Polostátní ČEZ před pár dny s pompou podepsal s britským Rolls-Roycem spolupráci na vývoji modulárních reaktorů a koupi zhruba dvacetiprocentního podílu. To zní jako dobrá zpráva. Vláda to odprezentovala jako „další významný milník v naplňování cílů“, hned po výběru vítěze tendru na výstavbu dvou velkých jaderných bloků v Dukovanech. To je docela dost optimistické vyjádření.
Minulý týden řekl šéf opozičního hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš agentuře Bloomberg, že by zestátnil společnost ČEZ. Tedy že by mělo dojít k výkupu podílu minoritních akcionářů za použití dividend. Po jeho výroku následoval nejen růst akcií, ale i spekulace o tom, co to celé znamená. Ty ještě více přiživil ministr dopravy Martin Kupka (ODS), který reagoval slovy o tom, že Babiš tak připravil daňové poplatníky o „stovky milionů navíc“. Reagoval i ministr průmyslu Lukáš Vlček (ANO). Ten dokonce uvedl to, že „je otázka, se kterými akcionáři byl Andrej Babiš domluven, aby ten výrok nějakým způsobem někomu pomohl“. Níže přinášíme s Andrejem Babišem krátký rozhovor.
Bylo by osvěžující šetřit s kritikou a moci také někdy pochválit. Marně pátráme, v tuto chvíli ale opravdu není za co. Kritika vlády ze strany opozice a její argumenty jsou trapné, hloupé a plytké. Ale je namístě otázka, proč jsme se dostali do situace, že některé výroky ministrů stínové vlády mohou znít nepoučenému voliči rozumněji než to, co slyší od koaličních ministrů. Ano, na to si hned můžeme střízlivě odpovědět, že žádná opozice nikdy nakonec nedoručila to, co slibovala, když ještě ve vládě nebyla.
Bez chybějících a nevyjasněných až padesáti miliard v rozpočtu to ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi (ODS) příliš nevychází. Vzhledem k tomu, že letošní schodek má činit 282 miliard a v příštím roce se má zredukovat na 241 miliard, nedošlo by vůbec k žádné změně a k žádnému snížení. Když k tomu vezmeme v potaz příjmy z windfall tax, kdy vláda počítá i v příštím roce s více než 30 miliardami, bez nich by mohl být deficit dokonce ještě vyšší než letos. Podle prezidentova poradce Davida Marka už daň nemá jiný důvod, než že bez ní by rozpočet nevycházel.
Evropu v její ekonomické stagnaci, celkovém úpadku a neschopnosti konkurovat nemůže v příštích letech čekat nic moc dobrého, pokud nedojde k převratné změně. Mezinárodní měnový fond (MMF) ve svém posledním výhledu růstu ekonomiky čísla eurozóny ještě zhoršil. A to hlavně pro Německo, které za letošek vykáže nulový růst a ani příští rok nebude přílš veselý. Jeho hospodářský model se vyčerpal, jak mnozí upozorňovali již dříve. Volkswagen nyní potvrdil plán zavřít v Německu nejméně tři závody a zrušit desítky tisíc pracovních míst. Ještě více může Evropu podlomit potenciální výhra Donalda Trumpa, který slibuje rozpoutat novou obchodní válku.
Dříve bývali ministři financí při sestavování rozpočtu opatrní, teď je to naopak, pravil na adresu ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) a jeho návrhu státního rozpočtu na příští rok bývalý guvernér centrální banky a někdejší premiér Jiří Rusnok. V pořadu ČT Otázky Václava Moravce poukázal na to, že rozpočet je postavený na neschválených zákonech, což se dříve nedělo.
Vraťme se ještě k výroku Andreje Babiše o zestátňování ČEZ. Respektive o vykoupení podílů menšinových akcionářů. Je totiž docela zásadní a neměl by se smést jen komentáři o tom, že Babiš neví, co říká. A že jde jen o jeho (dost chytrý) předvolební tah, který nemá hlouběji promyšlený. Spekulacím ještě více zavdal ministr dopravy Martin Kupka, který dosti nepromyšleně reagoval na Babiše slovy o tom, že daňové poplatníky svými řečmi obral o „stovky milionů navíc“.
