S poutavými fotografickými výstavami se v posledku naštěstí pytel roztrhl, jedna třeba je k vidění ve Zlíně: jmenuje se Beskydy a Lomná před padesáti lety a autorem vystavených fotografií je Jan Sikora. To je autor celoživotně spjatý s Těšínskými (Slezskými) Beskydami – zde žil i pracoval v projekci Vítkovic a později v managementu Třineckých železáren.
Součástí rafinované francouzské kultury je i potřeba tamních prezidentů zanechat vlastní stopu na povrchu hlavního města. Pomník zakladatele této tradice výstavby architektonických monumentů, Centre Georges Pompidou, letos v únoru slaví své čtyřicáté narozeniny a čeká jej rozsáhlá rekonstrukce. Georges Pompidou se svou ženou byli známí svým zaujetím pro současné umění a jeho propagaci.
Místo u moře režiséra Kennetha Lonergana by se dalo odzívnout jako typický oscarový film, taky má šest nominací v těch nejdůležitějších kategoriích. Drama člověka, který se vypořádává s obrovským traumatem, okolnosti ho přinutí vrátit se do rodného města, navázat kontakt s rodinou nebo s tím, co z ní zbylo, nějakým způsobem svoje zranění obnažit, mluvit o něm, pokusit se v sobě najít sílu žít dál a žít jinak.
Od okamžiku, kdy bylo jisté, že skutečně vznikne pokračování kultovního snímku Trainspotting a přijde do kin, bylo rovněž jisté, že až toto pokračování vznikne a vstoupí do kin, vzniknou k němu a zaplní stránky kulturních rubrik novin patřičné přípisy. Neboť první Trainspotting, který si premiéru odbyl před jednadvaceti lety a u nějž se pokračování nepředpokládalo, patří k filmům výjimečným.
Svou nejnovější knihu Únava materiálu (což bezesporu je odvážný název, vždyť snadno by šel použít proti svému autorovi coby ironický komentář případného tvůrčího vyčerpání) Marek Šindelka řadí k románům, je to ale spíš novela. Krátký tvar dvou výrazných hrdinů, na jejichž osudy je kladen důraz.
Fotograf Jaroslav Kučera proslul svými cykly. Věnoval se v nich tu lidem „na okraji“, tu prvnímu výročí sovětské okupace. Čtvrt století soustavně fotí Sudety, pořídil sady ze zahraničí (věnované například Moldávii). Slavný je jeho snímek Václava Havla, radostně 24. listopadu 1989 objímajícího Alexandra Dubčeka.
V kolonii atriových domů ze 70. let byla před dvěma lety dokončena zajímavá rekonstrukce. S minimálními zásahy v exteriéru a totální změnou vnitřních dispozic vznikl velkorysý současný dům, který však příliš nevybočuje z řady. Dobový kabřinec a brizolit byly nahrazeny bílou omítkou s přísavníkem a paneláková okna za současná hliníková – osazená do líce fasády.
V americké angličtině existuje výraz „to drink kool-aid“, používá se sarkasticky. Lidi, kteří „vypili kool-aid“, jsou natolik zmanipulovaní, slepě důvěřiví, prostě pitomí, že jsou na rozkaz pochybné autority ochotni udělat cokoliv. Kool-aid je značka limonády, v listopadu 1978 ji v džungli v jihoamerické Guayaně vypilo několik set příslušníků americké sekty Chrám lidu, byla „dochucená“ kyanidem.
Snímek Mlčení Martina Scorseseho měl být jednou z největších filmových událostí loňského roku – žijící klasik americké kinematografie dokončil projekt, který chtěl realizovat třicet let, akademie by si už měla chystat Oscary. Svět filmu ale po premiéře neprošel nějakým velikým otřesem, recenze mělo Scorseseho dílo sice spíš příznivé, častěji ale působily coby projev úcty než jako výraz hlubokého prožitku.
Novela Lukáše Csicselyho Svátek (je to autorův debut) pojednává o jednom týdnu svého vypravěče Marka, stráveném na malém moravském městě v průběhu filmového festivalu. Aby tento čas vyprávění byl zdůrazněn, je text rozdělen do kapitol podle jednotlivých festivalových dní.
Před třemi roky se nečekaným hitem kin stal snímek Lego příběh – počin, který završil využívání poetiky legofigurek v reklamách a krátkých filmech a stvořil pro ně snímek celovečerní. Jako by tvůrci pochopili, že v době nesčetných adaptací komiksů a počítačových her, jako by jiné žánry pomalu ani neexistovaly, je lego svět, který dokáže pojit staré s novým.
Vzdělávací instituce zřízená a provozovaná Správou Krkonošského národního parku byla postavena ve Vrchlabí podle projektu architekta Petra Hájka. Jedná se o mediatéku, v níž se nachází knihovna, auditorium, učebna s laboratoří a jednopodlažní garáže. Většina budovy se ukrývá pod zemí, nad povrch vyčnívá právě o tolik, aby dovnitř mohl proudit dostatek světla.
Kolem stolu sedí lidé a cosi zaujatě řeší, mezi nimi obrovitý zamlklý chlapík, je tam s nimi, ale jen tak trochu, bůhví na co myslí, jestli vůbec na něco myslí, možná ho plně vytěžují ty nejběžnější úkony – vydržet to, jakž takž vyslechnout všechny ty návrhy, říct si o kafe, vypít kafe, nikoho zbytečně nezranit. Ten obr je zpěvák Richard Müller hvězda (česko)slovenského popu, hvězda lokálního dosahu.
Karel Zeman byl mág, tvůrce pracující s jinou dimenzí, než jakou je běžné vídat. Byl to autor, který skutečně přišel s vlastním stylem. Snadno rozpoznatelným, a přitom nenapodobitelným. Byl to hledač, jenž pátral po schopnostech filmu, který neustále zkoušel, kam až lze zajít ve spojení média a jeho osobité náplně.
