakticky jediným ostrovem prosperity. Jen loni sem přišlo 243 tisíc cizinců, nejvíce z Itálie, Rumunska a Bulharska.

A přestože to konflikt mezi Merkelovou a Cameronem na první pohled zastírá, Berlín je v podobné situaci. Když se vezme rozdíl mezi cizinci, kteří do Německa přišli a kteří ho opustili, přibylo tam loni 437 tisíc přistěhovalců. Většina stejně jako v případě Británie ze zemí Evropské unie. Na počet obyvatel je příliv dokonce téměř dvojnásobný. V Londýně dosahuje skóre čisté migrace (odchody versus příchod) 5,4 procenta, v Londýně 3,3 procenta. V malých skandinávských zemích, stojících mimo eurozónu, je příliv na německé a vyšší úrovni. V Dánsku 5,3 procenta, ve Švédsku 6,8 procenta.

Odcházejí sem lidé z jižní Evropy zasažené těžkou hospodářskou krizí, která přerůstá ve Španělsku a Řecku do sociální katastrofy s nezaměstnaností mladých blížící se 60 procentům. Ze Španělska loni odešlo o 256 tisíc lidí víc, než se sem přistěhovalo. Navzdory tomu, že právě tudy a přes Itálii míří do Evropy nejvíc přistěhovalců. Mladí Španělé bez jakékoliv perspektivy v domácím marasmu odcházejí hlavně do Německa.

Žádné dávky cizincům

Přesvědčení zastánci čím dál hlubší evropské integrace by řekli, že přece všechno funguje tak, jak má. Lidé odcházejí z míst v krizi do prosperujících regionů. Pružnost a ochota jít za prací jsou přece jednou z podmínek úspěšné měnové unie.

Jenže tady vize přesně naráží na realitu. Přes neustálé vyvolávání žádný evropský démos neexistuje. Drtivá většina Evropanů se na prvním místě cítí být Čechy, Angličany, Francouzi nebo Švédy. Evropská identita je až tou druhou. Cizincům nechtějí ze svých daní přispívat na jejich dávky a podpory v nezaměstnanosti. A politici tomu přirozeně vycházejí vstříc. Zdaleka nejen v Británii.

Německý Spolkový sněm aktuálně schválil zpřísnění přistěhovaleckých pravidel pro občany zemí EU. Ti, kdo ztratí práci, můžou brát podporu nejdéle šest měsíců. Dětské přídavky budou moci dostat jen ti, kdo v Německu řádně platí daně. Je to velmi podobné britským omezením.

U Evropského soudního dvora v Lucemburku už leží několik sporů kolem sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti pro přistěhovalce ze zemí EU. O jednom se rozhoduje zrovna tento týden. Angela Merkelová už naznačila: „Už jsem mluvila s Davidem Cameronem a oba netrpělivě očekáváme verdikt, který budeme společně interpretovat.“ Přijatelné omezení volného pohybu už se hledá i v Bruselu.