Tag: příroda

Články k tagu

Rozkvetlá ulice

Do ruky se mi připletla brožurka z roku 1983 popisující snahu skupiny zahrádkářů zvelebit svou obec v době, kdy mi bylo devět. Rozkvetlá ulice. Rozpřažená náruč soutěživosti, která si vzala za úkol nejen truhlíky v oknech, ale i předzahrádky rodinných domů a vnitrobloky sídlišť. Evidentně s léty rostl entuziasmus a záběr, protože na řadu přišly i balkony, řadovky, zeleň v okolí škol či závodů, a dokonce i zahrádky u chat a chalup. A komise komisovaly, až se hory zelenaly. Po několika letech soutěžení disponovala akce již devíti porotami.

Hněditi

Zní to možná trochu absurdně, ale už léta je tu s námi „sušina“, která se snaží po svém vyrovnat se zimní květinovou pustinou. Samozřejmě, můžeme si koupit růži z Kolumbie, ale tohle „hnědé“ období k nám tak nějak patří a z logiky věci ho musíme prožít. Budeme-li prožívat věčné jaro, zevšední nám a nebude důvod se na něj těšit. To bychom přišli o hodně. Naproti tomu umění sušených květů a rozmanitost přírodnin jsou samy o sobě hodně zajímavým oborem. Trochu lacině by se dalo mluvit o padesáti odstínech hnědi, ale barva není skutečně to, oč tu běží.

Juta

Pro někoho je natírání švestek vápnem dávnou vzpomínkou, pro jiného prostou realitou příštích dnů. Každopádně jde o letitou praktiku, která mívala dva tradiční důvody. Jednak se věřilo v dezinfekční moc vápna, a to včetně ochrany proti přezimujícímu hmyzu či okusu zajíců. To je sice požadavek poněkud snový, ale fakt je, že to škůdcům snižuje „zimní pohodu“. Ovšem čára není zeď, jak ví každý automobilista, a jakákoli malůvka není pevnou ochranou. Co je nesporné a zima 1929 to našim dědečkům dostatečně ukázala, je vliv bílé barvy na mrazuvzdornost.

Rašelina

Za posledních sto let se z těžby rašeliny stal významný byznys a v posledních dekádách zejména pobaltské země těží a těží. Ne však jenom ony. Zahradnictví má ale významný etický falír. Rostliny jsou ti žrouti CO2 a vypadá to s prominutím dost pitomě, když se u jejich produkce sahá po nejmladším fosilním palivu a celé plejádě ropných produktů. Ano, všechna ta chytrá hnojiva a květináče s barevnými jmenovkami jsou vlastně jen různě zabalená ropa. Tenhle bizarní byznys nemá sice nijak hluboké kořeny, avšak šeredně jsme si na něj zvykli.

Buxus

Zimostráz neboli krušpánek byl součástí naší zahradní kultury skutečně po staletí. Díky své středozemní domovině, kde obývá skaliska až do vyšších poloh, byl schopen snášet leckterá příkoří nachystaná člověkem. Extrémní podmínky, to bylo jeho. A to nevyjímaje různé květináče, truhlíky či mezery mezi betony, do kterých tu či onde byl vmáčknut. Pravda, občas dokázal nabývat podivně oranžových barev, ale při troše výživy byl udržitelný tam, kde máloco jiného. Navíc stálezelený a velmi dobře tvarovatelný.

Začala astronomická zima. Dny se začnou zvolna prodlužovat

V pátek začala astronomická zima. Krátce před 04:30 totiž vstoupilo Slunce do znamení Kozoroha a nastal zimní slunovrat, při kterém bude nejkratší den a nejdelší noc. Od této chvíle se však dny začnou zvolna prodlužovat až do letního slunovratu 20. června. Slunce je v době zimního slunovratu nejníže nad obzorem a začne se od jižního obratníku zvolna vracet zpět k rovníku. Zimní slunovrat obvykle nastává 21. či 22. prosince, velmi vzácně i 20. a 23. prosince. Noci kolem zimního slunovratu jsou velmi tmavé, protože Slunce se noří

