To, co se odehrálo v pátek třináctého září, se dá bez přehánění nazvat černým pátkem spravedlnosti v Česku. Společnost je v případě Andreje Babiše, právě zproštěného obvinění z dotačního podvodu velkého rozsahu na Čapím hnízdě, tvrdě rozdělená.
O postu pro Věru Jourovou v nové Evropské komisi bylo už napsáno všechno. Nebo ne?
Opět se na sociálních sítích debatovalo o filmu, to hned srdéčko radostí poskočí. Důvodem bylo uvedení Nabarveného ptáčete Václava Marhoula na benátském festivalu (zdejší dílo se do soutěže na skutečně prestižním festivalu dlouhé roky nedostalo) a recenze na ně, z nichž některé byly nadšené (jiné zase ne). Rozhodně nepůsobily dojmem, že snímek v soutěži prošuměl bez zájmu, názory na něj byly tak či onak silné. Tak o tom pojďme diskutovat...
Úniky informací z citlivých trestních kauz se v posledních letech staly součástí vyšetřovací strategie. Oblíbené jsou hlavně policejní odposlechy, které ve veřejném prostoru působí obzvláště autenticky a z obviněných dělají vinné.
Komentujeme-li výzkumy veřejného mínění, riskujeme, že z jednoho průzkumu vyvodíme příliš obecné závěry. Ale výzkum společnosti Kantar pro ČT z uplynulého víkendu patří do jiného ranku.
Tváří v tvář ohlašované klimatické politice, šikanování výrobců aut a zeleným financím, což je koncept Evropské komise, který banky bude nutit investovat přednostně do „ekologických“, nikoliv ekonomických projektů, někdy padne otázka: Jak to, že se proti tomu všemu neozvou známí lidé z byznysu, přední kapitalisté a průmysloví kapitáni?
S Polskem se v západní veřejné diskusi často zachází nefér. A zdaleka zde nejde jen o obraz současné vlády.
Ta výroční třicítka je jenom číslo, stejně ale nějak funguje. Člověk si čte o dalších srážkách policie a prodemokratických demonstrantů v Hongkongu, o slzném plynu a gumových projektilech, výhrůžných slovech čínského premiéra a uvědomuje si, jak podobné je to dění v roce 1989. A jak je to jiné.
„Obklíčený Johnson utrpěl trojitou porážku v Dolní sněmovně,“ hlásal včera ráno The Guardian. „Johnson zatlačen do rohu dvojitým úderem Dolní sněmovny,“ tvrdil deník Financial Times. Levicový bulvár Daily Mirror označil Johnsona za „nejhoršího britského premiéra“. „Johnson zablokovaný poslanci a odmítající předčasné volby,“ hodnotily situaci prestižní The Times. Deník i (sic) měl titulek „Premiér zatlačen do rohu po dni porážek v Dolní sněmovně“. Všechny narážely na to, že konzervativní premiér Boris Johnson prohrál v parlamentu sérii hlasování, a tím pádem bude nejspíše donucen požádat o odložení brexitu.
Tak se nám na sociálních sítích zase čeřily vody. Ve chvílích, kdy tenhle text vzniká, do zmíněných vod spadlo Čapí hnízdo a vlny vytvořilo docela obstojné – taky je to velký barák. První reakce by se daly rozdělit do tří skupin.
Německo prvního září v předinfarktovém stavu čekalo, jak odvolí dvě východní země – Sasko a Braniborsko. Řeklo by se, že o moc nejde, vždyť jsou to jen dvoje z šestnácti zemských voleb. Tentokrát však v Sasku průzkumy nějakou dobu naznačovaly, že může vyhrát pravicová Alternativa pro Německo (AfD). A to by symbolicky bylo významné, AfD totiž zatím ještě v žádných volbách první nebyla.
Když se Andrej Babiš chopil moci, jako premiér nechal vyměnit policejního prezidenta. S ním odešlo od policie několik vysokých důstojníků. Vynutil si také rezignaci šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů a na uvolněné místo dal nového člověka. Po čtyřech letech vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu dotačního podvodu při budování Čapího hnízda přišel státní zástupce Jaroslav Šaroch, který případ dozoroval, s neočekávaným sdělením, že mění právní názor.
Teď začíná hra o sílu právního státu a jeho podvolení se moci. Jaroslav Šaroch nejspíš podlehl obrovskému tlaku, který na něj byl vyvíjen, a nechce být tím, kdo pošle Andreje Babiše a jeho rodinu před soud.
V Praze 6 to dovedli k dokonalosti, když zřejmě kvůli vlastní nevzdělanosti Koněva obestavěli lešením a přikryli jakousi plachtou.
