Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Proč se u nás podmínky pro podnikání za poslední rok propadly pod úroveň Ruska? Co nás nejvíc dusí? Proč máme jedny z nejschopnějších lidí na světě, a nejméně schopný stát? Premiér Andrej Babiš ve slavnostním rozhovoru v České televizi u příležitosti stého výročí založení Československa tvrdil, jak se zemi snaží táhnout mezi desítku nejvyspělejších států světa. Ve skutečnosti se za jeho vládnutí odehrává přesný opak.
V Praze obešli Piráti Andreje Babiše i ODS. V lokálních uskupeních Jana Čižinského a Jiřího Pospíšila si našli jiné partnery. Do primátorského křesla usedne pirát Zdeněk Hřib. V Brně odsunuli Občanští demokraté za pomoci Pirátů do opozice vítězné hnutí ANO. Primátorkou bude občanská demokratka Markéta Vaňková. Andrej Babiš to nazval megapodraz.
Jak se žalobci zaplétají do vyšetřování dluhopisů Andreje Babiše? Jeden 29. září 2018 tvrdí, že se případ prověřuje. Jiný, že byl už 23. srpna 2018 zastaven. Kdo má pravdu? K čemu tyto machinace slouží?
Končící pražská primátorka Adriana Krnáčová z politické stáje Andreje Babiše toho zjevně o životě v Praze moc neví. To, co se kvůli neschopnosti úřadu a politiků rychle administrovat nové stavby v hlavním městě odehrává, není nic menšího než tvrdá krize bydlení. Krnáčové i dalším politikům by prospělo přečíst si novou studii Property Index 2018, kterou letos v září publikovala poradenská firma Deloitte. Ta přináší spoustu velmi detailních informací, na nichž je jasně vidět, jak těžkou krizi bydlení ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy Česká republika prožívá.
Všemožné studie a průzkumy ukazují, jak západní civilizaci rozkládá nedůvěra. Lidé si mezi sebou navzájem věří čím dál méně. Čím dál méně věří tomu, co kolem sebe vidí a slyší. Proto se tolik daří různým konspiračním a paranoidním teoriím. Čím dál méně věří politikům, kterým v zastupitelské demokracii delegují pravomoc spravovat stát. Má to následky. V historii nikdy neprosperovaly společnosti s nízkou mírou důvěry.
V této chvíli už se dá bez váhání napsat, že průměrně drahý byt je pro průměrně vydělávajícího občana České republiky nedostupný. Podle aktuální studie Property Index 2018 poradenské společnosti Deloitte, která pracuje s daty za rok 2017, jsou u nás domy a byty nejméně dostupné z celé Evropy. Na pořízení bytu o rozloze 70 metrů čtverečních je potřeba částka na úrovni 11,3 násobku průměrného ročního platu.
Jak moc přispívají aktivisté šikanózními žalobami k neschopnosti stavět? Jaké překážky jim v tom chce ministr dopravy postavit?
Po vraždě novináře Jána Kuciaka zažilo Slovensko největší demonstrace od pádu Vladimíra Mečiara. Terčem nespokojenosti byla vláda premiéra Roberta Fica. Ten pod tlakem odstoupil.
Činy a slova prezidenta Miloše Zemana vedou v posledních letech dva hlavní motivy.
Sjednávání koalice v Brně by mohlo být výstižnou případovou studií o podstatě fungování babišismu jako stylu operování ve veřejném prostoru. Se všemi jeho fazetami. Politickou, mediální, kriminální i psychologickou.
Progresivistický miliardář stylizující se do role filantropa progresivní levice. Republikánský prezident Spojených států, považovaný za nejúspěšnější exemplář antiestablishmentového populismu. Český miliardář, který postavil svůj obchodní model na sázce, že celý průmysl obnovitelných zdrojů, na nějž Evropská unie naskočila, se dřív nebo později ukáže jako slepé rameno dějin a přijde návrat ke klasickým zdrojům energie.
Na sociálních sítích tráví čas a investují do nich energii dvě skupiny lidí. První jsou ti, koho si sociální sítě dokázaly osedlat. Stali se na nich mentálně závislí. Projevy přízně a kritiky virtuálních fanoušků jim ovlivňují život. Nechají si informacemi, které tady pochytí, vytvářet představy o světě. Veřejně vystavují na odiv spoustu i detailů ze svého soukromí. Kromě uspokojení vlastních potřeb být vidět z toho nic nemají. Nic na tom nevydělávají. Sociální sítě vydělávají na nich. To je to jejich zboží, které jim ochotně o sobě naservírovalo tolik dat, která mohou za velké peníze prodat těm, kdo na tyto klienty chtějí přesně mířit svoji reklamu.
Promítnout interpretaci výsledků komunálních voleb, v nichž dominovala různá místní sdružení a spolky, do celostátní politiky je vždycky ošemetné. Tentokrát se některé důležité trendy najít dají. Je vidět, že se česká politická scéna rozdělila do dvou sektorů, a silný generační střet.