Když nemáš pro něco vysvětlení, použij absurdní příměr, proti kterému ani nelze argumentovat. Tak by se dal zjednodušeně popsat způsob, jakým ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) obhajoval chybějící desítky miliard v návrhu státního rozpočtu na příští rok. V tomto případě šlo konkrétně o příjmy z prodeje emisních povolenek, kde je od začátku nejen Národní rozpočtovou radou upozorňováno na zcela nadhodnocený výdaj.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) s novým ministrem průmyslu Lukášem Vlčkem (STAN) konečně prozradili, co chtějí dělat s chybějícími více než deseti miliardami na dotace na zelené zdroje. V návrhu rozpočtu na příští rok opravdu zůstane Stanjurova částka pouze osm a půl miliardy. Když to nebude stačit, prý se peníze v rozpočtu najdou v rámci jiných výdajů a schodek se nenavýší.
Rok před sněmovními volbami se premiér Petr Fiala (a celá jeho ODS) podle všeho rozhodl sázet na Green Deal a jeho zmírnění. Premiér napsal komentář o tom, jak se „Evropa musí probudit, jinak končí“, jak se musí podpořit české firmy a že jeho vláda celou dobu klimatickou politiku Bruselu mírnila. Není tomu tak, což dokazují i výroky některých členů ODS.
Nedávno jsme na těchto místech psali o všech zásadních úskalích dostavby jaderných bloků v Dukovanech. Tedy o tom, jak je celý tendr napadán za všech stran, jak česká vláda i ČEZ jako investor mlčí a daňoví poplatníci (zároveň spotřebitelé v budoucnu, doufejme, vyrobené elektřiny) čekají, jestli zaplatí hodně, nebo ještě víc. Do toho je tady český průmysl a české firmy, které se do jaderného projektu mají zapojit – a které teď netuší, na čem jsou. A kromě toho by nám neměly uniknout nedávné výroky stínového ministra průmyslu Karla Havlíčka z ANO. Tuzemský průmysl měl mít (tedy stále má mít) 60procentní podíl na zakázce, což se v tuto chvíli zdá jako nereálný slib.
Silný kapitálový trh plnící svou primární funkci. To je něco, co nemá ani Evropská unie, což opět vyzdvihuje Mario Draghi ve své zprávě o konkurenceschopnosti Evropy, a už vůbec to nemá Česká republika. Dlouhodobě u nás funguje tradice neefektivního bankovního financování. Tedy že firmy si jdou raději půjčit peníze do banky a následně jí dluh s úroky splácí, než aby přišly za investory na trh.
Máme nového ministra průmyslu Lukáše Vlčka. Znamená to pro nás něco? Ne, vůbec nic. Spolu s Vlčkem máme také jeho novou vládní hospodářskou strategii, která si dává za cíl zařadit Česko do roku 2040 mezi 10 nejbohatších zemí Evropské unie. Také má prý samozřejmě nastartovat hospodářský růst a zvýšit naši konkurenceschopnost. Znamená pro nás něco nová strategie? Také ne. Asi bychom nespočítali, kolik takových strategií už bylo slavně představeno, ale ve finále se buď žádné plány nedotáhly, nebo se pro jistotu nezačalo dělat vůbec nic a plynule se na ně zapomnělo.
Je to v něčem přelomové. Už ani významná mainstreamová média se nebojí otevírat téma, které bylo dříve spíš tabu. Naspoledy to byl teď o víkendu Bloomberg, který hovoří o nezastavitelném úpadku a ochrnutí EU. Evropský projekt nefunguje, Evropa dojíždí na svůj sociální model, přeregulovanost a „předotovanost“. A kritika přichází i z vlastních řad. Nedávno se k ekonomickému zaostávání Evropy znovu tvrdě vyjádřil francouzský prezident Emmanuel Macron
I přes silnou kritiku od Národní rozpočtové rady (NRR) doporučil rozpočtový výbor Sněmovně, aby v prvním čtení schválila základní parametry státního rozpočtu na příští rok. Ani tak nejde o to, že se počítá s obrovským schodkem 241 miliard (o deset miliard navýšeným kvůli výdajům spojeným s povodněmi), ale především o to, že koaliční poslance patrně nechává v klidu fakt, že v rozpočtu chybí kolem 50 miliard.
