Umění a kritika

Willem Dafoe: ujetý gentleman i zabiják

Na zahajovacím ceremoniálu letošního festivalu v Karlových Varech dostal cenu za přínos světové kinematografii americký herec Willem Dafoe. Je to pozoruhodný muž. Říká o sobě přitom, že vůbec pozoruhodný není, „jsem jednoduchý kluk z Wisconsinu“. Tak určitě. Anebo zdání v jeho případě skutečně klame. Může být, že život tohoto šedesátníka po boku okouzlující italské herečky Giady Colagrandeové v jejich římském sídle je etalon usedlé nudy, v němž největší vzrušení představuje pravidelné cvičení jógy.

Intimní kytarový návrat

Večer 14. února 2002 byl pro hudební klub 12 Bar v centru Londýna, vyhlášený nabídkou živé hudby každý den v roce, jedním z mnoha. Pro mladý pár hudebníků, vystupujících pod přezdívkami VV a Hotel (vlastními jmény Alison Mosshartová a Jamie Hince), však šlo o noc jejich života.

Archeologický park na svazích Pálavy

Architektonická kancelář Radko Květ postavila několik elegantních bělostných objektů na místě, kde před 30 000 lety žili lovci mamutů. Hlavní část stavby je ukryta pod zemí. Výstavní sál zapuštěný v terénní vlně ukazuje několik archeologických nálezů na původním místě odkrytí a minimální nadzemní hmota nezatěžuje místní krajinnou scenerii. Díky tomuto řešení mohla i v chráněné krajinné oblasti vzniknout odvážná architektura a působivá muzejní expozice.

Škola, základ dramatu

V programu karlovarského festivalu se sešla dvě dramata, která se přes situaci, jež nějakým způsobem souvisí se školou, pokoušejí portrétovat společnost, její „systém“. Rumunský film Zkouška dospělosti režiséra Cristiana Mungia je příkladem sdělného a pronikavého filmu, který svoje poselství formuluje přesně a neokázale, zůstává jako by při zemi, dospěje ale k pohledu z výšky. Zdejší autorská dvojice Hřebejk–Jarchovský se ve svém na Slovensku vzniknuvším filmu Učitelka nedokáže úplně vzdát historkaření, jež vyšší ambice snímku podrývá.

Máchovi přišpendlení motýli

Když se v roce 2010 připomínalo dvousté výročí narození Karla Hynka Máchy, obešla se výstava v pražské Hvězdě bez jediného originálu máchovských kreseb, těch pověstných „hradů spatřených“. Bylo to z důvodů bezpečnostních a adjustačních (kresby potřebují zvláštní světlo a klima), ale i tak tam tyto „posvátné předměty“ českého romantismu citelně chyběly. Teď mají máchovci příležitost – ve Zlíně.

Jaká je cena nejlepší architektury?

Nejreprezentativnější přehled toho nejlepšího z tuzemské architektury by měla zajistit nová soutěž Česká cena za architekturu. Jejím zřizovatelem je stavovská organizace Česká komora architektů. Soutěží hodnotících stavby je dnes celá řada, tato má však některá důležitá specifika. Své realizace mohou přihlásit jak sami architekti či ateliéry, a to bez jakéhokoliv poplatku, tak adepty na výhru vybírá a nominuje odborná akademie.

Proč nás neustále napadají Marťané

Před dvaceti lety se v kinech promítal Den nezávislosti – a byl to hit, u nás film dokonce získal Českého lva za divácky nejúspěšnější snímek roku. Tehdejší nadšení dodnes připomíná dodatek „nejlepší béčko všech dob“, jímž film bývá častován, což jistěže je slogan spíš reklamní než kvalitativní, ale přece jen značí, že jde o dílo výlučné, které se v dobrém slova smyslu zvrtlo. Přitom je dost diváků, jimž ten úspěch stále je nejasný, neboť připitomělý příběh zápasu mezi lidstvem a mimozemšťany, kteří se snaží podmanit si naši planetu, aby ji a její přírodní bohatství mohli uchvátit pro sebe, vpravdě převratný nebyl.

