Tuzemská literatura má taky své unikáty, to se nedá nic dělat: třeba Ladislava Klímu. Takový zjev pořád láká, fascinuje, vybízí k vyrovnání. Aktuálně výstavou vztaženou k jeho pobytům v Modřanech v letech 1896–1909, v jejichž průběhu – inspirován klidem zdejší vsi a okolní krajinou – napsal velkou část svého díla.
Elegantní, trochu drsný a sexy. Takový je industriálně laděný byt v novostavbě na Hřebenkách i osobní styl jeho autorky architektky Dagmar Štěpánové. Rezidenční byt se rozkládá na ploše 85 m2 a náleží k němu ještě 50metrová terasa s překrásným výhledem.
Jeden z protagonistů dokumentárního filmu Petry Nesvačilové Zákon Helena ho prý po jeho zhlédnutí označil za „ženskou gangsterku“. Netuším, jestli to ten pán, obyvatel velice maskulinního gangsterského polosvěta, myslel jako pochvalu. V nějakém ohledu ta charakteristika ale je výstižná.
Nestává se často, aby v malé české obci poseděl u koblih, bábovky a bílé kávy nositel Nobelovy ceny za literaturu. Navíc v té době možná nejslavnější a nejváženější evropský spisovatel. Tou obcí byla Proseč, dvoutisícové městečko u Chrudimi. A tím váženým hostem byl Thomas Mann.
Ve Vsetíně začíná výstava dvou výtvarníků, kteří k regionu patří jako málokdo jiný: expozice maleb a dřevorytů k sedmdesátinám Jany Dočkalové-Kobzáňové bude doplněna výstavou jejího otce Jana. Žák Maxe Švabinského byl od dětství ovlivněn rodným krajem – jeho krajinou, životem a zvyky Valachů.
Na začátku byla představa čtyřletého kluka o domě podobném prehistorickému zvířeti a pozemek s jezírkem a staletým dubem obklopený jednoduchou vesnickou zástavbou. Architektka Gabriela Kaprálová ze zadání vytěžila maximum. Navrhla nízkoenergetický dům s pultovou střechou.
Tento týden pro mě a ještě pár lidí v téhle zemi – jejichž počet, předpokládám, nepřesahuje počet třešní na stromě po náletu špačků – začíná proces loučení. Začala se totiž vysílat čtvrtá a poslední sezona seriálu Rectify. Ani ve Státech těch fanoušků nejsou masy, seriál přežíval taky díky velké přízni části kritiky.
Osudem nakladatele, chce-li svou práci brát vážně, je pinožení. Pátrání po autorech, kteří ještě nebyli objeveni nebo na které, ať už z jakéhokoli důvodu, bylo zapomenuto. V tom se nakladatel podobá na skauty amerických sportovních soutěží.
Internet a Iggy Pop toho na první pohled nemají zrovna moc společného, na druhý asi taky ne. Obě ta slova začínají na „I“, tím by se to mohlo vyčerpávat. A ono ne, někdy se ty souvislosti na nečekaných místech prostě objeví, když dojde k tomu správnému náhodnému spojení. Tím byl festival dokumentárních filmů v Jihlavě.
Největší tuzemská přehlídka designu a módy Designblok letos 27.–31. října proběhne už celkem poosmnácté. Podruhé na pražském Výstavišti. Minulý rok se o místě konání rozhodlo poměrně krátce před vypuknutím akce a nebyl dostatek času na práci s konkrétním prostorem.
Dodneška je to jedna z nejdůležitějších a nejpřitažlivějších knih o filmu. Lze se z ní dozvědět takřka vše o tom, jak se stane, že film je magické přitažlivé a dráždivé médium: totiž kniha rozhovorů mezi režiséry Françoisem Truffautem a Alfredem Hitchcockem.
V časech svého neuctivého a neznalého mládí jsem utrousil neuctivou poznámku o filmech Andrzeje Wajdy. Uznal jsem je za dobré s tou výhradou, že bych se v nich obešel bez všech těch disputací o tom, co to obnáší, být Polák. Dnes mi tahle dimenze Wajdovy tvorby připadá úctyhodná.
Jen málokterá Nobelova cena za literaturu v posledních letech vyvolala takové diskuse jako ta letošní. Obvyklou reakcí totiž donedávna bývalo: „Kdo to je?“ Akademici vybírali spisovatele, které věhlas teprve čekal. To nemá co do činění s kvalitou jejich psaní, ba dokonce ani s tím, zda píšou v jazyce, který disponuje dostatečně početnou čtenářskou obcí.
Pražský koncert britské umělkyně PJ Harvey byl velmi uspořádaná, organizovaná záležitost. Publikum se u vchodu do karlínského sálu Forum ukázněně seřadilo do předlouhé fronty a bez výraznějších projevů netrpělivosti vyčkalo, až bude postupně vpuštěno. Ocitlo se v moderně uspořádaném sále, u šaten to frčelo A i obsluha u baru byla svižná. Nebylo ani nutné někoho ušlapat, aby si člověk vydobyl svůj drink. Všecko na úrovni.