Jaderný tendr na dukovanské bloky je ve fázi, kdy je napadán a ostřelován ze vše stran. S verdiktem k výběru Korejců bude muset přijít antimonopolní úřad, u kterého celý průběh zakázky napadl vyřazený americký Westinghouse a neúspěšná francouzská EDF. Stejně tak by se měla vyjádřit Evropská komise ke stížnosti EDF, že korejská vláda poskytne KHNP nespravedlivou a nedovolenou dotační podporu. Česká vláda se to celé zatím snaží vymlčet s tím, že „jednání probíhají“. Ministr financí už ale lehce naznačil, že „zatím nic neukazuje, že by se nepovedlo smlouvu uzavřít, ale vyloučit se to nedá“.
Ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) připravený návrh státního rozpočtu na příštím rok minulý týden tvrdě zkritizovala Národní rozpočtová rada (NRR). V několika případech podle ní není založen na realitě, narušuje transparentnost a nedodržuje zákon. V tuto chvíli není jasné, kde se vezme až 50 miliard. Teď už je další osud návrhu rozpočtu v rukou poslanců. Ve středu o něm bude jednat sněmovní rozpočtový výbor.
Vyhozený pirátský ministr Ivan Bartoš nezvládl svůj úkol, proto byl po právu odejit. Nedodal, co slíbil, a ještě se snažil přesvědčovat všechny kolem o opaku. Teď je v dost podobné situaci ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Jím připravený návrh státního rozpočtu na příští rok je špatný. Je založený na nepravdivých, vymyšlených číslech, která v tuto chvíli nelze obhájit. Se závažnou kritikou přišla aktuálně Národní rozpočtová rada. Vláda si schválila rozpočet se schodkem 241 miliard korun. To je v nekrizové době samo o sobě dost špatně obhajitelné. Žádná slibovaná konsolidace se v příštím roce konat nebude, na to už vláda úplně rezignovala. Jak upozorňuje rozpočtová rada, předložený rozsah příjmů a výdajů by znamenal, že strukturální deficit by byl na úrovni cca 2,1 procenta HDP.
Stát zveřejnil čísla o tom, jak plnil svoje hospodaření za prvních devět měsíců. Je zajímavé sledovat, jak příjmovou stránku vylepšuje stále rostoucí inkaso ze sociálního pojištění, což není nic jiného než nejvyšší skrytá daň, a také lepší výběr daně z fyzických osob. K tomu sice přispěl fakt, že mzdy rostly, ale hlavním důvodem je loňský konsolidační balíček, který téměř všechny daně oproti původním slibům zvedl.
Když slibujete něco, co je od začátku pochybné až nesplnitelné, a nakonec se to nepovede, špatně se to přiznává. Přirozené ale je, že člověk se chce takových situací většinou vyvarovat a nenabíhá si. Protože pak se může lehce stát nedůvěryhodným a někdo ho může považovat i za lháře, hlavně když se to stane víckrát. A do takové pozice se teď dostali někteří členové vládní koalice. Je možné, že vláda jen zkouší, kdo si těch polopravd všimne. A ví, že všechno se nakonec dá nějak vysedět nebo se z toho lze přesvědčivě vylhat. Politické dění se v posledním týdnu smrsklo především do odvolání pirátského ministra Ivana Bartoše.
Debata, jak dál s uhelnými elektrárnami, jejichž výroba je víceméně ztrátová (jenže je potřebujeme a žádnou stabilní náhradu za ně v tuto chvíli nemáme), ve stále na stole. Zásadní otázka je to, proč vláda tvrdí, že i kdyby už v příštím roce začaly některé uhelné elektrárny ukončovat provoz (tzv. superkritický scénář), bez uhlí se obejdeme. A do toho vymýšlíme, jak do zákona vložit pojistky a způsoby, které vlastníky uhelných elektráren donutí k tomu, aby je nezavírali.
Je to tu zase. Vláda zřejmě zkouší, jestli si někdo všimne, nebo nevšimne – a zároveň ví, že i když si všimne, zase se najde způsob, jak se ospravedlnit.