Po stopách Aeroportu v Karlových Varech

Karlovy Vary netvoří jen Thermal, Pupp a kolonáda. Pod nánosem suvenýrů a karlovarských oplatek město skrývá řadu pozoruhodných míst. Během minulých ročníků festivalu se s některými z nich diváci seznámili díky projektu společnosti Aerofilms. Budova bývalé spořitelny na Divadelním náměstí, Goethova vyhlídka a bývalá stáčírna minerálních vod se staly sídly multifunkčního festivalového prostoru s názvem Aeroport.

Stalin pro začátečníky i pokročilé

Podle průzkumu veřejného mínění v roce 2013 souhlasilo s tvrzením, že „Stalin byl moudrý vůdce, který dovedl Sovětský svaz k moci a prosperitě“, 46,8 procenta občanů Ruska. Za velkou historickou osobnost ho mělo 49 procent. Pravděpodobně lze k jeho (byť možná jen zdrženlivým) příznivcům počítat i Vladimira Putina, který se před časem vyjádřil, že by se Stalin neměl „démonizovat“.

Arabská židovská touha

Četba novely Sajjida Kašuy Tančící Arabové představuje pro našince problém, který je obsažen v titulku eseje The Greatest Living Hebrew Writer Is Arab, jež před třemi roky vyšla v časopise The Tower. Lze si z něj snadno dovodit, že izraelská společnost prošla v průběhu krátké existence tohoto státu velkou proměnou, jinak by nebylo možné, aby Arab byl Židy uznán za hvězdu (přes všecky problémy soužití nových a nových generací zjevně otupuje někdejší nevraživost, čas hojí rány atd.).

Celník Rousseau a tajemný hlas džungle

Do poloviny července je v pařížském muzeu d’Orsay otevřena výstava Celník Rousseau: Archaická nevinnost. Pak se většina toho magického světa dvojrozměrných obyvatel nočních džunglí, strnulých Pařížanů a Pařížanek, balonů a prvních aeroplánů přestěhuje do Prahy. V Národní galerii bude slavná Rousseauova Vlastní podobizna vítat návštěvníky od 16. září. Je tu totiž doma.

Byli už všichni v Mexiku?

Novela Lubomíra Doležela Poločas rozpadu předkládá dva vydařené vtipy. O prvním se nejspíš půjde dočíst ve všech zmínkách, které se knize dostanou: je to literární debut autora, jenž se dosud veřejně věnoval vědeckému psaní. Doležel je celosvětově známý a uznávaný jazykovědec a teoretik vyprávění, takže ve své knize předvádí prakticky to, co dosud komentoval.

Bertrand Cantat: vraždící slavík

Být fanouškem může být docela trudný úkol, někdy vyžaduje značnou schopnost popřít či nevnímat, jinak by obdivovatel už nemohl být obdivu dál schopný, musel by si připustit, že všechny ty vynaložené city promarnil, napřel k člověku, který za to třeba nestál. Před podobným dilematem dnes stojí fanoušci a fanynky americké superhvězdy Johnnyho Deppa, kterého čerstvě bývalá manželka obvinila z domácího násilí a snad to doložila i fotografickými důkazy.

S Ikarií vstříc utopii

Do kin se v restaurované podobě vrací film Ikarie XB 1 režiséra Jindřicha Poláka z roku 1963. Promítal se i na letošním festivalu v Cannes. Často se o něm píše jako o filmu „legendárním“, průkopnickém. Oprávněně v tom smyslu, že jiných sci-fi snímků, řekněme, klasického typu v československé kinematografii moc nevzniklo. Ve světovém kontextu představuje jeden z prvních filmů o cestě kosmem. Ikarie XB 1 skutečně je vesmírný epos „po našem“.

