Ústavní soud a Bídníci
Jednoho by až udivilo, že kauza, která se mu zdá naprosto jasná, musela skončit až u Ústavního soudu.
Jednoho by až udivilo, že kauza, která se mu zdá naprosto jasná, musela skončit až u Ústavního soudu.
Podle některých náznaků z posledních dní i strůjci české karantény vidí, jak těžký nástroj vzali do ruky a že s ním napáchali i podstatné škody. Zajímavý je v tomto ohledu rozhovor s náměstkem Romanem Prymulou, který v neděli 5. dubna zveřejnila DVTV. Prymula je výslovně tázán, jestli zvolená opatření nebyla až moc přísná, a neodpovídá: Ne, v žádném případě, co vás nemá. Prymulovi slouží ke cti, že když mění názor, přizná to. Teď nově se kloní k tomu, že plošnou karanténu nelze dlouho udržet, že tzv. chytrá karanténa není všelék, takže z nezbytí směřujeme k jistému promoření populace virem.
I kdyby česká karanténa skončila zítra, je zřejmé, že hospodářské a sociální škody budou nemalé. Diskuse o tom, jestli karanténa byla přiměřená, nebo nepřiměřeně přísná, nás nemine. Ale prymulovci budou mít systémovou výhodu. Pokud bychom v republice i přes přijatá opatření registrovali stovky, ne-li tisíce „mrtvých s koronavirem“, mohou a budou tvrdit, že nebýt jejich drastické kúry, mrtvých by byly tisíce a desetitisíce. Pokud, doufejme, bude mrtvých méně, vláda, natož epidemiologové Prymulova typu, nikdy nepřipustí, že třeba tento koronavirus ve skutečnosti nebyl takový zabiják, jak se zdálo v době uvalení karantény. Bude to vždycky jen díky tomu, jak byli nesmlouvaví.
Když 11. září 2001 islamističtí teroristé zasáhli unesenými letadly World Trade Center a zabili tisíce Američanů, svět se začal obávat války.
Slova disciplína, disciplinovanost mají teď výrazně lepší zvuk než před několika týdny a dá se čekat, že to tak nějakou dobu vydrží.
Už to vypadalo, že tou nejvýznamnější událostí karanténního provozu na českých sociálních sítích bude „výzva“, kvůli níž lidé masově postují svoje fotografie z dětství či mládí. Je to milé. Fakt milé. Opravdu hodně milé: Chci víc! Víc fotek roztomilých dětiček v oteplovačkách pózujících před rodinným moskvičem. Facebook plaval v poklidné kaluži nostalgie. A pak to přišlo. Černá labuť. Perská princezna!
Miliarda eur! To koukáte, euroskeptici, jak nám EU pomohla!
Čím dřív pochopíme, že státními zásahy proti šíření nákazy koronaviru oslabená ekonomika se náhle zastavila ze dne na den tak jako nikdy od druhé světové války, tím líp tu krizi ustojíme a s nejmenší bolestí přežijeme. Je to doba, která si žádá mimořádné kroky. Státy všude na světě pumpují do svých hospodářství rekordní sumy, aby je udržely v chodu. A hledají všechny možné cesty, jak zabránit nevratným spirálám bankrotů, insolvencí, pádů bank a propouštění. My jsme zatím ve vládní pomoci ekonomice spíš na chvostu. Premiér Andrej Babiš slíbil až 900 miliard korun, částku na úrovni 17 procent HDP. Jeho vláda ale zatím dokázala v Poslanecké sněmovně prosadit jen pomoc za desítky miliard korun. Navíc byrokraticky náročnou.
Česká vláda prodloužila do 11. dubna zákaz vycházení a zavřené obchody i restaurace. První dva týdny možná drakonická opatření dávala smysl, koronavirus tehdy byl nepřítel, o němž sice moc nevíme, ale působí hrozivě. Nicméně informací přibývá, také diskuse mezi epidemiology a virology získává tempo. Zodpovědná politika má povinnost na to reagovat.
Vlastně to vůbec nebylo zlé. Obyvatelstvo šilo náhubky, nadávalo si po internetu, natáčelo legrační videa a jen někteří šli občas zkontrolovat, jestli jde ještě plyn, aby si měli co pustit.
Od uvalení karantény na republiku uplynuly první dva týdny. Společenské i ekonomické náklady mohou být obří (aspoň už se o nich začalo mluvit). Na jižní Moravě se od pondělí začne pilotně zkoušet tzv. chytrá karanténa, avšak co se zbytku republiky týká, premiér Babiš dal dosti srozumitelně najevo, že směřuje k prodloužení karantény i po Velikonocích.
Základní princip je dostat peníze k lidem a do ekonomiky rychle a jednoduše. S vědomím, že kdyby to bylo pomalu a složitě, bude pozdě. Česká vláda se bohužel těchto principů nedrží.
Co jsme z toho tradičního českého šetření, kdy měli? Mohlo by se zdát, že jsme již z našich předchozích stoletých (a hlavně z těch posledních) šetřících avantýr dostatečně vyškoleni. Ale není tomu tak.
Mluvčí s básnickým střevem napsal do novin fejeton, kde se vyznal z toho, že ženy v rouškách jsou pěkné jak „perské princezny“.