Masová imigrace obohacuje jak slovník, tak policejní statistiky. Jen v Berlíně bylo loni ohlášeno 111 případů znásilnění víc než jedním mužem, polovina pachatelů nebyli rodilí Němci. Pro ty se ujal (sebe)ironický „Biodeutsch“. Neněmci znásilňovali 41krát v bytovkách a panelácích, 16krát v parcích, ale i dvakrát v MHD, čtyřikrát v restauračních zařízeních a jednou ve škole.
Třebaže hokejové mistrovství světa oficiálně skončilo před týdnem všeobecně známým výsledkem, vlastně jsme v turnaji pořád zabředlí až po uši a ukazuje se, jak moc se proměnila tuzemská mediální mapa od předešlého českého titulu v roce 2010. Vytvářet jakýkoli obsah je jednodušší a levnější, přibylo televizí, podcastů, rozhlasových stanic, především ale sociálních sítí založených na vizuálním obsahu. A tak už týden není nouze o analýzy, dojaté sestřihy z utkání nebo o rozhovory s hráči, trenéry, sportovními komentátory či bývalými reprezentanty.
Danuše Nerudová byla už před časem experty prohlášena za jasného skokana voleb do Evropského parlamentu. Díky účasti v prezidentských volbách je teď s odstupem nejznámější mezi kandidáty. Ale její síla měla být i ve schopnosti oslovit českou mládež. Nerudová mluví jménem té její uvědomělejší části, která je moderní, rozpoznala světodějný význam LGBT práv, chce (ještě) více Evropy a současně neví, jestli to všechno stihne před klimatickou katastrofou.
Když člověk přece jen trochu obnosí své tělo, začne se to nějak projevovat. Třeba ho začne bolet koleno. Nejdřív si myslí, že je to nějaký omyl, pak nějakou dobu, že to rozchodí, ale bolest nepolevuje a on nakonec připustí, že s tím bude muset něco dělat. Vstoupí do soukolí medicínsko-farmakologického komplexu, vydá se do rukou lékařské mafie, těch vrahů v bílých pláštích.
Určitý typ lidí – zpravidla ti, které by ještě před pár lety nenapadlo se ptát, jestli je dobré, že nás Německo Angely Merkelové kompletně napojuje na ruský plyn – si boj s hybridní válkou vykládá jako co nejhlasitější odsuzování Ruska a hledání jeho vlivu za vším. Je to naivní. Zkušený praktik hybridní války, jímž Rusko je, vám nebude servírovat své záměry na stříbrném podnose. Bude vám hybridní kampaň šít na míru – tak, že se bude strefovat do témat, jež polarizují vaši společnost.
Nevím, jestli si toho jde z normálního českého zpravodajství všimnout, ale Izrael neprožívá mezinárodněpoliticky dobré dny. Norsko, Irsko a Španělsko včera formálně uznaly palestinský stát, jakkoli ten neovládá svoje hranice (z jara 1967), natož východní Jeruzalém jako své hlavní město.
Finálový zápas mistrovství světa v hokeji připoutal k obrazovkám 3,74 milionu diváků, zaplnil hospody a řadu veřejných míst. Po dlouhé době se nějaká událost stala masově sdílenou. A to je v době hluboké atomizace společnosti vyvolané digitálním věkem s dominancí sociálních sítí významný moment, důležitý pro každou společnost. Hry jsou stabilizujícím prvkem společnosti, jejímž základem nehledě na bohatství nakonec vždycky byl chleba, jak to formulovala už civilizace starověkého Říma. Davové semknutí a prožívání vyvolané významným úspěchem, ale hlavně vítězstvím v týmového sportu.
Zítra, v úterý, bude Petr Fiala v Kramářově vile podávat večeři pro šest svých kolegů, od polského prezidenta po dosluhujícího nizozemského premiéra. Půjde v prvé řadě o muniční iniciativu pro Ukrajinu, o které pořád nevíme takové důležité věci, jako je nákupní cena. Ale to není to skutečně znepokojivé, Fiala má pravdu, pokud dává najevo, že ve věcech války a míru není cena to hlavní. Skutečně znepokojivé je, že svou neustále zdůrazňovanou rolí asistenta ve válce dvou jiných států Fiala zrušil skoro všechny ostatní role, které by jako premiér České republiky měl hrát.
