Oči uživatelů sociálních sítí se minulý týden upřely do Boršic u Buchlovic, kde byl napaden poslanec Dominik Feri, který tam přijel na košt vína. Debata z toho vznikla velmi výživná, nemálo účastníků během ní propáslo vzácnou příležitost mlčet.
Další čtyři roky Donalda Trumpa v Bílém domě jsou největší demokratickou noční můrou. Proto favoritem stranických primárek je bývalý viceprezident Joe Biden, který minulý čtvrtek konečně ohlásil kandidaturu. Navíc má i další přednosti. Je považován za dědice Baracka Obamy, který je mezi demokraty stále extrémně populární, je sice politicky umírněný, ale zároveň natolik neomalený, aby dokázal ustát Trumpovy útoky a zároveň mu je vracet stejnou měrou. Přesto Biden nemá nominaci zdaleka jistou. V hladké cestě mu stojí hlavně to, že je starý bílý muž.
Andrej Babiš kývá na bankovní daň jen kvůli sociální demokracii a dočasně. Nechce, aby mu před volbami k ČSSD utíkali voliči, a hlavně potřebuje, aby ČSSD příliš neproblematizovala operaci, kterou se kolem svého trestního stíhání chystá dělat s novou ministryní spravedlnosti Marií Benešovou.
Na kterém ministerstvu ještě policisté nedělali razii? Těmito slovy reagoval jeden z opozičních politiků na čtvrteční zásah speciální jednotky NCOZ na ministerstvu zemědělství. Opravdu, nedávno to bylo ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo vnitra, obrany, školství, všichni pamatují policejní návštěvu na antimonopolním úřadě, ve státním podniku Diamo... Zásahů je tolik, že policejní manévry v nejvyšších patrech státní správy nebudí zdaleka takovou pozornost jako před sedmi nebo osmi lety.
Odvolání sira Rogera Scrutona z neplacené pozice, ve které měl radit britské vládě ohledně architektury, vyvolalo skandál jak v Británii, tak v České republice. Zástupce šéfredaktora levicového magazínu New Statesman George Eaton si Scrutonovy odpovědi v rozhovoru, který mu poskytl, upravil tak, aby vyznívaly mnohem problematičtěji. Pár hodin nato konzervativní vláda Scrutona propustila. Za starého filozofa se postavili jeho britští i čeští přátelé.
Před lety ne tak dávnými snil člověk z věčně mokré střední Evropy o jihu. Vždy když se třeba vracel z krajů, kde téměř neprší a stále svítí slunce, do své deštivé země, říkal si, jaké to jsou šťastné národy, které nemusí myslet na to, že každou chvíli zmoknou! Nestálo to za nic, ty propršené životy, ta prochcaná léta... Vždyť všichni známe tu slavnou, zdánlivě vulgární, ve skutečnosti hluboce procítěnou scénu s Josefem Kemrem ze Samoty u lesa: Chčije a chčije... Takže, pane Kemr, dědo Komárku, už nechčije. Je sucho, to byste koukal.
S blížícími se eurovolbami přibývá varování před populisty, kteří by v případě svého – spíše nepravděpodobného – sloučení v jeden koordinovaný celek mohli výrazně ohrozit status quo. Ten se tak jako tak posouvá s obměnou vlád členských států, osazenstvo evropských institucí však zůstává od posledních eurovoleb v roce 2014 stejné.
V Paříži minulý týden hořela katedrála, pokud jste to náhodou nepostřehli. Souběžně se střechou Notre-Dame vzplanuly i sociální sítě, požár na nich dohoříval ještě několik dní. Teď už je možné provést jakousi rekapitulaci toho ohně, je v tom dost výrazně vidět vzorec, podle nějž bubliny zpracovávají události podobného typu. Prakticky okamžitě po prvních zprávách o požáru se objevují buď velice stručně, nebo vůbec nekomentované fotografie z místa požáru.
„Nikdo nikdy doopravdy neodejde“ je věta v traileru k poslednímu dílu Hvězdných válek, která naštvala fanoušky i kritiky. Naznačuje totiž, že tvůrci odmítají posunout příběh dál a pouze recyklují staré postavy a dějové linky. Stejný pocit má člověk při sledování amerického vyšetřování ruského ovlivňování prezidentských voleb v roce 2016.
Na 29. dubna, den před jmenováním Marie Benešové novou ministryní spravedlnosti, svolává občanská skupina Milion chvilek pro demokracii do Prahy velkou demonstraci. Jejím cílem bude ochrana nezávislosti české justice. Jak známo, panují důvody k obavám. Den poté, co policie oznámila, že v případu Čapí hnízdo navrhuje podat obžalobu na premiéra Andreje Babiše a další obviněné včetně jeho ženy Moniky, musel oznámit rezignaci dosavadní ministr spravedlnosti Jan Kněžínek.
Debata kanadského psychologa Jordana Petersona a slovinského filozofa Slavoje Žižeka na Velký pátek v Torontu byla inzerovaná způsobem, který by odpovídal spíš utkání o mistrovský titul v boxu (podobně odpovídající byly i ceny lístků).
Ve středu oznámilo Městské státní zastupitelství v Praze, že obdrželo od vyšetřovatele návrh obžalovat premiéra Andreje Babiše a jeho příbuzné či podřízené v kauze Čapí hnízdo. Ve čtvrtek oznámil svou rezignaci ministr spravedlnosti Jan Kněžínek a Babiš označil za jeho nástupkyni Marii Benešovou.
Lze si představit svět, v němž by Muellerova zpráva byla pro prezidenta Trumpa zdrcující. Je toho v ní mnoho nelichotivého o něm a některých ze spolupracovníků, které si vybral.
Komunikace na sociálních sítích má hodně společného s procházkou minovým polem, to už se tak nějak všeobecně ví. I v tomhle celkově k explozím náchylném prostředí ale existují témata, jež svou výbušností daleko přesahují místní normy. Třeba porody. Nebo kojení. Prakticky všechno, co souvisí s rodičovstvím nebo spíš s jeho ranou fází. Jestli existuje nějaké téma, na něž je dobré a bezpečné prostě nemít názor – zvlášť je-li člověk muž –, je to tohle.