Slavná skála už neexistuje. Sloní chobot se zřítil do moře

Slavná přírodní atrakce na severu Tchaj-wanu – skalní oblouk zvaný Sloní chobot – se rozpadla a zřítila do moře, informoval zpravodajský server CNN. Části oblouku se od zbytku struktury v sobotu odlomily kvůli dlouhodobému působení mořské vody a přirozenému zvětrávání. Místo je nyní uzavřené pro návštěvníky. Skála Sloní chobot leží na úzké pevninské kose Šen‘ao. Mnoho let patřila mezi oblíbené turistické atrakce, kdy návštěvníci lezli na „sloní hlavu“, aby si pořídili fotografie.

Hlavák

Všeobecně milovaný Sherwood již několikrát zdobil tento sloupek a ve chvíli, kdy se stal celonárodní záležitostí, ho nepominu. Pravda, zastínila ho ona nepříjemnost s vizuálně silnou pergolou, která se stala jablkem sváru spolu s úbytkem „čekání v teple“ a celonárodně zbožňovanou halou. Ano, v té hale většina z nás chtě nechtě prožila část života a jsou i tací, kteří zde tráví celý boží den, aniž jim to snad kdo přejme. V podlaze této haly se skrývá kouzlo minulosti, protože chodíme po hladině jezírka někdejšího Velkého městského parku.

Lesník

Před léty mi Karel Schwarzenberg uštědřil lekci. V rámci našeho předsednictví EU se mělo odehrát setkání ministrů zahraničí a ti měli společně vysadit „alej ministrů“. Měl jsem tedy vybrat místo a celou věc připravit. Pochopitelně jsme se chtěli blýsknout, ačkoli „alej“ byla trochu nerudovský problém v malém parku. Připravili jsme tedy z německých školek vzrostlé duby, jaké u nás vůbec nebyly k dostání. Karel Schwarzenberg mi tehdy vzkázal hezky česky: „Kterej blbec tohle vymyslel, duby se přece nejlíp chytaj malý, a proto je dodáme z našich lesních školek.“

Zápoj

Všudypřítomný boj o přežití je mezi rostlinami tak nějak běžná věc. Ono „místo na slunci“ je zcela zásadní, anžto světlo je tím klíčovým pramenem života. Pokud má třeba begonie v jednom gramu padesát tisíc semen, nedožijí se mnohé ani pravých listů, ba ani zítřka. Naopak, jen nemnoho se jich dožije dospělosti. Příroda je v tomto směru velice rozmarná a našla si v těch ostrých loktech hlavní nástroje svého vývoje. Vyklíčit mohou statisíce semen na čtverečním metru. V druhově pestré louce můžete najít i stovku či dvě různých rostlin v různé fázi dospělosti. V trávníku to budete mít trochu komplikovanější.

Jáma pro strom

„To je úplná disertace,“ prohlásil u stolu jeden ze zhotovitelů povrchů, když jsem vyložil náležitosti projektu výsadby stromu do zadlážděného prostoru ulice. Chápu ho, přišel k tomu jako slepý k houslím a stromy mu do zakázky na předláždění ulice vtrhly zcela nečekaně a nikým nezvány. Standard pro uliční stromořadí byl v Praze schválen teprve v listopadu 2021 a do realizace jdou nyní projekty vzniklé často před mnoha lety. Snaha o implementaci standardu je sice zřejmá, ale naráží na rezistenci systému a někdy až na odpor vůči změně. Nikdy to není stejné a je to případ od případu.

Krávy umíraly na farmě Ekochov bez jídla a vody. Její šéfy poslal soud do vězení

Ústecký krajský soud poslal dnes jednatele a ředitele farmy v Krušných horách, kde uhynuly stovky krav, na pět a sedm let do vězení. Firma má zaplatit pět milionů korun. Soud zároveň uložil oběma mužům zákaz chovu zvířat po dobu deseti let. Rozsudek není pravomocný. Obžalovaní i státní zástupce si ponechali lhůtu na rozmyšlenou. Na farmě Ekochov CMN v Měděnci na Chomutovsku uhynulo od ledna 2021 do jara 2022 nejméně 300 kusů dobytka. Soud muže potrestal za zvlášť závažný zločin chovu v nevhodných podmínkách ve spolupachatelství, hrozil jim až desetiletý trest.

