Když čteme, že expremiér Polska Donald Tusk varuje před něčím tak revolučním, jako je náhlý odchod Polska z EU, nesmí se to brát doslova. Tusk kromě toho, že je expremiér, je čerstvěji exprezident Evropské rady a nově úřadující předseda hlavní strany polské opozice, který vede zápas s konzervativní vládou. Z řad vládního tábora skutečně zazněly výroky, které jako kdyby ohlašovaly polexit.
Ve Státech vychází literární časopis Barren, před několika měsíci v něm začala dělat editorku poezie Danielle Roseová. Minulý pátek na Twitter napsala: „Byla bych ráda, kdyby básníci pochopili, že normální lidi vůbec nezajímá, co děláme, když mluvíme, obracíme se jen k sobě navzájem. Od bludné představy, že poezie má nějakou moc, vede přímá linka k toxickým pozitivitám, jimiž nakonec jen obelháváme sebe samé.“
Že by se situace na frontě obracela? Minulý týden přišly se svou kritikou americké tzv. woke revoluce dvě velké, etablované centristické publikace, respektive autoři – britský The Economist a v americkém Atlanticu Anne Applebaumová. Economist má sice články nepodepsané, nicméně v textu zmiňuje interesantní detail, že James Bennet, redaktor, který loni odešel z New York Times po progresivistickém povstání v redakci, nyní pracuje v Economistu. Není nad osobní zkušenost.
Evropa zažívá éru zesilující restrikce, regulace a velkých státních zásahů. Do velmi nepříjemného restriktivního tlaku se spojily dva proudy. Jeden připravovaný, plánovaný, centrálně řízený. Cesta k bezuhlíkové ekonomice plná zákazů, nových regulací a umělého zdražování se časově střetla s pandemií čínského koronaviru, na niž vyspělý svět reagoval vlnou restriktivních opatření. Loni v létě se pak covid vzal jako vzácná příležitost k urychlení a zesílení zelených regulací. Výsledkem bude dražší a méně svobodný život.
Jedním z údajných hříchů polské vlády je její nenapravitelná homofobie. V některých popisech poměrů u našich sousedů to vyznívá skoro tak, jako by se tam řídili právem šaría a po vzoru Islámského státu shazovali gaye ze střech. Proto může být překvapením, že novým mluvčím polského ministerstva zahraničí se stal Łukasz Jasina, otevřený homosexuál. Podivné to přišlo přinejmenším známému polskému LGBT aktivistovi Bartovi Staszewskému. „Pokud nový mluvčí MZV je opravdu gay, měli bychom o tom mluvit a vysmívat se mu,“ napsal na Twitter.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch oznámil, že z 1,4 milionu studentů základních a středních škol, kteří se poprvé po návratu do lavic testovali prvního a druhého září, je 111 pozitivních testů. Výsledky podle něj zatím na ministerstvo dorazily ze zhruba 86 procent všech škol.
O karlovarském festivalu se v tomhle vydání Týdeníku Echo obšírněji rozepisuji na jiném místě. Tady se ale vrátím k Johnnymu Deppovi. Jeho návštěva ve Varech vyvolala menší kontroverzi, vlastně jsem ji čekal ostřejší. Slavný herec je dnes totiž vnímán jako kontroverzní figura – britský soud v občanskoprávním sporu rozhodl ve prospěch bulvárního deníku The Sun, který o Deppovi napsal, že se dopouštěl domácího násilí („wife beater“), herec ho pak neúspěšně žaloval.
Chtělo by se říct „mám nahoře bez“, ale je to blbost na druhou. Ta jedna nestojí za zmínku, jsa chlap, ale ta druhá se vztahuje k vlastnictví keře. Ta je zajímavější. Josef Čapek napsal Karlovi po jeho smrti pár vět o „vlastnictví“ rostlin, které přece rostou a kvetou výhradně sobě, tedy neprojevují tak devótnost svému vysaditeli. U bezu, o kterém dnes bude řeč, je to ještě drastičtější, anžto ho nikdo nevysadil, on se stal.
Jak se mohl Západ vedený Spojenými státy dopracovat k takovému debaklu, že po dvaceti letech a bilionech dolarů odchází z Afghánistánu, aniž dokázal pozvednout tamní společnost k obrazu svému? Možná bychom se spíš mohli ptát, jak by nemohl? Na americkém webu Politico vyšla reportáž o ostrovech Tonga. Je hlavně o tom, jak do tohoto nezávislého království v Tichém oceánu, kde dosud hlavní zahraniční vliv vykonávaly Austrálie a Nový Zéland, proniká Čína.
Jednou z branží nejvíc zasažených epidemií čínského koronaviru je letecká doprava. Loni zela letiště prázdnotou. Jedním ze symbolů lockdownů a zavírání hranic se staly desítky letadel bezprizorně zaparkovaných na zemi. A miliardy eur jako záchranné kompenzace pro velké letecké společnosti, které se dostaly na hranu bankrotu. Počty letů se propadly o desítky let zpátky.
Kdo je hlavní arbitr západní morálky a toho, co je na veřejnosti přípustné? Velké banky a vydavatelé kreditních karet. Ukázal to spor ohledně obsahu na internetové stránce OnlyFans. Ta se eufemisticky označuje jako „stránka s předplaceným obsahem“, kde si tvůrci nechávají platit za obsah, který vytvářejí. A i když tam najdeme i nevinný obsah, drtivou většinu tvoří porno. Byl to rozhodně hlavní zdroj příjmů. Ale 19. srpna společnost ohlásila, že veškerý explicitní materiál na svých serverech od října zakáže. Minulou středu své rozhodnutí odvolala.
Vždy je lepší volit pro něco než jen proti někomu. Když volíme pro něco, chceme prosadit nějaký záměr nebo vizi, víme, co bychom chtěli změnit, ideálně k lepšímu. Stát před volbou a volit jen proto, že někoho odmítáme, je nejen pasivní, ale především neproduktivní.
