Že informace jsou důležité, ale jejich publikování má své hranice. Že práce v médiích není jen honba za vzrušujícím titulkem. Že každá profese předpokládá myšlení, a práce se slovy dvojnásob. Že lidé v médiích by měli přijímat pouze úkoly srovnatelné s jejich profesionální důstojností.
Nová polská vláda Donalda Tuska, bývalého předsedy Evropské rady, získala důvěru parlamentu teprve před sedmnácti dny. Do vládnutí se pustila pěkně zostra, když vyčistila vedení veřejnoprávních médií takovým způsobem, že se Poláci dokonce museli obejít bez hlavních televizních zpráv. Detaily popisoval tento týden kolega Ondřej Šmigol. Není naopak známo, že by zapracovala na nějakém vyztužení právního státu. A že by Evropská komise, která předtím právě kvůli obavám o právní stát zmrazila Polákům pět miliard eur (123 miliard korun) dotací z NPO, což jsou speciální fondy, které vznikly za pandemie covidu, důkladně a hluboce prověřila, že už se právní stát do Polska navrátil.
Po frenetickém rauši, kdy některá média publikovala záběry šíleného střelce z filozofické fakulty, ještě než byl mrtvý, jako by se po něm zem slehla. Má to tak být? Jako by se média zastyděla a rozhodla se napravit si reputaci. Nejdřív podlehla svému přirozenému instinktu být první, mít co nejvíc informací co nejdřív. Ještě když byl na střeše. Pak ale nastoupilo něco, co se podobá aktuálnímu doporučení z USA. Tam má novinařina mohutný akademický aparát nesrovnatelný s naším, připravený rozdávat „nejlepší praxi“, a bohužel taky nejvíc zkušeností se zpravodajským pokrýváním šílených střelců. To aktuální doporučení zní: Mlčte o útočníkovi.
Není čas na dlouhé proslovy, když v nich řečník nesděluje nic průlomového nebo objevného. Pak je lépe držet se minimalistického, že méně bývá více. To se ve vánočním projevu podařilo premiéru Petru Fialovi. Obsah se dá shrnout slovy, že za sebou máme jeden z nejtěžších roků a máme mít naději, že ten příští bude lepší. Ta naděje je základ, aby byl. Ti, kdo ji mají, žijí lépe než pesimisté. Ať už se jim a kolem nich děje cokoli. Tím, v co věříme, tu realitu vytváříme. Nejsme pasivní pasažéři dějin. Jsme jejich tvůrci. Tím, co děláme, o co se snažíme. I tím, co jen pasivně přijímáme a ani se to nesnažíme ovlivnit.
„Žádný mudrc z nebe nespadl, ale blbce jako by shazovali,“ pravil asi před sto lety polský básník a satirik Julian Tuwim. Jeho slova si můžeme připomenout v souvislosti s tím, jak se na internetu odráží masakr spáchaný studentem filozofické fakulty na jeho alma mater. Sociální sítě odměňují své uživatele za to, že dráždí jiné lidi a provokují je k odpovědím – algoritmy, které se starají o to, co se zobrazí na vaší zdi, mají tendenci vystrkovat nahoru právě ty nejhorší příspěvky. Není tedy divu, že se na sítích přemnožilo pitomých „kontroverzních“ výroků, kterými se společnost cítí podrážděna. Policie na to reaguje výhrůžkami.
Izraelský spisovatel Amoz Oz, který v těchto dnech před pěti lety zemřel, vstával v pět a ještě před ranní kávou se odcházel projít do Negevské pouště. Pane Ozi, proč to děláte? zajímalo mě v rozhovoru k jedné z příležitostí, kdy byl navržen na Nobelovu cenu. Odpověděl: Pomáhá mi to srovnat si věci do patřičných proporcí. Když pak v rádiu slyším politiky, jak se zaříkají nějakým nikdy a navždy, vzpomenu si na kameny v poušti, jak se smějí. Bez pouště za prahem, lítala jsem za podobným účelem před lety okolo Vánoc do Asie. Člověka to srovná do latě privátně i kulturně.
Je Štědrý den, nejdelší noc v roce je za námi, očekáváme příchod světla, očekáváme příchod a narození Spasitele – těšíme se, radujeme, zpíváme, navzájem obdarováváme a pobýváme ve vzájemné blízkosti, jenže ti moudří rozumějí, že aby nás Pán spasil, bude muset trpět. Což značí, že Vánoce sice jsou čas radosti, ale také uvědomění, že život není jen radostný a blahobytný, ale že je také těžký, složitý, někdy marný, že dokonce může být zlý a že dobrého bývá poskrovnu
Ve Spojených státech se předevčírem stalo něco, co vrhá tlustý otazník nad férovostí tamního politického systému. Bývalý prezident USA Donald Trump, rozhodl Nejvyšší soud státu Colorado, nesmí ve státě Colorado kandidovat v prezidentských volbách za rok. Odůvodněním je podezření z účasti na vzpouře, jehož se měl dopustit 6. ledna 2020 a v týdnech před ním. Šestého ledna jak známo několik tisíc Trumpových stoupenců, přesvědčených, že prezidentské volby dva měsíce předtím byly zfalšované nebo jinak nepoctivé (machinacemi při sčítání hlasů zaslaných poštou), vniklo do budovy Kongresu a několik hodin tam ne řádilo, několik hodin se tam producírovalo.