Magická spirála

Dílo Salmana Rushdieho významně charakterizuje kombinace magického a reálného, kouzelného a racionálního, světa východního a světa západního. Tyto protiklady jako by se dotýkaly základního sdělení jeho tvorby: Západ a Východ se sice mohou jevit jako protiklady, leč mají společného víc, než si zastánci jejich zásadní odlišnosti jsou s to připustit.

Způsoby lyrických kontextů

Román Josefa Holcmana Osobní poplach patří k dílům překvapivým v tom smyslu, že je to knížka nenápadná a přehlédnutá, jež sice vyšla v nakladatelství aspoň prostředně známého jména, o níž přesto ví málokdo. Vydána vloni, prošla bez ohlasů.

Nejčernější story Woodyho Allena

Na začátku letošního festivalu v Cannes se hodně mluvilo o americkém režisérovi Woodym Allenovi. Ovšem nikoli jako o významném a zasloužilém tvůrci, ale jako o člověku možná monstrózním, schopném zneužít dítě. Jednoznačný postoj k případu údajného sexuálního násilí na Allenově adoptivní dceři Dylan Farrowové je možné zaujmout jen na základě víry – jsou tu dvě zcela protichůdná tvrzení, jež po letech už není možné nijak ověřit. Jde je jen přijmout, nebo odmítnout.

Znepokojivě normální sektáři

Sekty a život v nich jsou pro film a televizi vděčné téma, dá se na něm vystavit působivý horor nebo zneklidňující společenská alegorie, studie manipulativní a neomezené moci. Často je zobrazované pomocí konfrontace světa sekty a někoho zvenčí, případně člena, který se snaží dostat z vlivu sektářského společenství.

Česká kniha a její stav

Pražský knižní veletrh Svět knihy, jehož 22. ročník skončil minulý týden, je fascinující místo, protože po jeho návštěvě stěží nemít nějaký názor na to, jak vypadá stav a věhlas knižní produkce v této zemi. Vzhledem k tomu, že veletrh navštěvuje každoročně na čtyřicet tisíc lidí, nejde o malou akci. Zároveň jako by potvrzuje čtenářskou a obchodní dominanci Prahy nad zbytkem republiky: vždyť pokus o brněnského sourozence, pořádaného rovněž firmou Svět knihy, s.r.o., skončil neúspěchem.

Arnoštek z Kouře: český ďábel

Divadlo Sklep mělo čtyřicáté výročí, hodně oslavných slov při té příležitosti padlo, budiž to jubilantům přáno. Ze Sklepa se během těch desetiletí stala česká instituce se vším tím dobrým i špatným, co taková „institucionalizace“ přináší. Čtyřicet let je dost dlouho na to, aby jednomu občas ty fóry přes pysky moc nešly, udělal nějakou tu špatnou kariérní volbu, trochu moc se zabydlel ve světě barevných magazínů, ve všech smyslech toho slova se etabloval.

Všecko je kůže

Edice Revolver Revue se dlouhodobě snaží navázat na zdejší výlučné vydavatelské řady, tím je sympatická. Objevuje autory nové, ale zároveň se cíleně stará o úzký okruh zavedených „profesionálů“, z jejichž tvorby uvádí neznámé nebo málo známé texty, a tak usiluje obohatit pohled zejména na dějiny nejnovější české literatury, debutující od 80. let stranou tuzemské oficiální literární šarže.

Jak (ne)zabíjet miláčky davů

Autoři televizní Hry o trůny velice dlouho a velice důkladně ujišťovali publikum, že Jon Snow je mrtvý, a že seriál tak přišel o jednoho z mála skutečně ctných hrdinů, jenž si v davu postav mohl nárokovat označení protagonisty, navíc velmi oblíbeného mezi divačkami. „Je mrtvější než mrtvý,“ řekl letos na jaře jeden z režisérů seriálu David Nutter v odpovědi na starostlivý dotaz prezidenta Obamy.

