Zprávy z jednadvacátého století
Nechte kteréhokoli západního politika nebo korporátního mluvčího volně mluvit na libovolné téma a můžete se spolehnout, že nejpozději do pěti minut vypustí z úst slova „jednadvacáté století“.
Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Nechte kteréhokoli západního politika nebo korporátního mluvčího volně mluvit na libovolné téma a můžete se spolehnout, že nejpozději do pěti minut vypustí z úst slova „jednadvacáté století“.
Vůbec nepochybuji o tom, že Občanská demokratická strana bude zase sestavovat vládu a určovat, co se v naší zemi bude dít, říká Petr Fiala, po Václavu Klausovi, Mirku Topolánkovi, Petru Nečasovi a Martinu Kubovi pátý muž stojící v čele partaje, jež na naší politické scéně funguje už sedmadvacet let.
Na setkání Donalda Trumpa se severokorejským vůdcem se snesla vlna skepse i kritiky a je pochopitelné, proč. Pokud jde o „optiku“, tedy to, jak summit vypadal, Trump krátce poté, co se na summitu G 7 choval k lídrům demokratických velmocí jako k nepřátelům, pěl chválu na postavu, jež si plně zaslouží staromódní označení „tyran“.
O firmě Cambridge Analytica jste asi slyšeli, že? Stal se z ní úspěšný strašák spojující brexit, Donalda Trumpa, alt-right, fake news, zneužívání sociálních sítí a vůbec všechno znepokojivé, co se poslední dobou našemu světu děje. Tak úspěšný, že ho skloňují všechna západoevropská média a odvolává se na něj ve svých tiskových stanoviscích i pražské zastoupení Evropské komise.
Nedávno skončený singapurský summit přinesl novou výraznou ukázku toho, co nové už tak úplně není: Donald Trump má rád autoritářské vůdce.
O víkendu obletěla svět fotografie ze summitu G 7, jež, zdálo se, symbolizovala napjatou atmosféru nejen schůzky, ale celého západního společenství. Levé polovině fotografie dominuje Angela Merkelová, která v mírném předklonu praží pohledem amerického prezidenta. Ten sedí naproti ní s neuctivě založenýma rukama.
Po státem nařízeném zabití nemluvněte Alfieho Evanse je případ Tommyho Robinsona v krátké době už druhým, kdy se britská média a vzdělané třídy diví, že se svět diví.
Možná proto, že Evropská unie je zaneprázdněna sestavováním první otevřeně populistické vlády v západní Evropě v Itálii, nestihl nikdo reagovat na vystoupení Steva Bannona v Praze. Bannon, bývalý vydavatel webu Breitbart a Trumpův kampaňový manažer a poradce a taky podílník ve firmě Cambridge Analytica, se stal v mediálním narativu synonymem tzv. alt-right.
Škoda, že u nás nejsou známé práce Bernarda Lewise, historika Blízkého Východu, který zemřel minulou sobotu ve věku nedožitých sto dvou let. Byli bychom ušetřeni objevných komentářů na téma, že Arabům vděčíme za arabské číslice a že musíme chápat, že nám zazlívají křižácké války.
Úspěšný summit se Severní Koreou by byl opravdu velkým triumfem Donalda Trumpa. Mír na Korejském poloostrově a denuklearizace nejbizarnějšího režimu na světě, to je cíl, který státníkům desítky let unikal. Příslušníci americké protitrumpovské #Resistance a bruselští funkcionáři by obtížně hledali argumenty, proč by si Trump nezasloužil Nobelovu cenu míru. Měl by na ni nárok rozhodně víc než Barack Obama, který ji dostal, sotva nastoupil do úřadu, a když z něj odcházel, byl svět rozhodně méně bezpečný. Jenomže co je to úspěšný summit?
Když nám nějaký vynález nebo společenská změna přinese něco příjemného, zpravidla se nám strašně moc nechce připouštět si její nepříjemné vedlejší důsledky. Protože co kdyby nás racionální úvaha vedla k tomu, že to příjemné za ty ztráty nestojí? Takže raději neposloucháme. Dokud nás k tomu nějaký otřes nepřiměje.
Všichni, kdo sledují americkou politiku, se bez ohledu na to, co si myslí o Donaldu Trumpovi, shodují na jedné věci – ačkoliv není jasné, jak nakonec jeho úřadování dopadne, používání sociálních sítí politiky už po Trumpovi nikdy nebude stejné jako dřív. V minulých dnech se to znovu potvrdilo. Na první pohled šlo o jakýsi třesk, v němž se definitivně srazily politika s celebritní kulturou v jednu slitinu, takže je už nikdy nebude možné oddělit.