Americká kapela vydala desku, která má polský název (pár skladeb na ní taky), v textech se řeší mimo jiné i kálející nosorožci, jako vokalistka tam hostuje samotná Miley Cyrus a celkově je ta deska mírně na hlavu. Která skupina by to asi tak mohla být? The Flaming Lips, samozřejmě. Spolehlivý zdroj ujetosti už víc než třicet let.
Finišuje výstava věnovaná historii pražských biografů od jejich počátků do nedávné minulosti, kdy jednotlivé kinosály byly vystřídány multiplexy a různorodost byla nahrazena totožností. Výstava byla vloni otevřena ke 120. výročí vzniku prvního pražského kina a lze na ní zhlédnout plány města s lokacemi biografů, dobové fotografie i programy kin.
Jak to vypadá, když architekti nejsou omezeni přáním klienta a navrhují sami pro sebe? Polský architekt Robert Konieczny své rodině postavil dům na strmém svahu uprostřed divočiny. Poradil si s nebezpečím sesuvu půdy, obavou manželky o bezpečí rodiny i s nařízeními vyžadujícími sedlovou střechu. Vytřel zrak celému světu a zároveň vlastní rodině vytvořil příjemné zázemí.
Příběh amerických filmů Zrození národa, toho z roku 1915 i toho loňského, je ilustrací proměn vztahů mezi lidmi různých ras ve Spojených státech i přetrvávajících problémů, jež to soužití může přinášet. Životní peripetie černošského filmového tvůrce Natea Parkera, režiséra a hlavního představitele nového Zrození národa, zas vyjadřují střet dvou velkých témat soudobé západní debaty.
Edice Česká knižnice letos – už jednadvacátým rokem – usiluje být průkopníkem: a sice představit soudobý pohled na to, co je to kánon české literatury, a představit ho v precizních edicích, jež převyšují rámec běžného čtenářského zážitku.
Patřil mezi ty, kteří se v listopadu 1989, zasazovali o to, aby se stal prezidentem. Dnes by se jím chtěl stát sám. Michal Horáček vzpomíná na svůj vztah s Václavem Havlem. Echo24 přináší ukázku rozhovoru z knihy Náš Václav Havel. Na tři desítky osobností v ní vzpomínají na disidenta a prezidenta z pozice kamarádů, spolupracovníků či podřízených.
Rychlý tip na prvé dva dny týdne, kdy proběhne osmý ročník festivalu filmů s antropologickou tematikou Antropofest – tedy filmů poznávajících život celých lidských společenství či sociálních skupin. Celkem bude promítnuto osmnáct snímků, například íránský, guinejský, mexický, nepálský, jihoafrický či britský. To je poutavá směska.
Před deseti lety vznikla dle návrhu architekta Jiřího Špačka roubenka na Českolipsku. Tradiční roubená stavba s moderní přístavbou a interiérem kombinujícím v ideálním poměru modernu s lidovým řemeslem byla časopisem Dolce Vita zařazena mezi „Best of 2007“.
Film dokáže být velice účinný, když je potřeba vyvolat hrůzu. Ostatně tou první zaznamenanou emocí během filmové projekce byl úlek Pařížanů, kteří se báli, že na ně při prezentaci vynálezu bratří Lumièrových z plátna vyjede vlak (tenhle „zakládající mýtus“ kinematografie ale někteří badatelé zpochybňují).
Kapela Lambchop existuje už třicet let, za tu dobu se jí nepodařilo natočit špatnou desku. Je to kapela zároveň unikátní a nenápadná, to se taky povede jen málokomu.
Každoročně jsou v tuzemsku dvě televizní seriálové sezony: jarní a podzimní. Odděleny od sebe jsou letními prázdninami a ovšem Vánocemi se silvestrem. Čili zrovna teď, ve dvou třetinách ledna, se nacházíme pořád ještě na začátku prvního letošního běhu.
Je to radost, projednou mít možnost zahlédnout mezi profesionálními výkony v kinech, které dopadly líp nebo hůř, něco tak vlastně roztomile absurdního a přitom srdečného, jako je celovečerní dokument o nejvyšších českých horách. Nazvaný ovšem prostě Krkonoše, vždyť k čemu kudrlinky. Vznikl loni a je to práce amatérů (už to je hodno ocenění, dotlačit film do kin není jen tak).
Obec Líbeznice na severním okraji Prahy má neobyčejného starostu s jasnou představou o významu kvalitní architektury, čímž se výrazně odlišuje od ostatních pražských satelitů. Díky ateliéru Projektil získali nejmenší líbezničtí školáci vlastní vesmír.
Moskva je třetí Řím. Představa, která se ujala v pozdním středověku, je živá i dnes. Vlastně živější – nejenom kvůli tomu, že odpovídá představám Putinovy garnitury a ideologů ruského nacionalismu. Jistým způsobem se ujala i na Západě, často mezi lidmi, od nichž by to před lety jeden nečekal.
Každý, zdá se, má rád film La La Land. Americká kritika se nad ním v podstatě unisono rozezpívala nadšením, snímek režiséra Damiena Chazelleho dostal celkem sedm Zlatých glóbů včetně těch nejprestižnějších kategorií. A vlastně se není moc co divit, mít rád La La Land je docela snadné.
Jsou věci, které by měly představovat existenciální grunt a jistotu. A o nichž tedy by se nemělo pochybovat ani žertem, byť by byl člověk ponoukán dokonce dobrými úmysly. Nepochybně by k takovým měly patřit romány Karla Maye. Všecka ta dobrodružství v dalekých cizích krajích, plných neznáma a tajemna.
