Eseje

Nejistota před volbami, nejistota po nich

V sobotu 29. února budou na Slovensku parlamentní volby a zdá se, že s nimi skončí jedna epocha, generačně i politicky. Přiblížit dnes výchozí situaci českému čtenáři není úplně jednoduché, především kvůli dvěma fenoménům – Kotlebovi a Matovičovi. Ale i kvůli podání českých televizí, v nichž stále dominuje bizarní most nad Dunajem držený pilířem a lany z jednoho břehu a slovenskou politiku tu komentují skoro výlučně Magda Vášáryová nebo Martin Bútora. Podvědomě už jen čekáte, že někde na pozadí zahraje Elán, případně Meky Žbirka. Ani pěkný obrázek prezidentky Čaputové, krásné panny rodícího se liberálního Slovenska, k pochopení reality příliš nepomůže. Slovensko je parlamentní demokracie, rozhodující jsou proto parlamentní volby a hlavně lídr koaliční většiny. Kromě toho máme tradici poněkud skrytého kancléřského systému, za prezidenty si volíme muže a ženy, co nepolarizují, nevyrušují a často ani nikoho zvlášť nezajímají.

Konec ministerstva dopravy

Dvacet měsíců chybí do parlamentních voleb a vládní strany nefinišují s dopravními investicemi, i když právě stavba dálnic je to, co po nich veřejnost žádá. Namísto toho se politici věnují mocenským a politickým hrám, kterými definitivně rozvrátili ministerstvo dopravy a ohrožují další instituce. Až budou komentátoři za pár let popisovat důvody, proč se v Česku všechno zastavilo, události z ledna a února 2020 poslouží jako vhodná ilustrace.

Změna je život

Chuť riskovat, zkoušet nové věci a jít za lepším nepatřila ve třiceti svobodných letech, která jsme od roku 1989 prožili, k typickým českým vlastnostem. Jistota stávající pozice byla víc. Na rozdíl od ostatních zemí střední a východní Evropy jsme si neprošli žádnými vážnými hospodářskými krizemi, provázenými vysokou a dlouhodobou nezaměstnaností, jaké vyhnaly do ciziny stovky tisíc Slováků, Poláků, Bulharů. Nebo dnes vyhánějí Řeky a Španěly, protože u nich nezaměstnanost mladých dosahuje 39,9, respektive 34,9 procenta. Což není zrovna nejlepší životní perspektiva. Přesto i u nás pravidelně z průzkumů životních situací, které v lidech vyvolávají největší stres a úzkost, vycházel strach, že člověk přijde o práci a nebude moci najít jinou, na druhém žebříčku hrozeb. Hned za ztrátou blízkého člověka.

Každý krok pod kontrolou

Chcete někoho zabít? Raději nechte mobil doma. Tedy pokud nemáte v úmyslu sprovodit ze světa někoho ze svých blízkých. V tom případě raději odvezte svůj mobil naopak co nejdál. To je aspoň ponaučení z amerických dokumentárních seriálů o opravdovém zločinu. Ve velkém procentu případů totiž policie přijde na pachatele tak, že porovná alibi podezřelých s polohou jejich mobilu v době vraždy. Většinou se ukáže, že někdo lže a byl v době zločinu na místě činu. To sice samo o sobě není dostatečný důkaz, ale zkušený vyšetřovatel již většinou dokáže z pachatele vymáčknout přiznání.

Nesahejte na americké peníze

Na lince Washington–Paříž se právě rozjíždí první fronta velkého daňového střetu příštích let. Dřív nebo později musel přijít. Dlouhé roky už doutnal pod povrchem. Byl součástí globálního virtuálního kapitalismu posledního desetiletí. Ostře nasvítil, jak je byznys a obchod čím dál víc globální. Ale daně, které jsou vedle monopolu na násilí hlavní rolí a funkcí státu, zůstávají lokální. Události posledních týdnů ukazují, že ještě dlouho zůstanou.