Sycamore Gap

Hadriánův val přetínal britský ostrov od moře k moři v délce osmdesáti římských mil. To je nějakých sto sedmnáct kilometrů. Za nejoblíbenější platí centrální část ložená v pastvinách, která se táhne přes strmé hřbety geologicky dobrodružnou krajinou, vizuálně drsnou i v červenci. Zde se také dochovalo ze zdi, věží, valů, pevností a měst zdaleka nejvíce. Lze tu strávit přinejmenším týden a bude to užitečný čas, který vám zůstane v paměti. V sedle mezi dvěma pahorky se před lety na britské straně zdi usadil strom.

Medvěd napadl ekologického aktivistu. V lese orodoval za ochranu medvědů

V pohoří Bieszczady (Bukovské vrchy) na jihovýchodě Polska o víkendu napadl medvěd ekologického aktivistu. Život muži zachránil kolega, který později v rozhovoru s novináři připustil, že oba dobrovolní ochránci přírody sami udělali chybu, která vedla k útoku šelmy, informoval web Onet.pl. Podle lesníků medvěd zaútočil, protože jej aktivisté usilující o vytvoření ochranné zóny v blízkosti medvědího brlohu vyrušili.

Nemocnice

Zahrada školní a nemocniční patří mezi základní pilíře zahradního umění a od konce 19. století se staly významnou součástí obrazů našich měst. Zajímavé je, nakolik naši pradědové stáli za těmito rozhodnutími výhradně ideově; s tím celý úmysl stál a padal. Měli-li na mysli „blaho“ nemocného, pak se opřelo o veškerou dostupnou míru poznání a z té vyplynulo jedno jediné. Pacient se lépe zotavuje v zahradě.

Muž, který zapálil České Švýcarsko, věděl, co dělá. Hrozí mu 15 let vězení

Státní zástupce obžaloval muže v souvislosti se založením požáru v Českém Švýcarsku, který byl historicky nejrozsáhlejší na území České republiky. Bývalý dobrovolný strážce podle znalců věděl, co dělal. Informoval o tom server iDNES s odvoláním na náměstkyni krajského státního zastupitelství Kateřinu Doušovou. Šestatřicetiletému muži hrozí až 15 let vězení. Obžalován je z obecného ohrožení a poškození cizí věci, podle vyšetřovatelů zapálil letos v dubnu na Děčínsku i rozhlednu nebo posedy.

Co se děje u Karla Čapka?

Před několika lety jsme se ponořili pod vedením krajinářské architektky Štěpánky Endrle (Šmídové) do zahrádky Karla Čapka u bratrské dvojvily a vynořili se o dva roky později s řadou překvapivých poznání. Na prvním místě stál neodbytný autorský styl „všechno podle mě“ a hned na druhém objev velkého vzoru, totiž senkgarten Karla Foerstera v Bornimu u Postupimi. Ta prošla obnovou o pár let dřív coby velmi sledovaná památka zahradního umění. Tudíž bylo i pro nás logickou volbou, aby se opět stala jistým vzorem, tak jako již před necelým stoletím.

Lví výstup na Bílou horu

Víte, že tady se za první republiky konaly slavnostní vojenské přehlídky? Masaryk tady jezdil na koni, ne na Václavském náměstí nebo na Letné, ale tady na něm jezdil! Tady, kousek od Bílé hory, to bylo velmi symbolické. Všechno je to tady vlastně symbolické, řekl Petr Pithart, když jsme v autě míjeli pláň podél obory u letohrádku Hvězda. Ani jeden z nás neřídil, vezl nás přítel Daniel a zorganizoval to Jan Vít, který navrhoval, že by tam tedy mohla být jeho jezdecká socha, Masarykova, nikoli Pithartova, i když i to by přicházelo do úvahy. Cílem naší podzimní výpravy byla Bílá hora. Velmi symbolické místo.