V souvislosti s tím, jak se u nás v poslední době hovoří o veřejnoprávním charakteru zpravodajství, jež má být devízou ohrožených veřejnoprávních médií, je zajímavé sledovat příběh, jenž v minulých dnech kulminoval kolem slovutného amerického časopisu The Atlantic. Týká se toho, co je to názorová vyváženost.
Když loni v listopadu skupina fanoušků Sigmy Olomouc napadla v pražské tramvaji člověka tmavé pleti, ozvala se (oprávněná) vlna odsouzení. Zbabělý čin odsoudily veřejné osobnosti v čele s premiérem. Ale mnozí šli v rozhořčení dál a hledali viníky.
Před dvěma lety zemřely krátce za sebou dvě legendy populární hudby – nejdříve 10. ledna David Bowie a pak, 21. dubna, Prince.
Jak šílený je Donald Trump? Jako by nestačilo, že tato otázka hraje roli při konfrontaci s jadernou Severní Koreou, znovu je na stole, když americký prezident vykročil k obchodní válce. Na jedné straně má Donald Trump se svou impulzivností, ješitností a obrněností vůči faktům k šílenství blízko. Na druhé straně se od dob Richarda Nixona mluví o „teorii šílence“ v mezinárodních vztazích. Nixon chápal, že v neprůhledné velmocenské konfrontaci je výhodné, když se nepřítel musí bát, že jste všehoschopný šílenec, který neblufuje. Tuto image záměrně pěstoval, nechával uniknout jakoby důvěrné informace, že jeho vlastní generálové se děsí toho, čeho je schopen. Jde o to, jak nejlépe hrát šílence.
Jak olympijský výbor, tak potom posluchači jeho výtvorů sice mysleli na všechno možné, ale jedna věc je nenapadla: že hymna hlavně potřebuje něco o Moravě.
Od hlasování Britů pro vystoupení z EU a zvolení Donalda Trumpa prezidentem se liberální Západ snaží odhalit onu závadu, podvod, spiknutí či díru v matrixu, kvůli které k těm nedopatřením došlo. V naději, že když se tento defekt podaří nalézt a izolovat, vše se vrátí k normálu. V posledních týdnech se zdá, že se konečně podařilo ulovit jednoho z dlouho podezíraných viníků, firmu Cambridge Analytica.
Přiznejme si to: posledních pár let je docela znepokojivých, přinejmenším pro generaci, která zažila a přivítala pád komunismu. A jde o víc než o to, že se ty či ony ukazatele nevyvíjejí povzbudivě nebo se „našim“ v politice nedaří.
Před časem kdosi na sociální síti zaznamenal následující dialog s kolegou – příznivcem ANO: „Tak je Babiš oficiálně estébák.“ „Abyste se z toho Kalouska neposrali!“
Když se v roce 2010 uskutečnila výměna deseti ruských „ilegálů“ odhalených v USA za čtyři Rusy vězněné za práci pro západní rozvědky, panovala jiná doba. Bylo to čerstvě po Obamově „resetu“ rusko-amerických vztahů a ani jedna strana se nesnažila dávat výměně publicitu. Jednoho ze čtyř Rusů si do výměny prosadila britská rozvědka. Jmenoval se Sergej Skripal.
Čínská romance prezidenta Zemana je podle všech měřítek – nebo aspoň těch, která v zemi platila do roku 2013 – velmi bizarní aféra.
Výměna v čele amerického ministerstva zahraničí si vysloužila příslušnou várku sarkasmů a nářků nad chaosem ve vládě nevyzpytatelného amerického prezidenta.
Když pátráme po tom, co se to za posledních pět let stalo, můžeme snést i několik následujících střípků:
Soudce Karel Šimka se stal jednou z nejviditelnějších tváří Nejvyššího správního soudu, když komentoval rozsudky kritické k tomu, jak Finanční správa používá zajišťovací příkazy.
Nadšení z koordinovaných, jednotně okostýmovaných severokorejských fanynek na zimní olympiádě obletělo celý svět.
Periodické krize amerického systému rozpočtování vedou někdy až ke krátkému zavření vlády. Tyto kritické situace jsou jako stvořené k vydírání – jedna strana či frakce podmíní souhlas s pokračujícím financováním vlády nějakým zcela nesouvisejícím, ale jí drahým požadavkem. Ledy se pak mohou pohnout překvapivě rychle.
Nepříjemné následky bude mít verdikt pro celý politický systém, a to ty, že spolupráce s StB jako překážka k výkonu veřejné funkce bude definitivně anulována.
Vyšetřování ruského zasahování do amerických voleb skýtá přízračnou podívanou. Složitý americký systém úředních postupů a norem provázejí úniky informací a mediální masáže, jež nám mohou připadat zcela české – jen výdělky právníků jsou vyšší.
Vlastenectví je posledním útočištěm bídáka, praví slavný bonmot britského literáta Samuela Johnsona, jenž nechybí v žádné sbírce citátů.