Dalo se předpokládat, že při stém výročí narození bude Juriji Brězanovi vydána v češtině nová knížka. Od roku 1989 sice někdejší místopředseda východoněmeckého svazu spisovatelů měl smůlu a z lužickosrbského písemnictví byli upřednostňováni jiní, do té doby ale Brězan patřil k dost překládaným autorům.
Bájný jedovatý písečný červ obřích rozměrů se objevuje v knize Ludvíka Součka Krotitelé ďáblů z roku 1965 nebo v románu Franka Herberta Duna, který byl v roce 1984 zfilmován Davidem Lynchem. Právě fascinace sci-fi byla jedním z důvodů proč dvojice designérů Michal Froněk (1966) a Jan Němeček (1963) zvolila tento krkolomný název pro své studio.
Vánoce jsou za dveřmi a s nimi každoroční příděl: tři nové sváteční pohádky, natočené letos Českou televizí právě k této příležitosti, a ovšem balík těch starších, jejichž opakování budou dokola vysílána všemi tuzemskými televizními stanicemi.
Něco snad vhodného k Vánocům: takřka v půli je kutnohorská výstava o tvorbě bratří Čapků, vztahující se k dětem. Kurátoři si kladli otázky, jaký vlastně byl přínos obou tvůrců k rozvoji dětské literatury za první republiky. A jak se ve svém díle dětským pohledem na svět inspirovali?
Na střeše holešovického Centra současného umění DOX přistála vzducholoď. Ředitel instituce Leoš Válka a architekt Martin Rajniš provedli radikální intervenci do stávající architektury. Vše vznikalo velmi intuitivně a ve vzájemném dialogu mezi architektem a klientem.
„Představujete veškerou idiocii dneška,“ pronese John Malkovich se vším opovržením, jež je schopen vyjádřit (a to je značné množství opovržení, mluvíme přece o Johnu Malkovichovi) v jedné vypjaté a krvavě vypointované scéně filmu bratrů Coenových Po přečtení spalte (2008).
„Prosím vás, tady by mělo být ještě jedno dílo, takové ohořelé auto od Matyáše Chocholy, nevíte, kde to je?“ zeptal jsem se mladíka, který hlídal liduprázdnou výstavu v bočním sále pražského Veletržního paláce. „To nevím, tady to je Jindřich Chalupecký,“ řekl mi ten nevinný hoch a ukázal kolem sebe.
Hudební fanoušek, zvlášť určitého věku, v končícím roce zažíval jedno loučení za druhým. Někdy to byly odchody doprovázené velkým gestem. David Bowie pár dní před smrtí vydal finální album Blackstar, zneklidňující pohled do tváře konce a také svědectví toho, že umělcovo puzení zkoušet věci nově a jinak neumenšila ani smrtelná nemoc.
Konec roku v kinech, to není lecjaký čas: je plný příběhů o ženách zachraňujících svět, civilizaci nebo aspoň bojujících s duchy ze záhrobí. Muži na tom jsou podobně, ale na rozdíl od žen jsou taky ústředními postavami příběhů romantických či ryze dojemných.
Kouzelný vánoční svět za zrcadlem se skrývá na nádvoří domu ze 14. století v Dlouhé 26 na Praze 1. Na zeleném paloučku rostou muchomůrky, narcisy i orchideje, postávají jeleni a poletují andělé. Neskutečnou kombinaci živých květin a nejen vánočních dekorací vytvořil florista Mario Wild se svým týmem.
Na vypravení nového příběhu o Harrym Potterovi ihned upoutá jeho obálka, z níž se čtenář kromě titulu Harry Potter a Prokleté dítě dozví takové množství informací, jakému obvykle vystaven není a v případě série o malém čaroději nebyl nikdy. Vzato odshora tu stojí nejprve ubezpečení, že jde o „speciální vydání pracovního scénáře“.
První sezona seriálu Westworld skončila úspěšně. Lidé se dívali a vzrušeně o seriálu spekulovali, kritici chválili. Takže happy end, aspoň zatím. Rána na jistotu to ale tedy nebyla. I po skončení první sezony se o Westworldu nedá vynést nějaký definitivní hodnotící soud. Rozhodně je však ten seriál pozoruhodný úkaz.
Prezentovat na jevišti ausgerechnet Národního divadla ausgerechnet v čase adventu ausgerechnet premiéru adaptace díla pověsti, jakou má román Ladislava Fukse Spalovač mrtvol, přiznává realizátorům takového počinu smysl pro dramatičnost i humor. A hereckému představiteli zejména hlavní role velkou odvahu.
Letošní podzim v Praze byl výjimečný vzhledem k počtu akcí věnovaných designu. Spíše než o design šlo však v mnoha případech o umělecké řemeslo či prostě řemeslo a z plejády akcí stále nejvýrazněji vystupuje říjnový Designblok následovaný v čase předvánočním prodejním designSupermarketem.
Autorský medailon českého vydání povídkové sbírky Exil turecké spisovatelky Çiler İlhanové ke knize poznamenává, že byla „oceněná European Union Prize for Literature za rok 2011 a doposud přeložená do osmi jazyků“. Jsou to samozřejmě údaje, které lze k autorce nejsnáze dohledat i na internetu.
