Komentář Daniela Kaisera

Trump horší generálního tajemníka čínských komunistů

Komentář Daniela Kaisera
Trump horší generálního tajemníka čínských komunistů

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Tváří v tvář ohlašované klimatické politice, šikanování výrobců aut a zeleným financím, což je koncept Evropské komise, který banky bude nutit investovat přednostně do „ekologických“, nikoliv ekonomických projektů, někdy padne otázka: Jak to, že se proti tomu všemu neozvou známí lidé z byznysu, přední kapitalisté a průmysloví kapitáni?

Optimista odpoví, že jsou obětí vydírání zelených aktivistů, bojí se jak transparentů Greenpeace na střechách svých provozů, tak skandalizace na sociálních sítích a ve spřízněných médiích. Optimismus tu spočívá v tom, že pokud by se aktivistům vydírací možnosti omezily, strach průmyslníků odpadne a začnou říkat, co si o té veřejné psychóze myslí.

Pesimista odpoví, že nepolemizují proto, že už z velké části přejali pokrokářský, environmentalistický pohled na svět. V takovém případě bude obrana zdravého rozumu ještě těžší, než se donedávna zdálo.

Třetí odpověď je, že typický korporátní byznysmen dneška je oportunista, který si dává pozor, aby se neodchýlil z koryta mediálně přijatelných názorů.

V této třetí kategorii máme dnes čest představit významný exemplář. Je jím Joe Kaeser, předseda představenstva Siemens AG. Joe je původem z  Dolního Bavorska, na křestním listě má ještě napsáno Josef Käser. O víkendu poskytl rozhovor německému redakčnímu konsorciu „Redaktionsnetzwerk“, byl tázán i na vztahy s Čínou. Otázka i odpověď padly na pozadí nepokojů v Hongkongu a obavy, že Čína nakonec zasáhne vojensky. Kaeser: „Pokud pracovní místa v Německu závisejí na tom, jak nakládáme s výbušnými tématy, tak by se všeobecné pobouření nemělo vyšroubovávat, svoje pozice a opatření bychom měli přednášet uvážlivě a s přihlédnutím ke všem facetám.“ Kaeser rozhovor poskytl bezprostředně po návratu z Číny, kde byl součástí obsáhlého doprovodu kancléřky Angely Merkelové během její dvanácté oficiální cesty do říše středu. Je třeba podotknout, že v Německu žádné všeobecné pobouření nad čínským komunistickým režimem nepanuje, aspoň měřeno českými standardy.

Dalo by se namítnout, že pro šéfy koncernů, kteří v nějaké nezápadní zemi mají hospodářské zájmy, je to typické a normální. Jenže například Siemens má ještě větší zájmy než v Číně ve Spojených státech – a tady Joe Kaeser neváhal před měsícem prezidenta Trumpa označit za „tvář rasismu a politiky vyloučení“. Napsal to v reakci na podpásovku Trumpa, který tehdy zaútočil na trojici nebělošských političek Demokratické strany, aby se vrátily do svých zemí původu, když se jim na USA pořád něco nelíbí. Ale skutečně v Kaeserově vnímání váží víc jeden podpásový argument než totalitní povaha čínského režimu? Čína nejenže vězní politické kritiky a utlačuje náboženské menšiny, ale nově proti svým občanům masivně zavádí systém černých listin a říká jim sociální kredit. Čínský protějšek Trumpa Si Ťin-pching o sociálním kreditu prohlásil, že díky němu „ti, kdo nejsou hodni naší důvěry, nebudou moci učinit ani krok“. S Pekingem je Západ v geostrategickém střetu, nebo tedy možná jen Amerika.

Pravděpodobná odpověď je, že oportunista Joe jen cítí, co se dnes v Německu nosí. Trump pro většinu Němců a téměř veškeré elity je za symbol reakce a lži. Čína jsou ti podivní človíčci, se kterými se ale dá dělat obchod, kteří řídí zemi, do níž Německo v rostoucí míře exportuje. Ve čtvrtek Týdeník Echo otiskne rozhovor s americkým generálem Robertem Spaldingem, který se v posledních letech v Bílém domě a předtím v Pentagonu podílel na formulaci politiky vůči Číně. Na adresu německé vlády Spalding poznamenává: Pokud se ve vztazích s USA „soustředí jen na vojenskou spolupráci, zatímco ekonomické vazby, finance a obchod chce rozvíjet s Čínou, očekával bych, že v průběhu času my s ní omezíme vojenskou spolupráci“. Česká republika jako by se v sílícím sporu USA–Německo pomalu ocitala na dvou židlích.

Další články autora Daniela Kaisera najdete zde

9. září 2019