Jak chudák do ještě větší bídy přišel

Bývalý řidič Luboš věřil tomu, že po pětačtyřiceti letech za volantem bude mít konečně klid. Důchod okolo třinácti tisíc a dvoupokojový byt ve strakonickém paneláku byly pro rozvedeného muže příslibem, že už ho v životě nečeká žádné dobrodružství. Jenže pak se něco stalo. Čistý nájem vyrostl přes pět tisíc měsíčně, zdražily energie a to znamenalo, že se musí obrátit na pracovní úřad s žádostí o podporu, aby měl vůbec na jídlo, nemluvě o pár pivech v místní restauraci. Tak to ještě nějakou dobu fungovalo, jenže pak přišla zpráva, že se podpora snižuje na polovinu. Nezbylo než se přestěhovat do garsonky ve vedlejším baráku, ovšem Jobovým zvěstem ještě nebyl konec. Úřad vyzval sedmašedesátiletého muže, ať si najde zaměstnání, jinak o podporu na bydlení přijde úplně. Soukromé podniky penzistu odmítly, ovšem úředníci ho poslali na radnici, kde mu přidělili úklid náměstí. V hospodě se dočkal vtipných doporučení, jak správně držet koště, a tak tam přestal chodit. Nakonec ho z nejhoršího zachránil synovec, údržbář strakonické nemocnice, který u známého lékaře zprostředkoval potvrzení, že s páteří poškozenou celoživotním sezením za volantem nemůže vykonávat fyzickou práci. Na to, aby ve své garsonce seděl u televize a v pěkných letních dnech pokuřoval na zápraží, mu zbylo peněz právě dost.

Co je dovoleno Evropanovi, není dovoleno Polákovi

Varšavou před třemi týdny pochodovaly stovky soudců v černých talárech za účasti kolegů z různých evropských zemí. Evropská komise žádá Evropský soudní dvůr (ESD), aby pozastavil platnost zákona, který si právě odhlasovali v Sejmu. Už několik měsíců je u téhož ESD od Komise žaloba vůči Polsku. Ozývají se dokonce hlasy, že po brexitu čeká Evropskou unii polexit.

Britové jdou do světa

V Británii se traduje novinový titulek, nejspíš bohužel apokryfní: „Mlha v kanále La Manche, kontinent odříznut.“ Dobře to ukazuje, proč brexit, ke kterému minulý pátek o půlnoci formálně došlo, byl možná nevyhnutelný. Británie se nikdy nepovažovala tak úplně za součást Evropy, ale hleděla víc do světa. Z historky také vyplývá britská víra, že kontinent potřebuje víc ji než ona kontinent. Existuje ještě jedna poučka týkající se britské zahraniční politiky, poprvé formulována lordem Palmerstonem, premiérem v polovině 19. století: „Británie nemá stálé spojence či nepřátele, ale pouze stálé zájmy.“ I když nemůžeme říct, že by se Británie stávala nepřítelem Evropské unie, zůstává členem NATO a hodlá udržovat s ní co nejlepší vztahy, úvodník magazínu The Spectator to formuloval, že „Evropská unie ztratila člena, ale získala přítele“, je nepochybné, že zájmy Spojeného království a Evropské unie se rozcházejí, což může mít nedozírné následky na geopolitiku Evropy.

Chvála jednání za zavřenými dveřmi

Jsme uprostřed sjezdové sezony. Své setkání si odbyli Piráti, ODS i lidovci. Bylo to představení vnitrostranické demokracie v praxi. Hlasování, náhle rebelie, občas i chaos. Většinou však šlo o projevy, jednání a nějaké ty zákulisní dealy. Celkově to byla spíš nuda, která většinového voliče příliš nevzruší. To v zahraničí právě probíhá ostrý souboj ve dvou starých, vážených a zavedených stranách a slouží jako příklad, že i demokracie občas může být příliš.