USA dnes těží víc ropy než Saúdská Arábie a ta nedávno zřejmě zjistila, že už nedokáže vládnout jejím světovým cenám. I když žádný jednotlivý těžař nemá dominantní postavení, Saúdská Arábie byla „swing producer“, který si díky své schopnosti rychle zvýšit nebo snížit těžbu některých charakteristik dominantního producenta užíval. Ustupuje tak jeden z důvodů, jimiž bylo zvykem americké angažmá na Blízkém východě vysvětlovat. Za ten druhý, jak vám vždy někdo připomněl, kdybyste na to zapomněli, je Izrael.
Ukrajina získala na summitu Evropské unie příslib, že s ní budou zahájeny přístupové rozhovory. Proběhlo to tak, že maďarský premiér Viktor Orbán, který předtím trval na tom, že Ukrajina k přístupovým rozhovorům není zralá, opustil jednací sál a šel „na kafe“. K zahájení rozhovorů je potřeba jednomyslné hlasování a Orbán neměl sílu nebo odvahu překážet ostatním. Poprask nastal později, když použil veta při schvalování dalšího balíčku, vzhledem k jeho objemu spíš balíku (50 miliard eur, z toho ovšem 33 miliard půjčka).
Pro voliče není větší politické téma než zdražování. Průzkumy, které si nechávají strany dělat, mluví jasně. A to, že lid se v čase bezpečí rozhoduje především podle vývoje životní úrovně, je už omleté klišé. Svého času nejoblíbenější americký prezident Bill Clinton, který toho moc neudělal, ale vládl za prosperity, měl nad stolem napsáno „It’s economy, stupid“. Autorem byl Clintonův volební stratég James Carville. Lídři vlády i opozice si to zjevně uvědomují, a tak se po dlouhé době první televizní střet Petra Fialy a Andreje Babiše v televizi Nova změnil v šerm grafy, kde, kdy a za koho co zlevňovalo a zdražovalo.
Náraz realit někdy vede k reakcím, které by se podle ideologie těch, kdo o nich rozhodují, nedaly odhadnout. Německá socialisticko-liberálně-zelená vláda, v níž je vicepremiérem hospodářství lídr Zelených, oznámila, že končí s dotacemi elektromobilů. A končí okamžitě. Po 17. prosinci už nepřijme jedinou žádost. Těm dotacím se vznešeně říkalo ekologický bonus. V závislosti na ceně vozu se pohyboval mezi třemi tisíci a čtyřmi a půl tisíce eury na vůz. Přepočteno podle aktuálního kurzu na koruny mezi 73 500 a 110 tisíci korunami na vůz. Čím bylo auto dražší, tím byl příspěvek nižší.
Na Poříčí, v té ulici pasáží, obchodních domů, kaváren a jídelních automatů, končí právě jedna éra českého divadla a české kulturní polistopadové společnosti, Divadlo Archa. To byl a je pojem pro každého, kdo se v tomhle městě, tedy v Praze, ale i v téhle zemi trochu zajímal, jak vypadá současné divadlo, kdo chodil na koncerty dobré rockové nebo i vážné současné hudby, kdo měl rád, když jsou věci trochu složitější, experimentálnější, trochu nezvyklejší. Ten věděl, že Archa je jeho adresa. Byla tady pro každého, kdo potřeboval vědět, o co se kdo v divadle, v tanci, v pantomimě, v nekamenném divadle etc. snaží, co je in a co se tak ve světě dělá.
„To nebyl pravý komunismus, pravý komunismus nikdy nebyl vyzkoušen,“ je častá odpověď radikálních levičáků na námitku, že všechny komunistické země skončily jako totalitní režimy s ekonomikou v troskách. Nyní se v Argentině rozjíždí experiment opačného typu. Nový prezident Javier Milei slíbil znovu nastartovat argentinské hospodářství pomocí drsné „šokové terapie“. Nyní zastánci tržní ekonomiky a minimálních zásahů státu s napětím sledují, jestli se mu to povede. Milei upoutal pozornost světových médií díky své excentričnosti. Sice vystudovaný ekonom, ale mezi jeho bývalá povolání patří i kouč tantrického sexu.
S Ukrajinou se začne vyjednávat o vstupu do Evropské unie. To je hlavní závěr unijního summitu, důležitější než to, že Viktor Orbán zablokoval jednu z plateb na pomoc této zemi, dohodnutou už loni. Orbán, který je nejen proti podpoře režimu Volodymyra Zelenského, ale i proti členství Ukrajiny v EU, během summitu na chvíli opustil jednání tak, aby otevření rozhovorů s Kyjevem mohlo být jednohlasně přijato. Během jednání budou mít Maďarsko i další skeptické země – především Rakousko, zřejmě i Nizozemsko, možná se objeví další – ještě řadu příležitostí, jak přibližování Ukrajiny blokovat.
