Válka, která začala pogromistickým výpadem proti izraelským civilistům a teprve pak se přenesla do Gazy, kde nebyl jediný izraelský voják, má své řešení – tím je porážka Hamásu. Porážka, pokud možno drtivá a rozhodná – taková, která na roky, snad desetiletí zajistí jakousi snesitelnou (oddělenou) existenci Židů a Palestinců, existenci obou národů.
Normálně jsou o tom, kdo má mít na starosti vývoz popelnic, místo toho hlavním tématem byla válka v Gaze. I tak by se daly popsat právě proběhlé anglické komunální volby. Ty byly letos obzvláště ostře sledované. Parlamentní volby musí proběhnout nejpozději v lednu příštího roku, ale je možné, že nastanou i dříve. Jedná se tak možná o poslední příležitost, jak otestovat náladu obyvatelstva před vrcholem volebního cyklu.
Nekritizovat nahrazování přirozeného hormonálního provozu syntetickým patří k elementárním, zdaleka ne jen feministickým dogmatům a vlastně se ani nutně nemusí jednat o kritiku jako takovou. Nevybavuji si ani mikroskopický náznak racionální debaty nad tím, co dlouhodobě přineslo oddělení sexu od reprodukce. Do jaké míry pozitiva toho, že ženy mohou a snad i mají prožívat sex a vztahy stejně jako muži, převážila nad negativy – a jestli vůbec. Pamětníci doby před pilulkou umírají a příběh se vypráví jediným způsobem.
V posledních dnech vzbudil na tuzemských sociálních sítích přinejmenším u jejich intelektuálněji založeného publika ohlas citát, jímž propagoval svou nejnovější epizodu podcast Michaelův MASHUP, což je produkt novináře Michaela Rozsypala. Onen citát zní: „Nesouzním s tím, proč by mělo být dneska pro čtrnáctiletého důležité číst Karla Čapka. Zanechá to v něm nechuť číst. V tomhle věku se musíme naučit, že literatura je něco, co budeme aktivně vyhledávat a bude nás to bavit.“ Ta slova patří Lucii Zelinkové, „knižní influencerce“.
Vzápětí poté, co Andreje Babiše nařkli z neochoty spolupracovat s nimi na důchodové reformě, se marketéři koalice Spolu vrátili k osudovému boji dobra se zlem. Andrej Babiš a jeho jednička na kandidátce do Evropského parlamentu Klára Dostálová se za peníze Spolu ocitli na billboardu s tvářemi pomalovanými ruskou trikolorou. Prostor mezi jejich těly vyplňuje nápis: Rusko, pro tebe všecko.
Posledního dubna zemřel ve Spojených státech profesor Peter Demetz. Pražský rodák, esejista a spisovatel, profesor germanistiky na nejlepších univerzitách v Americe, kam odešel jako mladý vědec po roce 1948: stihl ještě před únorem doktorát na Karlově univerzitě o přijetí Franze Kafky v Anglii. Tedy, odešel… S jeho příkladně kosmopolitním původem (v jeho rodině se sešly nejrůznější složky staré monarchie včetně exkluzivních genů Ladinů, Rétorománů ze severu Itálie) a s jeho založením humanisty goetheovsko-masarykovského typu mu nezbývalo nic jiného než uprchnout.
Padlo zřejmě poslední slovo k vrbětickým výbuchům. Policie uzavřela vyšetřování se závěrem, že za nimi stála ruská vojenská rozvědka. Někteří čelní politici i orgány jako BIS zprávu pojednali jako zásadní průlom – jako by se konečně pravda ukázala... nebo něco v tom duchu. Přitom pravdou je téměř opak. Pohybujeme-li se ve sféře špionážních historií, pak samozřejmě existuje něco jako nejpravděpodobnější, věrohodné vysvětlení, jež všichni považují za platné. Mohou ho upravit jen po letech otevřené archivy, a pokud se neotevřou nebo neexistují, tak nic.