Česko má za sebou skoro pět let rekordní prosperity. V posledních zhruba dvou letech provázené i jedním z nejrychlejších růstů platů z celé Evropské unie. Přesto zůstáváme zónou levné práce, která investorům nabízí jeden z nejatraktivnějších poměrů cena/výkon. Přidaná hodnota, která se v zemi vytvoří, se rozděluje mezi firmy na ziscích, na platech mezi jejich zaměstnance a stát na daních.
Proč se zrovna z České republiky stala zóna levné práce, kde platy zaostávají za bohatšími zeměmi výrazně víc než výkon, produktivita odvedené práce a přidaná hodnota, kterou lidé odvádějí? Velmi výraznou roli při tom sehrává psychologie. Schopnost říct si asertivně o vyšší plat i za cenu, že se člověk nedohodne a bude se muset poohlédnout po práci jinde. Ochota riskovat a opustit zažité jistoty, kdy Češi tradičně patří k těm, kdo se do rizika a neprozkoumaných území zrovna s nadšením nehrnou. Schopnost vyjednávat. Strach, že člověk ztratí práci a jinou nenajde, u nás byl tradičně výrazně silnější než jinde v Evropě. Přestože nezaměstnanost od roku 1989 patřila k vůbec nejnižším v Evropské unii. Nezažili jsme, že by vystoupala do dvojciferných výšek. K nejnižším patří i nezaměstnanost mladých absolventů, která tíží mnoho zemí Evropy. To je – kromě nešťastné, na automobilový průmysl a hlavně průmysl automobilových součástek jednostranně zaměřené ekonomiky – hlavní společenský a civilizační důvod, proč jsme se stali zónou levné práce.
Optimisté – pesimisté: 1:0. To je skóre obchodních válek, které rozjel americký prezident Donald Trump vůči největším obchodním partnerům Spojených států.
Často se říká, že politika se posunula do postideové doby. Že tradiční dělení na pravici a levici je mrtvé. Pátrá se, jaká je ta nová osa. Populární dělicí linie je „metro versus retro“. Moderní progresivní město versus tradiční venkov. Touto osou se často vysvětluje polarizace Ameriky na stoupence a odpůrce Donalda Trumpa. Rozdělení Polska na konzervativce z vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) a opoziční Občanské platformy. Donedávna se tak vykládal i štěp v Maďarsku. Až ho Viktor Orbán v posledních letech narušil tím, že získal i všechna větší města včetně Budapešti. Také v Česku se tím často vysvětlovaly rozdíly v politických preferencích.
Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek se vrátil ze svatební cesty na Mauriciu a vyhlásil, čemu se chce věnovat v nejbližších měsících. Začátkem příštího roku se chystá zasáhnout do státního zastupitelství. Vedoucí státních zastupitelství už by v budoucnu měli stát v čele svých úřadů jen po omezenou dobu. Pravděpodobně deset let. V praxi by to znamenalo, že by všichni museli ve svých současných funkcích skončit. Pokud by chtěli dál pokračovat, museli by projít konkurzem.
Západní společnost rozkládá falešná představa věcí a služeb, které vytvářejí dojem, že jsou zadarmo. Lidé získávají čím dál silnější pocit, že na ně mají nárok. Že je prostě dostanou a nic za to nemusí zaplatit. Berou je čím dál automatičtěji jako samozřejmost. Ztrácí se zásadní smysl, že všechno má svou hodnotu, cenu – a ta se za získání určité věci nebo požitku musí zaplatit. Bez toho se k ní člověk úplně nedostane.
Neformální summit v Salzburgu, svolaný toho času předsedajícím rakouský premiérem Sebastianem Kurzem, byl další nepříjemnou ukázkou, jak se v Evropské unii zhoršují vztahy. Jak se cíleně ponižují ti, kdo se netouží účastnit cesty k další hlubší integraci. Jak se měří za stejné věci dvojím metrem. A jak se vyhrožuje svévolným porušováním unijních pravidel těm, kdo odmítají sdílet představy, kterým se svévolně říká solidarita.
Ještě před pár měsíci to vypadalo, že se Babišova vládní většina se sociálními demokraty, komunisty a prezidentem Milošem Zemanem skutečně chce pustit do stavby nových bloků jaderných elektráren. Poslední dobou se ale kuloáry šíří i úvahy, že Česká republika by mohla při stavbě nových elektráren, které budou muset dříve nebo později nahradit ty dosluhující uhelné, dát před atomovou energií přednost plynu. Mimo jiné proto, že by si to vyžádalo výrazně nižší investice z veřejných peněz
Země, která si z důležitého postu ministra zahraničí udělá trafiku pro zoufalou stranu vládní koalice, na tom není dobře.
