Umění a kritika

Příležitost číst něco slušně napsanýho

Svedl bych se takovému začátku vyhnout, jenomže nechci. Nedá mi to ještě jednou se nevrátit k letošnímu předávání cen Magnesia Litera, respektive k ohlasům, které udělení cen následovaly. Některé z nich (můj nevyjímaje) totiž připomněly také bojkot letošního ročníku majitelem nakladatelství Torst Viktorem Stoilovem na protest proti tomu, že hlavní sponzor ceny, firma Karlovarské minerální vody, pomáhal na svět rovněž loňskému ročníku pěveckých cen Český slavík.

Úsvit aktuálního politického divadla?

Politickému divadlu se v Česku v posledních letech nijak zvlášť nedaří; zvlášť pokud to porovnáme s tím, co se v tomto ohledu děje třeba v Británii nebo v Německu. Účtování s komunismem bývalo velké téma, dnes však už působí vyčerpaně a jen zřídka se podaří přidat něco, co by nepůsobilo jako recyklování již vyřčeného.

Podivné příhody z ruské okupace

Šťastní to lidé, ti skandinávští televizní tvůrci. Evidentně jim projde všechno, jejich práce se stala jakýmsi etalonem naplnění požadavků evropského měšťanského vkusu na inteligentní zábavu. Ta má být mimo jiné i jaksi závažná, propojená s dneškem, jeho, jak se kdysi hezky říkalo, „palčivými problémy“.

Tibetské intimnosti

Kniha Cchering Özer Zápisky z Tibetu je intimní výpověď vzdělané Tibeťanky s čínskými kořeny o hledání vlastní identity. Autorka se narodila ve východním Tibetu na pomyslné čínsko-tibetské etnické i kulturní hranici Tibeťance a polovičnímu Číňanovi roku 1966. V Číně zrovna začala Kulturní revoluce, desetiletí mj. systematické asimilace etnických menšin.

Domy za všechny prachy

Už byl nejvyšší čas, aby kariéra nabrala svižnější tempo. Ateliér fungoval dvacet let, nápadů bylo hodně, ale na spočítání realizovaných staveb stále stačily prsty na jedné ruce. A tak na konci roku 1999 Zaha Hadid pořádně práskla bičem a věci se daly do pohybu.

Naplněné předpovědi

Paměť je mizerný rádce jednoznačných tvrzení, ale pro jednou jeho služby riskněme: snad není daleko od pravdy, že výsostně politických románů, které by psali autoři běžně spojovaní s tzv. první ligou, tuzemská literatura mnoho nemá. Žádná tradice tvorby třeba Egona Hostovského tu nevznikla, a to ne že by jí komunistický režim nepřál, jenomže samozřejmě v patřičných hodnotících znaménkách podle svého přesvědčení, jakému se příčetní autoři vyhýbali.

Prometheova játra po transplantaci

Jedno z hlavních pátrání, která podstupuje snímek Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, je to po aktuální podobě vztahu člověka a boha. Přesněji: směle se táže, zda bůh, jehož osudem bylo zjevit se a zázraky konat v současné západní demokracii, jež si potrpí jakoukoli nezvyklost jaksepatří diskutovat, by přece jen neměl na své schopnosti krapet a dobrovolně rezignovat.

Pobavený mučedník Jan Němec

Minulý pátek zesnuvší režisér Jan Němec (1936–2016) byl velká individualita, v mnoha ohledech originál a zároveň také reprezentant generace, doby. Takoví se dnes už nerodí, říká se po skonu osobností Němcova typu. A zní v tom často zestárlý sentiment, který člověku podstrkuje do úst jedno ubrečené klišé za druhým. V Němcově případě se ale nic moc jiného říct nedá.

Velký pátek vojína Witta

Nejznámější filmové zpracování pašijové příběhu z posledních let je Umučení Krista v režii Mela Gibsona, v dobrém i zlém primitivní film, soustředěný na zaujatě vykreslované utrpení těla, vskutku nezapírá povahu svého tvůrce. Ježíše v něm hraje Jim Caviezel, jeho kariéře to žádný velký impulz nepřineslo, spíš naopak. Pro veřejnost už zůstane především Gibsonovým Ježíšem, škoda.

Do minulosti idylické i vražedné

Stephen King je jeden z komerčně nejúspěšnějších autorů vůbec – a je to tak asi v pořádku. Jeho knihy a povídky jistě nejsou nějak zásadní, napsané jsou však dobře, v lepším případě způsobem, který přesahuje prefabrikované žánrové čtivo. V případě onemocnění akutní rýmičkou je tlustá kniha Stephena Kinga dobrý pomocník při zabíjení času.

Ráno chodit po zahradě bos

Zdeněk Svěrák oslaví 28. března osmdesátiny – to je událost, která pravděpodobně nebude zamlčena žádným větším nebo relevantním českým ani slovenským médiem a bude využita k aspoň letmé sumarizaci oslavencova díla. Celebrace přitom budou všelijaké, třeba Svěrákův syn Jan pro otce připravil „na tajňačku“ vyčištěnou digitalizovanou verzi jejich prvního společného snímku Obecná škola. Tolik veřejně rodina.

Nové verze písní slepého proroka

Album God Don‘t Never Change, na němž hvězdy americké hudby řekněme střední a starší generace od Toma Waitse po Lucindu Williamsovou interpretují písně Blind Willieho Johnsona, je s láskou, citem a umem provedená hudební pocta. Zároveň ukazuje limity podobného snažení.

Ať žije český film, ať žije Český lev

Stejně jako v jiných letech, také na silvestra 1977 Československá televize vysílala estrádu ke konci roku. Byla to první ze tří, které moderoval Vladimír Menšík před publikem složeným z kolegů herců, zpěváků a zaměstnanců televize. A její úvod patří k jedněm z úžasných a i po letech těžko uvěřitelných okamžiků dějin tuzemského televizní vysílání.