České sdružení regulovaných elektroenergetických společností, jež tvoří státní správce sítě ČEPS, ČEZ a pár dalších distribučních společností, vyčíslilo investice do distribuční sítě nutné vzhledem ke změnám v energetice: letos 40 miliard. To je „jen“ o 10 miliard víc, než investovali v průměru v posledních deseti letech, ale v následujících jedenácti letech to má být 476 miliard. Něco bychom do sítí jistě museli tak jako tak investovat, ale valná část z toho je cena za Green Deal. Za to, aby majitelé obnovitelných zdrojů mohli dodávat do sítě proud, když si zrovna zamanou.
Tento týden proběhly Studentské volby. Pořádala je organizace Člověk v tísni v rámci akce Jeden svět na školách. Konají se před volbami, konávají se před volbami do sněmovny, do Evropského parlamentu a před volbami regionálními a prezidentskými. Jejich výsledek se jistě nedá brát jako přesný popis politických postojů dnešních středoškoláků – nadreprezentováni jsou mezi účastníky gymnazisté a podreprezentováni učni, ani počty hlasů podle regionů neodpovídají rozložení obyvatelstva. Studentské volby jsou taky hra a část voličů je zjevně právě tak vnímá, recesistickým stranám typu Ano lepší EU s mimozemšťany a dalším se daří docela dobře. Ale stejně může jejich výsledek něco naznačovat, zvlášť ve srovnání s minulými ročníky.
První státní návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina po jeho inauguraci, v pořadí již pátá, mířila do Číny. Tam ho jeho protějšek Si Ťin-pching přijal s náležitou pompou. Vše s cílem umocnit dojem silného spojenectví a přátelství. Veškeré pocty ale nemohly zamaskovat, že Putin je v tomto vztahu juniorní partner. Rusko potřebuje Čínu více než Čína Rusko. Po uvalení západních sankcí je to právě obchod s Pekingem, co drží ruskou ekonomiku na nohou.
Pro mnoho lidí by již nebylo překvapením, kdyby Mezinárodní trestní tribunál požadoval vydání zatykače pouze a jen na Benjamina Netanjahua a další izraelské představitele – a vůdce Hamásu nechal být. Je pravda, že situace ještě nepokročila tak daleko, aby teroristé ze 7. října byli navrženi na Nobelovu cenu míru, ale co není, může být: koneckonců Jásir Arafat ji kdysi, v roce 1994, dostal, ale ten se přece jen trochu snažil napravit, nebo to aspoň předstíral. Vůdcové Hamásu se napravovat nemusí, jejich sadistická taktika nese ovoce bez větší snahy. Nyní tedy v prohlášení tří civilizovaných zemí, Norska, Irska a Španělska, že uznají samostatný stát Palestina.
Slovenský premiér mi promine, ale tomu, co se děje po atentátu na jeho osobu, je třeba se smát a současně se mít na pozoru. Během několika dní přešlo jeho blahořečení ve svatořečení a každým dnem už musíme očekávat nanebevzetí, a to ještě zaživa. Uzdravení a návrat do funkce Ficovi přejme, tyhle šaškárny kolem jeho osoby ani náhodou. Bývalý poslanec ČSSD a právní expert Trikolóry Zdeněk Koudelka uveřejnil na Blogosvětě článek s příznačným názvem Robert Fico – hrdina demokracie.
Každý člověk, který se dostane na hranici života, je tímto fatálním okamžikem nějak poznamenán. Může ho významně změnit. Utvrdit v jeho vidění světa, nebo ho naopak změnit, nebo se navenek nic měnit nemusí a člověk si to odehraje ve svém vnitřním světě. Těžko říct, jak se s atentátem vyrovná nejvýraznější současný slovenský politik a premiér Robert Fico, který přežil útok zjevně frustrovaného a psychicky nevyrovnaného individua. Takových vidíme v historii 20. století mnoho. Jen zřídka za atentátem na politika najdeme organizované spiknutí opozice.
