Velkou odezvu v posledních dnech vyvolalo video, na němž syrští povstalci vyhánějí příslušníky amerických speciálních sil z osvobozeného města. Poněkud stranou pozornosti přitom zůstala skutečnost, že video je zajímavé i z jiného pohledu – dokládá totiž, že v Sýrii působí američtí vojáci. Úloha amerických speciálních jednotek přitom byla dlouho nejasná a špičky USA o jejich působení příliš neinformovaly.
Spojené státy počítají s tím, že v příštím fiskálním roce přijmou 110.000 uprchlíků z celého světa, což bude téměř třetinový nárůst proti letošku. Informovala o tom agentura AP s odvoláním na prezidenta Baracka Obamy. Nárůst souvisí se syrskou krizí a konflikty v Iráku a Afghánistánu, v případě volebního vítězství Donalda Trumpa se však může trend výrazně obrátit.
Svou zvrácenost opět ukázal tzv. Islámský stát. V pondělí zveřejnil nové video, na němž je zachycena poprava skupiny více než deseti vězňů, které extremisté povraždili na jatkách. Vězňům u kanálu pro odtok krve podřezali hrdla a zavěsili je na háky. Informovala o tom britská a americká média.
Anglický historik Michael Burleigh je vyhledávaný expert na islámský terorismus a autor oceňované knihy o dějinách terorismu.
Třetí týden teplého listopadu a na rozbouřené moře z Turecka vyplouvají další tisíce uprchlíků – převážně Syřanů, ale mezi nimi se nacházejí Iráčané, Libyjci, Afghánci i běženci z kruté eritrejské diktatury, ze Súdánu a také ze severní Nigérie, kde řádily bojůvky islamistického hnutí Boko Haram. V Afghánistánu, Africe a na Blízkém východě postihla destabilizace zhruba 60 milionů lidí.
Proč právě Brusel? Mondénní metropole země z první desítky nejbohatších států Evropy. Centrum Evropské unie a jejích institucí. Vždyť se v evropské veřejné debatě nikdy pořádně neprobíralo, že by Belgie měla nějaký vážný společenský problém. Evropské elity řešily sociálně vyloučená francouzská předměstí – poté, co před deseti lety vzplála v nepokojích.
„Jde o válečný akt,“ prohlásil francouzský prezident Francois Hollande poté, co při sérii teroristických masakrů v Paříži přišlo o život 132 lidí a dalších více než tři sta bylo vážně zraněno. Několik desítek jich stále v pařížských nemocnicích bojuje o život. K útokům se hned v sobotu oficiálním prohlášením přihlásilo islamistické hnutí Islámský stát.
Radikální organizace Islámský stát vyhlásila 29. června 2014 v obsazených částech Sýrie a Iráku takzvaný chalífát. Jak říká účastník diskusního Salonu Týdeníku Echo, šéf ředitelství speciálních sil ministerstva obrany a velitel z Afghánistánu Karel Řehka, „nejdůležitější zbraní IS je počítačová myš“. O tom, proč se dosud vraždící fanatiky nepodařilo zničit vojensky, dále diskutovali bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý, specialista na Blízký východ z Asociace pro mezinárodní otázky a politolog z brněnské Masarykovy univerzity Tomáš Kaválek a bezpečnostní analytik František Šulc.
Dvacátého šestého června, krátce poté, co americký Nejvyšší soud legalizoval manželství homosexuálů, vyšel v časopise Foreign Policy článek „Může manželství homosexuálů porazit Islámský stát?“. „Přemýšlela jsem dnes ráno o dvou souborech fotografií – jednom z města ovládaného Islámským státem v Iráku, druhém ze schodiště Nejvyššího soudu ve Washingtonu,“ začíná autorka.
Migrační tsunami valící se do Evropy z Blízkého a Středního východu a severní Afriky vyvolává vzrušené debaty nejen o tom, jak se k tomuto stěhování národů a jeho důsledkům postavit, ale také o jeho příčinách. Lze dokonce říci, že čím je Evropa bezradnější v hledání racionální odpovědi na otázku „co dělat“, tím víc odpovědí nabízejí diskutující na otázku, „kdo“ nebo „co za to může“.
Tak divný a ostrý spor Bosna ještě nezažila. Oba muži, kteří jsou na opačné straně barikády, vypadají stejně. Mají plnovous, zvláštní výraz ve tváři a blízkovýchodní oděv. Nusret Imamović a Bilal Bosnić. Po léta nejvýznamnější představitelé islamistické komunity v Bosně. Roky společně vyzývali Bosňáky, ať se dají na cestu pravého islámu.
Jako špatný vtip mohly mnohým znít zprávy z minulých týdnů, podle nichž turecká armáda začala bombardovat pozice kurdských povstalců, vzdorujících v Sýrii a Iráku jako jedna z mála schopných pozemních sil samozvanému Islámskému státu (ISIS). Hoax to bohužel nebyl. Máloco nyní ilustruje zapeklitou situaci na Blízkém východě výstižněji než vztah Turků a Kurdů.
Izrael si dnes pod povrchem rozumí se saúdskými a egyptskými špičkami pomalu lépe než s Američany. Vladimir Putin byl vřele přijat v Egyptě a Saúdská Arábie jedná o nákupu ruských zbraní. To všechno bylo před pár lety nepředstavitelné. V diskusním salonu Týdeníku Echo rozmlouvali ředitel v Praze sídlícího rádia Free Iraq Sergej Daniločkin, redaktor Českého rozhlasu, politolog a religionista Jan Fingerland a Lukáš Goga, reportér a fotograf, který žil v Bejrútu.
O tom, proč se právě křesťané stali ohroženou skupinou současného Blízkého východu, hovoří Michal Řoutil z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
V často citované scéně z Dostojevského Běsů seznámí inženýr Šigaljov soudruhy z revoluční buňky se zajímavým poznatkem.
„Schválně: jaké knihy si koupili dva začínající britští bojovníci džihádu krátce předtím, než loni v květnu odjeli z domovského Birminghamu do Sýrie? Které odhadujete? Milníky na cestě egyptského klasika islamismu Sajjída Qutba? Publikaci shrnující názory Usámy bin Ládina? Nebo Anarchistickou kuchařku od Williama Powella?“ Tyto otázky položil čtenářům britského týdeníku New Statesman spisovatel Mehdi Hasan.
Škodolibá (ale i pozorná) média si všimla, že prostý bojovník boží má na ruce luxusní hodinky, byť šlo možná jen o nekvalitní kopii drahé značky. Je-li nedávno pořízené video z mosulské mešity pravé – a stanice BBC i agentura AP tvrdí, že ano – viděl svět (kromě hodinek) poprvé i do tváře Ibrahima Awwáda Ibrahima Alího al-Badrího.
Jsem stále rád, že jsem se dožil pádu komunismu, mimo jiné i proto, že jsme si tím v době jeho trvání nemohli být jistí. Že komunistický režim a sovětská nadvláda byly znásilněním přirozeného stavu věcí a nemohly trvat věčně, to jsme věděli jistě. Ale kdy padnou?