J. D. Vance nejenže ve svých třiceti dvou letech napsal paměti, ale uměl jejich vydání dobře načasovat. Ve chvíli, kdy je začal psát, nemohl tušit, že svět lidí jako on – příslušníků bílé dělnické třídy – se stane předmětem intenzivního zájmu politické veřejnosti.
Na házenkářském hřišti se prohání čtrnáct šestnáct borců a kope fotbal. Zjevně jsou to mladí kluci, nějací puberťáci. Hřiště vypadá, že přiléhá k nějaké škole. Ostatně utkání soudcuje někdo očividně starší – asi třicátník, asi učitel. Najednou, zničehonic, si jeden z hráčů začne stahovat kalhoty.
Pokračování filmových pohádek je z podstaty nonsens. Vždyť na konci předešlého příběhu, když zlé bylo pryč a pánbůh zůstal s námi, přece si slíbili být spolu navždy. Pakliže následuje nový příběh o totožných hrdinech, slibovat nikdo nic neměl.
Designérka Anna Kozová má dva syny a žije ve Kbelích. Má také skvělé nápady, potřebnou dávku občanské iniciativy a nakažlivý úsměv. Školní družina ve Kbelích měla naopak nedostatečnou zahradu. Minulý rok proto Anička iniciovala kultivaci nevyužitého školního pozemku a podařilo se jí nadchnout ostatní rodiče.
Obrazové zprávy o migrantech různých národností často zahrnují také záběry dětí. Motivace je zřejmá: vzbuzují soucit a větší empatii diváků. A tedy pocit, že si lze představit situaci, v níž se ti nebožáci prchající před válkou či bídou ocitají.
Film Mela Gibsona Hacksaw Ridge se v kinech objevil zároveň s vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. A jistým způsobem právě do tohohle kontextu patří. Ve světě filmu je Mel Gibson něco jako Donald Trump na steroidech. Oblíbený terč výsměchu či pohoršení a muž, jehož chování je považováno za skandální.
Ve Šternberském paláci jsou nově k vidění zdejší významná renesanční díla italských mistrů. Jednak oltářní křídla Lucase Cranacha (normálně jsou v Olomouci na arcibiskupství), jednak obraz Andrey del Sarto Madona s dítětem (normálně na zámku v Opočně). Ten byl namalován roku 1520, do Čech se dostal o tři století později.
Výsledky prvního ročníku soutěžní přehlídky České komory architektů byly vyhlášeny 7. listopadu 2016 v rámci slavnostního galavečera v místě pro nové umění – Jatka 78. První ročník byl otevřen architektonickým realizacím za posledních 5 let. V červnu mezinárodní porota nominovala 63 realizací z celkového počtu 475 přihlášených.
Už to tak vyšlo, že letošní podzim patří severoamerickým „písničkářům“. Nejprve Bob Dylan byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu. To bylo první pozdvižení, protože takové rozhodnutí Švédské akademie asi čekal málokdo. Druhé pozdvižení přišlo vzápětí, když týž Bob Dylan ke své ceně mlčel.
Rok 2016 byl zarámovaný alby na odchodnou. Na jeho počátku vyšla deska Blackstar Davida Bowieho, umělec zemřel bezprostředně po jeho vydání. Zakrátko po vyjití alba You Want It Darker odešel i Leonard Cohen. Na obou těch albech je přicházející konec velice silně přítomný, zároveň to jsou desky jedna druhé si velmi nepodobné.
V kinech jsou to návraty. Teď zrovna J. K. Rowlingové ke kouzelnickému světu, tentokrát přesunutému z britských souřadnic na americké. Film Fantastická zvířata a kde je najít jistě bude hit, sycený nostalgickou vzpomínkou jedné generace na dětství.
V centru Prahy má domorodec stále trochu pocit, že jen překáží možnostem, jak co nejlépe uspokojit zájezdy opilců ze všech koutů světa. Nebytové prostory ve vlastnictví magistrátu často slouží jako problémové herny a noční kluby, nad kterými vlastníci okolních bytových jednotek jen zoufale lomí rukama.
Když před jedenácti lety byl natočen film I Walk the Line, který pojednával výseč života pěveckého i životního páru Johnnyho Cashe a June Carterové, byl to hit. Přitom ten film nestojí za moc, je to standardní vyprávění jednoho problematického vztahu, které končí happy endem.
Skoro tříhodinový film o deprivovaných amerických teenagerech, ve kterém se toho zas až tak moc neděje. To většině publika asi nebude znít jako to nejvřelejší doporučení. A skutečně, film známé britské režisérky Andrey Arnoldové American Honey může být docela vyčerpávající sledovat.
Tuzemská literatura má taky své unikáty, to se nedá nic dělat: třeba Ladislava Klímu. Takový zjev pořád láká, fascinuje, vybízí k vyrovnání. Aktuálně výstavou vztaženou k jeho pobytům v Modřanech v letech 1896–1909, v jejichž průběhu – inspirován klidem zdejší vsi a okolní krajinou – napsal velkou část svého díla.
