O karlovarském festivalu se v tomhle vydání Týdeníku Echo obšírněji rozepisuji na jiném místě. Tady se ale vrátím k Johnnymu Deppovi. Jeho návštěva ve Varech vyvolala menší kontroverzi, vlastně jsem ji čekal ostřejší. Slavný herec je dnes totiž vnímán jako kontroverzní figura – britský soud v občanskoprávním sporu rozhodl ve prospěch bulvárního deníku The Sun, který o Deppovi napsal, že se dopouštěl domácího násilí („wife beater“), herec ho pak neúspěšně žaloval. Přišel kvůli tomu o roli v sérii Fantastická zvířata podle J. K. Rowlingové. Obecně teď obsazován není, podepsal se na tom asi i hercův životní styl, kvůli němuž Johnny Depp není zrovna ten nejspolehlivější člověk na světě. Sama skutečnost, že byl vůbec někam pozván (kromě Varů ještě na festival v San Sebastianu, kde dostane i cenu), vzbudila v anglosaských médiích mírný zájem.

Obšírněji se s tou kauzou na Facebooku snažil vypořádat filmový kritik Kamil Fila. Pokusil se dojít dál než ke sporným tvrzením, podle nichž festival pozváním Deppovo chování „posvěcuje“, fakticky mu je „odpouští“. Připouští, že kauza Deppova násilí vůči bývalé manželce Amber Heardové je složitější, podle dostupných informací šlo o oboustranně toxický vztah, nad nímž může být těžké vynášet jednoznačné soudy. Následně se ale Fila pokusil vnímat Deppův pobyt ve Varech v jiném kontextu. Jako akci, která herce fakticky povzbuzuje na jeho cestě k sebedestrukci. ... přesně tento přístup vede k tomu, že ty hvězdy showbyznysu svou láskou zabíjíme. Depp přijel zjevně zahalen v oparu různých substancí, při rozhovorech špatně artikuloval, divně tvořil věty, dokázal mluvit prakticky jenom o chlastu. (Byl to obrovský kontrast k tomu, jak lucidně, vybalancovaně a energicky působil Ethan Hawke tentýž den.) Potvrdil image pařmena, s nímž je legrace, akorát že ten pohled na něj už vůbec legrační není. Ať budeme jeho kauzu s bývalou manželkou popisovat jakkoli, nikdy se nejde vyhnout alkoholismu a narkomanii. (...) Je fascinující sledovat, jak mu to také fanoušci baští, pláčou, když ho vidí, mávají transparenty ‚Johnny, my ti věříme, ‚Ty jsi oběť‘ apod. Neuvědomují si, že právě tím ho udržují v dosavadním stavu. Sebeklam, v němž žijí hvězdy, dokáže být úplně surreálný a tento sebeklam kolem něj vytvářejí pochlebovači, jimž na něm fakticky nezáleží a nechápou, že dotyčný je v krizi.“

Jistě na tom něco je, soudobá kultura celebrit je vůči předmětům jejího uctívání ničivá, se stejnou radostí, s níž se přiživuje na něčí slávě, může urychlovat i jeho pád. Nemyslím si ale, že pozvání do Varů by mohlo Deppovu cestu nějak výrazně vychýlit na jednu či druhou stranu. Kdyby se k červenému koberci dostavili fanoušci s transparenty Neměl bys tolik pít. A těch drog nech taky, asi by to na Deppa nemělo nějaký ozdravný účinek. I když. Jeden nikdy neví. A to je možná ten nejvíc destruktivní rys kultu celebrit. Pro ty uctívané stejně jako pro lidi, kteří o nich – nadšeně nebo kriticky – píší, je obtížné připustit si, že třeba nevědí. S dětskou naivitou vyjadřovaná důvěra v bezúhonnost hvězdy se nemusí moc lišit od analyticky se tvářícího komentáře, který světaznale hodnotí něčí soukromý život. Zrovna v tomhle ohledu se status celebrity jaksi demokratizuje, pod drobnohled se může dostat prakticky každý a může pak být snadno a pobouřeně odsouzen za kdejakou prkotinu. Nevím, jak vy, ale já si těch patnáct minut slávy představoval dost jinak.

Jinak byla moje timeline plná snímků Charlieho Wattse, bubeníka The Rolling Stones, koncem srpna zemřel, bylo mu osmdesát. Na těch fotkách mu to slušelo, lidé různých profesí, národností, různého všeho na něj dojatě a s láskou vzpomínali. Tenhle člověk svůj úděl celebrity zvládl a s ním taky i svůj úděl lidské bytosti. Byl to nenápadně působící chlapík, udržet si nenápadnost právě jako člen The Roling Stones muselo vyžadovat značnou sílu osobnosti. Ani to jeho bubnování nebylo nijak efektní, efektivní ale bylo dost. Právě díky Charliemu Wattsovi se na The Rolling Stones – na rozdíl od některých jiných slavných kapel jejich generace – dá taky tančit. Takže díky.