Černá labuť z kukaččího vejce

Byla krásná až to k víře není. Známý verš Františka Halase je vlastně realistickým popisem „situace“ s Boženou Němcovou, jíž prameny nocí z vlasů tryskaly. Krásná, podivuhodná, výjimečná… až to k víře není. Tedy až se nedá uvěřit, že se tady, mezi námi, středoevropskými knedlíky a ochechulemi, pantatíky a panímámami, kdesi vzala ta exotická krasavice. Krasavice s nadáním takovým, že čeština, ten v její době přikrčený a vysušený jazyk, dostala díky ní vláhu a sladkost, s níž vyjadřovala plnost života, takže tu řeč najednou až do hvězd svými křídly vyhodila.

Hledání spravedlnosti pro Harveyho Weinsteina

Jeho jméno dnes znají i lidé, kteří se o film ani v nejmenším nezajímají. Harvey Weinstein. Protagonista světoznámého příběhu o vzestupu a pádu, filmový magnát, velkoproducent, sběratel Oscarů. A také sexuální predátor, jehož oběťmi se měly stát desítky žen, především hereček, které vydíral, napadal a v některých případech měl i znásilnit, přesvědčený, že si může dovolit všechno, a v tom přesvědčení také udržovaný pasivitou okolí, jež se mu z různých – třeba taky zištných – motivů nestavělo na odpor. A pak přišla odplata – americká média, jež Weinstein měl dříve spolehlivě ochočená, zveřejnila obsáhlé texty o skandálním zneužívání a sexuálním vydírání. Z cézara se stal vyděděnec, který přišel o svou filmovou produkci. A teď stojí v New Yorku před soudem, obviněný z trojího znásilnění.

Requiem pro Vejprty

Cesta do pohraničního městečka Vejprty připomíná spíš příjemný výlet za účelem zimní turistiky. Náhorní plošina Krušných hor je v úterý dopoledne zalita sluncem a posypána několika centimetry sněhu. Krajině vévodí dlouhé řady větrných elektráren, které hrdě shlížejí do údolí na komíny tepelné elektrárny Prunéřov, se kterými dokonale kontrastují. Přesto nám s fotografem není veselo, protože cílem naší cesty je zmapování dopadu tragického požáru v domě pro mentálně postižené, který si vyžádal osm lidských životů.

Na důchod v pětašedesáti zapomeňte

Uvázli jsme v mrtvém bodě. Stojíme před obrovskou výzvou. To, jak ji zvládneme, rozhodne o tom, jestli zůstaneme v příštích desetiletích bohatnoucí, prosperující společností, nebo budeme stagnovat a upadat. Rozhodovat bude, jestli se staneme společností důchodců, nebo se této pasti, která přinese stagnaci, dokážeme vyhnout. Na rozhodnutí je nejvyšší čas. V nejbližších několika letech se ale nic nestane. V čele vlády a parlamentní většiny stojí člověk, který je lídrem jediné seniorské strany v Evropě. Andrej Babiš se svým spolkem ANO má nejsilnější podporu ze všech politických stran, víc než dvakrát vyšší než Piráti a ODS, přetahující se o druhé místo. Má ji díky důchodcům. V generaci 60+ ho volí podle průzkumů agentury Kantar pro Českou televizi téměř každý druhý. Podle agentury Median tvoří senioři 42 procent všech Babišových voličů. Ve všech mladších, pracovně aktivních a na státu méně závislých generacích má podporu nesrovnatelně nižší. Lidé nad šedesát mají také výrazně vyšší volební účast a jsou výrazně loajálnější ke straně, kterou si vybrali. Oni jsou Babišovým tvrdým, velmi spolehlivým jádrem. Je to evropský unikát. Nikde jinde není strana, jejíž síla by tak závisela na seniorech.

