V BUBLINĚ

Přátelé a „přátelé“ v nouzi

V BUBLINĚ
Přátelé a „přátelé“ v nouzi

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Na sociálních sítích dojížděla aféra bývalého poslance Dominika Feriho a sexuálních agresí, z nichž je obviňován. Skandál měl jaksi módní dodatek – v mnoha médiích byla zveřejněna exposlancova fotografie po návštěvě holiče, kde shodil svůj typický účes (ustálilo se pro něj označení „ikonické afro“) a dal se ostříhat na krátko, snímek pocházel z Feriho Instagramu. Rozhodnutí bylo vykládáno jako projev snahy stát se méně nápadným, obtížněji rozpoznatelným, snad anonymním.

Nemálo uživatelů shledalo takové chování v tom ohledu rozporným – když si někdo chce ve veřejném prostoru udržet anonymitu, případně ji znovu získat, nejeví se zveřejňování fotek na Instagramu jako ta nejúčinnější strategie pro dosažení cíle. Jenomže podle iDNES Dominik Feri tu fotku zveřejnil jenom pro svoje nejbližší přátele – myšleno nejbližší přátele na Instagramu. S takovými přáteli nepřátel netřeba, chtělo by se k tomu říct. Když máš kamaráda a on tě podrazí, náladu máš mizernou, zpíval před desetiletími (a asi zpívá dodnes) Olda Říha s Katapultem, byla to svatá pravda už tenkrát a je i dnes. Jasně, v případě fotky Dominika Feriho není známo, jestli šlo o vyslovený podraz, nebo, řekněme, nepromyšlenost jednání toho přítele či přítelkyně. Ale nejde jenom o jednoho bývalého české poslance, skandál kolem něho a lidi kolem. Věk sociálních sítí, zdá se, nějakým způsobem „předefinovává“ přátelství, nebo ten vztah spíš vystavuje novým situacím a zkouškám. A možná ne tak úplně novým, spíš starým, jež nějakým novým způsobem vyhrocuje. Výstřelky života na sociálních sítích člověka většinou spíš udivují, nebo z nich je pobavený, jednou jsem ale při procházení Twitteru cítil skutečné zhnusení. Sledoval jsem, jak se v reálném čase vyvíjí kauza kolem jednoho spisovatele fantasy pro „mladé dospělé“ (Twitter téhle scény je jeden ze silných kandidátů na peklo virtuálního světa), ten autor byl obviněn z nějakého nevhodného chování, o co konkrétně mělo jít, v danou chvíli nebylo možné zjistit. Dost děsivě působilo vyvolávání několika kamarádů obviněného, od nichž se očekávalo, že k věci nebudou mlčet. A oni se skutečně o překot omlouvali a distancovali, „feeling“ to mělo značně dystopický a neseno to bylo představou, že přátelství má být věc jaksi podmíněná, člověk jím odměňuje druhé za vzorné chování. Pro internetové sudiče je zřejmě neskousnutelná představa nedistancovat se od přítele ani tehdy, kdy udělá něco skutečně špatného (což jistě neznamená tu konkrétní špatnost schvalovat). Ale to jsme se od přátel DF, přes něž se do médií dostávají jeho fotky, dostali docela daleko.

Absurdní kauza týdne. Týká se herečky Ellie Kemperové, představitelky hlavní role v úspěšném komediálním seriálu Nezlomná Kimmy Schmidtová. Prasklo na ni něco strašného. Kemperová pochází z bohaté rodiny ze státu Missouri. V roce 1999, když jí bylo devatenáct let, se účastnila tradičního plesu pro mládež z vyšších tříd, získala na něm titul královny večera. Někdo si dal práci a našel její snímek z toho večera a doplnil jej informací, že ten ples pořádala organizace, jejíž členstvo bylo až do sedmdesátých let (tedy doby před narozením Ellie Kemperové) výhradně bílé; černoši a Židé byli drženi venku. Takže si to shrneme. Šokující odhalení: někdo byl před dvaadvaceti lety na plese, který před padesáti lety pořádala organizace, která fungovala rasisticky (od těch časů se ples i pořadatelé přejmenovali). Na základě toho byla Kemperová na Twittteru označovaná za „princeznu Ku-klux-klanu“. Adekvátním způsobem to komentovala novinářka a spisovatelka Kat Rosenfieldová: „Nerozčiluje mě to, že se dala dohromady banda tupců s IQ na úrovni pokojové teploty a nadávala bezúhonné ženě do princezen Ku-klux-klanu. Ale že Twitter udělal všechno pro to, aby tuhle kauzu promoval a zesílil.“ Vystihla tak jeden z paradoxů chování velkých firem, které provozují sociální sítě. Stylizují se do velkých bojovníků proti šíření nenávisti, přitom šíření nenávisti a udržování uživatelů ve stavu permanentní a nemyslící vytočenosti je jejich obchodní model.