Špeková hruška

Výraz „speckbirne“ jsem zachytil teprve nedávno a ocenil obrazotvornost tohoto pojmenování. Někdo si povšiml vizuální podobnosti této zralé hruštičky na řezu, kdy svou konzistencí a barvou připomíná prostě špek. Chutí samozřejmě nikoli. Nijak se neudí a s masným výrobkem nemá lautr nic společného. Zaujala mne natolik, že při nejbližší výpravě za nářadím do Rakouska jsem zařadil do itineráře i kraj „špekových“ hrušek nedaleko od Lince, který sliboval zajímavou podívanou. A nelitoval jsem ani v nejmenším.

Chci být klamán

Staletí nás přiblížila černému tulipánu prostřednictvím letitého šlechtění, a když byl v roce 1986 vystaven první „skutečný“ černý tulipán, rostlina byla pojištěna na 385 tisíc dolarů. Jakkoli šlo znovu o křížence dvou temně purpurových odrůd, obecně se má za to, že černého tulipánu tak nějak bylo dosaženo. Květ ovšem vysloveně černý není. Modré růže jsme se dočkali prostřednictvím hry s geny petúnií. Z množiny třiceti tisíc genů určujících barvy se vybraly tři stovky kandidátů nesoucích modrou barvu. Ty se podařilo izolovat v roce 1991 a úspěšně vpravit do růže.

Otrávená Bečva? „Je mi líto, že soud nedokáže najít viníka,“ říká ministr Hladík

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) lituje, že soud nedokázal v případě otravy řeky Bečvy najít viníka a uložit patřičný trest. Jeho rozhodnutí respektuje. Vsetínský okresní soud v pondělí v rozsudku uvedl, že otravu řeky způsobila společnost Energoaqua, trest jí však neuložil. Podle soudkyně Ludmily Gerlové se nepodařilo zjistit, co přesně se v podniku stalo. Firma se podle rozsudku při havárii mohla dopustit přestupku, věc proto soud postoupil České inspekci životního prostředí (ČIŽP).

Remonty

Druhé kvetení znamená, že kytka se má dobře. Anebo taky, že se jí první kvetení moc nepovedlo. Každopádně má dost sil na to, aby ještě krášlila. Není to samo sebou a některé rostliny k tomu mají větší sklon, jiné remontují velice vzácně. Možná si vzpomenete na kaštany, které v době, kdy vrcholila invaze klíněnky, kvetly na podzim podruhé. Bylo to považováno za jakýsi div přírody, ovšem ve skutečnosti šlo o akt zoufalství. Strom prožíval dramatický fyziologický šok, kdy v průběhu léta přišel o celou listovou plochu a snažil se vytvořit předpoklad pro zachování potomstva za jakoukoli cenu.

Úspěšná mise. Ochráncům přírody se podařilo najít hnízdo sršní asijských, hasiči ho zlikvidují

Ochránci přírody našli v neděli v podvečer v koruně stromu v plzeňských Předních Skvrňanech velké hnízdo sršní asijských. Hasiči ho zlikvidují v pondělí odpoledne. Další hnízda neobjevili, řekl Zdeněk Myslík z plzeňské pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), na síti X o nálezu informoval také ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Jde o první potvrzený nález tohoto invazního druhu hmyzu v ČR, který se specializuje na lov včel. Podle přírodovědců se sršeň asijská do ČR dostala zřejmě kamionem ze Španělska.

Stroje a řemeslo

Začátek podzimu je dobrá doba, kdy navštívit kolegy zahradníky. V létě je vždycky někdo na prázdninách, střídáme se horko těžko v zalévání a v zimě nic neuvidíme. Těsně před začátkem sezony mají zahradníci pěkně nachystáno a podzimní sezona je v sortimentu mnohem zajímavější než jarní.

