Před třiceti lety vypukla revoluce, která ukončila socialistický experiment budování komunismu. Experiment napáchal fatální morální škody na společnosti, přinesl bezpráví, nespravedlnosti, zločiny, změnil společenské vztahy a ekonomicky zdecimoval tehdejší Československo.
Deník Mladá fronta DNES připomíná blížící se třicáté výročí listopadu 1989 sérií rozhovorů s pamětníky a aktéry tehdejších událostí, mimo jiné vyzpovídal tehdejšího svazáckého funkcionáře Jiřího Jaskmanického a studenta DAMU Pavla Chalupu. Na text reagovaly prohlášením různé veřejně činné osobnosti, také bývalí disidenti a významní účastníci revolučního dění.
Sedmnáctý listopad to má mezi českými svátky nejtěžší. Hrozí mu nezájem, jakým veřejnost historicky významné dny častuje.
Češi si v pátek na mnoha místech země připomněli výročí událostí spojených se 17. listopadem. Nejvíce akcí se konalo v Praze. Tisíce lidí dorazily na Václavské náměstí a zejména k památníku na Národní třídu. K němu už od rána přicházeli i politici, aby položili květiny nebo zapálili svíčku.
Na Národní třídě se od rána střídali politici, aby uctili památku 17. listopadu. S věnci a svíčkami dorazili k památníku zástupci většiny hlavních politických stran, ale také bývalý prezident Václav Klaus nebo herec Marek Daniel, který v roli Tondy Blaníka předvedl jeden ze svých satirických výstupů.
Ve střední Evropě přituhuje, a pokud by to mělo být někde vidět, tak na oslavách sedmnáctého listopadu v Praze.
Ivan Trojan je dle všeho objekt univerzálních tužeb. Jeho herectví je široké jako jeho duše, která je, jak přiznává, melancholická, a zároveň z ní vyšlehává plamen vášně i šaškovství. Ideální člověk do výtahu.
Když je jasné počasí, je z návrší nad Plumlovskou přehradou přes hanáckou rovinu vidět na Kosíř, ten hanácké Mont Blanc, a ještě dál – až na zámek v Náměšti na Hané.
Ústředním momentem našich nejnovějších dějin byl 17. listopad 1989. Jeho klíčové výsledky – změna politického systému, nová orientace zahraniční politiky a proměna hospodářství – byly podmíněny něčím ještě důležitějším – návratem schopnosti tvořit vlastní dějiny, rozhodovat o sobě samých.
„Pan Václav Havel je podle mě prezident téměř bez pohlaví. To je ten pravej prezident, ani homosexuál, ani nějakej… jebačkář, ten nemá ani ženskej, ani mužskej náboj… Je nad vším a k tomu může směřovat jen to maximum lidství, to je pro nás Havel.“ Tak pravil Bohumil Hrabal, když v roce 1991 v Kersku vysvětloval dvěma udiveným maďarským novinářům, v čem spočívá přitažlivost Václava Havla pro český národ – ne že by národ volil stejná slova. Národ by možná trochu hleděl.
Památník sametové revoluce na Národní třídě už nebude přístupný veřejnosti. Česká advokátní komora, která je vlastníkem budovy, se rozhodla pro rekonstrukci průchodu z důvodu neukázněnosti lidí u plastiky. Hlavním důvodem uzavření symbolu zahájení revoluce jsou prý požáry ze zapálených svíček a velké náklady k udržování samotného památníku.
Bylo mu lehce přes třicet, když se stal dva roky po listopadu 1989 ministrem zodpovědným za privatizaci na Slovensku, tehdy ještě součásti federace.
Ministr financí Andrej Babiš obchází Prahu s vypsanými citáty filozofa Václava Bělohradského, který vyjádřil naději, že má šanci proměnit se z oligarchy v příslušníka elity. Václav Bělohradský v rozhovoru pro Týdeník Echo vysvětluje, proč skončila epocha tradičních politických stran a přesně podle očekávání Václava Havla přicházejí jednorázová tematická hnutí, jako je ANO.
Čtvrtstoletí od pádu komunistického režimu se v Česku bude slavit ve zvláštní atmosféře sílící skepse vůči polistopadovému směřování české společnosti, která je často a silně formulovaná i v textech mladých autorů a publicistů.