Nekamenujte Kremlíka

Vladimír Kremlík musel před týdnem vyklidit ministerskou kancelář, protože mu utekla předražená zakázka na elektronické dálniční známky za 400 milionů korun. Spíše však jde o umělou kauzu, při níž se stal ministr dopravy náhodnou obětí. Zároveň případ Kremlík zakrývá fakt, že nově byl ohrožen mnohem větší objem veřejných peněz. V bilionech se počítají investice, které stát hodlá utratit podle Národního investičního plánu premiéra Andreje Babiše. Zdaleka nejvíc, okolo šesti bilionů, půjde do dopravy a o ně se v kauze vyhozeného ministra ve skutečnosti hraje.

Boj Pavla Kaliny proti plochosti

Pavla Kalinu, profesora na Fakultě architektury ČVUT, znají čtenáři zajímající se o dějiny architektury, ale i dějiny obecně. Koncem loňského roku mu vyšla kniha Hluboké město. Je to kniha o historii měst, ale, jak napovídá podtitul Moderní metropole jako Druhý Řím, je to kniha s určitým partikulárním pohledem. České knihy občas mívají jaksi středoškolský charakter – jsou vedeny snahou dát najevo zvládnutí momentálního stavu bádání ve světě, ale na vlastní myšlenku si nejen netroufají, ale ani nejeví povědomí o tom, že by něco takového mohlo existovat. To není případ Kalinovy knihy. Ačkoli má náležitosti učebnice, zároveň slibuje být dotažením myšlenek, jež Kalina nastiňuje ve svých publicistických textech.

Přichází čas diktatury?

Kdyby nás navštívil náš nejbližší soused ze souhvězdí Alfy Centauri a pomocí svého analytického superpřekladače zjistil, o čem západní svět nejčastěji píše a čím se politika zabývá, nestačil by žasnout. Mediální komentátoři si libují v apokalyptických vizích, všude vidí jen rozvrat a zmar. Krizi ekonomickou, sociální, ekologickou, demografickou a především krizi liberálního řádu. Dokonce i ti nemnozí, kdo alarmismu nepodléhají a hledají příčinu oné podivné západní skepse, přiznávají, že všeobecné negaci docela nerozumějí.

Čekání na Bloomberga

Zdálo by se, že američtí demokraté budou mít jasnou cestu k prezidentským volbám v roce 2020. Prezident Trump dělí lid na příznivce a ty, kteří ho považují za skvrnu na národní cti, a od těch druhých lze často slyšet, že budou volit kohokoli, kdo ho porazí. Jenže tři týdny před prvními primárkami není jisté, jestli budou schopni takového kandidáta dodat.

Královský střet civilizací

Na to, že šlo o přelomovou událost, prošla světovými médii téměř bez povšimnutí. Ve čtvrtek 9. ledna zákon o brexitu lehce proplul Dolní sněmovnou a byl odeslán do Sněmovny lordů, kde je schválení již jen pouhá formalita. Přestože o osud brexitu zuřila poslední tři roky nemilosrdná bitva, kdy každý dějový zlom v sáze byl sledován pod drobnohledem, prohlasování dohody se odbylo oznamovacími zprávami. Po prosincovém drtivém vítězství Borise Johnsona je jasné, že je dobojováno. I protestující eurohujeři před Westminsterským palácem pomalu balí své náčiní. Britové si však našli jinou krizi, která poutá pozornost celého národa, plní stránky novin a je komentována ze všech stran. Jde samozřejmě o „megxit“, ohlášený odchod vévodkyně Meghan a prince Harryho z královské rodiny.

Nejbohatší mezi Moskvou a Berlínem

Není úplně přesné říkat, že Česko je nejrovnostářštější zemí světa. Možná se majetky a příjmy většiny lidí příliš neliší, ovšem ze srovnatelných zemí máme také nejvíc multimiliardářů. Přes veškeré rovnostářství jsou v Česku největší majetkové rozdíly z celé Evropy. To není pro danou zemi vždy požehnáním.