Jsou současné protesty na amerických univerzitách antisemitské? Jejich zastánci tvrdí, že ne. Protesty jsou prý pouhou kritikou izraelské politiky v Gaze. Kritizovat Izrael není a priori antisemitské. Stejně tak antisionismus není automaticky antisemitismus. Někteří židovští studenti se dokonce protestů účastní. Onálepkovat protesty jako antisemitské je prý pouze snahou o nespravedlivou diskreditaci ideových protivníků. Jenže nemusíme pátrat nijak hluboko a je jasné, že na obvinění z antisemitismu něco bude.
Expremiér Jiří Paroubek nedávno prohlásil, že v nadcházejících eurovolbách se hraje nejenom o to, překročit 5procentní volební práh a získat poslanecký mandát. Stačí mít více než 1 procento hlasů a už získáte jako politická strana náhradu za volební výdaje. Ano, je to tak. Před minulými volbami do Evropského parlamentu vzniklo recesistické sdružení s parazitickým názvem ANO, vytrollíme europarlament. Více než 25 tisíc voličů si myslelo, že hlasuje pro Babišovo hnutí, čímž třem vtipálkům dopomohlo téměř k milionu korun.
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Čím jsme tolerantnější, progresivnější a otevřenější, s tím menší ochotou dokážeme říct o divných, ujetých nebo vyloženě úchylných věcech, že jsou divné, ujeté nebo vyloženě úchylné – teď už jsou jenom jiné. Neschopnost pojmenovat normál a notabene si na něm trvat má bizarní, ale logické konce. Žáci jisté školy v Utahu minulý týden uspořádali demonstraci, aby vyjádřili nespokojenost se svou bezpečnostní situací. Nežádali ale instalaci účinnějších ochranných rámů do dveří, izolaci bílých heterosexuálních studentů v tělocvičně nebo navýšení čtverečních metrů safe space na hlavu.
V pondělí 29. dubna uplyne přesně dekáda od chvíle, kdy zemřela zpěvačka Iveta Bartošová. Kdy nedaleko svého domu skočila pod vlak, a kdy se tak završil jeden zprvu pohádkový, nakonec nešťastný osud tuzemského showbyznysu. Deset let… a pořád nemá ta ženská klid, pořád se kolem ní kdekdo točí, kdekdo v jejím životě šťourá a hledá v něm nové senzace, kdekdo se k ní vyjadřuje.
Nějaké jevy mají postupný vývoj, a pak v intencích toho vývoje přijde něco tak absurdního a nepochopitelného, že pak může následovat už jen zlom ve vnímání. To se teď přihodilo při tzv. propalestinských protestech v kampusech amerických univerzit. Tzv. tu píši proto, že pro leckoho může být důvodem k protestům „jen“ nesouhlas s tím, že Izrael srovnává se zemí Gazu a nehledí přitom na civilní oběti. U leckoho účast na protestu dokonce ani nevyžaduje souhlas s palestinskou státností. Zlomový moment v hnutí stanových městeček na kampusech, který před více než týdnem začal na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, teď možná přichází s profesorskými videi.
Minulý týden prý možná nastal zlom v rusko-ukrajinské válce a Vladimir Putin to pomalu může zabalit. Předseda amerického Kongresu Mike Johnson překonal trumpovské démony v sobě a konečně nechal hlasovat o vojenské pomoci pro Ukrajinu, Izrael a Tchaj-wan – 61, 26 a 9, dohromady 95 miliard dolarů. O každé z těchto tří položek se hlasovalo zvlášť, a zatímco dodávky pro vojenskou mašinu Izraele se těšily solidní podpoře u demokratů i republikánů, dodávky pro Ukrajinu, která je teď potřebuje daleko víc než blízkovýchodní buldozer, takovou podporu nemají.
Epizoda na pražské VŠUP, kde studenti vyvěsili do oken palestinské vlajky, vedení školy prohlásilo, že k něčemu takovému nedalo svolení, načež byly vlajky staženy, ukazuje, že skutečně žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě. Případně připomene takový jeden nepěkný polský vtip: Proč byl v Česku za války tak slabý odboj? Protože to bylo zakázané.
Česká politika je zablokovaná, což do značné míry souvisí s jednou osobou, která nedávno na svém sjezdu oznámila ambici stát se příštím premiérem. Tím člověkem je Andrej Babiš.