Stalo se, co všichni čekali. Ministr financí Zbyněk Stanjura nenašel způsob, jak pro příští rok snížit dotační tok na podporu zelených zdrojů (POZE). Jde především o peníze pro solární provozovatele se slíbenou dvacetiletou státní podporou. To Stanjura sliboval už loni, pak se zalekl reakce druhé strany, tedy hrozícími arbitrážemi solárníků. Do návrhu státního rozpočtu oproti loňsku ale doopravdy napsal k tomuto mandatornímu výdaji částku 8,5 miliardy. Takto rozpočet vláda schválila, a chybějících více než 22 miliard hodil na resort průmyslu, stále ještě pod vedením ministra Jozefa Síkely. Ten má prý zajistit úpravu příslušné energetické legislativy, aby se podpora snížila. Nebo má sám u sebe šetřit a najít úspory.
V rozjitřené době po odvolání pirátského ministra Ivana Bartoše a zřejmě brzkém odchodu Pirátů z koalice, schválila vláda státní rozpočet na příští rok. A do toho novelizovala ten letošní a zvedla schodek o třicet miliard. Ve změti událostí posledních dní by to nemělo zapadnout. Premiér Petr Fiala (ODS) schválení rozpočtu doprovodil slovy, že „přes všechny potíže máme rozpočet, který zaručuje rozvoj, neprojídá naši budoucnost, je odpovědný a garantuje, že i v budoucnu budeme mít prosperitu a budeme úspěšným státem.“ Jak to tedy je?
Mluví vláda pravdu, když říká, že úspěšně konsoliduje veřejné finance? Proč ODS ruší své sliby? A jaké dvě možnosti máme na výběr? O tom debatovali exministr financí a zároveň člen koaliční TOP 09 Miroslav Kalousek, člen Národní rozpočtové rady Petr Musil, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Aleš Rod a Michael Kohajda, místopředseda poslaneckého klubu lidovců a člen rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.
Opakuje se to stále dokola. Před parlamentními volbami a ještě krátce po nich ODS slibovala voličům malý stát pracující pro lidi, ne opačně. Slibovala zeštíhlení státní správy, konsolidaci veřejných peněz, seškrtání nesmyslných toků dotací, nezvyšování daní. Stal se téměř přesný opak. Podstatnou část svých tehdejších voličů ODS (v koalici Spolu) jistě odradila svým nabouráváním důvěry v transparentní investorské prostředí kvůli trvání daně z neočekávaných zisků.
Vláda se poprvé v historii chystá měnit státní rozpočet kvůli povodním. Takže ještě letos by mohl schodek vyskočit o třicet miliard a v návrhu státního rozpočtu na příští rok bychom mohli operovat se schodkem o dalších deset miliard vyšším.
Před pár dny vyšla dlouho očekávaná zpráva o konkurenceschopnosti EU. Tu si šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová objednala u exprezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho. Dozvěděli jsme se v ní, co už víme dlouho. Tedy že evropská ekonomika přešlapuje na místě, je přeregulovaná, předotovaná, míří k úpadku a nemá šanci konkurovat USA a Číně. A hlavním spojovatelem toho všeho je unijní mantra, že ještě více dekarbonizace a klimatické ideologie nás dovede k cíli. Když teď známe pravděpodobné složení nové komise, vypadá myšlenka, že se z toho dostaneme, spíše beznadějně.
Konečně jsme se měli dozvědět složení nové Evropské komise, ale možná to opět nedopadne. Rezignace francouzského eurokomisaře pro vnitřní trh Thierryho Bretona, kterého Francie opětovně nominovala do funkce, zamíchala kartami. Ani český kandidát na eurokomisaře ministr průmyslu Jozef Síkela tedy stále neví, a možná ani zítra nebude vědět, na čem je. Protože nic není jisté a na poslední chvíli se zamýšlené přidělení portfolií může proměnit.
Následující slova už jsou trochu nadužívaná a mohou ztrácet na významu. Pokračuje trend započatý v covidové éře, kdy jsme si zvykli žít na dluh, mít stamiliardové deficity a do toho mluvit o konsolidaci. Jenže ono to tak prostě je. Vraťme se na tomto místě ještě jednou k návrhu státního rozpočtu na rok 2025, tedy rok volební. Bude to závěrečná vizitka současné koalice, ať už příští volby dopadnou jakkoli. Mluvit o konsolidaci se schodkem 230 miliard v nekrizové době je podivné. „Pamatuji si na střednědobý výhled tehdejší ministryně financí Aleny Schillerové, tuším na rok 2024 nebo 2025 se tehdy předpokládal schodek 240 miliard.
