Následující text nechce být filmovou recenzí, nepokouší se hodnotit film Havel po umělecké stránce, to obstaral povolanější kolega Jiří Peňás. Ale v jiné rovině, v otázce, nakolik je ten film pravdivý, s Peňásem trochu polemizuje. Protože je pravdivost jako soubor životopisných detailů a pravdivost, která vystihne něco, co třeba i hutný životopis minul.
Letní koronavirové podnebí deštíkem rozčeřil rozhovor Daniela Kaisera s děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michalem Pullmannem (vyšel v minulém vydání a najdete ho celý také na EchoPrime). V něm se představený nejslavnější české fakulty přihlásil kromě jiného k marxismu a hlavně vyložil svoji smířlivou interpretaci čtyřicetileté totalitní komunistické vlády v českých zemích a na Slovensku. A do toho se ve stejném týdnu ještě objevila také zpráva o úmrtí posledního vládnoucího generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, čímž se to ještě umocnilo a řadu lidí přivedlo k různému typu zamyšlení.
Írán opravdu nemá dobrý rok. Nejdříve mu letos v lednu Američané zabili klíčového generála Kásima Solejmáního, pak v rámci své nervozity omylem sestřelili dopravní letadlo. Následovaly protirežimní protesty. Pak dorazila pandemie, kterou Írán nezvládl. A nyní mu již několik týdnů záhadně vybuchují vojenská a vědecká zařízení, která jsou napojená na jeho jaderný program.
Vláda uvalila lehčí druh karantény na Moravskoslezský kraj, což na severovýchodě republiky způsobilo jisté pobouření.
Přiletět do Varšavy týden po prezidentských volbách je podezřelé a nešťastné, protože by redaktor měl psát o nich.
Začít dnes stavět obří kanceláře pro tisíce lidí je jako začít stavět telefonní budky v časech, kdy má každý člověk mobil.
Od chvíle, kdy Andrej Babiš nastoupil v roce 2013 do vlády, přibylo v Česku přes 61 tisíc zaměstnanců placených z daní občanů. Při průměrném platu ve veřejné sféře, který aktuálně dosahuje 34 077 korun měsíčně, za rok jejich platy stát stojí 2,5 miliardy korun. Celkový počet lidí, které platí stát, se za úřadování Andreje Babiše ve vládách zvýšil na 475 tisíc. To jsou aspoň oficiální čísla ze státního rozpočtu na letošní rok.
Nad neokonzervativní politikou slunce nezapadá. O tom, že její protagonisté mají problémy, svědčí pád popularity amerického prezidenta Donalda Trumpa během epidemie koronaviru. Také v Polsku se po příchodu nákazy zhoršily perspektivy pro další kariéru prezidenta Andrzeje Dudy ze strany Právo a spravedlnost (PiS). Neokonzervativní projekt šéfa PiS Jarosława Kaczyńského však odolal liberální revoluci a jejímu charismatickému vůdci, varšavskému starostovi Rafału Trzaskowskému.
Jediné, v čem lze brát domácí průzkumy veřejného mínění vážně, je skutečnost, že Andrej Babiš neztrácí na své síle, jeho formace má stabilní podporu a neklesá pod 30 procentních bodů. Na ostatním nejsou čtyři hlavní agentury, které pravidelně přinášejí měření politických preferencí, schopné se shodnout. Rozdílné hodnoty, které přisuzují všem ostatním stranám, jsou ale pozoruhodně rozporuplné.
Po příštích volbách do české sněmovny už nezasedne Miroslav Kalousek. Šéf klubu TOP 09 svůj záměr nekandidovat ohlásil ve včerejších Otázkách Václava Moravce. Nemá to ale znamenat jeho odchod z politiky, chce pracovat na projektu spojenectví tradičních stran a partají pravého středu, které by se mělo efektivně postavit dlouhodobé dominanci Andreje Babiše.
Část poslanců české sněmovny prokazatelně trpí rozštěpem osobnosti, nejvíc se tento úkaz vyskytuje u menších tzv. středových stran v opozici.
Hlavní postavou tuzemských sociálních sítí se nakrátko stal pan Aleš Karásek z jihomoravské organizace strany Trikolóra. Pozornost, kterou vyvolal, pro něj nebyla – aspoň v mé bublině – zrovna příznivá. Na svém facebookovém profilu zveřejnil svoje propagační fotografie. Je na nich hladce oholen (včetně vlasů), ve tváři úsměv, řekněme, poněkud nasládlý. Snímek doprovázejí různé popisky a hesla, zaujalo jen jedno z nich. „Holky mají pipinku, kluci pindíka.“
Německo se ujalo předsednictví Evropské unie.
Je cosi dojemného a taky zlověstného na tom, že lidé na první pohled stále vlivní a zabezpečení považovali za nutné se uchýlit k formě otevřeného dopisu, jež byla typická pro východoevropský antikomunistický disent.
Českému ministerstvu zahraničí se po soustředěné práci podařilo vyjmout Slovinsko z (krátkého) seznamu zemí, které naše turisty považují za koronavirové nebezpečí. Negativní test žádají Slovinci „jen“ po obyvatelích Moravskoslezského kraje. Babišova vláda kudy chodí, tudy její činitelé uklidňují, že covid-19 se vyskytuje pouze v lokálních ohniscích a není třeba se děsit.