Končí výstava Josef Hoffmann – Josef Frank. Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému, která jistěže porovnává díla obou autorů, členů Svazu rakouských umělců neboli Kunstschau. Ta Hoffmannova reprezentují volný, individuální a otevřený systém ztvárnění ideje komplexního pojetí zařizování prostoru (Garniturdenken).
Investor koupil bývalý žulový lom s velkým pozemkem v Posázaví. U ateliéru A69 objednal projekt chaty. Architekti po dlouhém hledání vhodného místa umístili objekt přímo na hranu těžební jámy nad jezero, využili vytěžených kamenů, na ně usadili ocelový rošt a na něm vystavěli sloupkovou dřevěnou konstrukci.
Před čtyřiceti lety začala výstavba nového sídelního útvaru nazvaného Jižní Město. S historií i současností města snů seznamuje aktuální výstava v Chodovské tvrzi autorů Jiřího Sulženka a Pavla Karouse.
Střet, jenž se v nějaké míře odehrává v mnoha západních zemích včetně Česka, je často popisovaný jako souboj kosmopolitních elit s „kmenově“ uvažujícími domácími, především z nižších společenských vrstev (kritici takového popisu připomínají, že chování a smýšlení elit může být také založeno na kmenových principech).
K výrazným vlastnostem písní Richarda Müllera vždy patřila zpěvákova připravenost v případě potřeby zastřít hlasem slova: mohou být zřetelná, ale zrovna tak neslyšná a jakoby schovaná. To když je třeba snesitelně uzpívat prostoduchý slogan, který se vymkl a zůstal nedotažen v polovičatosti.
Přímořská letoviska mírně po sezoně mohou navozovat melancholické pocity. Honosné hotely působí trochu opuštěně, prázdnou pláž občas zbičuje déšť, letní ruch slábne a o to víc je slyšet šumění sílícího příboje. Ještě pořád je slunečno, ale přicházející podzim se důrazně připomíná. Filmový festival ve španělském San Sebastianu se tradičně odehrává ve dnech babího léta.
Andrzej Wajda byl polskou národní institucí. Od úspěchu jeho Kanálů (1957) v Cannes měl pozici klasika a prominenta, kterého i režim většinou musel tolerovat, protože s ním jinak nemohl hnout. Wajda nebyl bez kontroverzí, liberálové mu vyčítali nacionalismus (nepochybně byl polským vlastencem).
Zhruba v půli je výstava Smích a zapomnění. Název samozřejmě evokuje své pozadí, mohl by odkazovat ke kdekterému světovému dílu, leč vybral si Knihu smíchu a zapomnění Milana Kundery. Na jejím pozadí zkoumá tvárnost paměti, bolest smíchu, vzájemný vztah mezi soukromým a veřejným životem a zrádnost lidských vztahů.
Architekti z ateliéru Petra Hájka se snažili navrhnout dům, který by byl transparentní, a přesto uzavřený pohledům z vedlejšího patrového domu. Který by se dokázal na své prostředí adaptovat a těžit z proměňující se atmosféry zahrady.
Rennie Sparksová onehdá čekala v letištní hale usazená v křesle. Kolem šel tělnatý pán s hamburgerem v ruce, zastavil se, rozhlédl a nekompromisně ji zasedl. Pak naštvaně vyskočil, chvilku nadával a místo omluvy jí sdělil, že na té sedačce vůbec nebylo vidět, že je už obsazená.
Sledování nového britsko-českého snímku Anthropoid, který zpracovává přípravu na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, samotné jeho provedení i následný boj o pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje, vystavuje tuzemského diváka jistému nepohodlí.
Když se skrze film U moře pokusila coby autorka i režisérka vystihnout své rodinné, přesněji partnerské rozpoložení Angelina Jolie, byl z toho do roka rozvod s Bradem Pittem (jenž v tomto filmu své manželce hrál). Maďarský scenárista a režisér Szabolcs Hajdu je odvážnější, do svého filmu Rodinné štěstí zapojil nejen svou ženu, ale i děti.
Manželky plzeňských obchodníků věděly, že tahle útrata se bohatě vyplatí. Za ne zrovna malé peníze si před druhou světovou válkou objednaly pro své běžné městské byty přestavbu interiéru. U Adolfa Loose. Architekta v té době oslavovaného, uznávaného a vůbec ne levného.
Přehled některých uchazečů o titul v soutěži stavbu roku 2016.
Jméno Samuel Langhorne Clemens sice zní poutavě, slibuje majitele dobrodružné povahy z 19. století, ale konkrétně něco řekne asi málokomu. Přitom slibuje správně, protože jméno Mark Twain již známé jistě je. Jde totiž o pseudonym pana Clemense.
Tak dlouhou frontu člověk vidí málokdy. Táhla se kolem dlouhé budovy galerie Prado v Madridu až za roh, ve stínu stromů lemujících chodník, dopředu se hýbala pomalu, zůstávala ale ukázněná a klidná. Taky v ní stáli samí kulturní lidé, turisté z ciziny i místní, kteří se vypravili na končící výstavu obrazů Hieronyma Bosche.