Procitnutí čínského agenta z Hradu

Prezident Miloš Zeman patří k hráčům politické scény, jejichž motivaci není pro většinu pozorovatelů veřejného prostoru snadné číst. Ze všech politiků umí nejvíc překvapovat nečekanými rozhodnutími a tahy. Pod svým proslulým heslem, že jen blbec nemění názory, se velmi pružně přizpůsobuje podle okolností zájmům svým a svých voličů. Neschopnost poznat jeho skutečné motivace vede k povrchním stokrát omletým klišé, že Zeman je ruský, případně čínský agent, uhranutý silou autoritářských režimů.

Hvězdný internet

Internet je globální síť, ale na spoustě míst světa má překvapivě lokální povahu. Některá města, a to i ve vyspělých zemích, mají jen jednoho či dva velké poskytovatele připojení a jejich obyvatelé si stěžují na typické následky obchodního monopolu: pomalou konektivitu za hodně peněz. Poměrně špatně jsou na tom s internetem některé oblasti USA. Ani Německo se nemůže chlubit vysokým standardem; Dánové či Švédové jsou na tom podstatně líp. A v nedávných volbách do Dolní sněmovny slibovala britská Labouristická strana dokonce i to, že vybuduje státní bezplatnou broadbandovou síť.

Velký evropský jaderný střet

Dvanáctý prosinec 2019 nad ránem. V Bruselu vrcholí klíčový klimatický summit, který hlasy všech zúčastněných zemí s výjimkou Polska (chybí na něm Británie) schvaluje Nový zelený úděl. Závazek, že se Evropská unie do roku 2050 stane uhlíkově neutrální ekonomikou. Cesty k tomuto cíli jsou na dvaadvaceti stránkách sepsány jen obecně. Na tu vůbec nejdůležitější, taxonomii, kádrování zdrojů energie a branží průmyslu na čisté a špinavé, je tam jen drobný odkaz. Právě v taxonomii se přitom bude rozhodovat o tom, jestli Evropa svůj prosincový závazek dokáže naplnit. Řečeno slovy Andreje Babiše: Bez jádra to nedáme. Nejen Česko, které měl při onom výroku krátce přes summitem na mysli. Nedá to celá Evropa.

Doma by nás zabili

Uprchlíci před tureckou invazí přivítali nový rok 2020 v uprchlických táborech, kde je děsivý nedostatek úplně všeho a zima. To vězňové z IS mají třikrát denně teplé jídlo, deky a vcelku teplo. Jak teď vypadá život těch, kterým životy převrátila turecká invaze do kurdských oblastí severovýchodní Sýrie? A jak život teroristů z IS?

Nejprohnilejší v Evropě

Konečnou verzi auditu o zemědělských dotacích pro firmu českého premiéra nikdo z Bruselu neposlal. Pokud náhodou do Prahy přišly nějaké papíry, pak šlo jen o nějaké podklady k diskusi, která ještě zdaleka není u konce. Tak odbyl ministr zemědělství Miroslav Toman minulý týden informaci, že má k dispozici audit, podle kterého střet zájmů Andreje Babiše ovlivnil také agrární dotace pro holding Agrofert. Nejde o běžné tajnůstkářství. Babišův zemědělský střet zájmů se stal ohniskem sporu o jeden z největších dotačních programů na světě, evropskou podporu zemědělství známou pod zkratkou CAP. Šedesát miliard eur ročně se bude rozdělovat podle toho, jak kauza českého premiéra dopadne, a to je o důvod víc, proč závěry evropských auditorů tajit.

Odešel Roger Scruton, obhájce Západu a přítel Československa

V neděli 12. ledna zemřel na své farmě a v rodinném kruhu anglický filozof a spisovatel, teoretik krásy a významná postava konzervativní subkultury Roger Scruton. Podlehl rakovině, půl roku poté, co mu byla diagnostikována. Do svých nedožitých 76 let stihl napsat přes padesát knih, ta úplně poslední, o Wagnerově Parsifalovi, vyjde za čtvrt roku, už jen jako autorský pohrobek.