Andrej Babiš, před volbami mocně distribuující na vyšších důchodech a platech desítky miliard korun, které do státní pokladny přinesla rekordně rozjetá ekonomika, cítil potřebu vysvětlit, odkud že na to ty zdroje jsou. A jako správný manažer chtěl dokázat, že jsou výsledkem jeho skvělého projektu elektronické evidence tržeb (EET). Spolu se svou ministryní financí Alenou Schillerovou předstoupil před novináře a prohlásil, že na všechny ty vyšší důchody vydělalo právě EET. Tedy on, dobroděj Babiš, dokázal přesměrovat peníze od daňových podvodníků k důchodcům, což je nyní jeho nejsilnější voličská skupina. Podle posledního průzkumu společnosti TNS Kantar má mezi seniory podporu 42 procent. Svého času měl ale i přes 50 procent.
Dvakrát se opakující ekonomická recese během tří let, provázená poklesem reálných příjmů pro velkou část společnosti. Následovaná dvěma koly zvýšení daní, čímž pravicová vláda porušila svůj základní slib, že daně nikdy nezvedne. Útrpná úsporná politická rétorika, vyvolávající v lidech nihilismus, že líp už bylo a dlouho nebude. V té atmosféře naplno propuknuvší antikorupční hysterie, na niž naskočila značná část médií a přiživovala ji vzájemná nevraživost a podezřívání z korupce mezi koaličními stranami tehdejší pravicové vlády.
Letos koncem května přijel do Prahy stratég vítězství Donalda Trumpa Steve Bannon. Jeho myšlení a rozhodování utvářela pestrá životní dráha, na níž stihl být velitelem v Pentagonu, investičním bankéřem v kultovní bance Goldman Sachs i scenáristou v Hollywoodu. Málokdo z politických poradců viděl americkou společnost z tolika různých úhlů. Bannon precizně popsal, proč události, které následovaly po černém zářijovém pondělí roku 2008, kdy padla investiční banka Lehman Brothers, rozložily západní společnost. Tehdy lidé nejen v Americe, ale v mnoha dalších západních zemích zanevřeli na elity. Nejdřív jim přestali věřit, časem se proti nim začali bouřit a jen čekali na někoho, kdo tu nechuť a vzdor zvedne a udělá z ní politické téma.
Zítra se ve Štrasburku začne projednávat směrnice, která rozhodne, jak bude v příštích letech vypadat obchod s informacemi v Evropě. Reaguje na situaci, za níž se dnes většina mediálního provozu přesunula na internet. Online reklamu, která celý ten internetový prostor, v němž je všechno včetně informací a služeb zadarmo, zaplňuje, ovládli technologičtí dominátoři Google a Facebook. Ve většině evropských zemích – stejně jako ve Spojených státech – u nich končí 80 až 90 procent všech útrat za internetovou reklamu. Facebook loni dosáhl tržeb 40 miliard dolarů (888 miliard korun), Google 110 miliard dolarů (2220 miliard korun). To všechno jsou příjmy z internetové reklamy, ve které dominují a staly se monopoly, protože jsou svým inzerentům schopny nabídnout o jejich potenciálních zákaznících a terčích reklamy nesrovnatelně víc nesrovnatelně detailnějších informací než kdokoliv jiný.
V Evropě se rozjíždí klíčový souboj, jak bude v příštích letech vypadat obchod s informacemi. Politici si konečně po letech nevědomí, následovaných neschopností, připouští, že jim technologické monopoly Google, Facebook a spol. přerostly přes hlavu.
Začal nový školní rok. Učitelé se mohou těšit na růst platů. V časech prosperity by se tak konečně tato pro budoucnost země zásadní profese mohla postupně začít posouvat na důstojnější úroveň, aby přitahovala víc schopných, motivovaných a nadaných lidí, kterým jde skutečně o to, aby toho děti co nejvíc uměly. Babišův ministr školství Robert Plaga si zafilozofoval, že učební plány ve školách by se měly „provzdušnit“. V tom má pravdu. Je nejvyšší čas přestat děti zatěžovat všemožnými ekologickými, občanskými a sexuálními výchovami.
Uzná-li někdo chybu, je třeba to ocenit. Zvlášť pokud jde o rozhodnutí německých politiků, jejichž kroky v posledních letech hned v několika zásadních případech výrazně zhoršily vztahy v Evropě a štíply ji nejdřív na ose sever–jih v krizi eurozóny, později na ose západ–východ v krizi migrační. Hlavní představitelka těch rozhodnutí, německá kancléřka Angela Merkelová, nikdy chyby neuznala.
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman varuje, že v Česku nebezpečně narůstá nenávist ve virtuálním prostoru internetu. Je to podle něho extrémně vážný společenských problém, proti němuž by měl stát zasáhnout. „Bavíme-li se o kriminalitě v kyberprostoru, je to nejsnadněji dokazatelná trestná činnost. Není problém najít důkaz. Musíte dokázat konkrétní trestní odpovědnost. Podívám-li se na klesající statistiku trestné činnosti obecně, myslím, že by byl čas sednout si k počítačům, začít stíhat, a ne čekat, až nám přijde trestní oznámení,“ vysvětluje Zeman v Radiožurnálu