V Česku se poprvé objevila nebezpečná sršeň asijská, ochránci volají po pomoci od veřejnosti

Sršeň asijská se podle ochránců přírody vyskytuje v Česku, poprvé byla nalezena ve čtvrtek v Plzni. Tento invazní druh hmyzu se specializuje na lov včel. O prvním potvrzeném nálezu v Česku v pátek informovala Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR), která invazní druhy sleduje, v tiskové zprávě. Agentura se nyní snaží šíření sršně zamezit, důležité je podle ní najít a zlikvidovat hnízdo. Sršeň se podle Görnera vyskytuje ve čtvrti Skvrňany. Najít hnízdo je podle něj náročné i proto, že se sršeň nachází v zástavbě.

Perníková pohádka

V někdejším hlavním městě perníku mají docela šarmantní nádraží s červenou cihlou a před ním velkorysý veřejný prostor. Kdykoli mohu, zastavím se zde nejen pro miletínské modlitbičky (Pardubičtí mi to asi neprominou, ale je to tak). Neváhám vyběhnout a jdu se podívat na jeden z nejproslulejších záhonů v zemi. Na ploše ani ne tří set metrů tu můžeme pozorovat velice odvážný experiment, ke kterému bychom u nás těžko hledali paralelu. Každá profese má nějaký svůj slang, hantýrku, zažité postupy, vtípky a také školné, které si každý musí zažít sám a takříkajíc zaplatit.

Obrovské propadliny a v nich auta. Sesuv půdy ve Švédsku roztrhal dálnici na důležitém tahu do Norska

Sesuv půdy způsobil v noci na dnešek v západním Švédsku nedaleko Göteborgu na důležitém silničním tahu do Norska obrovské propadliny. Tři lidé byli zraněni, když jejich auta a autobus sjely ze silnice, píše agentura AP. Podle serveru The Local se propadly celé úseky dálnice. Příčiny se zjišťují. Masa zeminy způsobila obrovské škody na dálnici E6 poblíž města Stenungsund, poničila také několik budov a zařízení včetně restaurace rychlého občerstvení Burger King.

Dobrá levandule

Kdysi se nad levandulí jeden smiloval a byl rád, že vůbec nějakou sehnal. Jakýsi takový darovaný semenáč si kdysi naše mamka vysadila nad zídku. Byl na plném slunci a řadu let se tvářil velice spokojeně. Dokonce si přisela jakousi sestřičku a dobrých patnáct let se popelily na svém výpeku. Zespodu se již táhly starobyle svazčité kmeny, které zná našinec z návštěvy Provence a romantických pohlednic. Pak najednou zničehonic bác a bylo po ní. Cílová rovinka volně rostoucích levandulí u nás bývá takto krátká a náhlá. Často končí mnohem dřív z důvodů různých školáckých chyb.

Zlatá koule na dně oceánu šokovala vědce. Možná se jedná o vejce záhadného tvora

Vědci na dně oceánu u tichomořského pobřeží Aljašky objevili záhadnou zlatou kouli, která podle nich může být vejcem nakladeným neznámým mořským tvorem nebo mořskou houbou. Nyní objekt analyzuje americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), napsal list The Guardian. Hladký objekt se zvláštním otvorem uprostřed byl nalezen v hloubce více než tří kilometrů pomocí dálkově řízeného podmořského průzkumníka.

Když prší

„Celý den drobně prší,“ napsal si kdysi do deníku Jaroslav Foglar a tento banální záznam počasí se stal nyní titulem knižního vydání jeho deníků. Co bychom za to mnozí dali. Den, který proprší, všichni známe a, pravda, můžeme se na něj i těšit. V takovém dni se hezky dospíte. Uděláte si kávu, sednete si na verandu a koukáte, jak prší. V zahradě nemusíte nic. Přece ani nemůžete. Zato si můžete číst, poslouchat hudbu, hrát si na něco nebo mlčet a přemýšlet. Soustavný déšť je tomu skvělý parťák. Zahrada pookřívá. Co se v ní vlastně děje?