Televizní krize neskončila. Ani po jednadvaceti letech
V Česku existuje v mezích možností slušná veřejnoprávní televize, část české veřejnosti a především její elity k ní ale mají neurotický vztah.
Komentáře - 22. března
21. března
Všichni jste chujové! aneb Fotbal v multikulturním světě
Už několik dní otřásá vztahy mezi zeměmi do té doby přátelskými, tedy Českou republikou a Skotskem, konflikt. Nebylo dosud mnoho příležitostí tyto geograficky docela vzdálené a povahou mírumilovné země postavit proti sobě – no a stalo se.
20. března
Nakupme bleskově Astru od těch, kdo ji nechtějí
Andrej Babiš se neustále kasá, jak on sám osobně objednává a zařizuje po světě různé léky na covid. Je to dost bizarní exhibice mikromanagementu. V normálních civilizovaných zemích to zpravidla dělají vládní zmocněnci nebo obchodníci. Andrej Babiš je ale posedlý myšlenkou, že tak skvěle jako on nikdo jiný obchodovat neumí.
19. března
Princ Harry – Hamlet mileniálů
O drobné vytržení z nekončícího proudu tabulek a interpretací epidemické situace se postarala britská královská rodina – přispěchat na pomoc ve chvíli, kdy je nouze nejvyšší, má tak nějak ve zvyku. Díky ní mohli uživatelé pro změnu řešit něco nového, spěšně se proto rozřadili do bitevních šiků a jali se válčit, někdo za královnu, jiní za strašným příkořím vystavenou vévodkyni Meghan.
18. března
Šikmá plocha a hledání nového vítěze
Andrej Babiš zatáhl Českou republiku svým chaosem a neschopností na post největšího covidového losera Evropy. Máme aktuálně nejvíc nakažených na počet obyvatel, nejvíc obětí a zároveň jedno z největších omezení svobody a života vůbec. Jsme v očkování skoro nejpomalejší v Evropské unii, která je nejpomalejší z celého Západu.
17. března
Evropský cirkus vyráží na turné
Evropská unie chce přesvědčit své občany, že jim naslouchá, že není řízena jen spolkem byrokratů uzavřených v bruselské bublině. Proto vymyslela projekt konference o budoucnosti Evropy. Z Bruselu měla vyjet „eminentní evropská osobnost“, která by jezdila po kontinentě, setkávala se s občany, pořádala jednání a nasávala poznatky, aby se zhruba po dvouletém putování vrátila a slavnostně předložila návrh na reformu EU. Jenže to dopadlo jako vždycky.
16. března
Babišovi dochází dech
Příštím premiérem bude Babiš, nebo Bartoš. Tak zněl titulek, který byl na tomto místě loni na začátku října po krajských volbách. Dnes na začátku března výzkumy veřejného mínění už favorizují toho druhého, Ivana Bartoše, který stojí v čele vzniklé koalice Pirátů a Starostů.
15. března
Do českých ulic se vrátil policista bijec
Někdo řekne, že v časech boje s pandemií to je detail. Ale od 1. března se nám na ulicích českých, moravských a slezských měst množí incidenty, při nichž policie vládní rozkaz o „zakrytí dýchacích cest“ vymáhá nevídaně brutálním způsobem. Po Berounu, Ostravě nebo Uherském Hradišti přibyly na mapu brutálních zákroků policie v sobotu České Budějovice. Mladík bez roušky byl na náměstí nejprve obklíčen skupinou státních policistů i městských strážníku.
14. března
Smrtící vtip a nová angažovaná poezie
Zatím nejslavnější básní dvacátého prvního století je ta, co ji přednesla básnířka Amanda Gormanová při inauguraci prezidenta Joea Bidena. Báseň se jmenuje The Hill We Climb, ale nesmí se to prý překládat, pokud člověk k tomu není autorizovaný. Lze si však představit, o co v ní jde, i když o to vlastně nejde. Už v okamžiku přednesu bylo jasné, že z toho bude velký hit. Světovými médii superlativy jen lítaly, dojetím se nešetřilo, velkými slovy též.
13. března
Sliby se mají plnit, Andreji
První schůzka mezi Andrejem Babišem a Milošem Zemanem se má odehrát 22. března. Nejspíš nebude poslední z těch, kdy bude pán Zeman psovi Babišovi vysvětlovat, kde je jeho místo, a rozšafně mu připomene: Sliby se mají plnit, Andreji. Ruská vakcína proti čínskému koronaviru Sputnik V má v tomto příběhu jen zástupnou roli.
12. března
Ten naprosto neschopný patriarchát
Lockdownová nouze naučí leckoho lecčemu. Třeba mě naučila ocenit ten nejtradičnější internetový žánr – legrační videa se zvířátky. Třeba to s francouzským buldočkem, kterému chce panička ostříhat drápky. Nepřekonatelné. Strhující. A přitom má jenom deset vteřin! A kolik se toho do nich vešlo! Chci se na něj dívat pořád! Jiní uživatelé mají jiné zájmy, nic proti tomu. Hodně populární se koncem minulého týdne staly zenové koány ministra zdravotnictví Jana Blatného („Je to něco, co se nějakým způsobem děje“).
11. března
Rok, kdy jsme se stali Číňany
Tento týden slavíme první výročí (nebo nad ním truchlíme?) dne, kdy byla čeština obohacena pojmem lockdown. Slovo je z angličtiny, ale jeho obsah z komunistické Číny. Představa, že pandemii se má čelit tzv. nezdravotními intervencemi, tedy uzavřením společnosti, není sice úplně nová – vyzkoušeli ji už roku 2009 v Mexiku za prasečí chřipky –, ale v jedné ze směrodatných zemí světa to bylo praktikováno poprvé loni v čínském Wu-chanu. Teprve váha Číny přesvědčila svět, aby se během následujícího roku zavíral doma a dusil v respirátorech.
10. března
Test v každém supermarketu
Zpoždění, které ve všem kolem čínského koronaviru nabírá vláda Andreje Babiše, je ničivé. Je zodpovědné za zbytečné oběti. Zbytečně zavřené školy a izolované děti. Zbytečně ztracené stovky miliard. Zbytečně ničenou psychiku lidí. Zbytečné omezování svobody. Už to trvá víc než rok. Hodně toho o viru už víme, ale mnohem víc stále ne. Právě ta nevyzpytatelnost vede k panice, které politici především v Evropě ve velkém podléhají. My jsme v tomto oboru světovými šampiony v chaosu, strašení a panice. Jedno ale víme od začátku. Do proočkování společnosti je jedinou účinnou zbraní proti šíření infekce testování.