Fenomén Kamikadze

Už tři čtvrtě století nás dělí od krutých střetů mezi USA a Japonskem v Tichomoří, do nichž se na straně zjevně slábnoucího císařství stále častěji zapojovali i sebevražední letci. Do historie se zapsali pod názvem „kamikadze“ a v posledních letech se znovu stávají předmětem intenzivních debat. Byli to opravdu náboženští a nacionalističtí fanatici, kteří se dobrovolně vrhli do náruče smrti, aniž mělo jejich obětování vojenský význam?

Jak přelstít nepřítele

„Ve Francii baletky protestovaly před stovkami diváků tím, že tančily na veřejnosti. Zde je vysvětlení, proč jsou tanečnice ve stávce.“ Následuje vysvětlovací video. „Mohou houbičky vyléčit depresi? Tito výzkumníci z King's College London to zkoušejí zjistit.“ Následuje video. „Tak to vypadá, když jste palestinský uprchlík třetí generace v Libanonu.“ Další video. Je to výběr tweetů populárního účtu AJ+, který má v anglické mutaci přes 1,1 milionu sledovatelů. „AJ+ jsou zprávami pro propojenou generaci, sdílející lidské nesnáze a vzpírající se statu quo,“ stojí v popisu profilu. Teoreticky by mohlo jít o jakýkoli z mnoha populárních levicových účtů nebo webů, kde najdeme podobných článků tisíce. Také formát nastavení základní premisy návodnou větou, následovanou dynamickým videem, kde mladá žena naléhavým hlasem vysvětluje poslední světovou nespravedlnost, je celkem běžný. Rozdíl je ten, že za AJ+ nestojí parta nadšených progresivistů, ale jeden z nejautokratičtějších států světa, Katar.

Mandle, rozinky a mák ve Zwickau

V saském městě Zwickau je hned u nádraží takový velmi staromódní hotel, který tam zůstal skoro v nezměněném stavu od roku 1912, kdy se otevíral. Jmenuje se Merkur, což naznačuje, že byl pro cestující obchodníky. Vím o něm asi deset let, protože jsem v něm jednou přespal, když mi ujel večerní vlak do Kraslic, které jsou hned za hranicemi a jezdí tam každé dvě hodiny vlak z toho Cvikova, prvního velkého města v téhle části Krušnohoří.

Profese budoucnosti

Západní společnost prochází dramatickou proměnou srovnatelnou s průmyslovou revolucí. Ta vytvořila úplně nové společenské vrstvy. Nižší dělnickou vrstvu, pracující v masové výrobě v továrnách. Nižší střední vrstvu úředníků, kteří svou rutinní prací v bankách, pojišťovnách a státních úřadech obsluhovali hladký chod průmyslové společnosti. O jejím směřování rozhodovala a dodnes ještě rozhoduje relativně úzká vyšší střední vrstva inženýrů, tvůrců, finančníků, právníků a obchodníků. To s technologickou revolucí končí. Profese dělníků a úředníků, kteří produkovali nápady a plnili zadání, míří do historie. Zadání a příkazy plní a stále častěji budou plnit technologie a umělá inteligence. Rutinní práce lidí bude potřeba čím dál méně.

Konec nehybnosti

Žádné selhání vlády Andreje Babiše ani žádný z dlouhé řady jeho skandálů neoslabí podporu ANO u obyvatelstva. Tak zní povzdech občanů, kteří ztrácejí trpělivost s poměry a chtěli by změnu. Jinými slovy, Češi se seznamují s tím, jak funguje populismus a jak efektivně se dokáže udržet u moci. Teprve rok 2020 ukáže scénář, jak populisté u vlády končí.

Zpět na hlavní stranu