Bylo to nutné?

Četba nejnovější antologie Nejlepší české básně přináší bohužel především potíže, ostatně nelze se zbavit podezření, že celá knížka je mizerný vtip. Tyhle soubory mají velké ambice: touží každoročně předvést kondici české poezie, jako by se snad z roku na rok měla nějak zásadně měnit a jako by k úsudku v této věci nestačilo číst si jednotlivé knihy a časopisy, v nichž se básně objevují.

Oscaři bílí, černí a zlatí

V noci z neděle na pondělí se v Los Angeles udělovali Oscaři a vlastně se dá říct… dopadlo to dobře. Tedy v mezích možností, v mezích možností toho, co se asi tak dá realisticky očekávat. Ale pořád tak nějak dobře. Samozřejmě že některé věci se stát prostě musely. Bylo nevyhnutelné, aby Leonardo DiCaprio dostal Oscara za výkon v hlavní roli za film Revenant: Zmrtvýchvstání.

Saulův běh Osvětimí

Maďarskému filmu Saulův syn se ve světě dostalo mimořádného uznání, korunovanému Oscarem. Je to skutečně mimořádné dílo, přinejmenším po formální stránce. V jednom ohledu to nadšené přijetí snímek debutujícího (!) režiséra Lászla Nemese až podráží.

Přitažlivost bizarnosti, husťáren a ujetostí

Při četbě devadesát let staré novely Roberta Michela Ježíš na Šumavě těžko znovu nemyslet na to, jak úzce je zdejší život spjatý s venkovem a že česká společnost se pořád ještě definitivně nepřelomila v ryze městskou. Ten proces přešlapování v půli cesty, městu i vsi na dohled, trvá dlouho a není u konce – jak o tom svědčí potřeba filmařů i diváků na venkov se vracet. (Stačí připomenout úspěch loňského snímku Domácí péče či pokračování seriálu Vinaři, jež dokonce tematizovalo rozdíl mezi moravským a českým venkovem.)

Harper Leeová: Stačí napsat jednu knihu

V minulém týdnu zemřela kromě Umberta Eca ještě jedna literární osobnost: americká spisovatelka Harper Leeová. Její osudy ovšem jsou od Ecových rozdílné, je to v podstatě autorka jediné knihy. Tou se strefila sobě i publiku do vkusu a nutkání, takže prezentovat se soustavněji dál odmítla.

Krokodýlí slzy

„Noviny se nemůžou ocitnout v krizi jen kvůli tomu, že v deset večer přijde zpráva o úmrtí někoho významného, a nikdo není s to dát za půl hodinky do kupy slušně podložený nekrolog. Proto se připravují spousty nekrologů napřed, říká se tomu chystat krokodýlí slzy, a když pak někdo nečekaně zemře, máme už nekrolog hotový, stačí jen doplnit, kdy přesně zemřel.“

Zpráva o nejnovější rasové poezii české

Objevily se pochyby, zda je správné, aby letos nakladatelé přihlásili své tituly do literárních cen Magnesia Litera, jestliže jejich hlavním sponzorem je podnik Karlovarské minerální vody (KMV), rovněž sponzor hudebních cen Český slavík, v nichž vloni se na stupních vítězů umístila rasistická kapela Ortel i její stejnojmenný vůdce.

Proč se má Manon líbit všem

Od Národního divadla se očekává, sice nepsaně, ale dosti silně, že bude mít na repertoáru tituly považované za „rodinné stříbro“. Má to svou logiku, ale také úskalí. Mimo jiné v tom, že české drama žádnou zvlášť výstavní a rozsáhlou klenotnicí nedisponuje.

Cesta do dvou niter

V roce 1974 mi na konci listopadu zavolal jeden přítel z Paříže a sdělil mi, že Lotte Eisnerová je těžce nemocná a pravděpodobně umře. Na to jsem řekl, že to se nesmí stát, ne v tuhle chvíli, německý film se zrovna teď bez ní ještě neobejde, nesmíme dopustit, aby umřela. Popadl jsem bundu, kompas a sportovní vak s tím nejnutnějším.

Proč je české hymny jenom půl

Na umělecké tvorbě je působivé, že kterékoli dílo je bez ohledu na své vlastní ambice hotovo až v okamžiku svého přijetí. To znamená, že je dokončováno s každým divákem či čtenářem pokaždé znovu a nově. U děl, která pojednávají o nějaké historické situaci, však toto nezávazné rozkošné obcování s uměním může být zaměňováno za vyjádření skutečnosti a za zprávu o společnosti.

Znovu o vzniku druhů

Český distribuční název snímku Mænd og høns je O kuřatech a lidech, čili upomíná na steinbeckovské drama předsudků, něhy i neštěstí, a vzbuzuje tak dojemná očekávání (dost možná i u diváků, kteří novelu Johna Steinbecka neznají, protože její titul O myších a lidech funguje jako zautomatizované spojení; ta evokace prostě je nepochybná), vlastně nějak film interpretuje předem.

Matouš pohledem psychiatra

Kniha Matouš je z mého klinického pohledu deník vedený z terapeutických důvodů k tomu, aby si autor uvědomil a zapsal své prožitky, myšlenky, pocity a dojmy ze skupinových i individuálních terapeutických sezení.

Nová nejlepší deska z roku 1988

Kdyby deska Jet Plane and Oxbow byla natočená, dejme tomu, před necelými třiceti lety, stala by se z ní možná všeobecně uznávaná klasika, jedno z vrcholných děl své doby. Dneska to může působit, jako kdyby američtí Shearwater přišli trochu s křížkem po funuse.

Zpět na hlavní stranu