Trvalky zdejších životů a proč

V kinech jsou právě uváděny dva filmy, jejichž hrdinové jsou důležití pro krátkodobou paměť tuzemské společnosti, neboť spolu s ní prošli z jednoho politického systému v jiné. První promítanou partou je sestava kolem Štěpána Šafránka, tou druhou dvojice loutek Pat a Mat. Společné jim je úsilí neměnit se, charakterově zůstat na svém, ať se svět, v němž se pohybují, mění jakkoli.

Witoldovy „soukromé“ doplňky

Vydat knižně vlastní deník je choulostivá věc. Zatímco literární dílo může být skvostné, i když je napsáno autorem, který je osobnostně nezajímavý, knižně publikovaný deník klade nárok vyšší. Aby zaujal, musí být působivé nejen psaní, ale i pisatelova osobnost. Nadto bývá deník zajímavý, jen je-li upřímný, bezprostřední. Autor a čtenář jsou uzamčeni v paktu provinilé rozkoše.

Jack Torrance: jeden z nás, píšících autorů

Neúspěšní umělci, bezohledněji řečeno rádoby umělci, jsou dost nebezpečný živočišný druh, neprorazivší malíř Adolf Hitler je toho známým příkladem. Nemám tím na mysli tvůrce, které nedocenila doba, nedočkali se od současníků pochvaly a odměny, měli ale důvod věřit, že jejich dílo má hodnotu, kterou svět či aspoň pár spřízněných duší jednoho dne uzná.

Emil v obrázcích

Komiksový debut Jana Nováka Zátopek souzní s autorovou dosavadní tvorbou v tom, že pro něj je příznačné zahlcení čtenáře hrdinovým testosteronem. Novák si totiž za své postavy vybírá především muže, s nimiž se sice pojí silný příběh, jenže ten je upozaďován soustředěním na soutěživé povahy vyvolených charakterů.

Prince: snad šťastný člověk

Zpěvák Prince nebyl žádný troškař. V ničem a nikdy. Rozhodně netrpěl obavami, že by v tom či onom ohledu mohl zajít přes čáru, zmíněnou čáru bral spíš jako startovní. Po jeho nečekaném skonu ve čtvrtek 21. dubna hodně lidí na sociálních sítích postovalo sestřih jeho vystoupení v přestávce amerického Super Bowlu v roce 2007.

Angažovaná turistka a sušenková moudra

Britka PJ Harvey a Američan Bonnie Prince Billy patří mezi nejvýraznější autory písní posledního čtvrtstoletí. Jsou to žijící klasici, nikoliv ve smyslu „chodící konzervy čehosi už pominuvšího“, ale osobnosti, které se do hudby otiskly velice výrazným a těžko napodobitelným způsobem, a proto také solitérní, umělci hodní toho označení.

Zábavný chlapík míří k tragédii

Americký seriál Volejte Saulovi, jehož druhá sezona na stanici AMC právě končí, trochu klame tělem. Jeho přednosti jsou často nenápadné, může působit dojmem, že v něm zas až tak o moc nejde. Není to ten typ strhujícího dramatu, ve kterém skvěle konstruované situace neúprosně gradují, dostávají postavy a s nimi i diváka pod permanentní tlak.

Příležitost číst něco slušně napsanýho

Svedl bych se takovému začátku vyhnout, jenomže nechci. Nedá mi to ještě jednou se nevrátit k letošnímu předávání cen Magnesia Litera, respektive k ohlasům, které udělení cen následovaly. Některé z nich (můj nevyjímaje) totiž připomněly také bojkot letošního ročníku majitelem nakladatelství Torst Viktorem Stoilovem na protest proti tomu, že hlavní sponzor ceny, firma Karlovarské minerální vody, pomáhal na svět rovněž loňskému ročníku pěveckých cen Český slavík.

Zpět na hlavní stranu